Láhev NRW se poprvé objevila v prosinci 1989 ve velkých pivovarech německé spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko. Německý název Nordrhein-Westfalen dal tomuto typu lahve označení.

Je poslední zářijový týden roku 2011 a je nádherné počasí, nebe bez mráčků s pronikavě modrou oblohou a s letními teplotami. A tak mi to nedá a vyrážím na průzkum pivovaru nacházejícího se kousek od cílového městečka pochodu Praha – Prčice, do malé obce Bolechovice.

Tento článek volně čerpá ze článku MF Dnes ze dne 19. 3. 2011, který přinášel výsledky testování chuti a kvality 18-ti nejlevnějších lahvových piv dostupných v českých obchodech. Cílem tohoto článku v žádném případě není znevažovat či zesměšňovat tento výzkum, natož snad naznačovat, že členové hodnotící komise jsou pěkný prasata. Naopak, autor vysoce oceňuje, že si takovýto test, jehož výsledky jsou nedocenitelné, vůbec někdo troufl podniknout, a zároveň přiznává, že sám by v sobě tuto odvahu nenalezl. Jakákoliv podobnost zde popsaných osob a událostí se skutečností je proto čistě náhodná a nezamýšlená.

Minipivovary či restaurační pivovary v Polsku začaly vznikat v devadesátých letech 20.století. Zprvu opatrný a nesmělý rozvoj se k rychlejšímu nastartoval až v prvních letech nového tisíciletí.

Batelov ležící na historických hranicích Čech a Moravy je připomínán díky faráři Leopoldovi již v 13. století, zatímco první zmínky o držitelích panství známe až o téměř sto let později. K roku 1400 mluvíme o pánech z Batelova. Ty vystřídal rod z Prostého, který vymřel roku 1543. Šlechta se dál střídala v rychlém sledu. Roku 1546 panství prodávají bratři Jindřich a Karel Radkovci Augustinu Mackovi z Čížova. Převod majetku se tak dostává do moravských zemských desek. Je zde zmiňována tvrz s dvorem, městečkem, mlýnem, mýtem a také pivovarem. K Batelovu také patřily tři vsi, u kterých můžeme očekávat povinný odběr batelovského piva.

Marketingoví pracovníci zejména větších pivovarů ve snaze ještě více zviditelnit svou značku nemohli opomenout v rámci propagačních kampaní nejnákladnější typ reklamy, reklamu televizní. Vybrali jsme pro vás na dobu „silvestrovskou“ ze zahraničních takové, jež zajisté zaujmou vtipem a originalitou.

Kráčím dál, loučím se s Hostouní, a mířím pomalu k Újezdu Svatého Kříže. Při své srpnové cestě jsem neznal místo, kde pivovar stával, takže jsem vsí pouze prošel a nechal si ji na jindy. Vhodný čas nastal v listopadu, kdy se do Újezda vydávám podruhé a již najisto.

V roce 1516 bylo v Bavorsku uzákoněno (Reinheitsgebot), že pivo by mělo obsahovat jen vodu, chmel a ječmen. Je to hodně zjednodušený recept na pivní mok, nicméně pravdou zůstává, že základní ingredience se opravdu moc změnit nemohou. Aby se dnes pivovarníci odlišili a zviditelnili svůj produkt na značně přesyceném trhu, napomáhá jim například reklama či experimentování s přísadami. Jinou důmyslnou formou jak vyniknout, je ale také možnost zvolit takové pojmenování pro pivo, které bude neobvyklé, zvláštní, bizarní, šokující a třeba i útočné. Hodí se cokoli, co nenechá zákazníka netečným. Zde jsou příklady některých názvů piva, vybočujících z řady.

Jak jsem minule naznačil, dnešní putování se bude pohybovat na severozápadním Domažlicku, kde po věky věkův končila oblast střezby hranic Chody domažlickými a začínala část pohraničí, o níž se starali Chodové přimdečtí. Vše bedlivě hlídá jeden z nejvyšších kopců Českého lesa – hora zvaná Lysá (869 metrů), tedy i hemžení a pinožení v místních pivovarnických provozech. A že se jich tu v běhu času pár vystřídalo.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1256. Sídlo bylo založeno Smilem z Lichtenburku při brodu přes řeku Sázavu na tzv.Haberské stezce spojující Čechy a Moravu. Jmenovalo se po svém zakladateli zpočátku Smilův Brod a bylo osídleno povětšinou českým obyvatelstvem. V souvislosti s rozšířením těžby cenných kovů na Jihlavsku byl do regionu přilákán německý prvek. Vznikl tak tzv. jihlavský národnostní ostrov s převážně německy mluvícím obyvatelstvem. Okraj tohoto nečeského osídlení zasahoval až k Brodu. Proto se město od roku 1308 jmenovalo Německý Brod.

Úslava. Nejmenší plzeňská řeka: s nejmenším povodím a průtokem, nejmenší délky - jako jediná těsně pod 100 kilometrů ze čtyřech řek, které se postupně potkávají v Plzni. Zkrátka náš říční benjamínek a pinďa. Ani chudák nepramení v pohraničních horách jako ty zbylé tři, ale ve vnitrozemí. Kdysi před lety byla svědkem mých prvních plaveckých a bruslařských pokusů na přilehlých lobezských rybníčcích, stejně jako bitek klukovských part ze Slovan, Doubravky, Božkova, Letné a Lobez. Částečně i proto tento úvod.

Tradice prostějovského pivovarnictví se zdála být ukončena v roce 1999, kdy vychladly varny Akciového pivovaru ve Vrahovicích. Naštěstí výroba piva se do města za pár let úspěšně vrátila. V roce 2011 již dokonce vonělo dílo na dvou místech hanáckého města.

V jedné písni od božského Káji se zpívá o „uuuúterý třetího záááří co mělo by být v kalendáááři... lalalá“ a tak dále. Tento song jsem si k srdci nevzal a s mírným zpožděním oproti Gottovu dávnému hitu jsem vyrazil ve čtvrtek 29., tedy koncem tohoto měsíce, prozkoumat stopy po zaniklých pivovarech severozápadního Plzeňska. Autobus mě přiváží do městečka Úterý a dnes to bude docela výšlap – přes 14 obcí za šesticí bývalých pivovarů.

Malé, ale historicky velmi významné město Loket nemusím nijak představovat. Snad jen připomenu, že jím protéká vodácky velmi žádaná a oblíbená řeka Ohře a na skalnatém ostrohu stojí nepřehlédnutelný hrad. A nachází se tu i malý Rodinný pivovar Sv. Florian.

Při svých pivovarských toulkách jsem tentokrát zamířil do Soutic ve středních Čechách. Dalo by se říci, že pro "zkušeného nadšence" vybaveného knihou Pavla Jákla Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska - díl střední Čechy nebude takováto zastávka žádný problém. Popis hledaného místa se mi zdál velmi jasný, takže jsem si při své cestě z Brna do Prahy našel jen ten správný sjezd z dálnice a za pár minut byl v centru obce. Pak se ale ukázalo, že popis v knize nestačí. Pivovarský badatel musí v těchto místech obléci nejlépe dlouhé kalhoty a počítat s tím, že pokud se z buše kopřiv vrátí zdravý, rozhodně nebude přímo čistý.

„Staň a kov!“ – v současnosti bychom řekli: „Vstaň a kovej!“, tak se v místním podání vysvětluje název městečka Staňkov (3 045 obyvatel). Podle legendy jakýsi kníže nebo jiný pán přišel u svého koně o podkovu a v noci byl nucen vzbudit místního kováře, by kopytu zjednal nápravu. Další, pravdě bližší pověst praví o jistém Staňkovi, majiteli dvorce, po němž je město pojmenované. Možná, že to byl dávný vzdálený předek Davida, statkáře a pivovarníka z Prahy-Třebonic.