Pivovar Plavnice

Plavnice se nalézá v katastru obce Kamenný Újezd, 2 km jihovýchodně od jejího středu nedalo Českých Budějovic. Osada leží 460 m.n.m., v údolí na pravém břehu Plavnického potoka, který napájí čtyři rybníky a vlévá se do řeky Malše.
Kamenný Újezd v 15. století těžil z obchodního ruchu na Cáhlovské silnici a užíval, i když zřejmě právně nepodloženě statut poddanského městečka a to až do roku 1464, kdy vyvrcholil spor ohledne mílového práva a vesnice spadla pod obchodní vliv a omezení řemesel královským městem Budějovice. Tehdy bylo v Újezdě 5 sladoven, 24 krčem a domů, kde se šenkovalo pivo a nejméně tři hostince. Bez překážek, jako staletí před tím tu pracovali řezníci, krejčí, ševci, tkalci, hrnčíři, provazníci a kováři ¹. Došlo ke kuriózní situaci, ač byl Újezd majetkem Rožmberků, pivo sem bylo dováženo z města, nebo jej tu vařili a prodávali budějovičtí poddaní. Situaci, kdy měl zisk z poddaných někdo jiný, se Rožmberkové snažili zvrátit žádostí o povýšení Újezda (Kamenného) na město roku 1552 ². Pokus byl neúspěšný a Rožmberkové své aktivity realizovali na hranici mílového práva v blízké Plavnici, aby tak uzavřeli cestu budějovickým výrobkům na své dominium ³.

dvůr a hostinec, kolem roku 1895 (zdroj: autor)

V druhé polovině 16. století se šířilo hospodaření šlechty ve vlastní režii, aby tak renesanční velmoži získali nové zdroje příjmu. Proto roku 1556 rožmberský regent Jakub Krčín z Jelčan od základu přestavel velký Plavnický dvůr, jehož pozemky rozšířil na 10 lánů s výsevem 330 korců.⁴ Krčín si také spočítal výhody, které přinášel velkorysý chov ovcí, a uvědomil si, že práve krumlovské panství s rozsáhlými horskými pastvinami poskytuje jejich chovu ideální podmínky. Roku 1563 tedy nechal zbudovat při Plavnickém dvoru velký ovčín. V té době začali Rožmberkové systematicky zřizovat síť pivovarů. Roku 1564 vybudoval Krčín vedle dvora v Plavnici také pivovar, tím mu zajistil dostatek laciného obilí a prosperitu při výrobě zlatavého moku.⁵ Dalším důvodem bylo nepochybně špatné hospodaření správy pivovaru v nedalekém rožmberském Vidově : „…čtvrtého roku postavil pivovar k němu. A tj. učinil z pravého hněvu, neb na Vidovu tak jsou vařívali, že víc úředníci než pán zisku jmívali.“ ⁶

K dalšímu rozšíření hospodářských aktivit došlo roku 1579, kdy byl rozšířen a přestavěn dvůr v Plavnici a získal další pozemkový majetek. Úpravy se dočkal mlýn a rybníky v Plavnici. ⁷ Ze zachovaného urbáře z roku 1585 se dozvídáme, že dvůr v Plavnici obhospodařoval 10 lánu, na nichž se tehdy selo 120 strychů pšenice, 180 strychů žita a ostatní plodiny na výměře 10 strychů. Píce se z luk sklízelo na 60 forek. Ve dvoře bylo chováno 8 tažných herek a 12 volu.⁸

v zimě od severovýchodu, před rokem 1900 (zdroj: autor)

I zde se po čase ukázalo, že si správce hospodaří ve svůj prospěch. Rožmberský regent Jakub Krčín z Jelčan zakročil tvrdě a 7. března 1586 nechal pro výstrahu pověsit plavnického písare Matouška a 21. března 1586 dal oběsit místního sládka Bumbu : „…a to za příčinou krádeže, že nevěrně sloužili, třetí var sobě vystavovavše, ač písař, jakž se doslýchalo, do botek jeho se obúval a na freji s Krčínem spolky jmíti mel.“ ⁹ Dvůr v Plavnici nesloužil jen k výrobě piva. Při svých cestách z Krumlova do Třeboně a Prahy, a zvláště pak při návratu na zámek se tu několikrát zastavil na občerstvení nebo i přenocoval samotný rožmberský vladař se svými vzácnými hosty.

V roce 1602 prodal Petr Vok z Rožmberka krumlovské panství i s Plavnicí Rudolfu II. Císařská správa se starala především o vyšší odbyt a výtěžnost, jak dosvědčuje stížnost abatyše krumlovských klarisek Kateřiny Kunášové z Machovic z 1. března roku 1603. Abatyše psala Petru Vokovi na Treboň o přímluvu, aby chudému městečku Český Rychnov (dnes Rychnov nad Malší), kterému bylo nařízeno odebírat pivo z pivovaru v Plavnici, bylo povoleno nakupovat pivo z bližšího pivovaru v Kaplici. Výsledek žádosti již není znám Roku 1719 zdědil panství krumlovské i s Plavnicí kníže Adam František Schwarzenberg. Podle Tereziánského katastru z roku 1757 se na vrchnostenském statku českokrumlovského panství v Plavnici osévalo 482 strychů polí bonity c. 6, 156 strychů zabírala lada a 90 strychů tvořily pastviny. Ve výčtu rybníků jsou v Plavnici uvedeny Pivovarský horní a dolní a také Quel (dnes rybník Bel). Dvůr se svými obyvateli patřil vždy pod farní správu v Kamenném Újezdě a v roce 1757 je v Plavnici uvedeno 37 duší.¹⁰ 5. ledna 1761 zaslal sekretář krumlovského zámku plavnickému písaři Matouši Tomanovi list s tím, že si lidé na celém panství stěžují na šenkýře, že měří pivo mírou libovolnou, někdy hodně malou. Měl tedy u všech šenkýřů míry ohledat, správně označit svou pečetí a nesprávné nechal zničit. 20. ledna 1761 odpověděl písař, že nařídil, aby šenkýři džbánečky a sklenice přinesli k označení. Džbánky správné míry si mohli opatřit u hrnčíře v Újezdě, který je měl vyrobit. Šenkýři se však vymlouvali, že lidé nechtějí pít ze džbánku a sklenice si opatří až sklenář přijde.¹¹ Aby výstav a prodej piva neutrpěl, zůstalo vše zatím při starém. Zda – li se nakonec podařilo prosadit jednotnou míru piva, už však nevíme.

v létě od severozápadu, před rokem 1900 (zdroj: autor)

Hospodářství v Plavnici utěšeně rostlo, a tak sem byl z Krumlova dosazen knížecí schwarzenbergský hospodářský správce. Jemu podléhala Plavnice, ovčín a dvůr na Ovčíně, poplužní dvůr na Bartochově a poplužní dvůr v Hamru. K zajištění dostatku pracovních sil vznikla pravděpodobně roku 1833, jak dosvědčuje datovaná kaplička, osada námezdních dělníků zvaná Burek.

Plavnický pivovar byl roku 1836 rekonstruován. Z doby pozdější se nám zachovaly některé jeho výstavy. V roce 1873 to bylo 5811 hektolitrů. Hranici šestitisící hektolitrů pivovar přesáhl v sezoně 1894/5.¹² Rekordního výstavu pak dosáhl v sezoně 1906/7, kdy jeho produkce činila 7629 hektolitrů.

Okolí Kamenného Újezda bylo tehdy vyhledávaným místem pro odpolední výlet spolků a obyvatel Českých Budějovic. Návštěvníci často vyjeli vlakem z Budějovic do Poříčí a odtud se vydali pešky přes Maškovec do Oujezda nebo Na doly, kde turisté vyčkali u piva příjezdu vlaku. Pověstnými se staly výlety za skvělým plavnickým pivem do hostince vedle knížecího dvora a pivovaru v Plavnici. Počty pivních turistů dosáhly takové míry, že dráha začala vypravovat během letních měsíců o nedělích zvláštní vlak zvaný prostě „Flamenderzug“. Po příjezdu do železniční stanice v Kamenném Újezdě byly přidané vagóny odstaveny na vedlejší koleji a zde čekaly do večera, kdy byly opět připojeny ke zpátečnímu vlaku. Lidé se mezitím bavili v hostinci se zahradou, alejemi a háječkem. Zahradní pavilon umožňoval tanec i za nepřízně počasí. Četné spolky a korporace, jako baráčníci, veteráni, hasiči nebo pošťáci pořádaly v Plavnici své zábavy s řadou atrakcí. Místní typickou slavností byla tzv. „dovezná“, tu pro všechny zaměstnance plavnického velkostatku pořádala schwarzenbergská správa, která také darovala pivo na zábavu. Plavnice takhle bouřlivě žila až do počátku první světové války.¹³

celkový pohled, rok 1933 (zdroj: autor)

Ta také načala postupný zánik zdejšího pivovarského provozu, který před válkou činil přes 6 tisíc hektolitrů. V sezoně 1916/7 to bylo již pouze 650hl. Nárůst přišel opět po válce. Od sezony 1920-21 však výstav začal opět klesat.¹⁴ Výroba piva byla ukončena v roce 1927 a o dva roky později byl pivovar, který od pozemkové reformy spravovalo místní hospodářské družstvo, zrušen definitivně. Dnes jsou budovy snad s výjimkou sladovnického hvozdu v ruinách a zarostlé trávou a kopřivami.

autor: Roman Lavička, 2009

LITERATURA:
Archiv Český, roc. XXI., c. 120, s. 333 – 335; c. 124, s. 339 – 343.
Březan Václav, Životy posledních Rožmberků. Praha 1985, s. 246, 295, 327, 337, 357, 362,
617.
Lavička Roman, Páni z Oujezda. Historie rodu, tvrze v Újezdě a hradu Maškovce.
Kamenný Újezd 1993, rkp., s. 6.
Lavička Roman, Jak se žilo před sto lety? Život v Kamenném Újezdě na přelomu
19. a 20. století. Kamenný Újezd 2001, rkp., s. 15 – 16.
Míka Alois, Osud slavného domu. Rozkvět a pád rožmberského dominia. České Budějovice
1970, s.108, 126, 127.
Pánek Jaroslav, Poslední Rožmberkové. Velmoži české renesance. Praha 1989, s. 60.
Pletzer Karel, Obrana českobudějovického práva míle v roce 1464. Výber, roc. X.
Ceské Budejovice 1973, s. 1 – 4.
Sedláček August, Pameti o mírách. Praha 1923, s. 236, 454.
Sedláček August, Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl III. Budějovsko. Praha 1994,
3. vyd., s. 67, 234, 236.
Sommer Johann Gotfried, Das Königreich Böhmen, statistisch – topographisch dargestelt.
Neunter Band, Budweiser Kreis. Prag 1841, S. 273, 274.
Tereziánský katastr český. Sv. 3, Dominikál. Praha 1970, s. 90, 91, 93.
Trajer Johann, Historisch – statistische Beschreibung der Diöcese Budweis.
Budweis 1862, S. 102

Poznámky:
¹ Archiv Český, roc. XXI., c. 120, s. 333 – 335; c. 124, s. 339 – 343; – Pletzer Karel, Obrana
českobudějovického práva míle v roce 1464. Výběr, roc. X. České Budějovice 1973, s. 1 – 4.
² Míka Alois, Osud slavného domu. Rozkvět a pád rožmberského dominia. České Budějovice 1970, s. 108.
³ Pánek Jaroslav, Poslední Rožmberkové. Velmoži české renesance. Praha 1989, s. 60.
⁴ Lit. cit. v pozn. 3, s. 126.
⁵ Lit. cit. v pozn. 3, s. 127.
⁶ Březan Václav, Životy posledních Rožmberků. Praha 1985, s. 246.
⁷ Lit. cit. v pozn. 6, s. 295.
⁸ Sedláček August, Paměti o mírách. Praha 1923, s. 236.
⁹ Lit. cit. v pozn. 6, s. 327.
¹⁰ Tereziánský katastr český. Sv. 3, Dominikál. Praha 1970, s. 90, 91, 93.
¹¹ Lit. cit. v pozn. 8, s. 454.
¹² Likovský Zbyněk, České pivovary 1869 – 1900, Praha 2005, s. 175.
¹³ Lavička Roman, Jak se žilo před sto lety? Život v Kamenném Újezdě na přelomu 19. a 20. století. Kamenný Újezd 2001, rkp., s. 15 – 16.
¹⁴ Likovský Zbyněk, Pivovary československého území 1900-1948, Praha 2006, s. 186-7.