Pivo a pivovarnictví v Úštěku

To, že se na úštěcku pěstoval chmel od nepaměti, je všeobecně známo a kde se dařilo chmelu určitě se vařilo i pivo. Jedním doloženým údajem je zápis z roku 1380, kdy majitelé úštěckého panství Berkové potvrdili městu Úštěk mimo jiné i „Várečné právo“ v té době bylo v městě 63 právovárečných občanů. Jelikož zařízení pro var piva bylo malé, vařilo se pivo pro každého právovárečného občana samostatně. O pořadí jednotlivých varů právovárečníci každoročně losovali. Losování o pořadí se musela účastnit i vrchnost.

Za každý var v roce 1583 musel právovárečník zaplatit do městské pokladny za každý var 7 grošů. Vrchnost však byla od tohoto poplatku osvobozena.

Čtěte také:  Toulky po zaniklých pivovárcích Ostravska díl.3. – Strassmannův pivovar

Jelikož se více uvařilo než bylo vypito, bylo nařízeno, že další var bude proveden až předchozí pivo bylo doprodáváno. Prodávající musel upozornit svého následníka v pořadí varu, že doprodává svůj var a až po tomto upozornění směl další v pořadí vařit pivo. Vařilo se pivo ječné a žitné. Dovoz piva z jiných pivovarů byl zakázán.

Pivo si nevařil každý sám doma, pivo bylo vařeno ve varně, ve které se připravoval i slad.

Snímek znázorňuje úštěcký hrad, později sladovna.

Varna byla v majetku města a stála na náměstí. Její obsluhou byli pivovarník a sládek. Každý právovárečník si uvařené pivo skladoval ve sklepě svého domu. Že je v domě na prodej již čerstvé pivo upozorňoval kolemjdoucí vyvěšený věnec. Vrchnost prodávala pivo ve svých třech hostincích.

Do kdy původní varna sloužila nevíme, ale v roce 1626 bylo zaznamenáno, že vaření piva bylo obnoveno a že v roce 1629 byla zakoupena nová varná pánev. Co se dělo dále je historickou otázkou, ale v záznamech z roku 1645 je uvedeno, že švédští vojáci ukradli ve Verneřicích varnou pánev a prodali ji v Úštěku. Až do ledna 1648 se verneřičtí dohadovali s úštěckými o tuto varnou pánev, avšak pře dopadla v prospěch Úštěka.

Úštěcký hrad, který byl sídlem vrchnosti, byl po Bílé hoře 1620 krátce využíván jezuity, kteří postupně získali úštěcké panství Sezimů a Gersdorfů. V roce 1680 byla všechna privilegia tedy i právo varu městu z rozhodnutí císaře Ferdinanda II. odebrána za účast úštěckých měšťanů na selském povstání. Úštěk se tímto rozhodnutím stal vesnicí. Jelikož jezuitská vrchnost měla zájem, zejména ekonomický, aby Úštěk byl i nadále městem, žádala a dostala od císaře souhlas obnovit Úštěku městská práva ještě do konce roku 1680.

Pivo se nadále vařilo v městské varně za skoro stejných podmínek jako v nedávné minulosti. Pivovar – varna přešla z majetku města do vlastnictví jezuitské vrchnosti a ta si vymínila poplatek 40 kop za var a 40 kop za vodu. Měšťané mohli prodávat své pivo jen ve městě v domech kde bydleli a třech hospodách. Vrchnost prodávala ve své hospodě „Panský dům“ /dnes hospoda Podloubí/ a i mimo město.

Tato pravidla platila až do zrušení Jezuitského řádu v roce 1773 papežem Klimentem XVI. Úštěcké panství převzal do správy stát. Varnu dostali zpět úštěčtí právováreční měšťané, kteří v roce 1779 přikoupili i úštěcký hrad za 600 zlatých a upravili jej na sladovnu.

Čtěte také:  Pivovar Planá u Plzně

Městské pivovarnictví bylo velmi výnosné a proto byl v roce 1839 starý pivovar od základu modernizovaný. Po získání půjčky v roce 1863 byl vybudován nový sklep na led v místech dnešní budovy čp.85 na Panském dvoře.

Další půjčka v roce 1864 umožnila zakoupit pro varnu novou varní pánev, zakoupit 2 velké chladiče a před rokem vybudovaný sklep opatřit jeřábem pro snadnější vytahování sudů s pivem, neboť se začal využívat i jako sklad piva stočeného do sudů, které bylo nutné z hlubokého sklepa vytáhnout a připravit k rozvozu.

Sklep je vyhloubený v pískovcové skále, hluboko pod úrovní náměstí, na kterém stála varna pivovaru. Pro odtok vody byla ve skále prokopána štola a voda svedena do údolím protékajícího Lubního potoka. Z celého výčtu je patrno, že úštěcký pivovar nebyl jednolitý komplex budov, ale že se skládal ze tří samostatných objektu, z vlastní varny na náměstí, samostatné budovy úštěckého hradu, který byl přebudován na sladovnu a samostatných pivovarských sklepů pod budovou čp.85, která původně asi sloužila jako správní budova pivovaru, vedle které byly pravděpodobně vyráběny a skladovány různé velikosti sudů potřebných pro provoz pivovaru.

Právováreční měšťané 20.září 1865 pronajali pivovar za 5.000 zlatých ročního nájmu Marku Neuwirthovi úštěckému obchodníku s chmelem. Právováreční občané již pivo nevařili, ale dostávali podíl na zisku z pronájmu pivovaru. V roce 1867 se zvýšil po staletí trvající počet právovárečných občanů /spolumajitelů pivovaru/ z 63 na 100, kteří získali podílní listy. Koncem roku 1868 šel nájemce Neuwirth do konkurzu. Pivovar v lednu 1869 převzali zpět úštěčtí právováreční majitelé a kauce, kterou nájemce složil při převzetí pivovaru, propadla majitelům pivovaru. Ale již v březnu 1869 byl pivovar pronajat na 6 let Heinrichu Kellerovi, Františku Schornovi a Antonínu Solomonovi za roční nájem 4.500 zlatých, při kauci 1.000 zlatých.

Mezitím byl zrušen propinační zákon, který omezoval dovoz piva do města z jiných pivovarů, tím se poptávka a zisky za vlastního prodeje úštěckého piva snížily. Nájemci proto k poslednímu prosincovému dni roku 1869 vypověděli smlouvu o nájmu. Pivovar provozovali úštěčtí právováreční majitelé až do listopadu 1870 kdy pronajali pivovar dosavadnímu zaměstnanci úštěckého pivovaru „pivovarníku“ Františku Havránkovi za roční nájem již jen 4.000 zlatých a 1.000 zlatých kauce. Havránek provozoval pivovar až do listopadu 1876, ještě koncem roku právováreční majitelé pivovar prodali žatecké chmelařské firmě „Epstein a synové“. Tímto prodejem se úštěcký pivovar stal soukromým vlastnictvím.

Jak dlouho firma „Epstein a synové“ vlastnila a provozovala úštěcký pivovar zatím nebylo doloženo. Není ani známo jaké názvy pivovar měl asi obvyklé „Měšťanský pivovar.“

Údajně v roce 1866 si sládek Bohuslav Miklas se svým společníkem pronajali liběšický pivovar. V roce 1889 se Bohuslav Miklas osamostatnil a koupil úštěcký pivovar, pravděpodobně jej vlastnil až do roku 1904, kdy odešel do Ruska.

Za jeho vlastnictví získal pivovar nové obchodní jméno „Ritter Brauerei Auscha „ / Rytířský pivovar Úštěk/. Miklas za dobu své působnosti jako majitel pivovaru používal pro své pivo několik druhů lahví s litým nápisem „Ritter Brauerei Auscha“, současně přidával na lahve vlastní barevnou pivní oválnou etiketu s vyobrazením rytíře, který v levé pozdvižené ruce drží pohár naplněný pivem. Po stranách postavy rytíře jsou chmelové listy v horní části je nápis „Ritter Brauerei“, v dolní části je nápis Bohuslav Miklas Auscha.

Miklas po zakoupení pivovaru asi prováděl jeho modernizaci, která trvala zřejmě až do dubna roku 1890 a dnem 1.května 1890 byl slavnostně zahájen provoz. Pro tuto příležitost nechal Bohuslav Miklas zhotovit pamětní medaili, která byla předávána významným hostům při zahájení provozu pivovaru. Chtěl bych upozornit, že na medaili uváděné příjmení Niklas není poněmčené, ale skutečně se jedná o české Miklas. Jen ozdobné počáteční písmeno M se dá posuzovat jako N. Miklas by jednou nepoužíval na etiketě jasné Miklas a na medaili s totožným reliefem by své jméno neponěmčoval na Niklas.

Že je v Úštěku pivovar se zmiňuje ve svém průvodci „Dr.F. Hantschel v Nordbohmischer Touristen Führer, Leipla 1894“ naopak „Batovcův almanach – politický kalendář, schematismus, statistika a adresář zemí koruny české, ročník X. na rok 1902“ který podrobně popisuje údaje o Úštěku se však již o úštěckém pivovaru nezmiňuje.

Do kdy byl úštěcký pivovar v provozu a vařilo se zde pivo zatím také nevíme. Podle dochovaných litých lahví nelze zjistit do kdy se zde pivo vařilo a v kterém období kdo jen do lahví stáčel pivo pod názvy : 1/ Bier-Depont Auscha – Michal Bauer, 2/ Eigentum Der Brauerei Auscha, Univerkaufliches Eigentum Auscha.

S největší pravděpodobností posledním majitelem pivovaru, který i vařil úštěcké pivo byl Bohuslav Miklas, jeho následovníci byli asi pouze nájemci, jejich pořadí neznáme a pivo pod názvem Úštěk zde jen stáčeli. V roce 1934 je v lexikonu obcí uvedeno, že v Úštěku byly sklady pivovaru Liběšice, Litoměřice, Česká lípa, Vratislavic nad Nisou.

Historie sladovny, o které se nesprávně hovoří jako o pivovaru začala až po zrušení Jezuitského řádu v roce 1773. Do té doby sloužil hrad k jiným účelům pro potřebu jezuitské vrchnosti. Až v dubnu roku 1779 hrad koupili úštěčtí právováreční měšťané, kteří hrad upravili na sladovnu. /což je patrné z dosud stojícího komínu nad schodištěm do horních prostor hradu/

Sladovna v budově hradu byla v provozu až do ukončení vaření piva ve varně na náměstí. To bylo asi za Bohuslava Miklase. Po jeho odchodu z Úštěka do současné doby asi nikdo nezkoumal, kdo byl majitelem hradu – sladovny. Od prvé světové války až do roku 1945 ale i později asi sloužil jako skladiště. Po mém příchodu do Úštěku v roce 1945 byla v jednom ze sálu postavena dřevěná deska tak zvaný „Štít obrany“. Který byl původně umístěn u čelní stěny budovy varny na náměstí. Štít byl již neúplný, zejména chyběl meč a některé ozdobné tak zvané cvoky /hřeby/. V současné době se hrad opravuje.

Vlastní pivovar, postupně přestavěný jen na varnu se nacházel uprostřed náměstí, později vedle varny byl postaven dnešní Městský úřad. Čelo varny směřovalo do náměstí, v přední části byla větší betonová nádrž, v zadní části kotelna s vysokým komínem. Prostor nádrže podle pamětníků sloužil později jako skladiště obecních dřevěných pultů, které byly půjčovány trhovcům při týdenních trzích.

Za zmínku jistě stojí, že za prvé světové války v roce 1916 jako jinde tak i v Úštěku byla u čelní zdi varny postavena budka, do které byl umístěn za velké oslavy vpředu uvedený „Štít obrany“ uprostřed s mečem a německým textem /volný překlad zní/ „Našim udatným hrdinům na počest trvalou paměť vdov a sirotků padlých,děkuje vám vaše vlast“ jelikož německý velitel města ke štítu nechal přidělat ještě Rakouskou orlici. Štít byl v roce 1918 odstraněn a deska uložena v prostorách hradu. Podobný stánek byl i v Litoměřicích na náměstí.

Definitivní konec varny pivovaru nastal v roce 1960, kdy varna musela ustoupit vybudování současného nefunkčního kulturního domu. Komín byl odstřelen a varna zbourána.

V roce 1863 vybudovaný sklep pod dnešním domem čp.85 na Panském dvoře, který asi sloužil jako kancelář pivovaru, po skončení výroby piva sloužil obyvatelům domu. Otvor před budovou ve kterém byl výtah na sudy byl po roce 1945 zabetonován. Část sklepu byla zazděna. V současně době je sklep zpřístupněn veřejnosti.

autor: Bohuslav Košťál
Čerpáno ze stránek Muzea pohlednic Úštěk