Pivní otvíráky

Potřeba otvíráků na lahve vyvstala se zavedením korunkových uzávěrů. Otvíráky pracují na principu jednoduché páky a v současnosti existují v mnoha podobách. Díky své nezbytnosti a ohromné popularitě se staly výhodným artiklem, ale také důležitou součástí reklamních kampaní. Mohou se jednoduše přizpůsobovat potřebám a přáním těch, jejichž logo či jméno mají nést.
Nejstaršími uzávěry lahví byly korkové a dřevěné uzávěry. Korkové zátky jsou ostatně dodnes ve vinařském průmyslu považovány za nejlepší variantu zapečetění obsahu lahve.

V polovině 19. století, kdy se začaly v širším měřítku používat skleněné lahve, byli výrobci nuceni řešit také ožehavý problém jejich uzavírání. V roce 1856 byl vynalezen šroubovací uzávěr s korkovou vložkou, která měla dokonale utěsnit hrdlo lahve. Tento však nevyhovoval požadavkům pivního průmyslu, a tak lahve s pivním mokem byly od konce 19. století uzavírány patentním pákovým uzávěrem, který byl v té době vynalezen vídeňskou firmou Fritzner. Tento patent, hojně užívaný až do cca roku 1915, se skládal ze dvou pozinkovaných nebo pocínovaných drátů stočených do oblouku, který svou potenciální energií přenášenou na očka drátů umožňoval stlačování porcelánového uzávěru s kaučukovým těsněním. Tento způsob uzavírání pivních lahví se dodnes u některých výrobců objevuje.

Původ lahvových uzávěrů tak, jak je známe dnes, se datuje do roku 1892, kdy William Painter přišel s novým jednorázovým uzávěrem s korkovou vložkou, který tvarem připomínal královskou korunu a odtud tedy jeho název – korunkový uzávěr. Tento způsob uzavírání lahví po roce 1915 zcela převládl, zvláště díky masové produkci skleněných lahví.

V 60. letech 20. století, byla korková výstelka uzávěru nahrazena podobnou, avšak levnější ze syntetických materiálů. V současné době jsou v naprosté většině případů pivní lahve uzavírány buď jednorázovým korunkovým uzávěrem nebo šroubovacím korunkovým uzávěrem, k jehož otevření není zapotřebí otvíráku.