Knihy o pivu: Vaření piva v českých zemích & Zaniklé pivovary na Sokolovsku

Sokolovsko je další oblastí České republiky, která má zpracována knihu o historii zdejšího pivovarnictví. Publikaci s názvem Vaření piva v českých zemích & Zaniklé pivovary na Sokolovsku vydalo v nákladu 600 kusů místní nakladatelství Fornica v roce 2009 a jejím autorem je 85letý pamětník, pan Jiří John.Kniha je po grafické stránce velmi zdařile zpracována, obsahuje celkem 230 stran, z nichž většina je zaplněna reprodukcemi fotografií a dobových pohlednic, často z archivu samotného autora. John svou knihu otevírá statěmi o dějinách pivovarnictví, a to od starověku po současnost. Vysvětluje základní pojmy, čtivé jsou zejména pasáže o středověku. Vývoj prakticky končí koncem 19. století, dále k současnosti následují spíše zmínky a zajímavosti.

Již v této části knihy se však objevují nedostatky, které narušují čtivost textu. Autor klouzá ze století do století, takže v jednom odstavci vypisuje pivovary založené v českých zemích v druhé polovině 19. století, aby následovaly informace o slezské Svidnici z 18. století, následně výstavy z českých zemí ze století 17., dále počet pivovarů z 80. let 16. století. John zde popisuje prodej piva z let 1584-85 v Praze na Vyšehradě, aby následovala věta: „Velmi slibně se rozvíjející české pivovarnictví přibrzdila první světová válka.“ To už je opravdový dějinný skok par excellence, který měl korektor či nakladatel zatrhnout. Bohužel podobné přesuny napříč staletími jsou obvyklé i v dalších částech knihy, především tam, kde je text k určitému tématu více než 3stránkový – např. o městu Loket či jinde. Kniha se tak stává vnitřně zmatečnou, což je pro čtenáře poměrně značný problém. Řada informací (např. o tom jak se v kraji těžila ruda a z toho plynula žízeň) se navíc v knize opakuje. Objevují se i nonsensy typu: „V říjnu 1942 přišli (na Sokolovsko!) francouzští vojáci…“, kterým jako vystudovaný historik, ovšem z Brna, nerozumím.

Následuje oddíl Zaniklé pivovary na Sokolovsku, který obsahuje celkem 30 hesel. Zde se opět ukazuje fakt, že autor není klasickým historikem a bohužel jak napovídá v úvodním slově knihy, rezignoval na návštěvu archivů. Za prameny přitom považuje i literaturu. U téměř každého z pivovarů zmiňuje Místopisný slovník obcí a měst v Čechách z roku 1895, z nějž cituje výstavy jednotlivých provozů. Tabulka na straně 130 přitom napovídá, že autorovi nejsou neznámé ani práce Z. Likovského, cituje je pouze jedinkrát, a to je na škodu věci. Dalším zdrojem by jeho práci mohl být například „Schematismus“ J. Bernata z roku 1875, možná i odborné servery či dobové časopisy (Kvas, Pivovarské listy a další).

To vše jsou výtky, které bych jako nadšenec 85letému autorovi odpustil. Nejvíce mne mrzí fakt, že informace o jednotlivých zaniklých pivovarech jsou až na tři výjimky (Kraslice – autor V. Kotěšovec, Loket, Sokolov) poměrně kusé. Rozsáhlejší je ještě text o Kynšperku nad Ohří, kdy byl pivovar proti hlasu samotného autora jako člena Okresního národního výboru v roce 1954 zrušen. U řady provozů se nadšenec bohužel nedozví, jaký byl osud zaniklých objektů, což by od publikace s daným zaměřením očekával. Opravdový fajnšmekr si proto bude muset počkat na příslušný díl encyklopedie českých pivovarů od Pavla Jákla, který tento nedostatek jistě vyplní.

Přesto věřím, že publikace o pivovarech na Sokolovsku si svého čtenáře najde. Již pro velké množství archivních fotografií a pohlednic, které jsou zde zdařile reprodukovány. Většinou se však bohužel nejedná o fotografie pivovarských objektů, ale především o restaurace, hotely, hospody, kavárny a dokonce i povrchové doly (Sokolovská uhelná byla sponzorem knihy). Kniha tak není klasickým dílkem pivovarského historika, ale textem znalce regionu s vlastivědným cítěním, který má jistě úctyhodnou sbírku starých pohlednic. Tímto však v žádném případě nechci hodnotu publikace snižovat. Pátrat po historii pivovarnictví je často velice složitý úkol, obzvláště tehdy, jsou-li primární prameny v německém jazyce.
autor: Filip Vrána