Jak jsem dobýval pivovar Soutice

Při svých pivovarských toulkách jsem tentokrát zamířil do Soutic ve středních Čechách. Dalo by se říci, že pro „zkušeného nadšence“ vybaveného knihou Pavla Jákla Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska – díl střední Čechy nebude takováto zastávka žádný problém. Popis hledaného místa se mi zdál velmi jasný, takže jsem si při své cestě z Brna do Prahy našel jen ten správný sjezd z dálnice a za pár minut byl v centru obce. Pak se ale ukázalo, že popis v knize nestačí. Pivovarský badatel musí v těchto místech obléci nejlépe dlouhé kalhoty a počítat s tím, že pokud se z buše kopřiv vrátí zdravý, rozhodně nebude přímo čistý.

Napoprvé jsem v buši dokonce zabloudil a podél pivovaru, který jsem ani podle fotografie nedokázal identifikovat, jsem se kopřivami probil až k zámku. Bylo tehdy parné léto a cestoval jsem sám na sportovní zápas. Samozřejmě jsem pln odhodlání vyrazil v trenýrkách. Po asi půlhodinovém boji jsem svou zálibu mírně řečeno proklínal. Nohy byly celé opuchlé z reakce kůže na kopřivy. Bolelo to jako čert a neúspěch mi mé oteklé nohy připomínaly ještě tři dny poté. Bylo jasné, že jsem svůj boj prohrál na celé čáře.

Podruhé jsem se odhodlal napravit si reputaci v polovině října. Raději jsem předtím do Soutic zavolal na obecní úřad a dostalo se mi několik cenných rad, včetně tipů, kudy do areálu uzamčeného zámeckého dvora proniknout. V telefonickém hovoru jsem razil stále teorii „prvovýstupu“ západní stěnou od novodobého seníku. Cesta i tak není jednoduchá a pouze jsem tušil, kde se nachází onen vysněný „pivovarský dvůr“. Sice leží pár desítek metrů od zámku, ale prakticky už splynul s okolní přírodou. Nově jsem měl sebou manželku se synem, které mé kratochvíle obvykle vůbec nelákají. Musel jsem proto působit rozhodným dojmem, jako že přece přesně vím kam jdu. Nakonec se to bez větších potíží podařilo a stanul jsem před pivovarským „klenotem“. Nastala ale druhá potíž, jak jej vyfotit alespoň na jednom pohledu v celku. Později jsem srovnal svoje snímky s objektivem P. Jákla z roku 1986 a jasně plyne, že příroda vítězí nad „památkou“.

To mi připomnělo úkol zadaný mým nadřízeným. Den před výletem do Soutic jsme měli s kolegyní napsat zprávu o chystaných změnách občanského zákoníku. Radnice podle novely mají získat bezplatně domy, o které se nikdo deset let nestará. Na jižní Moravě jsme našli pár objektů, kterých by se to týkalo. Byli jsme dokonce pyšní, že z jednoho z nich roste na střeše bříza. To co je ale vidět v Souticích je opravdu jiná liga.

Asi musím přiznat, že z několika desítek, možná stovek pivovarských míst, které jsem dosud navštívil, to byl asi největší nářez. Přesto budovy zatím ještě stojí. Ta hlavní pivovarská byla svého času jistě pozoruhodnou stavbou. V jejím interiéru se skrývá i několik reliktů pivovarské činnosti. Příkladem je mlýnek na slad s váhou.

Přímo pod objektem jsou ještě i sklepy. Jeden z nich je i na snímcích, druhý zachycuje pouze otvor v podlaze. Další sklepy jsou dle P. Jákla v podzámčí. V encyklopedii pivovarů uvádí, že je nutné se k nim vydat „jen těžko rozeznatelnou cestou od pivovaru dolů parkem“. To šlo možná v roce 1986, já jsem to raději nezkoušel. Neměl jsem totiž sebou mačetu a také jsem už bojoval o přízeň svých nejbližších. Tak snad jindy…

Ještě pár vět k historii. Soutický pivovar zanikl někdy před rokem 1900. Tímto vyjádřením se míní, že přestal vařit pivo. Kdy zanikne definitivně, těžko odhadovat. Každopádně pokud to půjde dál stejným tempem, tak patrně velmi brzy. Spolu s ním bude zřejmě následovat celý zámecký areál.
autor: Filip Vrána, 2011