Jihočeské pivovary a.s.

V roce 1991 se státní podnik Jihočeské pivovary, pod jehož křídla patřilo všech devět pivovarů v regionu, poprvé štěpil. Pod tradiční hlavičkou zůstaly Samson, Regent a Platan . Tato trojice šla do kuponové privatizace. Pivovar Pelhřimov a Nektar Strakonice zůstaly v rukou státu, aby se z nich uspokojily nároky právovárečníků. A zcela samostatnou kapitolou byl Budvar, který se zcela osamostatnil a vydal vlastní cestou.

Jihočeské pivovary, a.s. byly založeny 01.05.1992. Zakladatel splatil 100% základního jmění společnosti, které je představováno cenou vkládaného hmotného a dalšího majetku uvedeného v zakladatelské listině. Ocenění tohoto majetku je obsaženo ve schváleném privatizačním projektu státního podniku Pivovary České Budějovice, s.p.. Jediným zakladatelem společnosti je Fond národního majetku České republiky, na který přešel majetek státního podniku.
Do a.s. Jihočeské pivovary patřily pivovar Samson v Českých Budějovicích, Platan v Protivíně a Regent v Třeboni.
V roce 1994 byl výstav skupiny přesáhl 1 000 000 hl. Už v roce 1995 firma hledala strategického partnera. Jednou z možných variant bylo spojení s Budvarem, ale ve hře byl i strategický partner ze zahraničí. V roce 1995 JčP vyvezly na Slovensko prostřednictvím dceřinné společnosti Jihočeské pivovary Slovakia s.r.o. celkem 13 000 hl, z toho Samson 10 000 hl, Platan 2 000 hl a Regent 1 000 hl. JčP zvedly od 1. 4. 1996 ceny v průměru o 10 %, to bylo asi 0,5 Kč na půllitr. JčP v roce 1996 vystavily 1,067 mil. hl piva.
Rok 1997 byl pro pivovarníky ve znamení bitvy o trh, a to i za cenu menších ekonomických profitů. První tři měsíce 1997 byla výroba JčP mírně pod plánem, duben byl dobrý. Květnový plánovaný výstav 96 tisíc hl dokonce o něco překročily. JčP po zdražení k 1.4. 1996 zvedly ceny v polovině června 1997. Nešlo o celý sortiment, ale jen vybrané druhy. V SR působila dceřiná společnost Jihočeské pivovary Slovakia. V roce 1997 byl generální ředitel Petr Fencl.
Akcionáři JčP se v únoru 1999 rozhodli zaměřit na budování značky Samson a oba zbývající provozy prodat. Skupina JčP prodala za první pololetí roku 1999 celkem 339 200 hl piva, což bylo méně než v roce 1998. Hospodářský výsledek – ztráta byla naopak o třetinu nižší než v prvním pololetí roku 1998 – 40,3 mil. Kč. Proti ztrátám bojovaly pivovary snižováním výrobních nákladů. Jihočeským pivovarům podle odhadů patřil v roce 1999 asi 5 % trhu, výroba však v roce 1998 poklesla pod jeden milión hektolitrů. Reorganizace skupiny měla za následek vlnu výpovědí pracovníkům třeboňského pivovaru, o mnoho lépe na tom nebyl ani protivínský Platan, kde dostala výpověď valná část zaměstnanců. Jihočeské pivovary hodlaly zveřejnit jméno nového majitele třeboňského pivovaru Regent po podepsání kupní smlouvy. Šéf pivovarů Milan Kent DeMillan uvedl po jednání představenstva dne 8.11.1999, že celý proces uzavřou do čtrnácti dnů. „Nevím, proč se lidé bojí, že v Třeboni se nebude vařit pivo. Zájemce o pivovar jsme už vybrali, kupní smlouvu s ním podepíšeme až po ověření bankovních záruk. Do té doby nechce být zveřejněn,“ uvedl generální ředitel a předseda představenstva DeMillan. Zároveň v listopadu 1999 odmítl zprávy o tom, že jeden ze tří firemních pivovarů – Samson, má vážné existenční potíže a přestává vyrábět. „Vaříme dál. Takové informace šíří konkurence,“ dementoval DeMillan.V listopadu 1999 vyšel Samson na trh s „reklamní bombou“, která se týkala zvýhodněného prodeje celé přepravky piva. JČP si od této akce slibovaly zvýšené tržby i výstav. Čtyřčlenné představenstvo JčP jednalo 8.11.1999 už v posílené sestavě. Novým mužem v managementu se stal Miroslav Leština.
(16.7.1999) Jihočeské pivovary přenechaly svou distribuci Prazdroji
Zfúzovaný pivovarnický gigant v rukou japonské Nomury znovu upevnil svou pozici. Prazdroj totiž od konce května 1999 kontroloval distribuční síť JčP. Jak generální ředitel JčP Milan K. DeMilan v dopise odběratelům vysvětlil, spojenectví s Prazdrojem přinese kvalitní a hlavně celonárodní distribuci. Pivovarničtí odborníci však nad tímto krokem kroutili hlavou. Takové rozhodnutí mohlo znamenat počátek konce JčP a nahrávalo do karet pouze Prazdroji. Vedlo to pak k další koncentraci na trhu. Přenechat odbytový region a styk se zákazníkem konkurenci bylo podle nich pro pivovar smrtelné. V českém pivovarnictví má cenu jedině odbyt, kapacit je víc než dost, o ty nikdo nestojí. Pokud se někdo zbaví možnosti své pivo nabízet, nemůže obstát, tvrdil ředitel pivovaru v Poličce Karel Witz. S ním souhlasil i šéf znojemského Hostanu Petr Dvořák. Jihočeši na takovém spojenectví nemohou vydělat. Vždyť Prazdroji jde v první řadě o jeho značku, řekl s tím, že jakmile pivovar ustoupí ze své odbytové oblasti, jde jeho cena rychle dolů. Přední český odborník, který si nepřál být jmenován, tvrdí, že svěřit distribuci piva konkurenci je ve světě neobvyklá věc. Musí za tím stát dohoda vlastníků, řekl. Zástupci JčP nicméně takové dohady odmítli. Tvrdili, že o své zákazníky nepřijdou a podnik na tom vydělá. Objednávky dělají naši dealeři, Prazdroj pouze naše pivo zaváží. Udělali jsme to proto, že Prazdroj měl nejlepší pokrytí po celé ČR, řekl místopředseda představenstva Petr Kratochvíle
Akcionáři Jihočeských pivovarů neodsouhlasili výši ztráty
Akcionáři JčP neodsouhlasili výši ztráty roku 1998 ve výši 210 milionů Kč, když odmítli na valné hromadě přijmout účetní uzávěrku. Propad hospodaření byl podle nich o 53 milionů menší. Podle auditorské firmy Ernst & Young však bylo potřeba vytvořit další opravné položky kvůli nepřehledné konsolidaci výsledku v souvislosti s chybějícími dokumenty od dceřiných společností Budinvest, CH + CH, Jihočeské pivovary leasing a Jihočeské pivovary Slovakia. „Účetní uzávěrka nepodává věrný obraz o majetku, závazcích, vlastním jmění a finanční situaci podniku,“ zněl výrok auditora. Dříve ohlášeným řešením situace, kdy klesala výroba a rostla kumulovaná ztráta, má být prodej obou lokálních pivovarů (Regent a Platan) a soustředění se na vybudování značky Samson, neboť ta nesla cenné exportní označení „Budějovické pivo“. Firmě se však nedařilo uvedené dva provozy prodat – ty s ročním výstavem okolo 300 tisíc hl totiž patřily mezi nejohroženější skupinu takzvaných středních pivovarů. Místopředseda představenstva Petr Kratochvíle to však odmítl: „Zájemců je dost, ale prověřujeme jejich solventnost,“ řekl. V rozporu s názorem auditora o platební neschopnosti a nedostatku provozního kapitálu byla v roce 1999 masivní a drahá reklamní kampaň na pivo Samson. Podle některých spekulací byla zdrojem peněz IPB, potažmo japonská Nomura, ovládající tehdy Prazdroj a Radegast. Tomu by odpovídalo i neobvyklé propojení s Prazdrojem, jemuž Jihočeši nedávno svěřili distribuci. „V těchto nepřehledných vztazích jde s největší pravděpodobností o značku Budweiser Bier,“ mínil analytik.
Jihočeské pivovary musí platit pokutu
Brněnský Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v září 1999 firmě udělil pokutu 150 tisíc Kč kvůli sporným dohodám s odběrateli. „JčP v letech 1996 až 1998 stanovily ve smlouvách s distributory minimální ceny, a navíc je nutily prodávat s nejméně osmiprocentním rabatem. Tím porušily zákon o ochraně hospodářské soutěže,“ zdůvodnil mluvčí úřadu Jaromír Blažke. Platnost napadených smluv končila v 9/1999, protože podnik svěřil distribuci do rukou konkurenčního Prazdroje.
Flotila JčP v čele se svou vlajkovou lodí, Samsonem, uvízla na podzim 1999 na mělčině: sedmému největšímu domácímu výrobci piva, který stále ještě neměl schválenu účetní závěrku za rok 1998, se totiž v roce 1999 opět dramaticky prohloubil propad produkce i exportu. Výroba ve všech třech provozech – Samsonu, Platanu i Regentu – zatím běžela. Firma, která se v poslední době o svém hospodaření odmítala bavit, se však potýkala s platební neschopností, neboť jen reklamním agenturám dlužila částku okolo šesti milionů korun. Většinovému majiteli, společnosti ČAS-FIN patřící podnikateli a předsedovi fotbalového svazu Františku Chvalovskému, nevyšel ani jeden z kroků, které více než před rokem po koupi sedmdesátiprocentního balíku akcií naordinoval ztrátovým pivovarům jako recept ozdravění: – Sázka na značku Samson, jež nese cenné exportní označení zeměpisného původu Budweiser Bier, skončila neslavně: v pololetí měla firma asi padesátiprocentní meziroční propad vývozu. Navíc v roce 1999 obchodní soud v Kolíně nad Rýnem zakázal exportovat do Německa pivo Samson s označením Budweiser Bier. – Rovněž za krach bylo možné označit pokus o expanzi Samsonu za hranice jihočeského regionu a snahu vytvořit z něho silnou celostátní značku. Neobvyklý krok, který k tomu měl přispět svěření celonárodní distribuce do rukou konkurenčního Prazdroje – měl úplně opačný dopad. Plzeňští obchodní zástupci totiž místo hledání nových odbytišť pro Samson ho vytlačili z už tak malého počtu velkých hospod a nahradili Gambrinusem či Prazdrojem. Pololetní produkce Samsonu, který měl být tahounem celé skupiny, se v důsledku toho meziročně propadla o třetinu na pouhých 114 tisíc hl, což je nejméně ze všech tří provozů. Neustále avizovaný prodej Regentu, který měl přinést ztrátovému podniku potřebné peníze, se stále neuskutečnil. V roce 1996 investovali manažeři asi 170 mil.Kč do zvýšení roční kapacity Regentu na 450 000 hl, přestože odbyt třeboňského piva nabíral přesně opačný trend. – Neúspěšně dopadla také snaha stabilizovat podnik finančně. ČAS-FIN v létě 1999 neschválil hospodaření za rok 1998, když odmítl auditorem navrženou výši ztráty 210 mil.Kč. Podle majitelů byl propad o 53 milionů menší. Renomovaná auditorská firma Ernst & Young však navrhla vytvořit opravné položky kvůli nepřehledným finančním tokům s dceřinými firmami. „Účetní závěrka nepodává věrný obraz o společnosti. Existují značné pochybnosti, zda firma bude schopna pokračovat v činnosti v dohledné budoucnosti,“ zazněl pak zdrcující výrok auditora. Rovněž analytik ČSOB Jan Tesař upozorňoval na možné potíže s dalším financováním společnosti: „Klesající tržby, odbyt, přidaná hodnota a zhoršující se hospodářský výsledek spolu s rostoucím zadlužením představují nebezpečnou kombinaci,“ varoval Tesař. V souvislosti s pokračujícími problémy obměnili vlastníci před měsícem management podniku a do jeho čela usedl Miroslav Leština. Ten byl bývalým šéfem jihočeského oblastního sdružení ODA a nynějším vlastníkem aukční a realitní agentury Šemík. Nové vedení však zatím odmítlo sdělovat jakékoliv informace s tím, že „přebírá firmu a připravuje kroky k ozdravění“. Podle Tesaře by hned po nezbytné finanční stabilizaci měla přijít zcela nová vize dalšího rozvoje. „Firma musí změnit celkový image v souvislosti se závažným výrokem auditora, který zřejmě působí potíže při jednáních se všemi obchodními partnery,“ mínil Tesař.
Chvalovského vliv v JČP slábnul
Podnikateli a předsedovi fotbalového svazu Františku Chvalovskému, kterému na konci roku 1999 prostřednictvím společnosti ČAS-FIN patřila zhruba 70 % akcií JčP, se v lednu 2000 začaly otěže firmy vymykat z rukou. Když chtěl totiž ČAS-FIN dne 25.1.2000 na dozorčí radě pivovaru odvolat předsedu představenstva Miroslava Leštinu, neuspěl. Rada naopak Leštinu zvolila i přes odpor Chvalovského novým generálním ředitelem. V šestičlenné dozorčí radě pivovarů patřila dvě místa zaměstnancům, dvě židle obsadili lidé z Investiční a Poštovní banky, dvě ČAS-FIN a zbylé dvě banky, která Chvalovskému na koupi majoritního balíku akcií Jihočeských pivovarů půjčila. Zástupci zaměstnanců i banky přitom odmítli vysvětlit, proč se při hlasování postavili protmajiteli. IPB měla ovšem v lednu 2000 v i většinovému zástavě za svůj úvěr balík akcií pivovaru a Chvalovský půjčku nesplácel. Banka přesto v prosinci 1999, kdy měla zástava propadnout, právo na akcie neuplatnila a zřejmě dala Chvalovskému poslední šanci – ovšem s tím, že pevně převezme kontrolu nad pivovary. A proč chtěl ČAS-FIN Leštinu z čela představenstva odvolat? Leština nedávno založil dvě společnosti s ručením omezeným – Budějovický Samson a Budějovické pivo. „Toto pro nás byla překvapivá informace,“neměli šťastnou ruku. Je bezpodmínečně nutné, aby reagoval Chvalovský, „zřejmě jsme v personální oblasti poslední kroky pana Leštiny prověřily jak orgány naší společnosti, tak popřípadě i orgány činné v trestním řízení.“ Předseda dozorčí rady pivovarů a Cpouze potvrdil, že ČAS-FIN byl na dozorčí Chvalovského člověk Petr Brabenec radě přehlasován. „Nikdo nám však nevysvětlil proč,“ uvedl Brabenec a odmítl prozradit další kroky většinového vlastníka po čerstvém konfliktu. Na počátku roku 2000 tak převzaly otěže v JčP, jejichž předchozí vedení jen prohloubilo výrazné potíže firmy, všechny věřitelské banky. Ty pak společně s Leštinou připravovaly zcela novou strategii spojenou s radikálním řezem do podniku. Leština měl kromě bank oporu i v novém akcionáři – podnikateli a spolumajiteli českobudějovické firmy EGE Janu Divišovi, který vyhrál veřejnou soutěž Fondu národního majetku a získal 16,78 % akcií Jihočeských pivovarů.
Zadlužená společnost JčP vydala dne 10.února 2000 oficiální čísla zároveň s oznámením, o odložení původně plánované tiskové konference o jeden měsíc. Okolnosti vypovídaly o dramatickém prohloubení problémů v JčP. Výroba i tržby pivovarů se propadly zhruba o 27 % – produkce na 656 tisíc hl piva a tržby na 510 milionů Kč. Nejstrmější pád ze tří provozů měl Samson, přestože se mu v roce 1999 dostalo veškeré marketingové podpory na úkor ostatních. Samson uvařil jen 225 tisíc hl piva, což bylo o třetinu méně než předloni. Produkce Platanu pak poklesla o čtvrtinu na 225 tisíc hl a stejný propad měl i Regent, který vyprodukoval 205 tisíc hl piva. „Dokončujeme analýzu a zpracováváme návrhy nutných opatření, která povedou k restrukturalizaci společnosti,“ vysvětlil písemně odklad setkání s novináři předseda představenstva a generální ředitel pivovarů Miroslav Leština. Firma dostala nůž na krk od věřitelské Investiční a Poštovní banky – do března 2000 musela prodat Platan a Regent. Banka však tuto informaci odmítla potvrdit. Výroba pivovarnické skupiny prudce klesala od roku 1997 – v nejlepších letech uvařili Jihočeši přes jeden milion hektolitrů piva. Největší chybou byl podle analytiků krok předcházejícího vedení, které svěřilo distribuci do rukou konkurenčního Plzeňského Prazdroje s vysvětlením, že tak výrazně sníží náklady a získá nejhustší tuzemskou síť. Výsledek však byl přesně opačný – plzeňští obchodní zástupci postupně přebrali Jihočeským pivovarům většinu velkých hostinců a prodejen. I přes dlouhý seznam věřitelů, z nichž někteří už pohrozili podniku konkursem, existovala jediná možnost záchrany. „Tou by byl vstup silného partnera zvenčí.
Zřejmě největší propad mezi velkými tuzemskými pivovary zaznamenala v roce 1999 akciová společnost Jihočeské pivovary. V roce 1999 podnik vystavil 656 248 hl piva. To bylo o 245 430 hl méně než v roce 1998. Z celkového výstavu podnik v tuzemsku prodal 627 457 hl piva a vyvezl pouze 28 791 hl. Podnik výrobních závodů Samson, Platan a Regent byl na celkové produkci zhruba stejný. Každý z nich vystavil více než 200 000 hl, nejvíce Platan 225 706 hl. Hospodářská ztráta v roce 1998 dosáhla 210,459 mil.Kč. JčP, jimž už v roce 1998 klesl výstav o 129 000 hl na 901 700 hl, tak druhý rok po sobě zaznamenaly strmý pád produkce. Ten nezastavilo ani napojení na distribuční síť Prazdroje, ani výměna firemního vedení, která v posledním lednovém týdnu roku 2000 pokračovala, když Milana De Millana ve funkci generálního ředitele nahradil Miroslav Leština. Právě svěření celonárodní distribuce, mimo obchodní řetězce, do rukou Prazdroje pokládají analytici za jednu ze základních chyb. Obchodní zástupci konkurenčního podniku, hodnocení za prodej svých značek, totiž jihočeskému podniku, přetáhli odběratele. Nejvíc na to doplatila, vlajková loď, pivovar Samson, z níž minulé vedení hodlalo vytvořit silnou celostátní i exportní značku.Samson přitom v roce 1999 uvařil o víc než sto tisíc hl méně než v roce 1998 – jen 225 239 hl piva. V Česku přitom prodal jen 200 000 hl. Export tohoto piva, i přes obecně ceněné označení Budweiser Bier, které však firma nesměla na základě soudního výroku v Německu v této zemi používat, dosáhl jen necelých 25 000 hl. Zamýšlený prodej Třeboně i Protivína se zatím nezdařil a patrně současní akcionáři neměli na to, aby do firmy vložili další nutné peníze. Majoritním akcionářem byla společnost ČAS-FIN, spojovaná se šéfem českého fotbalu Františkem Chvalovským. Ta v JčP držela 71,07 % akcií, ale její vliv slábl, protože i přes její odpor byl Leština zvolen novým šéfem. Naprázdno zatím vycházela i snaha ČAS-FIN podnik sanovat a zastavit jeho pád.
12.2.2000 Čtenáři mínili o Jihočeských pivovarech, že za potíže může špatný majitel i vedení
Za současné hluboké potíže skupiny JčP mohl podle čtenářů Mladé Fronty Dnes jednoznačně jednak její majitel – společnost ČAS-FIN patřící podnikateli a předsedovi fotbalového svazu Františku Chvalovskému, jednak nejvyšší vedení firmy. Většina čtenářů rovněž viděli poslední možnost záchrany podniku v převzetí novým bohatým vlastníkem. „Jak dál? Jihočeské pivovary zkrátka potřebují nového majitele, který přinese potřebné peníze a nebudeme mít za sebou jen dluhy,“ argumentovala například studentka z Českých Budějovic Veronika Stulíková. „Přece vedení nemohlo sázet na značku Samson jen proto, že nese zeměpisné označení původu Budweiser Bier. Vždyť Samson ve světě nikdo nezná!“ Podobně argumentovala další českobudějovická vysokoškolačka Monika Veselá. „Pokud chtějí uspět se známkou Samson, musejí masivně investovat do reklamy. Že je to pivo z Budějovic, to nikomu nic neřekne,“ mínila Veselá. Ta zároveň odsoudila Chvalovského snahy získat v privatizaci Budějovický Budvar. „Už nadělal dost škody v JčP, ještě tak aby poškodil úspěšný Budvar.“ Manažerka z Českých Budějovic Lenka Syrovátková označila strategii společnosti ČASFIN, jak ovládnout i Budvar, za zvláštní. „Poté, co ukázali své umění v JčP, by ani neměli dostat příležitost ucházet se o Budvar,“ pravila. Rovněž vyslovila názor, že do zadlužených pivovarů musí přijít bohatý investor. Ladislav Švehla, který pracoval třiatřicet let v Regentu jako řidič a nyní je nezaměstnaný, označil za největší chybu vedení, že předalo distribuci do rukou konkurenčního Prazdroje. „Pokles výroby už trvá dlouho, lidé chodí s rukama v kapsách po dvoře, nemají co dělat. Přece když si najmu cizí dopravu, nemůže to být levnější?“ divil se nad strategickými tahy manažerů Švehla. Další propuštěný zaměstnanec, který se bál zveřejnit jméno a pouze uvedl, že ve firmě pracoval čtyřicet let, viděl největší chybu ve starším rozhodnutí. „Nechápu, proč zrušili obchodní oddělení v Platanu a Regentu. Všechny pravomoce převedli na mladé manažery do Budějovic, kteří řídili takový kolos od stolu. Proč si nový generální ředitel pan Leština hned po příchodu do podniku musel koupit mercedes za dva miliony korun? Takhle to přece dělat nejde,“ zlobil se. Ozval se i Jan Vojík, starosta Protivína, kde je pivovar Platan se 140 lidmi největším zaměstnavatelem. „Hlavní příčinou nynějších potíží JčP je práce managementu, který zcela nesmyslně předal distribuci Prazdroji. Já spíše vůbec nechápu, jak někdo, kdo nezaplatí za firmu a má spoustu dluhů, může v pohodě dále podnikat,“ řekl starosta Vojík. Ozval se rovněž majitel píseckého hostince u Hájků Václav Svoboda, který se svěřil se zkušenostmi s novými dealery. „Nedávno přijel nový obchodní zástupce a já po něm chtěl nové sklenice s logem. Odpověděl mi, že na Platan nic firma nedává. Prý abych přešel na Samson, pak vše dostanu. Samson tu ale nikdo nechce, lidé jsou zvyklí na Platan. To je přece neskutečná obchodní politika,“ uzavřel hostinský.
(1.3. 2000) Potížemi zmítané JčP přistoupily k propouštění zaměstnanců v závodech Platan a Regent. Z Platanu měla odejít asi stovka lidí ze 132 zaměstnanců, v Třeboni byla vlna mírnější výpověď dostalo sedmnáct lidí z celkem 120. Propouštění souviselo s dlouhotrvajícími neúspěchy s prodejem obou lokálních pivovarů. Podle dostupných informací dostala zadlužená společnost nůž na krk od věřitelských bank – do konce března 2000 měly být Regent i Platan prodány. Nepřehlednou situací a obavami z budoucnosti byly tak nejvíce znepokojeni kromě pracovníků i představitelé obou měst, v nichž pivovary představují významné zaměstnavatele. „Nečekali jsme propouštění tak razantní. Nelíbí se nám ani jeho načasování, vždyť tříměsíční výpovědi doběhnou přesně před letní sezónou, kdy se prodává nejvíce piva,“ reagoval odborový předák Platanu Karel Brabec. Přímo zaskočeno však razantní vlnou bylo město. Pro propuštěné zbyly dvě šance – buď je zpátky přijme příští vlastník Platanu, jinak musejí k dojíždění za prací využít výhodné polohy na hlavním tahu České Budějovice – Písek. Odborář Brabec uvedl, že vedení zdůvodnilo snižování počtu zaměstnanců lepší vyjednávací pozicí při prodeji pivovarů. Stejného vysvětlení se dostalo i Třeboňským, kde se původně rovněž počítalo s odchodem většiny zaměstnaných lidí. „Lidé už jsou nervózní z nejisté budoucnosti. Doufáme proto, že pivovar rychle získá nového majitele, znova rozjede výrobu i odbyt, a pak přibere lidi zpět,“ věřila šéfka odborů v Regentu Eva Němcová. Majoritním vlastníkem JčP byly v březnu 2000 neznámá pražská společnost Egada, která koupila 71 % akcií coby propadlou zástavu za nesplácený úvěr od IPB. Egada sama přiznala, že je pouze prostředníkem a kryje pravého majitele. Podle zdrojů z branže jím měla být japonská investiční banka Nomura.
Zadlužené JčP dne 1.března 2000 definitivně potvrdily úmysl zbavit se Platanu, jednoho ze svých tří závodů. Téměř všichni zaměstnanci ze 132 dostali tříměsíční výpověď s tím, že během této doby se skupina pokusí Platan prodat. Pokud by se to nepodařilo, výroba piva Platan by zůstala zachována, ale přesune se do Samsonu. Podobný osud jako protivínský pivovar čekal i Regent Třeboň. Vedení JčP jednálo se zájemci o koupi Platanu, přičemž přednostně jej nabídlo městu Protivín. Kapacitu Platanu nepotřebovali a bylo pro JčP nákladově výhodnější přesunout uvedenou produkci do Samsonu. Starosta Protivína Jan Vojík řekl, že místní pivovar jim společnost nabídla za 200 milionů Kč. „To je pro město naprosto neúnosná částka, o celé situaci teprve budeme jednat na zastupitelstvu příští týden,“ řekl Vojík. (5.4.2000) Dozorčí rada JčP, jež posuzovala nabídky zájemců o koupi Platanu a Regenta, dala na počátku dubna 2000 vrcholnému managementu podniku dva úkoly: V případě Platanu mu zadala vyjednávat s protivínskou radnicí o konkrétních podmínkách prodeje. U Regentu definitivní ortel ještě rada nevyřkla s tím, že je potřeba ověřit solventnost zájemců. „V případě Regentu ještě musíme dokončit podmínky prodeje a prověřit finanční zajištění zájemců plus způsob placení,“ sdělil bez bližších podrobností předseda představenstva a generální ředitel JčP Miroslav Leština. Jeden ze zájemců o Regent – majitel českobudějovické potravinářské firmy Záruba M&K Miroslav Záruba – viděl největší potíž v nejasné hospodářské kondici třeboňského závodu. „Tím, jak skupina hospodařila jako celek, neexistují v účetnictví žádná přesná čísla, která by jasně ukázala, zda je Regent ziskový, či ztrátový,“ uvedl Záruba. O Regent se ucházelo více zájemců, zatímco o Platan pouze město Protivín. To bylo dáno vyšší obchodní hodnotou Regentu především díky výrazně lepší pozici známky a z toho vyplývajícího postavení na trhu. Hodnota Platanu utrpěla dřívější profilací značky coby levnějšího piva. Naproti tomu protivínský pivovar je na tom lépe po technické stránce, zatímco rozvoj Regentu je značně omezen polohou v Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko.
Jihočeské pivovary, Samson plus Regent, zdražování v červnu 2000, tedy před sezonou, neplánovaly. „V rámci probíhající racionalizace výroby snižujeme náklady jinde, abychom nemuseli zvyšovat ceny,“ uvedl ředitel Miroslav Leština.
Ztrátu 285,206 miliónu Kč, což bylo asi o 75 miliónů více než v předchozím roce, vykázala v roce 1999 a. s. Jihočeské pivovary. Akcionáři na řádné valné hromadě dne 25.srpna 2000 rozhodli, že nejpozději do 60 dnů od valné hromady musí být svolána další, která se bude zabývat postupem restrukturalizace společnosti. Na programu by měla mít návrh na snížení základního jmění, které nyní činí 474,702 miliónu korun. Tím chtěla společnost získat prostředky, které použije na úhradu ztráty. Auditor JčP zjistil v účetní uzávěrce významné nedostatky. K 31. prosinci 1999 přesáhly krátkodobé závazky společnosti oběžná aktiva o 105 miliónů Kč a auditor ve výroční zprávě vyjádřil nejistotu, zda budou pivovary schopny pokračovat ve své činnosti. JčP již prodaly v létě 2000 dva ze tří pivovarů. Po Platanu, který získalo město Protivín, se začátkem srpna 2000 dohodly s a. s. Bohemia Regent na prodeji pivovaru Regent. Společnosti, jejíž tržby se meziročně snížily z téměř 700 miliónů Kč na 512 miliónů, tak zůstal pouze Samson. Za 25 miliónů Kč v létě 2000 JčP prodávaly budovu bývalého podnikového ředitelství. Jeho novým vlastníkem se stal Budvar.
S jasným vědomím, že tuzemský pivní trh je více méně rozdělen a navíc spotřeba piva každým rokem mírně klesá, JčP vyrábějící pivo pod značkou Budějovický Samson, upínaly na podzim 2000 síly na zahraniční trhy. Odbyt piva v cizině, nesoucího cenné exportní označení Budweiser Bier a Budweiser Bürgerbräu, měl zajistit plánovaný růst výroby. Samson tradičně vyvážel především na Slovensko, do Rakouska a Německa. „Podíl exportu na celkové výrobě hodláme hned v prvním čtvrtletí příštího roku zvýšit. Slibně se vyvíjejí zejména nové trhy Francie a Itálie,“ uvedl v listopadu 2000Miroslav Leština. Firma očekávala růst vývozu i v USA, kam dosud ročně putovalo okolo 5 000 hl. V Americe však JčP prodávaly pod tradiční exportní značkou Crystal, protože známku Samson tam má zaregistrovanou nápojářský gigant Coca-Cola. Vedení firmy si na konci roku 2000 narýsovalo investiční plán, jehož prvním krokem byl nákup moderního etiketovacího stroje za patnáct milionů korun. „Posílili jsme obchodní oddělení, cílem je poskytnutí komplexní péče a servisu našim odběratelům,“ vysvětlil priority Leština. Nedávno společnost prodala i budovu bývalého podnikového ředitelství Budvaru. Utržené peníze z rozprodejů majetku měly pokrýt část nahromaděných dluhů. JčP zatím ustoupily od záměru přejmenovat název firmy na Budějovický Samson, protože by to kvůli registracím ochranných známek v několika zemích znamenal příliš právnicky komplikovaný, drahý a zdlouhavý proces. Většinovým vlastníkem společnosti, která zaměstnávala 175 lidí, byla na konci roku 2000 stále pražská málo známá firma Egada se 70 % akcií, 17 % držel českobudějovický podnikatel Jan Diviš. Egada sama dříve přiznala, že je pouze prostředníkem, a skutečný majitel pivovarů tak stále zůstává skrytý v pozadí
„Skupina JčP měla po roce 1990 v rukou všechny trumfy, aby tady dnes mohla stát v podobě velmi silného a úspěšného kolosu,“ řekl v lednu 2001 obchodní ředitel Samsonu Jiří Nekola. „Jenže během těch let totálně selhal management, jehož špatné řízení společnosti vyústilo v dnešní stav. Naším úkolem je teď opět obnovit tradici a pozvednout značku Samson.“ Nejtěžší rány utrpěly JčP pod majitelem společností ČAS-FIN, patřící podnikateli a předsedovi fotbalového svazu Františku Chvalovskému. Naprosto chybným rozhodnutím se ukázalo zejména svěření distribuce piva do rukou konkurenčního Prazdroje. Ten namísto hledání nových odbytišť začal Jihočechům přebírat odběratele. Chvalovskému na koupi většinového podílu půjčila IPB a ten jí ručil právě těmito akciemi. Protože nedokázal dluh splácet, v únoru 2000 akcie propadly IPB. Ta sedmdesátiprocentní podíl obratem prodala neznámé pražské společnosti Egada, která rovnou sama přiznala, že pouze kryje skutečné vlastníky. Ti po celý rok 2000 ze stínu nevystoupili. Do čela obměněného vedení usedl bývalý šéf jihočeské ODA Miroslav Leština. Akcionáři pak v roce 2000 rozhodli o razantní restrukturalizaci. S nahromaděnými ztrátami ve výši takřka půl miliardy korun se vyrovnali klasickou účetní operací v podobě snížení základního jmění. V lednu 2001 proběhlo opětovné navýšení kapitálu a tedy úpis nové emise akcií. „Cílem je příliv kapitálu nezbytného pro další rozvoj,“ prohlásil Leština. Dalším krokem ozdravění mělo být odhození břemene asi šestisetmilionového dluhu. Proto firma v roce 2000 prodala oba lokální pivovary – Regent a Platan – plus další nepotřebné nemovitosti. „Inkasované peníze poslouží k úhradě závazků,“ řekl spolumajitel JčP Jan Diviš, který v lednu 2001 držel 17 % akcií. Cílem Samsonu byl pochopitelně hlavně růst odbytu. „Chceme být celostátní značkou s pevným zázemím v regionu,“ shrnul obchodní ředitel Nekola.
V červnu 2001 se objevily zprávy, že výsledky hospodaření a značné množství závazků JčP by této společnosti mohly způsobit blízké prohlášení konkurzu. Pivovary, které patřily i do skupiny Investiční a Poštovní banky a poté rovněž do sféry vlivu vazebně stíhaného podnikatele Františka Chvalovského, totiž vykazovaly „všechny možné negativní tendence, jaké si lze jen představit“. S odkazem na interní materiál Konsolidační banky to uvedly Hospodářské noviny. Spolumajitel JčP Jan Diviš nicméně sdělil, že situace „je v řešení“. „Myslím, že přímé nebezpečí nehrozí, že se je podaří ubránit,“ dodal. Diviš naznačil, že vzniklou situaci by mohla řešit nadcházející valná hromada. Společnost JČP skončila hospodaření roku 2000 ve ztrátě 186,6 milionu Kč při výnosech v objemu . V roce 1999 firma vykázala ztrátu , o rok dříve to bylo 210,4 milionu.
Policie v roce 2002 stíhala sedm bývalých členů představenstva bývalých Jihočeských pivovarů. Manažeři byli podezřelí z toho, že v letech 1996 a 1997 prodávali akcie firmy sami sobě pod cenou, a pak je obratem prodali dráž, což pivovarům přineslo ztrátu.
Od léta 2000 Jihočeské pivovary jen jako pivovar Samson.

Rok Výstav Tržby HV
1994 1 000 000 hl
1995
1996 1 571 000 hl 769,1 mil.Kč zisk 3,8 mil.Kč
1997 1 031 000 hl 781,5 mil.Kč ztráta 41,8 mil.Kč
1998 902 000 hl 694,8 mil.Kč ztráta 210,5 mil.Kč
1999 656 248 hl ztráta 285,2 mil. Kč
2000 919,2 milionu Kč ztráta 186,6 mil. Kč