Pivovar Uherský Ostroh

Před listopadem 1989 bylo v Československu okolo devadesáti pivovarů. Jedním z těch, které přežily vlnu rušení, byl tehdy více než čtyři sta let starý pivovar v Uherském Ostrohu. „S naší produkcí nejsme zřejmě trnem v oku velkým pivovarům, a tak nám dávají pokoj,“ domníval se sládek pivovaru Ladislav Podivínský.
Uherský Ostroh má čtyři a půl tisíce obyvatel a rozkládá se na dolní nivě řeky Moravy.

Nejstarší zmínku o vaření piva v Uherském Ostrohu najdeme v listině císaře Zikmunda z 10. srpna 1435. Touto listinou vrátil panovník městu stará práva, osvobodil měšťany od daní a roboty a udělil jim právo vařit pivo. Pivovar stál tehdy na rozhraní dnešní Moravní a Nábřežní ulice směrem k mlýnskému moravnímu rameni. Svatováclavskou smlouvou z roku 1571 nabyla šlechta právo „slady dělati, pivo vařiti a na svých vesnicích piva svá bez překážky vystavovati“. Majitel ostrožského panství tehdy nechal postavit v blízkosti zámku na břehu řeky Moravy panský pivovar. Přesné datum jeho vzniku není známo, poprvé se však o pivovaru mluví ve zmínkách z roku 1592 v „Registrech správních panství Ostrovského“. Ty vypovídají, že se tehdy v pivovaře vařilo až 50 várek ročně a pivo odebíraly vesnice náležející k panství Ostroh a Louka. Pivo se čepovalo také v panské pivnici. Existují také zápisy o velké chmelnici na panství, která dodávala dostatek chmele, potřebného k vaření piva. Od 60. let 19. století měl pivovar v nájmu Jonáš Lamberk, který po 40 letech nájem vypověděl. V roce 1903 byla v Ostrohu vytvořena Rolnická akciová společnost pivovarní a sladovní, která spolu s pivovarem převzala i šest hostinců ve městě a na předměstí a dále šest hospod v sousedních obcích. Postupně odběr piva sílil.

V roce 1912 už pivo z Ostrohu odebíralo 74 hostinských provozoven. Mezi tím bylo jednáno s majitelem panství knížetem Lichtenštejnem o odkoupení pivovaru. Smlouva byla podepsána v prosinci 1921. Zájemce za pivovar zaplatil 450 tisíc korun a dalších 200 tisíc za stroje a nářadí. Novému majiteli se podařilo pivovar postupně rozšířit a upravit. Největších změn pivovar doznal v roce 1933, kdy byly přistavěny místnosti pro vymývání sudů a lahví, stáčírna a sklad piva. Rovněž byla zřízena nová kvasírna a chladicí štola. Těsně před válkou v něm pracovalo 20 zaměstnanců. V období druhé světové války trpěl pivovar značné škody a od roku 1943 do roku 1945 byl uzavřen. Jako a.s. fungoval pivovar až do roku 1948. Vyhláškou ministryně výživy ze dne 3. července 1948 o znárodnění některých průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském podle § 1, odst. 3 zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 115 Sb., o znárodnění dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském byl dnem 1. ledna 1948 znárodněn „Rolnická akciová společnost pivovarní a sladovní v Uherském Ostrohu“, Uherský Ostroh (okr. Uherské Hradiště) (akciová společnost). Poté se stal součástí Jihomoravských pivovarů n.p.. V roce 1970 vyrobil 60 200 hl, v roce 1980 celkem 54 000 hl piva. V těchto letech se zde vyrábělo 10o pivo sudové i lahvové, 12o jen sudové.

Po roce 1991 se kolos rozpadl a pivovar začal měnit majitele i nájemce. V roce 1992 byla zahájena i výroba lahvové dvanáctky. Pivovar chtěla za šest milionů korun na počátku roku 1996 koupit firma AZ Arbus z Moravské Nové Vsi od státní akciové společnosti Jihomoravské pivovary. V letech 1998-1999 vlastnila pivovar společnost Koželužny, spol.s .r.o. Otrokovice (od 10.11.1999 v konkursu).

Jeden ze současných majitelů, sládek Ladislav Podivínský, začal pivovar spravovat pod novým názvem (společnost založena 22.10.1999) v listopadu 1999. „Hodláme pivovar udržet. Prvořadým cílem je vyjít s tím, co získáme na tržbách. Pochopitelně bychom rádi výrobu postupně zvedali a vyráběli piva více. Uvidíme, zda a jak se pohnou ceny piva a co se bude dít dál. Smůlou je, že v zemi, která stále vládne světu ve spotřebě piva, je momentálně velmi nízká kupní síla obyvatelstva,“ řekl sládek. Ladislav Podivínský se začal učit sladovníkem v pivovaru Litovel. Doplnil si střední školu a v Praze vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou. Po absolutoriu působil jako sládek v jarošovském pivovaru. Po jeho uzavření pracoval chvíli jako dealer, ale táhlo ho to zpět k pivu, a tak se ke své profesi v roce 1998 vrátil. Nastoupil do pivovaru v Uherském Ostrohu jako zaměstnanec Koželužen Otrokovice, kterým pivovar patřil. Od listopadu roku 1999 vedl spolu se společníkem firmu Pivovar Ostrožan, s.r.o., která pivovar vlastnila. České pivo mělo ve světě zvuk a stát by měl udělat všechno pro to, aby se to nezměnilo. Podle Podivínského je to však spíše naopak, za jediný světlý okamžik považoval snížení daní malým pivovarům. „Naštěstí se cizí pivo na náš trh dostává velmi těžko, ale je potřeba podpořit export. Také konkurenční boj na našem trhu by měl být usměrněn nějakými mantinely, aby malé pivovar nezanikaly,“ mínil. Ostrožské pivo bylo podle sládka trochu odlišné od ostatních. „Na chuti a charakteru se výrazným způsobem projevuje původní technologické zařízení. Měděná varna s přímým otopem uhlí je snad jediná v republice. Firma, která ji ve 20.letech 20.století stavěla, hned poté zkrachovala, takže máme unikát,“ chlubil se Podivínský. Hořáky mají velmi jednoduchou regulaci, topí se pod nimi uhlím a je jenom na zručnosti a zkušenostech vařiče, kdy přiloží, kdy prohrábne nebo kam nahrne žhavé uhlí, aby se směs v kotli nepřipalovala. Jedna várka od nasypání sladového šrotu do vody trvá přibližně 12 hodin. Směs pak 10 dní kvasí a 3 měsíce dokvašuje. Další zvláštností pivovaru bylo chlazení vařící mladiny. Pivo chladlo v otevřených štocích v nízké vrstvě na velké ploše a teprve potom se dochlazovalo. „Historický způsob vaření piva se projevovalo vyšší karamelizací cukrů a vyšším přibarvením. Naše pivo má proto jinou chuť. Je sytě hnědé až zlatohnědé, je středně až silně chmelené a má střední až středně silný říz,“ řekl sládek. „Některé pivovary vyrábějí kvůli daním levnější osmistupňová piva. My vyrábíme desetistupňové pivo výčepní a dvanáctistupňový světlý ležák. Na etiketě máme označení i ve stupních, což není podmínka, ale zaručujeme tak uvedenou kvalitu,“ vysvětlil Podivínský v roce 1999.

„Charakter piva se kvůli tradici nedá příliš měnit. Osobně bych dal přednost vyšší hořkosti, které se docílí vyšším podílem chmele a vyšším podílem hořkých látek. Mám rád pivo staročeského charakteru. Nechutnají mi ta neutrální takzvaná europiva, kdy se nedá rozeznat značka piva, ale piva hodně chmelená, se sytější barvou, hořká, například Prazdroj.“ A tak jedinou změnou, kterou současný sládek provedl, je změna filtrace. Přešel na novější způsob filtrování přes křemelinu, při kterém se ušetří velké množství vody. Projít se všemi čtyřmi patry starobylého pivovaru znamená octnout se v místech, která popsal Bohumil Hrabal. Slova jako líska, hvozdění, spilka, humna, slad, mláto, japonka znají důvěrně zaměstnanci pivovaru, které na každém kroku oslovuje historie pivovaru ať v podobě starých strojů, či jenom tabulek a vyvěšených nařízení. Výrobní zařízení i budovy by se hodily spíše do muzea než do moderního výrobního podniku. Jedinou modernizací je křemelinový filtr a vlastní pasterizační zařízení. Stočené pivo se tak již nemusí vozit do několika kilometrů vzdálené Blatnice, kde bylo dříve pasterováno a zase zpět.
Pivovar na konci 20.stol. vyráběl přibližně 2 000 hl piva ročně. Největší produkci měl do roku 1990, kdy vyráběl téměř 50 000 hl. Tehdy se v patrech pivovaru skladovalo až 2 000 tun ječmene. Po roce 1989 však začala produkce klesat. Ještě v dobách porevoluční euforie se pilo hodně. Později zaměstnanci z velkých firem začínali zůstávat jeden den v týdnu doma. Tehdy byly hospody plné a pivo teklo proudem, protože lidé ještě peníze měli. Dnes je situace jiná. „Prostě se pije méně,“ posteskl si sládek v prosinci 1999. „Kdybychom měli úvěry, asi bychom nedokázali přežít. Takhle se přežít dá, ale je to spíš živoření. Naštěstí žádné zvláštní náklady nemáme. V loňském roce, kdy jsme ještě provoz neměli pronajatý, měl ztrátu 2 mil. Kč, kterou však majitel zadotoval. Tu musíme stáhnout na nulu. Snížili jsme počet pracovníků a vypadá to, že se nám to podaří,“ domníval se sládek. Malá produkce piva byla podle něj výhodou také v době, kdy se přecházelo na nový druh lahví. Stačilo nakoupit lahve za šedesát tisíc korun.
V roce 1999 zajišťovali většinu výroby brigádníci, převážně důchodci, kteří provoz znali a měli k pivovaru vztah. Přicházeli pouze jeden den v týdnu, kdy se pivo stáčelo. O provoz se staralo stabilně pouze 9 lidí, místo vrátného hlídal pes. Odbyt pivovaru vždy zajišťovalo nejbližší okolí – Veselsko, Strážnicko, Bzenecko, dříve i Skalica či Senica na Slovensku. V 90.letech 20.stol.bylo teritorium zhruba stejné, jen na Slovensko se už pivo nevoziloí, ale odbyt byl daleko nižší. Stálých partnerů měl pivovar asi třicet. Ti si většinou pro pivo přijeli přímo do výroby. Na reklamu ani propagaci příliš peněz nezbylo. Malou reklamu zajišťovala Agentura pro Baťův kanál, která expozici pivovarské sladovny zařadila do své prohlídkové trasy. Zatímco v roce 1998 bylo zájemců minimální počet, v roce 1999 to byl dvojnásobek. „Pokud to půjde takhle dál, dá se očekávat, že příští rok bude živo alespoň v expozici,“ řekl Puchalský.

Pivo šlo nejlépe zakoupit přímo v pivovaru. Malá prodejna byla otevřena i v sobotu dopoledne (od 8.00 hod.). Cena piva zde byla v lednu 2000 za světlé výčepní 5 Kč, za ležák 7 Kč.

V roce 1998 byl výstav piva 2 321 hl.

V srpnu 2000 pivovar osiřel úplně.

   etikety

sortiment piva před uzavřením
Ostrožan 10 % (světlé výčepní; alk.: 4,4 %; plněno jen do 0,5 l lahví)
Ostrožan 12 % (světlý ležák; alk.: 5,0 %; plněno jen do 0,5 l lahví)

Jedovatý čpavek unikl 18. května 2002 z areálu bývalého pivovaru. Lidé se však v bezprostředním nebezpečí ani na chvíli neocitli, koncentrace čpavku ve vzduchu nebyla příliš vysoká. „Čpavek zřejmě unikl z chladicího zařízení v budově strojovny. Pravděpodobnou příčinou úniku je technická závada na zařízení pivovaru,“ uvedla policie. Na místě zasahovali policisté i hasiči, kteří o úniku vyrozuměli obyvatele.
V říjnu 2002 se chystala demolice přístaveb původního bloku pivovaru. „Byl bych nerad, kdyby si lidé mysleli, že jsem pivovar zlikvidoval nebo zdevastoval. Skutečnost je taková, že když jsem objekt odkoupil, bylo jeho zařízení již zcela rozmontováno a odvezeno,“podotkl současný majitel objektu Josef Konečný. Za své vzala také expozice sladovnictví, která se nacházela v pivovaru v dřívějším bytě sládka. Původním záměrem Agentury pro rozvoj turistiky na Baťově kanále, která vznik expozice iniciovala, bylo její další rozšíření. Pro tyto účely měly být využity další prostory pro umístění muzejních exponátů. V plánu bylo i zbudování reprezentativní místnosti s možností ochutnávky zdejší produkce. To vše je však minulostí a exponáty sladovnictví v Ostrohu jsou k vidění v regionálních muzeích. Někdejší existenci pivovaru tak bude připomínat už jen menší výstavka fotografií, kterou hodlají v areálu stávající majitelé umístit. Podle jejich záměru zůstane hlavní budova zachována a zrekonstruována. Prozatím není o budoucím využití ploch rozhodnuto. „Chtěli bychom s pracemi začít zhruba na jaře příštího roku. Jisté je, že pivo už se v objektu vařit nebude. Jednou z možností je, že v opravených budovách zbudujeme netradičně řešené, ale cenově přístupné bydlení. Další plochy budou pravděpodobně využity pro volnočasové aktivity veřejnosti. Prozatím však zvažujeme všechny možnosti, takže definitivní řešení může být jiné,“řekl Konečný.