Zámecký pivovar Český Krumlov

adresa: Český Krumlov; Latrán 27

Svou polohou patří pivovar mezi památkové objekty. Datovat založení pivovaru není lehké. Uvádí se rok 1560. To však byl uveden do provozu pivovar první, který byl roku 1625 přemístěn do bývalé zbrojnice, kde je dodnes. V minulosti nesl název Schlossbrauerei nebo Schwarzenberský pivovar. Až do roku 1788 byl používán pro výrobu piva chmel ze zdejších chmelnic. Předválečný výstav se pohyboval okolo 25 000 hl piva. Od roku 1945 až do roku 1973 se zde vařilo jen 10o pivo, od roku 1973 se začalo vyrábět 11o Zámecké světlé pivo a od roku 1979 se tu vaří i dvanáctka.

Po znárodnění byl pivovar součástí společností:
1950-1989 Jihočeské pivovary k.p.; n.p.
1989-1991 Pivovary České Budějovice s.p.
V roce 1991 byl pivovar privatizován v aukci soukromému majiteli. Pivo dostalo na etiketu značku Eggenberg podle rodu, kterému patřilo město s pivovarem v 17.století. Podnik se nazýval Soukromý pivovar Dionex Český Krumlov.
dřívější názvy piv
Šumavský ležák 12 % (světlý ležák)
Zámecké 11 % (světlý ležák)
10 % světlé pivo

V roce 1994 uvítal pivovar daňové zvýhodnění malých pivovarů s výstavem 130 000 hl piva. Výnosy roku 1998 – 39 mil.Kč. Podnik od roku 1996 produkoval kromě piva i limonády – v roce 1998 to bylo 3 500 hl. Eggenberg , který jako poslední pivovar na jihu Čech stáčel pivo do Euro lahví, začal od 1.9.1997 plnit nové NRW lahve. Přinutil ho k tomu krok Prazdroje, jenž snížil v roce 1997 výkupní cenu Euro lahví ze tří korun na deset haléřů, a tím je prakticky vytlačil z našeho trhu. Pivovar tak musel investovat tři a půl milionu koruna. Majitelem v roce 1998 byla firma Pivovar Eggenberg a.s. (předtím šlo o spol.s r.o.) ; Učitelská 54; Praha 8. Pivovar v roce 1999 opět prohloubil pokles produkce: uvařil zhruba pětačtyřicet tisíc hektolitrů piva, rok předtím to bylo o dvacet tisíc více. Tehdy ovšem pivovar vařil speciální zakázku pro zahraničního klienta. Šlo o pivo Biker Beer (světlé výčepní, alk.: 3,7 %; tmavý ležák, alk.: 4,2 %; světlý ležák, alk.: 4,9 %) pro firmu A&V Consulting s.r.o. (Senovážná 6, Praha 1). „Jinak náš vlastní prodej v roce 1999 v meziročním srovnání v podstatě stagnoval,“ řekl pouze výrobně technický ředitel Rostislav Zagora v únoru 2000. S poklesem tuzemského trhu a stále silnější pozicí velkých pivovarů bojovali Českokrumlovští klasickou zbraní malých výrobců – speciální odlišnou nabídkou. Kromě piva tak produkoval Eggenberg i limonády.

V roce 2000 o letních prázdninách navíc už druhý rok vyšel vstříc vodákům a stanařům z kempů – podle poptávky stočil až 400 hl výčepního piva Kristián do jedenapůllitrových plastových lahví. O zdražení svého piva rozhodlo v létě 2000 vedení pivovaru. Od 3.7.2000 byly ceny českokrumlovského piva o 4 % vyšší. „Ani my se nevyhneme rostoucím nákladům na výrobu a rozvoz piva,“ uvedl ředitel pivovaru Rostislav Zagora. Připomněl, že zatímco některé pivovary reagovaly na nárůst cen produkce Plzeňských pivovarů už na jaře, Eggenberg přistoupil ke stejnému kroku až nyní společně s Budvarem. Pivovar Eggenberg, jeden z vážných zájemců o pronájem lanškrounského pivovaru, od svého záměru v listopadu 2000 upustil. „Tento týden jsme dostali fax, že Jihočeši od svého původního plánu podnikat v objektu našeho bývalého pivovaru ustupují,“ potvrdil 16.11.2000 starosta Lanškrounu Ladislav Maixner. Vedení Eggenbergu chtělo zpočátku budovy pivovaru využívat jako sklad a postupně přejít na výrobu piva. Později však dospělo k závěru, že náklady na zprovoznění pivovaru v Lanškrouně by pro ně byly příliš vysoké. „Pro nás se jeví jako výhodnější postavit pivovar na zelené louce,“ řekl ředitel Eggenbergu Rostislav Zagora. Podnik byl i v roce 2000 typickým lokálním pivovarem. Místní značka měla stále vysoký tržní podíl na území, které je během letní sezony hojně navštěvované. Eggenberg v roce 2000 zvedl roční výrobu o tři tisíce hl na 47 tisíc hl piva. Tento nárůst zajistilo především lahvové pivo (dodávky do obch.sítí, např. Billa). „Většinu sudového piva sice prodáme v regionu, ale lahvové prodáváme vlastně po celé republice,“ vysvětlil v lednu 2001 podstatu záměru výrobně technický ředitel Rostislav Zagora. Eggenberg mohl být pro ostatní malé pivovary vzorem, jak využít vlastní zdroje vody či volnou výrobní kapacitu, a vylepšit si tak hospodaření: Už čtyři roky kromě piva produkoval i limonády, v roce 2000 jich prodal 3,5 tisíce hl. Podnik vyráběl pro vývoz do Chorvatska světlý ležák s názvem Zlatna primorska piva, Zlatna bira Histria a desítku s názvem Zlatna istrijanska bira.

Od počátkem března 2001 zřídil pivovar ve svém objektu První jihočeskou pivní pohotovost. K jejím přednostem patřila nejen nepřetržitá čtyřiadvacetihodinová služba pro prodej lahvového a sudového piva, ale také přímé dodávky piva speciální službou až na místo určení. Na jaře 2001 začal pivovar vyrábět pro síť prodejen COOP družstvo nízkonákladové pivo s názvem Pivo.
Ředitel pivovaru Rostislav Zagora v září 2001 tvrdil, že levnější pivo je součástí výrobního programu renomovaných firem, které tím jen plní požadavky marketů. Takové dodávky byly nutné k zapsání se mezi stálé dodavatele supermarketů, tedy velkoodběratelů. Piva Kristián a další krytá značkou Coop se tak objevily na pultech i v relacích kolem tří korun šedesáti haléřů za půllitr. Některé konkurenční pivovary ovšem tvrdily, že taková cena nestačí ani na výrobní náklady. „Přiznávám, že zisky z takového piva jsou minimální, ale vyplatí se nám to,“ řekl Zagora. Levná piva byla podle něho zároveň méně alkoholická, což byl obrovský hit. „Lidé v supermarketech sází na levnější nákupy. Zároveň chce trh nízkoalkoholická piva. Piva Coop jsou vlastně osmičky. Chtějí je lidé k zahnání žízně přes den. Není to k posezení do hospody, ale k běžnému konzumu místo limonád,“ vysvětlil Zagora. Trend lehkých piv byl podle něho stejný v celé Evropě. Nové označení podle norem EU přisuzuje až do desetistupňového piva doplnit etiketu podtextem světlé výčepní pivo, nad tuto hranici jsou už ležáky. Technologie výroby byla podle Zagory stejně kvalitní u všech druhů. „Žádný jihočeský pivovar by si v dnešní době nedovolil vařit špatné pivo,“ tvrdil šéf Eggenbergu.
Nejmenší jihočeský pivovar v roce 2001 prožil nejprudší růst. Zvedl produkci o 30 % na 61 tisíc hl. „Za úspěchem stojí lahvové pivo, které jsme začali dodávat do obchodních řetězců po celé zemi,“ řekl ředitel Rostislav Zagora. Krumlovští kromě toho vyrobili okolo 3,5 tisíce hl limonád, aby využili kapacitu závodu.

Český Krumlov postihla v srpnu 2002 rozsáhlá povodeň.
Jdete dobře stometrovou chodbou ležáckých sklepů. Chlad, vlhko, šero. Pod nohama otevřené kanály, kolem nich ještě ležící hadice. Památka na povodeň, která na čas vyhnala z českokrumlovského pivovaru Eggenberg život. Stačí se ale podívat vlevo do kójí, kde se na sobě tísní ležácké tanky a dech se zatají. Některé mohutné válce jsou utržené ze svého lůžka a hozené bokem. Síla zdivočelé Vltavy byla obrovská, když si s nimi pohrála jako s loďkou. Nánosy bahna už jsou ale pryč, sklepy, stejně jako nádvoří, jsou uklizené. Život tu pulsuje, zástupci dodavatelů se střídají jeden za druhým, ale malý pivovar, který vloni uvařil 62 000 hl piva, stojí. Od 14.8.2002 se vyvezlo přes 50 nákladních aut bahna, hlíny, zničených věcí. Škody jsou obrovské. Majitelé je zatím vyčíslili na 180 miliónů Kč. To je takřka suma, kterou během uplynulých deseti let vložili do rozvoje a modernizace firmy. „Laboratoří se prohnala polena z papíren. Oknem tam vletěla, zničila, co mohla a proud je poslal zase dál,“ popisovala hned u brány zážitky, které se člověku vryjí do paměti, vrátná. Vodní živel se tady vyřádil. Pod pivovarem právě armádní ženisté tahají z řeky stržený železný most. Náklaďák, co ho zatěžoval, ale který mohutný proud stejně poslal ke dnu, už na břeh dostali. S mostem bude práce mnohem víc. „Ještě štěstí, že je hlavní sezóna. Sudové pivo máme stočené a na trh jde ze zásob. Komplikovanější to bude ale s lahvovým pivem,“ řekl ředitel a předseda představenstva Jiří Shrbený. Do sudů se začíná stáčet v Humpolci u Bernarda, ale sen o letošním zvýšení produkce na 70 tisíc hl se asi rozplynul. Růst měly táhnou právě dodávky lahvového piva do velkých sítí, ale dojde-li na ně, nejspíš se pozdrží. I když ve strakonickém Nektaru se náhradní stáčení rozjede do konce týdne. Solidarita těch menších pivovarů je skutečně velká. O tom, jak se pivovaru dál povede, však nerozhodne jen rychlost oprav, ale i přízeň jeho především místních zákazníků. „Jedeme prakticky bez zásob. Co se přiveze, to se během dne i vypije. Těžko štamgastům nabízet jinou značku,“ řekla servírka v Restauraci u nádraží, patřící mezi eggenbergské kultovní hospody. Denně se tady vypijí tři čtyři sudy. Ani majitelka restaurace Dagmar Pexová nechce značku měnit. „Bude-li tak kvalitní jako dosud,“ nechala si ale pootevřená vrátka. Každá prognóza ale zatím připomíná věštění z křišťálové koule. Eggenberg, nesoucí název jednoho ze šlechtických rodů, kterému krumlovské panství kdysi patřilo, byl poslán do kolen a pomalu vstává. K existenčnímu ohrožení podniku se šesti desítkami zaměstnanců by dojít nemělo. Část škod zaplatí pojišťovna, pomoci by měl i stát. „Věřím, že se z toho dostaneme. Lidé dřou od rána do noci a to nás žene dopředu,“ řekl s jistým optimismem Shrbený. Počátkem příštího týdne se rozjede varna.

„Snad nejvíce to odnesly ležácké sklepy,“ svěřil se 20.8.2002 Jiří Shrbený. „Celý areál byl kompletně pod vodou,“ zmínil s tím, že i po opadnutí vody nastal boj s nánosy bahna. Pivovar se skládá ze dvou nádvoří. Na tom horním bylo vody „jen“ půl druhého metru. Zato na tom dolním se držela hladina rozbouřené řeky na třech metrech. Proud zde byl tak silný, že strhl železný most v bezprostřední blízkosti výjezdu ze závodu. Voda vrazila do sklepů, kde velkou většinu několika tunových tanků povalila na zem, vyřadila z provozu elektrické obvody, zatopila stáčírnu piva a lahvárnu, poškodila drahou elektronickou technologu, která řídí kvašení piva. „Používáme klasickou i moderní technologii. Nové CK tanky sice vydržely, ale zaplavilo to jejich elektronickou obsluhu,“ řekl Shrbený. Pracovníci pivovaru vypočítávali alespoň předběžnou škodu, která jim vyšla zhruba okolo 200 miliónu Kč. „Trh se sudovým pivem ale není ohrožen,“ uklidnil zákazníky Jiří Shrbený. Také díky moderní technologii, kterou pivovar vlastní, se podařilo zabránit ještě většímu neštěstí. „Část zásob se díky hermetickému zajištění podařilo uchránit,“ doplnil s tím, že již mají zajištěné náhradní stáčení v pivovaru Bernard. Chystá se i zajistit stáčení lahvového piva, kde se zatím vybírá ze tří nabídek, která bude pro Eggenberg nejvýhodnější. U lahvového piva by mohlo nastat drobné zpoždění na trhu, vážnější a dlouhodobější nedostatek v obchodech prý ale nehrozí. „Věnujeme veškeré úsilí tomu, abychom co nejdříve obnovili normální provoz,“ ujistil Shrbený. Varna bude díky uchráněným zásobám v provozu snad do konce srpna, celkově se bude pivovar vzpamatovávat asi dva týdny. Nemalá škoda postihla Eggenberg i tím, že jim uplavalo na 4500 sudů. „Jeden stojí 2500 Kč,“ zmínil Jiří Shrbený a dodal, že někteří nálezci sudů za ně požadují neúměrně vysokou odměnu. Podle jeho slov se jich do podniku zatím navrátilo okolo dvou set. „My jsme se s pracovníky pivovaru dohodli, že jeden sud dáme za 70 Kč,“ konstatoval jeden ze šťastných nálezců, kterému se jich v zátočině u chaty zachytilo několik desítek. „Přijel řidič, naložil a ihned nás bez problémů vyplatil,“ pochválil muž dobrou spolupráci. „Nejdále nám hlásili sud až v Týně nad Vltavou, kam se nám zatím nepodařilo dostat,“ uzavřel Jiří Shrbený.

„Každý rok jedeme v létě na plno. Ale letošní odbyt? To nepamatuju,“ konstatoval v červenci 2003 podsládek pivovaru Petr Křimžský.
Všechno v jednom, tedy All in one, se jmenovala akce, která v pivovaru proběhla 28.listopadu 2003. Představily se na ní skupiny hrající hodně tvrdě a hodně nahlas.
Pivovar i v roce 2003 kromě ležáku a klasického výčepního piva, tmavého i světlého, dodával do supermarketů piva pod značkou Coop a Kristián, která měla charakter osmistupňových piv a jejich cena v obchodech nepřekročila tři koruny. Pivovar tvrdil, že množství vyrobeného piva má už několik let stabilní, v roce 2003 uvařil 38 000 hl. „Trh je dnes rozdělený na dva sortimenty. Značkové ležáky a potom lehká piva, která nakoupí rodiny v supermarketech spolu s běžnými potravinami,“ mínil zástupce ředitele Eggenbergu Jiří Shrbený, který vedl pivovar spolu s otcem. „Není pravda, že levná piva vaříme z náhražek. Je v nich vše potřebné, od chmelu až po výtažky sladu,“ řekl Shrbený. Podobně jako další malé pivovary vařil krumlovský pivovar levné pivo kvůli udržení se na trhu, to znamená na pultech obchodních řetězců.
Pivovar i v roce 2003 kromě ležáku a klasického výčepního piva, tmavého i světlého, dodával do supermarketů piva pod značkou Coop a Kristián, která měla charakter osmistupňových piv a jejich cena v obchodech nepřekročila tři koruny. Pivovar tvrdil, že množství vyrobeného piva má už několik let stabilní, v roce 2003 uvařil 38 000 hl. „Trh je dnes rozdělený na dva sortimenty. Značkové ležáky a potom lehká piva, která nakoupí rodiny v supermarketech spolu s běžnými potravinami,“ mínil zástupce ředitele Eggenbergu Jiří Shrbený, který vedl pivovar spolu s otcem. „Není pravda, že levná piva vaříme z náhražek. Je v nich vše potřebné, od chmelu až po výtažky sladu,“ řekl Shrbený. Podobně jako další malé pivovary vařil krumlovský pivovar levné pivo kvůli udržení se na trhu, to znamená na pultech obchodních řetězců.

Čtěte také:  Panský pivovar Buštěhrad (1548 – 1967)

Plameny dne 30. března 2004 zachvátily kancelář účetnictví v administrativní budově pivovaru. Oheň uhasili přivolaní členové Hasičského záchranného sboru v Českém Krumlově. Popelem lehlo zařízení kanceláře, výpočetní technika i písemnosti. Škoda byla odhadnuta na 300 000 korun.
Dne 1.května 2004 proběhl na nádvoří pivovaru koncert Jazzmana Lacza Deczi.
Pivovar měl za červen a červenec 2004 o 300 hektolitrů větší odbyt než za stejné období loňského roku. „Nesouvisí to s počasím, které působí spíše negativně, ale s tím, že jsme rozšířili obchodní síť. Za první pololetí jsme zvýšili odbyt oproti loňsku o pět tisíc hektolitrů,“ sdělil výrobně-technický ředitel pivovaru Rostislav Zagora.
V roce 2004 pivovar hradil úpravy tzv. Pivovarské zahrady. Bývalé Panské zahrady vznikly dřív než pivovar. Jako renesanční okrasná zahrada krášlily prostranství kolem vdovského sídla Anny z Roggendorfu na Novém Městě z 16. století. V 17. století ale zahrada pustla a plochu zvelebili až Eggenbergové v témže století.
Premiéru si dne 25.září 2004 odbyl v Českém Krumlově kvasnicový ležák, který uvařil pivovar k městským Svatováclavským slavnostem. Lidé mohli pivo okusit v roce 2004 otevřené pivovarské zahradě, kam také dorazil historický průvod doprovázející slavnosti a představující vinaře a pivovarníky. V čele výrobců opojných nápojů jel na voze Bakchus, podle řecké mytologie bůh rozkoše v jídle a pití. K poctě patrona pivovarníků svatého Václava pokřtili mistři pivovarníci první sud Svatováclavského piva v zahradě za doprovodu folkové kapely Javor z Lomnice nad Lužnicí a Prácheňanky ze Strakonic. „Uvařili jsme na slavnosti prvních sto hektolitrů. Zájem čepovat kvasnicový ležák má několik českokrumlovských hospod. Chutná hlavně německým turistům,“ uvedl obchodní manažer pivovaru Jiří Shrbený. Pivovar vyráběl ještě světlou desítku i dvanáctku a tmavou jedenáctku. „Jsme spíše takový rodinný pivovar, a tak se můžeme zabývat i různou doprovodnou činností, například koncerty v pivovarské zahradě a podobnými slavnostmi, jako je ta dnešní,“ uvedl Shrbený. Kvasnicový ležák lidem chutnal, okusili ho také v pivním stanu na zahradě, kde jim k poslechu hrála kapela Smutný Karel. „Mně chutnají spíše hořká piva jako plzeňské a tenhle kvasnicový ležák je příjemně nahořklý,“ pochvaloval si Milan Hron z Českého Krumlova. Krumlovským hospůdkám podle něho vévodil hlavně Prazdroj a Budvar, čas ukáže, zda nové pivo obstojí v konkurenci. „Každopádně se musí kvasnicové pivo dobře ošetřovat, protože je více náchylné na změny počasí a také tolik nevydrží,“ poznamenal Shrbený.
Od listopadu 2004 zvýšil Prazdroj cenu piva. Pivaři se obávali globálního zdražení. V tom mohli zatím, alespoň Krumlovští, zůstat klidní. „V nejbližší době o zvyšování cen neuvažujeme. Provádíme vlastní výzkum trhu a případné změny cen by se mohly objevit nejdříve v létě příštího roku,“ sdělil v listopadu 2004 uklidňující zprávu Jiří Shrbený.
Některé etikety krumlovského piva zdobila v listopadu a prosinci 2004 věž českokrumlovského zámku. Bylo to poprvé v historii, co se tato dominanta města objevila na etiketě piva značky Eggenberg. Vánočně ozdobený alucet (kombinace papíru s hliníkem) informoval, že šlo o Krumlovský vánoční ležák. „Vaříme ho už druhým rokem,“ řekl ředitel pivovaru Rostislav Zagora. „Jedná se o světlý ležák více prokvašený s vyšším obsahem alkoholu – 5,2 procent,“ zařadil mok a popsal jeho chuť: „Je aromatický, mírně nasládlý, s vyrovnanou jemnou hořkostí.“ Ačkoliv pivovar expedoval lahvovaný Krumlovský vánoční ležák v exkluzivním balení, cena zůstaala stejná jako u klasické „dvanáctky“. Eggenberg stylově vyzdobil v roce 2004 i velikonoční ležák. Toho symbolizoval zajíček s pomlázkou.

Pivovar v březnu 2005 čekal, jak se vyvinou ceny energií a materiálu. „Zatím jsme to neprojednávali, v zimních měsících je na to příliš brzy,“ řekl ředitel pivovaru Rostislav Zagora. Teprve začátek jarní a letní sezony, kdy je spotřeba piva nejvyšší, měl ukázat, zda bude nutné zdražit.
Na velikonoce 2005 připravil pivovar stějně jako v roce 2004 světlou dvanáctku s názvem Krumlovský velikonoční ležák. (alk.: 5,2 %).
Šedesát motocyklů značky Harley & Davidson zaburácelo dne 23.dubna 2005 při spanilé jízdě pražského klubu HOG na českokrumlovském náměstí. Odtud zamířili motorkáři do pivovaru, kde zhltli kachnu s knedlíky a nechali se sládkem provést po pivovaru.
Eggenberg, který byl s pětačtyřiceti tisíci vystavenými hektolitry piva nejmenším jihočeským pivovarem, se svého regionu držel pevně. V kraji prodal 90 % produkce (40 000 hl). Velkou část ho přitom vypili vodáci – síť hospod, kde se jeho pivo točilo, pokrývá totiž břehy Vltavy. „Je to náš cíl. Naše pivo je jako místní výrobek součást turistiky,“ vysvětlil v červenci 2005 zástupce ředitele Eggenbergu Rostislav Zagora. Navíc se díky sjíždění Vltavy s krumlovským pivem seznámí i lidé z ostatních krajů, což sloužilo k propagaci pivovaru.
Eggenberg svůj nápoj Marathon, což byl citronový základ s pěti procenty přimíchaného piva a necelým půl procentem alkoholu, vyráběl už osm let, ale ročně ho vyrobil pouze dvě stě hektolitrů. Tedy pouze zanedbatelnou část z pětačtyřicetitisícového výstavu. „Český trh je konzervativní, pijí se hlavně tradiční světlá piva. I spotřeba tmavých piv je omezena. Uvést Marathon na trh ve větší míře by vyžadovalo velkou marketingovou kampaň,“ řekl v červenci 2005 zástupce ředitele Rostislav Zagora. Marathon se pouze prodával v obchodech v třetinkových láhvích, v hospodách se netočil.
„Přes léto děláme pět tisíc hektolitrů měsíčně, z čehož se asi dva tisíce vypijí právě v rekreačních oblastech podél Vltavy. U vodáků problém nebyl, ti jezdili, horší to ale bylo v kempech a tábořištích kolem Lipna, kde nebyli lidé. Ztrátu na celoročním výstavu odhaduji asi tisíc hektolitrů,“ naznačil v říjnu 2005 zástupce ředitele pivovaru Rostislav Zagora. Eggenberg, který byl kvůli své velikosti zaměřen především na okolí Českého Krumlova, tak na studeném létě přišel asi o dvě procenta svého výstavu, který činil čtyřicet pět tisíc hektolitrů. „Není to ale nějak závažné,“ poznamenal Zagora.
V listopadu 2005 pivovar uvedl na trh již tradiční Krumlovský vánoční ležák. Světlé pivo s obsahem alkoholu 5,2 %.
Pivovar si ze svého piva nechal vyrobit pivní pálenku jako prezentační dárek v v poněšickém lihovaru na Českobudějovicku.

Dlouhotrvajícímu mrazu v lednu 2006 se musely přizpůsobit i jihočeské pivovary. Teploty hluboko pod nulou totiž ohrožovaly kvalitu piva. Pivovary byly ale připravené. „Jsou problémy s rozvozem. Minulý týden jsme ho na jeden den omezili, nejely se dlouhé trasy, třeba do Prahy, protože jsme měli obavu, že by pivo mohlo zmrznout. Ale počítáme s tím, jsme na to připraveni. Silné mrazy jsou každoročně, i když letos trvají dlouho,“ uvedl zástupce ředitele Rostislav Zagora.
Milovníci krumlovského piva mohli na počátku roku 2006 zatím zůstat v klidu. Místní pivovar v nejbližší době o zdražení zlatavého moku neuvažoval. Jiné značky piv však už podražily. „Nevylučuji, že bychom během roku mohli ceny zvýšit, ale zatím se k tomu nechystáme,“ potvrdil v únoru 2006 výrobně technický ředitel pivovaru Rostislav Zagora. Krumlovští pivovarníci totiž čekali na uzávěrky a výsledky hospodaření za rok 2005. „Náklady na výrobu se samozřejmě zvyšují. Podražil plyn, voda, nafta i vstupní suroviny,“ vysvětlil ředitel. Jak se větší náklady projeví do ceny konečného produktu však v tuto chvíli nedokázal odhadnout.
Vlastní láhve, které na trh na podzim uvedl Budvar a které začaly používat i Staropramen nebo Starobrno, dělaly starosti malým pivovarům. Dokud vlastní zelené láhve pro svůj prémiový ležák používal jenom Prazdroj, byly malé pivovary v klidu. Eggenberg měsíčně stočil pětadvacet tisíc beden lahví a za stejnou dobu vytřídil šedesát až sedmdesát beden cizích láhví. „Celá léta se nám stává, že nám sem vozí láhve od Plzeňského Prazdroje. Jenže to byla malá množství a teď se jedná o osmdesát procent trhu,“ upozornil v březnu 2006 výrobně-technický ředitel pivovaru Rostislav Zagora.
Pivovaru v létě s pitím piva pomáhají vodáci – malý pivovar velkou část piva prodával ve svém okolí a především podél vodácké trasy na Vltavě. „Samozřejmě se spotřeba zvedla, hlavně u sudového piva. V povltavské oblasti jsou to hlavně vodáci, kteří se na konzumaci podílejí nejvíce,“ potvrdil v teplém červnu 2006 výrobně-technický ředitel pivovaru Eggenberg Rostislav Zagora. Pivovar vyráběl i limonády. Z osmdesáti procent stáčené a vedra se projevila i na jejich prodeji.
Od jara 2006 začal pivovar vyrábět světlou jedenáctku Petr Vok.

Pivovar, který počátkem devadesátých let koupil kontroverzní podnikatel František Mrázek a podle některých informací za ním doposud stál jeho syn Michal,byl na jaře 2008 v konkurzu. Potvrdil to jeho jednatel Jiří Shrbený. Českokrumlovský podnik vyhlásil insolvenční řízení sám na sebe. „Podali jsme to 11. dubna. Neprávem nás odsoudili k úhradě za dodání zboží v ceně sedm milionů a teď je to s úroky, advokáty, soudními poplatky necelých deset milionů,“ tvrdil Jiří Shrbený. „My máme po roce soudu právoplatně odsouzenou pohledávku v řádech milionů korun,“ potvrdil šéf Factoringové společnosti České spořitelny Lubomír Civín. Záležitost byla podle Shrbeného stará dva roky. Tehdy dodavatel dodal pivovaru poškozené chmelové produkty a Eggenberg je proto vrátil a nezaplatil. A tak vznikla pohledávka. „Dodavatel – firma Orin – ji pak převedla na factoring České spořitelny a ta po nás chtěla úhradu,“ řekl Shrbený. Eggenberg navštívil exekutor a měl obstavené účty. Přesto jeho vedení věří, že se z problémů dostane. „Rozhodnout musí asi dovolací soud. Nedokážu ale odhadnout, kdy to skončí,“ tvrdil Shrbený s tím, že provoz zatím běžel dál. Pivovar už muselo opustit několik zaměstnanců a všechen majetek podniku byl převeden na jiné společnosti.
S pivovarem bylo v dubnu 2008 zahájeno insolvenční řízení a v květnu 2008 na něj byl prohlášen konkurz (KSCB 27 INS 1466/2008). Návrh podal dlužník sám s tím, že jeho závazky po lhůtě splatnosti činily k 11. dubnu 2005 celkem 154 milionů, majetek včetně pohledávek a zásob asi 73 miliony, a společnost byla tedy předlužena. Podle návrhu byl v platební neschopnosti především proto, že Vrchní soud v Praze „otočil“ rozhodnutí Krajského soudu v Č. Budějovicích a přiznal Factoringu České spořitelny pohledávku 7,24 milionu s příslušenstvím. Krajský soud nato k jejímu vymožení nařídil exekuci a exekutor vydal exekuční příkaz, na jehož základě nemohl pivovar disponovat se svým majetkem. Ke konkurzu přihlásilo pohledávky 50 věřitelů. V majetku dlužníka byl drobný investiční majetek, nedokončená výroba, zásoby a něco na účtech a pokladnách v celkové výši kolem šestnácti milionů, aktuálně však nikoliv nemovitosti, které vlastnil jiný subjekt, společnost s ručením omezeným, a část zařízení, které patřilo leasingové společnosti. Vklad nemovitého majetku do společnosti Pivo Eggenberg A. D. 1560, spol. s r. o., hodlal správce napadnout žalobou jako neúčinný právní úkon. Vklad 210 milionů byl dle internetové verze obchodního rejstříku „oceněn“ na 30procentní majetkový podíl, 20tisícové vklady dvou fyzických osob pak po 35 procentech…Pohledávky úpadce za dodavateli naopak činily k polovině května asi 4,5 milionu. Dále správce evidoval pohledávku 5,5 milionu za společností Eggenberg, spol. s r. o., jediného společníka – předsedy představenstva úpadce Jiřího Shrbeného – z titulu poskytnutého ručitelského závazku. Prohlášením konkurzu skončila platnost povolení provozování daňového skladu, společnost přestala být plátcem spotřební daně a musela přestat vyrábět: tedy mohla dál stáčet a prodávat zásoby, ale nesměla vařit nové pivo.
Na českobudějovickém Výstavišti proběhly v červnu 2008 Slavnosti piva, jejichž součástí byl i 12. ročník degustační soutěže „Pivo České republiky 2008“. V kategorii piv se sníženým obsahem cukru bodoval druhým místem pivovar Eggenberg.
V nezáviděníhodné situaci byl pivovar v červenci 2008. Podnik, na nějž byl v květnu 2008 kvůli dluhům vyhlášen konkurz, potřeboval vydělávat. Podle zákona ale nemohl vařit pivo. To byla obzvláště v letní sezoně citelná ztráta. „Zákon o spotřební dani totiž říká, že její plátce nesmí být v konkurzu. Vyrábět pivo tedy nemůžeme. Zatím prodáváme zásoby ze skladů,“ vysvětlil insolvenční správce pivovaru Štěpán Bláha. Dodal, že v červenci 2008 jednal s několika zájemci, kteří by varnu mohli provozovat. Tím by podniku pomohli znovu vytvořit zásoby, které se nebezpečně tenčily. Stáčet a prodávat pivo Eggenberg dál mohl. „Věřím, že se vše vyřeší do týdne. Zatím se nedá říci, že by někde naše značka chyběla,“ dodal Bláha. V pivovaru pracovalo okolo třiceti lidí. Šest techniků nedávno propustil. Ostatní zaměstnanci čekali, co bude dál.
Podle majitele pivovaru Jiří Shrbeného záleží zvýšení cen piva na tom, jak se tamním specialistům povede nasmlouvat ceny surovin na výrobu od příštího roku. „Předpokládáme, že cenu za půllitr piva zvýšíme v příštím roce zhruba od padesáti haléřů do koruny,“ řekl v dubnu 2009.
Na jaře 2010 přišel pivovar na trh s pivem nazvaným Nakouřený Švihák. Tmavým ležákem s deklarovaným obsahem alkoholu 5,2 %, vařeným s použitím nakuřovaného sladu.

Pivovar exportoval v roce 2010 své výrobky i daleko za hranice republiky. Ačkoliv i pivovar pocítil dopady ekonomické krize, ustál ji a v dubnu 2010 dokonce vyrukoval se zcela novým pivem. Zlatavý mok z Českého Krumlov mohli podle manažera pivovaru Jiřího Shrbenýho ochutnat lidé až na Kypru nebo ve Finsku:
* Jak si českokrumlovský pivovar stojí v dnešní době? Ekonomickou krizi jste přestáli?
Ekonomickou krizi pociťuje náš pivovar stejně, jako řada dalších podniků a podnikatelů. Propad na domácím trhu však nahradily exportní dodávky zejména do Finska. Také bych rád zmínil, že jsme v době krize zaměstnance nepropouštěli, ale naopak ještě přibírali.
* Kolik zaměstnáváte lidí?
V našem pivovaru je zaměstnáno cirka 50 lidí.
* V roce 2008 to s pivovarem vypadalo velice špatně. Mluvilo se o ukončení provozu. Co se tehdy vlastně dělo?
Tehdy jsme byli v konkurzu kvůli jednomu špatnému obchodu. Pivovar nebyl v provozu dva měsíce. Prodával vlastně jen pivo, které už měl navařené. Vařit nemohl, protože neměl oprávnění k výrobě alkoholu. Nakonec pivovar pronajmul svoji část podniku novému provozovateli.
* Co nového momentálně pivovar chystá?
V současné době se připravujeme na nadcházející letní sezónu, která jistě potěší nejenom místní konzumenty piva, ale i řadu návštěvníků, kteří přijíždějí za krásami a poznáním našeho kraje. V neposlední řadě pak ve spolupráci s partnery připravujeme řadu kulturních akcí, na kterých produkty pivovaru chybět rozhodně nebudou.
* Můžete přiblížit nové pivo?
Uvedli jsme na trh zcela nový a neobvyklý druh piva, který je v Evropě k dostání velmi ojediněle a jeho plná chuť poskytuje konzumentovi pravý gurmánský zážitek. Jedná se o tmavý ležák vyrobený klasickou recepturou ze speciálního nakouřeného ječného sladu, který dodává pivu neobyčejnou uzenou chuť. Dle jeho charakteristických vlastností mu byl přisouzen název Nakouřený Švihák.
* Jaké druhy piva momentálně vyrábíte?
Momentálně vyrábíme šest druhů světlého a dva druhy tmavého piva. Škála světlých piv začíná nejméně stupňovitým světlým pivem Kristián, následuje světlé výčepní pivo Eggenberg, světlý ležák Petr Vok, speciální kvasnicový ležák, dia pivo a klasický ležák Eggenberg.
* A jaké je mezi pivaři nejoblíbenější?
Nejoblíbenější je tradiční světlý ležák a nemalé oblibě se těší i ležák Petr Vok vyznačující se jemně hořkou chutí. Tmavý ležák je velmi oblíben u zahraničních návštěvníků.
* Kam nejdál je krumlovské pivo exportováno?
Nejdále dostanete naše pivo na Kypru, v Laponsku, v Rusku, a bude li se obchodní činnost nadále vyvíjet pozitivně, tak i v zemích Jižní Ameriky a v Kazachstánu .
* Kolik piva jste minulý rok vyrobili?
V loňském roce jsme vyrobili přibližně stejné množství v jako letech minulých.
* Daří se pivo prodat? Mají o ně hospodští zájem?
V našem regionu zásobujeme sudovým pivem zhruba 100 restauračních zařízení. Z větší části jsou to hospody, kde se točí výhradně naše značka.
* Uživí se pivovarská restaurace?
Pivovarská restaurace byla vybudována v prostorách bývalých pivovarských lednic nad ležáckými sklepy, kde do současnosti zraje pivo. Stylová restaurace s pivnicí, která patří k známým a vyhledávaným podnikům v Českém Krumlově, přiláká jak svou zajímavou historií, tak i nenapodobitelným kouzlem dobové architektury. Samozřejmostí je nabídka všech druhů vyráběných piv značky Eggenberg včetně oblíbeného kvasnicového ležáku.
* Myslíte si, že jsou lidé v Českém Krumlově patrioti, co se týká konzumace piva? Celkově, myslíte, že dnes lidé raději vyhledávají méně známé značky, než klasická piva jako například Gambrinus?
Převážná část zkušených krumlovských pivařů jsou patrioti a s dobrým ohlasem na naše pivo se setkáváme i při různých společenských akcích v širokém okolí. Na základě získaných poznatků zjišťuji, že se nemalá řada pivařů navrací ke konzumaci tradičních piv vyráběných klasickou českou recepturou a odmítají takzvaná europiva, u kterých reklama převyšuje kvalitu.
Výrobní vedoucí Eggenbergu Rostislav Zagora odhadl, že prodej jejich piva narostl o 20 %. „Nejčastěji dodáváme do tábořišť a kempů u Vltavy, kde je teď spousta vodáků,“ řekl v červenci 2010. Horké léto se promítlo také do zvýšené poptávky nealkoholických nápojů, které krumlovský pivovar distribuoval. Nové brigádníky však nepřijali. „Řešíme to spíše tak, že necháme naše lidi, aby si přivydělali ve směnách navíc,“ konstatoval Zagora.

Čtěte také:  Kde se vařilo Velkopražské pivo

Pivovar uvedl v květnu 2012 na trh úplně nový produkt a to Eggenberg Citrónový. Nápoj v sobě kombinoval světlé pivo s chutí citrónu. Obsah alkoholu byl 3,2 %.
Ztrátový pivovar bojoval v září 2013 o své přežití. Kvůli rostoucím dluhům byl již pět let v konkurzu a z rozhodnutí soudu musel do konce září ukončit činnost. O výrobu i značku měla zájem pardubická firma napojená na tamní úspěšný pivovar Pernštejn. V historickém centru Českého Krumlova podnik funguje již řadu let. Dlouhodobě byl ale ve ztrátě a roční produkce mu během pětiletého konkurzu klesla o osm tisíc hektolitrů na očekávaných 15 tisíc. Přesto měl konkurzní správce Štěpán Bláha velkou šanci, že provoz s 28 zaměstnanci zachrání. Technologii a celý proces vaření si podle Lidových novin chtěla pronajmout pardubická společnost Centrum Český Krumlov, která v létě 2013 koupila budovy pivovaru i okolní nemovitosti. „Instalovaná technologie není nejmodernější, ale naším záměrem je zachovat značku a na ekonomické úrovni i výrobu,“ uvedl pro LN předseda představenstva pardubické firmy Ludvík Novák. Garantem vaření měl být člen představenstva Leoš Kvapil, který zároveň ovládal většinový podíl v úspěšném pivovaru Pernštejn. Situaci však komplikuje skutečnost, že majetkem zkrachovalé firmy Pivovar Eggenberg bylo pouze vnitřní zařízení, které z části využívala pro vaření piva česko-finská společnost Beltton. Ta je zároveň největším věřitelem Eggenbergu, vymáhala přes polovinu ze 140 milionů korun, které celkem na pohledávkách přihlásilo 44 věřitelů. Spory se podle vedly také o vlastnictví nemovitostí, které pivovar, privatizovaný na začátku 90. let minulého století později zavražděným bossem podsvětí Františkem Mrázkem, vyvedl ještě před konkurzem ze svého majetku.
Hrozba uzavření českokrumlovského pivovaru Eggenberg se prozatím v prosinci 2013 odložila. Technicky zastaralý areál byl kvůli ekonomickým problémům už pět let v konkurzu a podle verdiktu se výroba piva měla zastavit už na podzim. Existenci pivovaru ale zachránil hlavní věřitel Eggenbergu, česko-finská společnost Beltton. Ta dosud z části využívala místní technologii a hlavní část provozu nyní přebírá. O výrobu navíc usilovala i pardubická firma napojená na tamní pivovar Pernštejn. Právě angažování Belttonu bylo podle konkurzního správce klíčové pro záchranu českokrumlovského komplexu. Česko-finská společnost pohledávala celkem 140 milionů korun pro 44 věřitelů. Pivovar ale za každou cenu chtěla zachovat. Správcům se přitom podařilo zachránit nejen značku, ale i práci pro zhruba 30 lidí. Mezi nimi byl i sládek Rostislav Zagora, který pracoval v pivovaru téměř od začátku jeho novodobého fungování z počátku 90. let. „Ty změny byly někdy docela dramatické, ale vždycky se to nějakým způsobem dalo dohromady,“ řekl sládek v době, kdy má pivovar za sebou jedno z nejkrizovějších období. V historickém centru Českého Krumlova podnik funguje již 22 let. Dlouhodobě je ale ve ztrátě a roční produkce mu během pětiletého konkurzu klesla o osm tisíc hektolitrů na letos očekávaných 15 tisíc. Prodej piva zde dlouhodobě tratí hlavně v zimních měsících. Technologii a celý proces vaření si nyní chtěla pronajmout pardubická společnost Centrum Český Krumlov, která v létě koupila budovy pivovaru i okolní nemovitosti. „Instalovaná technologie není nejmodernější, ale naším záměrem je zachovat značku a na ekonomické úrovni i výrobu,“ uvedl v září pro Lidové noviny předseda představenstva pardubické firmy Ludvík Novák. Garantem vaření by mohl být člen představenstva Leoš Kvapil, který zároveň ovládá většinový podíl v úspěšném pivovaru Pernštejn. „Cílem našeho projektu je revitalizace pivovarského areálu a zachování tradice vaření piva,“ sdělil své plány v českokrumlovským areálem. Spory se vedou také o vlastnictví nemovitostí, které pivovar, privatizovaný na začátku 90. let minulého století později zavražděným bossem podsvětí Františkem Mrázkem, vyvedl ještě před konkurzem ze svého majetku. (zdroj: www.ceskatelevize.cz)

V roce 2014 se objevily informace, že výroba byla definitivně převedena do Pivovaru Pardubice.

Sortiment pivovaru před uzavřením:

Eggenberg Kristian (světlé výčepní, alk.: 3,7 %; láhev; láhev od r.2009)
Eggenberg světlé výčepní (světlé lehké, alk.: 4,0 %; láhev od r.2009)
Eggenberg tmavý ležák (tmavý ležák, alk.: 4,2 %)
Eggenberg světlý ležák (světlý ležák, alk.: 5,0 %; láhev; láhev od r.2009, plněno do 0,33 a 0,5 l lahví, 0,33 plechovek a sudů)
Eggenberg světlý se sníženým obsahem cukru (světlé, alk.: 3,7 %)
Pivo (světlé výčepní, alk.: 3,7 %; láhev, vyráběno jen pro síť velkoobchodů Makro od roku 2005)
Nakouřený Švihák (pivo polotmavé vyráběné z nakouřeného sladu, alk.: 5,2 %; láhev, na trhu od jara 2010)
Petr Vok (světlý ležák, alk.: 4,5 %; láhev ; láhev od r.2010, na trhu od jara 2006)

Výstav piva:
rok 1994: 130 000 hl
rok 1997: 83 833 hl
rok 1998: 64 628 hl
rok 1999: 44 278 hl
rok 2000: 47 180 hl
rok 2001: 61 000 hl
rok 2002: 47 158 hl
rok 2003: 39 202 hl
rok 2004: 45 565 hl
rok 2005: 42 253 hl (export: 2 059 hl)
rok 2006: 32 891 hl
Tržby:
rok 2003: 54 mil.Kč z piva + 15 mil.Kč z výroby limonád a turistického ruchu
HV:
rok 2003: zisk 4,8 mil.Kč