Putování po historických pivovarech Dolního Posázaví II.

Sázavské údolí se za Ratajemi otáčí více k jihu, k Českému Šternberku. Neodepřeme si obdivovat výhled na jeden z našich nejkrásnějších hradů.

Podhradí šternberského hradu, sousední vesnice, ale i hospody v nedalekém Divišově a v Janovicích byly zásobovány pivem ze dvora v Čejkovicích.
Hospodářství stávalo asi 2 km jižně od hradu, nad údolím, v místě, kde se k Sázavě připojuje řeka Blanice.
Roku 1542 je v Čejkovicích doložen dvůr, pivovar, budova na výrobu sudů, vepřín a vlastní malá chmelnice.

Podle záznamů z let 1710-1712, kdy panství držel Jan Václav Holický ze Šternberka, byla průměrná výroba piva v čejkovickém pivovaře kolem 2 000 hl.

Chodil sem prý i proslulý sládek František Ondřej Poupě, který se narodil v Českém Šternberku v roce 1753.

Roku 1841 kupují Sternbergové zpět své panství a následně obnovují i chod pivovaru. V roce 1885 se vyrobilo 1 880 hektolitrů piva.

Pivovar byl provozován do roku 1899, kdy částečně vyhořel. V roce 1902 jej Alois ze Šternberka definitivně uzavřel a pronajal Prvnímu měšťanskému pivovaru v Holešovicích na sklad piva.

V 30. letech 20.století byla budova přestavěna na luxusní penzion.

V roce 2015 již budova neexistovala.

Zhruba 10 kilometrů proti proudu řeka vytváří široký oblouk, ve kterém ve 14.století vyrostla osada Kácov.

První zmínka o zdejší výrobě piva je z roku 1457. Svým přesně doloženým vznikem je tak kácovský pivovar jedním z nejstarších u nás, a to i proto, že jeho umístění na levém břehu Sázavy se po staletí nezměnilo.

Roku 1726 získala kácovské panství s pivovarem Anna Maria, velkovévodkyně Toskánská, čímž se Kácov dostal do područí vládnoucí habsburské dynastie, kde setrval až do rozpadu monarchie.

Podnik se na rozdíl od předchozích pivovarů vyvíjel, došlo v něm k několika modernizacím, po stránce stavební i technologické.

Pivovar nebyl nikdy pronajímán, vrchnost ho vždy provozovala ve vlastní režii.

Habsburský majetek byl po vzniku ČSR zkonfiskován, od roku 1922 působí podnik ve vlastnictví státu. Už tenkráte se tu vařilo pivo Hubertus. Během první republiky produkce zaměřená na okolní region nepřevyšovala 5 000 hl.

V roce 1948 v Kácově proběhlo znárodnění, roku 1957 tu uvařili posledních 844 hl piva.

Technologie pivovar opustila, areál byl v době socialistické republiky účelově využíván a postupně chátral.

V dezolátním stavu ho v roce 1991 koupila pražská firma Adoss Assistance, provedla nezbytné rekonstrukce a již o dva roky později zde po dlouhých šestatřiceti letech uvařila první várku.

Kvůli finančním problémům provoz skončil činnost na podzim roku 1996. Technologie pivovaru byla pro tentokrát naštěstí zakonzervována.

Rokem 2001, kdy objekt koupila firma DAVEP, s. r. o. a sládek dne 9. listopadu uvařil první várku světlého výčepního piva, začala další éra pivovaru.

Přestože měl posázavský pivovar během svého dlouhého života několikrát na mále a ještě ve druhé polovině minulého století chřadnul zcela opuštěný v zuboženém stavu, bez veškeré technologie, podařilo se jej v devadesátých letech nejen uchránit před demolicí, ale i opětovně rozbušit jeho pivovarské srdce, které tak s menší přestávkou bije dodnes.

Za Kácovem se již údolí „Zlaté řeky“ definitivně obrací k východu.

Dalším městem proti proudu je Zruč nad Sázavou.

V roce 1032 byl založen sázavský klášter a tím začalo osídlování Posázaví. V následujících desetiletích je možno datovat vznik Zruče. Na okraji strmé skály nad pravým břehem řeky Sázavy byl založen hrad.
První dochovaná písemná zmínka pochází ale až z roku 1328. Postupně bylo panské sídlo přestavěno na zámek.

V místě nazývaném Na Ostrově, jež bylo z jedné strany obtékáno Ostrovsko-Hodkovským potokem a z druhé strany mlýnským náhonem, dříve fungoval mlýn, panský pivovar a malá přízemní hospoda.

Po spojení ostrovského a zručského panství podnik vlastnili majitelé zámku. V letech 1872-78 to byl Jan Stanislav Skrejšovský, který byl tehdejší vládou uvězněn, a když nemohl splácet půjčku u Živnostenské banky, jeho majetek finančníkům propadl.

V roce 1885 od banky koupil zručské panství Jan Schebek. Jeho syn, baron Adolf Schebek, poté drobný ruční pivovarský provoz uzavřel.

Šlo o nevelký provoz, jemuž dominovala ruční práce. Vařívalo se jen zhruba 200 hl piva za rok.

Zajímavostí je, že v roce 1914 byl v bývalém pivovaru zřízen lazaret pro raněné vojáky I. světové války.

Zde, na hranici kraje Vysočina, putování po historii pivovarnictví krásného Posázaví ukončíme.

Prameny:
Jákl, P. 2005: Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska. I. díl, Praha.