Pivovarnictví po první světové válce

Rozpad Rakouska-Uherska a vznik samostatné Československé republiky v roce 1918 přinesl, kromě všeobecného nadšení obyvatel žijících po staletí pod nadvládou cizozemců, také značné ekonomické problémy.
Ač se první světová válka nedotkla přímo našeho území, hluboce na hospodářství země dolehla.

Řada průmyslových podniků musela během válečných let ukončit provoz. Byly přetrhány staré obchodní vazby, státy se navzájem chránily řadou celních bariér, mezinárodní obchod byl v troskách. Válkou zdecimovaná československá ekonomika se jen ztěžka rozjížděla v nových podmínkách.
Také pivovarnictví, jako velmi dobře fungující součást předválečného hospodářství českých zemí, se nyní nacházelo ve velice špatném stavu.

Pivovary se pomalu vypořádávaly s důsledky válečných let. Během předchozích čtyř let postupně odcházely do války kvalifikované pracovní síly a mnoho těchto pivovarnických a sladovnických odborníků se již v roce 1918 zpět ke svému řemeslu nevrátilo. Změněné politické poměry se projevovaly i v tom, že na vedoucí místa byli přijímáni čeští zaměstnanci. Ne vždy to bylo ku prospěchu kvality produkce. V mnoha pivovarech byly rovněž nahrazeny staré, německé názvy moku českými. Armáda často během války zrekvírovala pro válečné potřeby všechny koně, stále přetrvávaly potíže s telefonem a telegrafem. Mnoho pivovarů bylo nuceno v letech 1915-1918 odvézt nejprve postradatelné součásti z barevných kovů, ale posléze již musely demontovat celou varní soupravu a odvést ji na válečnou výrobu.

Během první světové války poklesl počet pivovarů v Čechách a na Moravě z 648 na 526. Na konci války se vyrobilo jen 1,5 miliónů hektolitrů nízkostupňového piva. V letech 1919-1920 fungovalo přibližně 560 pivovarů, které uvařily kolem 5 miliónů hektolitrů moku. Znakem válečných let i prvních let československého státu byly pro pivovarnictví obtíže se získáváním kvalitních surovin. Pro výrobu piva se využívalo rozličných náhražek, Slad se nahrazuje pýrem, čirokem, řepou, medem, bramborovým škrobem, vlčím bobem, tuřínem, mrkví. V rámci vázaného hospodářství byly suroviny na příděl. Dne 12.prosince 1920 vydala Československá pivovarská komise v Praze nařízení, že „výroba se podle nynějšího stavu přídělu surovin zvyšovati nemůže, bylo proto rozhodnuto vyráběti dále pivo 5˚ a vedle toho bude přípustná výroba piva 8˚. Určené ceny 1 hl 5˚ – 140 korun, 1 hl 8˚ – 206 korun.“ V průběhu roku 1921 Komise ceny několikrát zvyšovala.

Vázané, státem řízené, válečné hospodářství skončilo 31. srpna 1921. V rámci vázaného hospodářství existovala zákonná omezení výroby a stupňovitosti piva. Vládním nařízením z 1. prosince 1921 č.432 Sb. se zrušily dosud platné nejvyšší přípustné ceny piva a jejich tvorba byla ponechána volné soutěži. Na základě vydaného výnosu Ministerstva financí oznámil v roce 1921 Ochranný svaz pivovarů rozdělení kategorií piv. 10˚ pivo bylo označeno jako výčepní, do 12˚ byl ležák, nad 12˚ bylo pivo „specielní“.

Návratu k výrobě silnějších a kvalitnějších piv z doby předválečné ale bránily drahé suroviny a vysoké zdanění piva.

Otevřené tržní hospodářství přineslo znovu dostatek kvalitního ječmene, suroviny pro výrobu chmelového moku však byly neúměrné předražené. Tradovalo se, že pivovary musely zaplatit za ječmen až třináctinásobek předválečné ceny, u paliv byl nárůst cen ještě vyšší.

Pro výpočet daní z pivovarské výroby v novém Československu se vzaly za základ tzv. hektolitrové stupně zavedené ještě za Rakouska-Uherska s označením hl˚. Orgány státní kontroly prováděly jejich stanovování na chladících stocích. Vypočítaly se jako násobek množství mladiny v hl a zjištěné stupňovitosti při 17˚C. Daň z piva měla tedy charakter daně výrobní z meziproduktu. Změnu přinesl rok 1920, kdy došlo ke změně povahy zdaňování v pivovarnictví. Začal se zdaňovat hotový produkt. Pro určení výše nápojové daně bylo rozhodující množství a kvalita prodaného piva.

Produkty českých a moravských pivovarů byly v dobách rakousko-uherské monarchie velice oblíbené v zahraničí. Pivovary měly z exportu značné příjmy a vzhledem k množství provozů v tuzemsku, byly do jisté míry na vývozu piva závislé. Během válečných let klesl export téměř na nulu a díky celním bariérám, nízké kvalitě piva zapříčiněné nedostatkem kvalitních surovin a vysokým cenám, se poválečný vývoz rozjížděl velmi pomalu. Navíc velkým pivovarům uškodilo zavedení prohibice v USA od 17.1.1920.

Pivovary byly donuceny ke hledání odbytišť v nově vzniklé republice. V roce 1921 vypršela platnost staré kartelové smlouvy o ochraně odběratelů. Konkurenční boj se velice vyostřil. Vyšší poptávce po tuzemském chmelovém moku nepomohly ani vysoké ceny běžných potravin, nezaměstnanost a následné sociální nepokoje. Důsledky zhoršené hospodářské situace a tvrdého podnikatelského prostředí v oboru dolehly zejména na menší pivovary s výstavem do 10 000 hektolitrů. Od roku 1922 do roku 1928 ukončilo činnost na území ČSR celkem 140 pivovarů.

Možnost na získávání nových odbytišť zejména pro větší pivovary skýtalo především Slovensko a Podkarpatská Rus. Na těchto územích sice nebylo mnoho místních pivovarských podniků, nicméně chmelový mok zde nebyl tak oblíbený jak víno nebo lihové nápoje.

Největší pivovary nově vzniklé republiky dle výstavu byly:
1. Měšťanský pivovar v Plzni
2. Akcionářský pivovar na Smíchově
3. Ringhofferův pivovar ve Velkých Popovicích
4. První brněnský akciový pivovar v Brně
5. Český akciový pivovar v Českých Budějovicích

Pivovary se ve 20.letech snažily vyjednat nové smlouvy o ochraně odběratelů. Zejména velké podniky uzavíraly mezi sebou různé bilaterální dohody o rozdělení trhu.
Obrat k lepším ekonomickým výsledkům nastal v československém pivovarnictví až na přelomu 20.a 30 let. Jako přelomový je uváděn rok 1929, kdy výroba dosáhla předválečného stavu.
Zvyšování výroby po válce gradoval v roce 1930, kdy se vyrobilo přes 11 miliónů hektolitrů chmelového moku. V roce 1930 v ČSR vařilo 457 pivovarů, v Čechách 358 (9 836 000 hl), na Moravě a ve Slezsku 71 (1 834 000 hl), na Slovensku 15 (263 000 hl) a v Podkarpatské Rusi 1 (20 000 hl).

Na ilustračních snímcích:
Pivovar Klášter-Hradiště (zdroj: pivovar), Panský pivovar Polná (z archivu Klubu za historickou Polnou), Měšťanský pivovar Polná (z archivu Klubu za historickou Polnou)