Historie plnění piva do lahví II.

V českých zemích se pivo do lahví začalo poprvé plnit v Praze v roce 1841. Dělo se tak v pivovaru U Křížovníků na Starém Městě. Šlo pouze o první průkopnickou vlaštovku v novém druhu distribuce chmelového moku. K masivnímu rozšíření plnění piva do lahví ze skla došlo až na počátku 20.století.

Lahvové pivo bylo v těch dobách v podstatě považováno za jinou kategorii piva, nebylo prodáváno pouze hostinskými, ale zákazník si jej mohl koupit také v hokynářství, trafice i v uzenářství.

Pivovary buď samy svůj produkt naplnily pivo do lahví a následně ho distribuovaly k hostinským či jiným prodejcům nebo zavezly sudy s mokem do soukromých stáčíren, odkud pak lahve směřovaly do maloobchodů.
Hostinští z rozvoje nového balení piva přílišnou radost neměli, neboť viděli v prodeji piva v lahvích v drobných prodejnách nechtěnou konkurenci své živnosti. Majitelé či provozovatelé šenků se začali proti rozšiřování lahvového piva bránit.

Hostinští psali stížnosti nebo se nažili o jeho bojkot, jako například v Kutné Hoře. V Praze na Žižkově si sdružení hostinských pronajalo od obce v roce 1904 tzv. pivní krejcar. Tím získali šenkýři kontrolu nad prodejem piva jak v sudech, tak v lahvích.

Jako jeden z argumentů byla uváděna skutečnost, že pivo je mnohdy stáčeno do lahví v nevhodných hygienických podmínkách. Množství stížností na tento fakt vyvolalo následně reakci úřadů.
Ministerstvo obchodu dne 22.9.1899 vydalo výnos ke stáčení piva. V něm bylo ustanoveno, že místnost, ve které se stáčí pivo ze sudů do lahví, musí být světlá, suchá, dobře větraná a opatřena nepromokavou podlahou. Samotná podlaha v ní musela být vyspádována tak, aby voda mohla samovolně odtéct do kanálu. Odpadový kanál musel být opatřen uzávěrkou proti zápachu. Stěny navazující na podlahu měly být natřeny voděvzdorným materiálem. Čištění lahví se mělo provádět otáčejícím kartáčem, jiné nádoby se mohlo čistit porcelánovými třískami nebo ocelovými pilinami. Olověné piliny se používat nesměly. Při vymývání lahví se musela použít hygienicky vždy nová, nezávadná voda. Před zazátkováním se korky musely desinfikovat párou. Bylo zakázáno používat patentní uzávěry.

Podrobnost předpisu ministerstva ukazuje na to, že bylo nutné vyvarovat se hygienických poklesků, kterých se lidé během stáčení do lahví dopouštěli. Úřadům se víceméně podařilo chyby v hygieně odstranit, ale lahvové pivo nepřestalo hostinským vadit.

V roce 1928 byl opět normou upraven prodej s lahvovým pivem. Bylo přesně stanoveno, jak mají být označeny zátky a kdo smí používat patentní uzávěry, bylo zpřísněno vydání povolení pro prodej piva v tomto obalu.

S postupem času a zdokonalováním technologií stáčení piva do lahví se tento druh balení dále rozšiřoval. Získání koncese k prodeji piva v lahvích se stalo formalitou a chmelový mok ve skle se začal šířit i na venkově.

V roce 1935 byla pod tlakem lobby hostinských připravována novela předpisů upravujících obchod s lahvovým pivem. Koncesovaný prodej se měl ještě více zpřísnit. Právní úprava však schválena nebyla. Rozvoji lahvového piva se zabránit nedalo.

Hostinští byli nuceni se s existencí konkurence v podobě piva plněného ve skle smířit. Naopak posléze pochopili vzrůstající zájem konzumentů o tento typ balení nápoje a začali zvyšovat tržby ve svých hospůdkách prodejem piva v lahvích.