Historie pivovaru Mitrowicz Koloděje nad Lužnicí

Pivovar zřízen byl v Kolodějích v těsném sousedství zámku. Budova pivovarská vyznamenává se zejména dobrými sklepy, které jsou prý při průmyslu pivovarnickém jedním z hlavních činitelů. Za starodávna nestál však pivovar přesně na místě, kde stojí nynější budova, nýbrž stál as 6 metrů před touto budovou. Od zámeckého kostela byl vzdálen as tak daleko, aby mezi ním a kostelem mohly dva povozy pohodlně se vyhnouti, takže nádvoří zámecké bylo v době té mnohem užší než-li jest tomu dnes.

Za pivovarem pod strání bylo úzké dlouhé prostranství, kde zřízen byl kuželník, na němž ve dny sváteční občané Kolodějští nacházeli milou zábavu při hře v kuželky.

Dle pověsti měly taky staváti pivovárky v Štěchovicích a ve Vestci. Přesná data o těchto závodech však nejsou po ruce. Ve statku rolníka Josefa Hrušky v Netěchovicích, kde po statku se říká ‚U Sedleckých’, nechází se úzký dlouhý sklep, který je dnes přehražen zděnou přehradou tak, že rozměry délkové nelze zjistit. Dle dochované tradice jest sklep tento veden pod obytným stavením a pod cestou na náves a podobá se tomu, že byl v dobách dávno minulých užíván k účelům pivovarnickým. To ovšem muselo se díti v době předbělohorské, neboť po nešťastné svedené bitvě bělohorské, tedy v dobách útisku, lidu poddanému již nebylo přiznáno právo vařiti pivo jak na prodej, tak pro svou potřebu domácí. Pravidlem bylo, že poddaní směli šenkovati pouze výrobky panské, nechť jednalo se o pivo nebo pálenku.

Když kolodějský pivovar tak jak byl se starožitníkem zařízením před rokem 1868 již nevyhovoval požadavkům naň kladeným, odhodlal se mladý tehdy hrabě Eugen Vratislav, jenž krátce před tím ve spravování velkostatku samostatně se byl uvázal, vystavěti pivovar nový, sice na témže místě, kde stával starý, však frontou o několik metrů na zad posunut a to tak, aby zámecký dvůr nebyl tímto ústupem vetší šíře.

Tímto radikálním přesunem hlavních zdí vzal za své i kuželník pod strání za pivovarem a tím ovšem i nedělní hry v kuželky při laciném pivu, jehož plný džbánek stával pouhé dva krejcary.

Na jaře 1868 zbořena stará pivovarská budova a stavěna moderní budova nová. Stavbu vedl stavitel Slepička z Týna nad Vltavou. Stavební práce trvaly po celé léto a podzim.

V listopadu k všeobecné mrzutosti zúčastněných činitelů se ukázalo, že pro nedostatek místa uvnitř budovy není možno velký kotel umístiti tak, jak v projektu bylo stanoveno a že nutno se tudíž uchýliti od původního záměru a plány pozměniti.

[Not a valid template]

Správa panství podala tedy žádost k obecnímu úřadu stavebnímu v tom smyslu,aby se stavební komise, jež má se na místo k shlédnutí kalamity dostaviti, schvílila nový plán, dle něhož ono místo, které původně určeno bylo pro kotelnu, mohlo se upotřebiti za komoru pro uschovávání nářadí pivovarského a kotel, aby dovoleno bylo postaviti nad lednicemi a to pouze prozatimně pro příští zimu.

Žádost podána 11. listopadu a již 13.listopadu sešla se ohlédací komise pozůstávající ze stavitele Čeňka Slepičky z Týna, obecních funkcionářů Jana Štěpána a Jana Rajského, dále souseda Karla Kučery a hospodářského správce Čuldy.

Komise ohledavši zevrubně v úvahu přicházející místnosti, prohlásila ústy stavitele Slepičky následovně:
“Co se týče spodku zdiva a klenby, snese bez starosti toto tíží kotlinu a vystírací kádi způsobenou. Štípání dříví však nesmí se tam díti. Kotlina tato musí býti ohni bezpečně vystavěna, zdivo u kanálů oheň vedoucích nejméně 18 palců silné, pak psinka před pecí, místnost 1 sáh dlouhá, přiměřeně 4 střevíce ve světelnosti široká, zděni 24 palce z cihel dobrých vyvedená a pevně před ohněm překlenutá. Psinka musí býti plechovými dveřmi dobře uzavřena, by v pádu ohně pevně uzavříti se dala. Ostatně proti tomu nic nenamítám se strany zákona“

Soused Kučera nenamítal proti přestavění kotle nic jen to,aby proti vzniku ohně vše zabezpečeno bylo. Zástupce obce Jan Štěpánek vzpírá se proti zamýšlenému přemístění kotle a podotýká, aby palivo od kotle 2 sáhy vzdáleno a prohlašuje výslovně:
„Neuznávám za dobré kotlinu nad lednici stavěti, led vspodu ohříván táti se bude. Pak společně s panem znalcem tvrdím, že zdali by se cos proti nadznačenému předpisu neb řádu stavebnímu, neb ohněhasnému provedlo, my žádné odpovídání na sebe nebéřem, anýbrž trest, jakýž zákon určuje na žadatele – pakli to chce – uvrhujeme a on povinen jest sám s toho odpovídati.“

Ale nestalo se nic. Pivo se vařilo v novém pivovaře se střídavým zdarem, někdy dobré, někdy méně, vždycky ale laciné.

Pan prof.K.Thir odborně líčí v „Dějinách Táborského pivovarnictví“, jaká silná piva za starodávna se vařila.
Ječné pivo při sypání 20 strychů na 10 věrtelů a pšeničné pivo při sypání 18 strychů na 18 věrtelů, bylo ječné pivo 23 stupňové a pšeničné 13 stupňové. Z mláta se pálívalo ještě pálené, test kořalka. Silnější piva se vařila proto, že musela vydržeti i v parném létu bez ledu.

Kdy počalo se v pivovarnictví po prvé ledu užívati, není známo. V šenkovních domech starali se o šenkýři pilně o to, aby nebyla piva tak tuze silná a ředili je proto silně vodou. Tehdejší pivo sneslo prý značnou dávku vody.

V době, kdy v Kaladým byl původně zřízen pivovar, stálo tři a půl pinty piva 1 groš míšenský.

Míry pivovarské byly v každém skoro městě různé. Pivo měřilo se na věrtele či také na sudy. Jeden věrtel rovnal se našim dvou a půl hektolitrů. Věrtel dělil se asi na 4 vědra a jedno vědro mělo as 32 pinet, jedna pinta rovnala se asi naším 2 litrů,.

Posledním majitelem pivovaru v Kolodějích byl Antoním Malát, který jej vlastnil od roku 1904 do roku 1921. Poté byl pivovar zrušen.

Zdroj: Tři doby břehů Lužnice; Josef Burian; 1922
www.zamekmitrowicz.cz
snímky: Bedřich Mitrowicz