Historie pivovarnictví v Karviné

Město Karviná vznikla sloučením původních obcí Fryštát, Darkov, Doly a Hranice.
Přirozené historické a správní centrum byla obec Fryštát se zámkem. Od r. 1327 se Fryštát stal nositelem městského práva. Vzhledem k jeho strategicky výhodné poloze na obchodní cestě z Uher do Pobaltí se zde vytvořilo významné středisko obchodu a řemesel. V letech 1938-39 bylo celé Těšínsko včetně území dnešního města odstoupeno polskému státu a od r. 1939 začleněno do Velkoněmecké říše. V roce 1945 se stal součástí Československé republiky.

V roce 1447, v privilegiu těšínského knížete Bolka se kromě jiných výsad dává měšťanům Frýštátu právo vařit pivo. Vévoda Bedřich Kazimír roku 1504 prodává městu výnos pivovaru za 70 uherských zlotých. Tyto historické záznamy dokládají starou tradici vaření piva v obci Fryštát.

Dekretem ze dne 20.října 1676 bylo také fryštátské faře přiřčeno právo vařit pivo pro vlastní potřebu. V pozdější době však toto právo nebylo uplatňováno.

Na mapě města po požáru v roce 1823 je uváděn dům (č. 9) označovaný jako Starý pivovar. Tento tzv. Městský pivovar náležel 74 měšťanům. Jejich činnost byla ukončena kolem roku 1860 v souvislosti se zahájením provozu nového pivovaru Larisch-Mönnicha.

Součásti budovy Městské pivovaru byly kromě šenkovní místnosti také veliké podzemní prostory, táhnoucí se až pod náměstí. Budova byla poté mnohokrát upravována. Zachovala si však zajímavou místnost pro výčep piva, zvanou „na bečkách“. Nyní je zde restaurace.

Od roku 1879 byl pivovar v nájmu hraběte Larisch-Mönnicha a sloužil jako sklad piva z nového Hraběcího pivovaru. Dne 17.5.1886 přešlo definitivně vlastnické právo budovy do majetku Jindřicha Larisch-Mönnicha.

Přestavěné budovy se nacházejí v centru Karviné na Pivovarské ulici č.17/13.

Původní stavba starého knížecího pivovaru vznikla ve 30.letech 19.století a nalezli byste ji v tzv.staré Karviné (dnešní Karviná-Doly) nedaleko centrálního ředitelství Larisch-Mőnnichova uhelné společnosti. Dnes již budovy pradávného pivovaru nestojí.

Výrobní zařízení tohoto provozu bylo samozřejmě velice primitivní. Jednoduchá technologie produkovala rovněž nevysoký výstav.

Nicméně um karvinských pivovarníků a určitě i kvalitní voda způsobily oblíbenost zdejšího moku. Zájem o pivo rostl a narazil na hranici technologické kapacity. Logickým pokračováním bylo rozhodnutí o vybudování nového, většího pivovaru. Měl být vybudován jako moderní, průmyslový pivovarský podnik.

Aby byl postaven dobrý pivovar, muselo se nejprve vyhledat vhodné místo pro jeho stavbu. Záměrem bylo, aby provoz nestál v centru rostoucí průmyslové aglomerace, aby stál v zeleni, aby byl obklopen čistým vzduchem.

Takové podmínky byly ve staré Karviné, kam tehdejší průmysl zatím nedosáhl. Dosud se tu rozkládaly lesní porosty. Druhou zvláštností a důvodem k výběru místa byla skutečnost, že v místě se nacházela vynikající voda z potoku Střybniočka, který vytékal ze zřídel v Suském lese. V potoku byla čistá voda, žili zde dokonce pstruzi. Voda obsahovala i vzácné přírodní minerály a soli. Pod Karvinou je totiž množství tzv.mořských ok s nejrůznějším obsahem minerálů. Právě tyto vynikající vlastnosti vody měly značný vliv na kvalitu karvinského piva.

Vodou z potoka se později začaly naplňovat veliké kádě a zásobníky, které se musely dvakrát ročně velmi důkladně vyčistit a byly umístěny v Larischově parku nedaleko pivovaru.

Zbrusu nový, technologicky moderní, pivovar Larische-Mőnnichova se začal stavět nedaleko starého v polovině 50. let 19.století. (Budova starého pivovaru byla zbourána v roce 1934) Jeho vybudování proběhlo velice rychle a tak v roce 1860 již mohla být provedena první várka. Zdejší zlatavý mok se velice rychle uchytil a poptávka po něm rostla. Kromě Karvinska a Těšínska se pivo vozilo i na Ostravsko a na Slovensko. Zájem o pivo podnítil neustálý růst výroby a tím i rozšiřování a průběžnou modernizaci provozu.

V 80. letech 19. století zaměstnával karvinský pivovar již 100 pracovníků. Pro úpravu práv a povinností zdejších zaměstnanců byl v roce 1894 vydán pracovní řád. V dalších letech byl několikrát měněn a doplňován a tak jeho definitivní verze byla uveřejněna tiskem až dne 27.4.1908.

Pracovníci pivovaru se dali rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvořil klasický technický personál (tedy sládci, sladmistři apod.), do druhé se řadili pomocní pracovníci (např. pivovarští a bednářští čeledíni, topiči u kotlů, nádeníci). Jako pomocní dělníci zde pracovaly též ženy a mladiství do 16 let. Těm však byla určena pouze lehčí fyzická práce, zejména při balení piva nebo úklidu.

Běžná pracovní doba byla na konci 19.století v pivovaru desetihodinová, plus dvě hodiny přestávky během směny. Denní směna tak začínala v 6:00 a končila večer v 18:00 hodin, na noční směnu přišel zaměstnanec v šest hodin večer a ráno po šesté odcházel domů. Na noční směně nesměly pracovat ženy a mladiství do 16 let. Začátek a konec pracovní směny byl ohlašován zvonem. V karvinském pivovaru byly samozřejmě i tzv. nepřetržité provozy – vaření piva, strojovna, kotlárna, sušárna sladu.

V pivovaru se provoz nezastavil ani v neděli a o svátcích. V těchto dnech byla pracovní doba od 6:00 pouze do 12:00 hodin. Bylo nezbytné provádět čištění a údržbu technologických zařízení, jednalo se rovněž o úseky fermentace, chlazení, expedice piva, čištění a příprava sudů. Ve sladovně musel být dozor nad klíčením ječmene a pracovalo se také v sušárně.

Všichni zaměstnanci pivovaru byli pro případ onemocnění pojištění u Larisch-Mőnnichově nemocenské pokladny v Karviné. Pracovní úrazy pojišťovala Úrazová pojišťovna pro Moravu a Slezsko v Brně.

První světová válka přinesla mimo jiné nedostatek surovin pro výrobu piva. Ječmen byl pivovarům přidělován a jeho zásobování bylo stále omezenější.

Ve válečných dobách byl omezen i samotný prodej piva v hostincích. Ve všední dny se pivo prodávalo od 19 do 22 hodin, v neděli od 16 do 22 hodin. Každý z konzumentů měl nárok pouze na 1 litr piva. Cena půllitru moku se pohybovala v rozmezí 60 -80 haléřů.

Ve 20.letech 20.století, po vzniku Československé republiky, došlo k postupnému hospodářskému oživení a také výroba v karvinském pivovaru se zvyšovala. V roce 1928 dosáhla dokonce 107 434 hektolitrů vystaveného piva.

Ve 30.letech postihla celý tehdejší svět hospodářská krize. Je pochopitelné, že výroba k karvinském pivovaru začala klesat (v roce 1935 jen 61 140 hl). Další ranou pro zdejší pivovarský podnik bylo obsazení Těšínska Polskem v roce 1938. V pivovaru byla zavedena vojenská správa a novým ředitelem byl jmenován ing.Bielowicz z polských Katowic. Po okupaci Polska (tedy i Karviné) nacistickým Německem se situace v karvinském pivovaru ještě zhoršila. Válečná léta pak přinesla nedostatek ječmene. Výstav piva v roce 1941 klesl o 80 %, za své vzala i proslulá kvalita zdejšího moku.

V roce 1945 po osvobození Rudou armádou byl veškerý majetek Larisch-Mőnnicha konfiskován. Dne 15.8.1945 byla v pivovaru zavedena národní správa. Po celkovém znárodnění byl karvinský pivovar v roce 1949 začleněn do národního podniku Moravskoslezské pivovary.

V době po druhé světové válce přílišné centrálně řízené investice do pivovaru nemířily. Byly prováděny pouze základní opravy. V roce 1949 zanikla bednárna (přestavba na společenskou místnost), šalanda byla přebudována na závodní jídelnu s kuchyní.

Na počátku 50.let minulého století se začalo na budovách pivovaru projevovat poddolování celé oblasti. Byla snížena kapacita provozu. Zánik karvinského pivovaru však byl neodvratný. V roce 1953 byla výroba zastavena a o rok později objekt zcela zanikl. Posledním sládkem pivovaru byl Leon Sztula.

Poděkování Mgr. Veronice Matroszové za pomoc při tvorbě článku.
Upozornění:
Kopírování nebo publikování snímků mimo web www.pivovary.info je zakázáno.
Jakékoliv uveřejnění článku nebo jeho části mimo server www.pivovary.info není možné bez souhlasu autora.