Pivovar Habrovany

Obec Habrovany se nachází dva kilometry severně od Rousínova v bývalém okrese Vyškov. Leží na pomezí úrodné Hané a zároveň na okraji Drahanské vrchoviny. Pro ty, kteří nemají tento region zrovna v malíku, jen další dva kilometry odtud jsou Olšany, tedy ves, kterou v devadesátých letech navždy proslavil Bolek Polívka ve filmu Dědictví aneb kurvahošigutntag.

Uvedená oblast spolehlivě vyvrací představy o tom, že by snad jih Moravy byl jen krajem vína. Vezmeme-li do úvahy jen bezprostřední okruh několika kilometrů, pivo se vařilo v Rousínově, Pozořicích, Slavkově u Brna, Blažovicích, Hruškách, Račicích a samozřejmě i v cca 11 kilometrů vzdáleném Vyškově.

Vraťme se však do Habrovan. Tvrz se v této obci připomíná již ve čtrnáctém století. Dále pak dvůr o dvojím popluží, krčma a nedlouho poté k roku 1406 i pivovar.¹ Místní statky držel v té době komoří markraběte Jošta, Beneš z Pamětic. I nadále se zde střídala menší šlechta. V první polovině 16. století držel Habrovany, ves Lilč (dnes Luleč), Nemojany a díl Tučap Jan Dubčanský ze Zdenína. Tentýž Dubčanský, který je znám jak zakladatel sekty bratří Habrovanských. Tato sekta obohacovala tehdejší náboženský život v českých zemích podobně jako například Jednota bratrská. Habrovanští uznávali jen dvojí svátost: křest a večeři Páně, a to jako pouhá znamení. Zamítali církevní obřady a dovolávali se všeobecného kněžství. Zapovídali přísahy, vojenskou službu i světské úřady. Když proti Janu Dubčanskému vystoupil král Ferdinand I., Dubčanský se své víry vzdal a sekta habrovanských po jeho smrti de facto zanikla.²

Místní pivovar je dále zmiňován v majetkových přesunech v zemských deskách, např. roku 1588 za pánů ze Zdětína a na Zdounkách. Vklad do zemských desek uvádí v Habrovanech kromě pivovaru i dvůr, popluží a mlýn. Na statku se také pěstoval chmel.³ V roce 1635 byly Habrovany odkázány jezuitské koleji. Náležely ke koleji uherskohradišťské, která se původně nacházela v Kroměříži. Odtud jezuité v roce 1643 prchli před švédskými vojsky právě do Uherského Hradiště, kde vlastnili hned 25 měšťanských gruntů. Tím získali i právo vařit pivo a na stůl místním měšťanům a dalším návštěvníkům královského města se dostalo mimo jiné i pivo z pivovaru v Habrovanech. Následoval poměrně ostrý spor mezi městem a jezuity, který s určitými přestávkami v různé formě přetrvával až do zrušení koleje v roce 1773.⁴

Vraťme se však do Habrovan. Za nadvlády jezuitů byl vystavěn novodobý panský dvůr včetně pivovaru, a to konkrétně v roce 1723. Po zrušení jezuitského řádu za josefinských reforem náležely Habrovany s pivovarem studijnímu fondu. K prodeji statku došlo v roce 1824, kdy jej koupil brněnský velkoobchodník Jan rytíř z Herringu za 95.300 zlatých.

Podrobnosti k pivovaru z této doby nejsou známy, zda byl dán do nájmu či střídal jednotlivé majitele, není zcela jisté. V pivovarských statistikách je k roku 1880 uváděn majitel Habrovan Julius rytíř z Gomperzu. Po něm pak k létům 1882-8 s určitými otazníky Alois Stagenberg. Výstav k roku 1880 měl činit 144 hektolitrů.⁵

Konec vaření piva pak znamenal rok 1888. K jakému účelu objekt dál sloužil, není zcela jasné. Lze však předpokládat, že byl přebudován na sladovnu, což je osud společný s provozem v blízkém Rousínově. Svědčí o tom jednak blíže nedatovaná dochovaná fotografie objektu a také fakt, že v roce 1900 dům s číslem popisným 4, nacházejícím se v areálu hospodářského dvora a zámku hned vedle rybníka patřil židovské rodině Morgensternů z Brna, která je spojena především s vybudováním druhé největší brněnské pivovarnické skupiny Moravia. Po první pozemkové reformě ve 20. letech 20. století byly v objektu zřízeny sýpky a skladiště největšího statkáře ve vsi Vaculy. Později zde byly sýpky a sklady hospodářského družstva z Rousínova. V roce 1956 dům č.p. 4 v rámci druhého pozemkového konfiskátu přešel na rodinu Rouskovu, která zde žije dodnes. Františku Rouskovi dům přidělila místní rolnická komise. Ze zápisů z habrovanské obecní kroniky se dále dozvídáme, že se v domě od začátku padesátých let konala každoročně povinná odevzdávka brambor, které „se uskladňovaly na bývalém pivovaře ve sklepě, aneb na přímo přichystaný vagon v Rousínově.“

Objekt pivovaru a sladovny v centru obce poblíž rybníka stále stojí, v porovnání s historickou dobovou fotografií bez větších změn. Párníky připomínající někdejší účel budovy byly ovšem již sneseny a horní patro dostavěno do současné podoby.

autor: Filip Vrána

Poznámky:
¹ www.habrovany.cz
² www.wikipedia.org
³ Moravské zemské desky, III. 1567-1641 brněnský kraj, Praha 1957, s. 181
⁴ blíže viz Matyáš, Z. Historický vývoj pivovarnictví v Uherském Hradišti, diplomová práce, FFUJEP v Brně 1987, s.30-35.
⁵ Likovský, Z. Pivovary Moravy a rakouského Slezska 1869-1900, Praha 2000, s. 14.