Neobvyklé osudy zaniklých pivovarů – Jirkov

Budovy některých zaniklých pivovarů jsou ozdobou měst či vesnic, po jiných zbyly jen sladovny nebo různé provozní budovy, památkou na jiné jsou pouze podzemní sklepní prostory. Nejsmutnější je vzpomínka na ty, které z povrchu země zmizely zcela a navždy.
První velká vlna uzavírání pivovarů v českých krajích přišla na konci 19.století a souvisela s rostoucím počtem nových moderních průmyslových provozů. Staré drobné panské či měšťanské pivovárky, založené ještě povětšinou na ruční práci, nemohly v konkurenci uspět, odbyt jim již nezaručovala žádná privilegia.

První světová válka také řádně snížila počty pivovarů. Poválečnou ekonomiku, nevyjímaje pivovarnictví, pak záhy zabrzdila a srazila dolů hospodářská krize. Krátkou prvorepublikovou konjunkturu vystřídalo protektorátní válečné hospodářství.

Pivovary, které přežily hrůzy prvních čtyř desetiletí 20.století, pak čekalo centralizační běsnění KSČ řízeného hospodářství.

V polovině 19.století bylo v Čechách činných asi 1 000 pivovarů, na přelomu století se jejich počet snížil zhruba o třista. V roce 1945 existovalo na území tehdejšího Československa celkem 252 činných pivovarů, v roce 1990 již vařilo jen 71 provozů.

Budovy některých zaniklých pivovarů jsou ozdobou měst či vesnic, po jiných zbyly jen sladovny nebo jiné provozní budovy, památkou na jiné jsou jen sklepní prostory v zemi. Nejsmutnější je vzpomínka na ty, které z povrchu země zmizely zcela a navždy.

Příběh Měšťanského pivovaru v Jirkově

Jirkov (dříve Borek, německy Görkau) vznikl jako kolonizační ves v česko-saském pohraničí pravděpodobně koncem 13. století. Historické záznamy o osadě poprvé bezpečně hovoří teprve v roce 1352. Roku 1555 byla v místě objevena kamencová ruda, vedle piva později nejvýznamnější vývozní artikly Jirkova.

Jirkov v 16. století velmi dobře prosperoval díky šlechtickým rodům, kteří jej měly v držení. Majetkové spory a třicetiletá válka však rozvoj města zastavily.

Právovárečné právo Jirkov získal v roce 1443, kdy také vznikla Společnost pivovarníků. Další zmínka o jirkovském pivu je z roku 1488, kdy povolil majitel panství Lorenz Glatz vařit a čepovat kromě piva černého a ječného i pivo bílé.

Roku 1554 koupil panství Kryštof z Karlovic, do města povolal saské dělníky a mistry, kterým přidělil právovárečné domy, jež sice byly majetkem vrchnosti, ale do té doby je měli v užívání jirkovští měšťané.

Již v 16. století bylo jirkovské pivo známé po celém okolí. O kvalitě moku svědčilo i to, že jirkovští pivovarníci v 17. století vozili své produkty až do pražských šenků.

Tehdy zde byly čtyři obecní a jeden panský pivovar. Roztříštěnost várek skončila až v 19. století, kdy v roce 1841 začala společnost právovárečníků budovat nový pivovar.
Společnost koupila sklep a pozemky v místě zvaném Horní Cech a nechala tam stavět velký pivovar. Starý pivovar, ležící u horního mostu, byl prodán za 351 zlatých a 30 krejcarů. Na jeho místě stojí od roku 1845 obytný dům č. 57. Další pivovar stál vedle mlýna u Masných krámů, za dnešním č.p. 52 v místech tenisových kurtů. Jeho majitel ho přestavěl na stáje. Tak byly několik staletí staré várečné domy zrušeny a pivovarnictví bylo soustředěno na jediné místo.
Přes dílčí stavební problémy bylo 23. prosince 1843 v novém pivovaru poprvé vařeno pivo.

Jirkovské pivo chutnalo, prodej rostl, majitelé mohli být s provozem spokojeni. Průmyslový rozvoj poslední třetiny 19. století a prosperita nového podniku přiměly právovárečníky k rozsáhlým investicím do technologie. Od roku 1889 plnil Měšťanský pivovar své produkty do lahví, od roku 1892 se vařilo v nové parní varně.

Roku 1927 byl pivovar zcela zrekonstruován a vybaven novým chladicím zařízením, vytápěním, čerpadly a modernizována byla i provozní technika.
Ke kvalitě piva významně přispěla i vynikající voda z Bíliny, přiváděná potrubím z Telšského údolí.

Jirkovské pivo se čepovalo nejen ve městě a blízkém okolí, ale i v mnoha i vzdálenějších obcí Podkrušnohoří.

Na počátku nového století jirkovský pivovar vyrobil přes 40 000 hl chmelového moku ročně, rekordní výstav byl dosažen v hospodářském roce 1938/1939, kdy se zde vyrobilo 63 390 hektolitrů piva.

Po konci 2. světové války v důsledku vysídlení Němců z Československa byl Jirkov osídlen z vnitrozemí.

Právováreční měšťané vlastnili pivovar v různých formách až do roku 1945. Po znárodnění se stal pivovar součástí centrálně řízeného uskupení pivovarů jménem Krušnohorské pivovary n.p.. Řídicí pracovníci však v oblasti upřednostnili pivovar chomutovský, jirkovský měl být uzavřen. Město chtělo získat podnik do svého vlastnictví, aby výrobu zachovalo. Nakonec však rozhodl fakt, že v jirkovském pivovaru proběhla v roce 1927 obnova technologie, byla tudíž novější než v Chomutově. A zcela jistě pomohl i věhlas jirkovského piva.

V šedesátých letech patřil pod pivovar Jirkov i pivovar v Prunéřově a sodovkárny v Jirkově a Klášterci nad Ohří. Piva z Jirkova (vařilo se 7° a 10° i 12° pivo světlé a 10° pivo černé) byla dodávána do celého okresu Chomutov, pivo z Prunéřova na Karlovarsko. To už byl provoz součástí národního podniku Severočeské pivovary. Jirkovský Rytíř se dokonce čepovalo do roku 1966 i ve slovenských pivnicích, v okresech Michalovce, Humenné a Brezno.

Další osud jirkovského pivovaru byl v mnoha podobách podoben tomu, co postihlo mnoho jiných menších pivovarských provozů v tehdejším socialistickém Československu. Minimum investic, zastarávání technologie, výkyvy kvality. A až paranoidní úsilí o centralizaci. Stejně jako na severu Moravy, po otevření nošovického pivovaru, došlo k uzavření pivovarů v Loučce u Nového Jičína, Vítkově, Hukvaldech, otevření nového pivovaru v Mostě-Sedlci přineslo konec jirkovského výrobce piva.

Dne 30. června roku 1976 byla ukončena výroba sladu a 31. srpna téhož roku skončilo vaření piva. Registrovaná ochranná značka 11° piva „Rytíř“ z roku 1968 již neměla být obnovena.

Až do roku 1992 se pak v areálu skladovala zelenina. Budovy však postupně chátraly. Následně se areál dostal do vlastnictví města. Vedení Jirkova ihned hledalo cesty, jak areál využít. Uvažovalo se o obnově výroby piva. Ze záměru však kvůli financím sešlo. Pro pivovar tak nastalo období pronájmů. V budovách se vystřídalo množství různých podnikatelských aktivit. Bohužel žádná nevedla k zásadní záchraně a rekonstrukci areálu.

V roce 1994 postihl pivovar požár. Chátrající zdivo a střešní krytiny tak dostaly další ránu. Hrozil propad do sklepů. Pivovar se postupně měnil v ruinu.

Až 13. února 2002 zastupitelé schválili prodej pivovaru ve veřejné dražbě. Dne 30. května 2002 Lukáš Raška, podnikatel z Frenštátu pod Radhoštěm, koupil pivovar za vyvolávací cenu 2 104 060 korun. Problémy však Raška městu nevyřešil. V Jirkově se již neukázal, stav objektu ho nezajímal.
Do hry vstoupila chomutovská firma Qinn Invest, která v souladu s územním plánem oznámila záměr vybudovat místo pivovaru středisko obchodu a služeb. V dubnu 2005 zastupitelé schválili prodej sousedních pozemků, protože Qinn Invest pro svou expanzi potřeboval vybudovat i parkoviště a příjezdovou komunikaci. Zbývalo jen demoliční rozhodnutí.

Dne 27. března 2006 začala bourací firma strhávat střechy pivovarských budov. Během dvou týdnů budovy mizely před očima, dne 11. dubna 2006 srazilo rameno jeřábu malý pivovarský komín k zemi. Druhý den padl i druhý, vyšší komín. Historie pivovaru dlouhá 165 let se uzavřela.

Na místě jirkovského pivovaru tak dnes stojí obchodní centrum. Kdože z těch, kteří se s nákupním vozíkem prohánějí po prodejní ploše za slevami a poslouchají o výhodách karty Clubcard, si ještě vzpomene, jak chutnal Jirkovský rytíř.

Přesto zůstala ve městě na pivovarnickou minulost vzpomínka.

V letech 1555–1595 vznikl pod Jirkovem systém podzemních chodeb později využívaný mimo jiné jako pivovarská sklepení.
Na přelomu tisíciletí začalo docházet k propadům povrchu, v roce 2003 se to stalo na nádvoří pivovaru. Bylo nutné část chodeb zasypat. Vedení města alespoň část této historické památky zachránilo a zpřístupnilo veřejnosti.

Zdroj:
Jirkovské noviny
publikace o podnikatelském dění v Jirkově, Vladimír a Michal Bečvářovi.
Zbyněk Likovský: Pivovary československého území 1901-1950
www.google.cz/maps

1 2 ►