Po stopách zmizelých… pivovarů Plzeňska aneb Okolím Plas díl.2.

Přesuňme se nyní z povodí řeky Střely a potoka Bělé k říčce Třemošná, místními zvané Třemošenka a porozhlédněme se po bývalých pivovarech v jejím okolí. Zde jsem se nikam nepřesouval, protože mám v blízkosti chatu – takže se nebudu tvářit, že jsem někde vystoupil z vlaku nebo busu, auta či kola.

Jako první navštěvuju bývalý soukromý malý pivovar nedaleko obce Česká Bříza (530 obyvatel), který leží v tichu lesní samoty v údolí u řeky Třemošné, necelý kilometr od vsi. Ves Česká Bříza se dříve psala jen Bříza, pak od roku 1575 Německá Bříza a k dnešnímu názvu se prokousala po „lidovém“ plebiscitu v roce 1945. Poprvé se připomíná roku 1401.

Pivovar byl založen roku 1885 a zanikl již v roce 1908. Výstav dosahoval až 1 800 hl v sezóně 1893/94, jinak se pohyboval okolo 1 200 až 1 500 hl. V letech 1893-1908 byl majitelem a sládkem mlynář Jaromír Dyk, též majitel mlýnů v Bučí a Životicích. Po zrušení byla budova velikosti většího rodinného domu určena k bydlení a pak k rekreaci, až předposlední majitelé nechali dům málem zchátrat a ti poslední ho opravili a zřídili v něm od roku 2003 penzion Starý pivovar, jak avizuje cedule k němu u silnice z Břízy do Hromnice. Z původního vybavení se nedochovalo nic.

cesta k bývalému pivovaru v České Bříze

Vzhůru po proudu Třemošné až k jejímu soutoku s Berounkou! Po obou stranách vyústění totiž ve své době více či méně prosperovaly další 2 pivovary. Jako první je na řadě severněji položený Kaceřov (120 obyvatel), do roku 1924 zvaný Kacerov, ve starších kronikách rovněž uváděný jako Kačerov. Inu, jak vidno, móda přejmenovávat letité názvy obcí je trvalá. První zmínka o Kaceřově je z roku 1376 a jako majitelé panství a obce se střídají plaský klášter, Kolowratové, Švamberkové a pro pivovar důležitý, z dílu o Kralovicku nám dobře známý, Florián Gryspek z Gryspachu. Ten nechal kromě nově budovaného zámku, zhotoveného vlašskými stavebníky v letech 1539-1562 západně od něj v těsné blízkosti vystavit kolem roku 1543 i pivovar, který se pyšnil titulem „královský dvorní dodavatel“ a jehož pivo prý bylo ve své době „velmi chvalitebné chuti a ve velké oblibě“ , jak praví zaprášené letopisy. Pivovar pak fungoval zhruba do roku 1787. Přestože dávno zaniklý, dochoval se jeho nejvyšší výstav – 405 hektolitrů. Budovy se na rozdíl od výstavu nedochovaly žádné – byly zbořeny a dnes se mezi stromovím prohání leda tak vítr. Pro Gryspeky byla fatální událostí bitva na Bílé Hoře – pověst praví, že „nejmladší z Gryspeků jede do Prahy neúspěšně prosit o milost pro celou rodinu. Je odmítnut a na zpáteční cestě z té zprávy téměř zešílí. Na rozcestí za Třemošnou (někdy se hovoří o Bolevci) ustřelí hlavu Krista jedné ze soch u cesty, za což je raněn slepotou. Kůň jej nese sám s vystoupá s ním schodištěm k čekající rodině. Stačí ještě vyřknout císařské rozhodnutí a poté se zřítí i s koněm a oba zahynou. Číše s otráveným vínem koluje při poslední hostině od úst k ústům“ . Lehce majetku nabyli, lehce pozbyli. Mrtví členové rodu jsou poté pochováni v kralovické kryptě.

Zámek v moderní době slouží jako zázemí JZD a i když se stát snaží o nějaké opravy a dokonce jeden čas se dá turisticky navštívit, tempo oprav není zrovna závratné.

Současní majitelé, kteří zámek koupili v 90. letech, byli sice při mé návštěvě doma, věnovali se žatvě trav, ale možnost ohledání místa mi nedali. Záběry jsou tedy pořízeny přes plot.

místo, kde stával pivovar Kaceřov

Jaře se přesouvám přes údolí do posledního místa dolního toku Třemošné, kde se dříve vařívalo pivo. Čeká mne obec Planá (40 obyvatel), dříve též s historickým přídomkem nade Mží nebo kvůli odlišení od jiných Planých u Plzně. Vesnice to bývala živá, fungovaly zde kostel, fara, obecná škola, hospoda, pivovar, záložna a krejčovna. Dnes svůj název poměrně přesně vystihuje. První zmínku o Plané máme z 12. století, kdy se hovoří o blízkém brodu přes řeku Mži (nyní Berounku – za tohle zmatení pojmů a vůbec přivedení Berounky na scénu „poděkujme“ se skřípěním zubů hlavně kartografovi Müllerovi).

Dnes se dá o všem výše zmíněném hovořit v minulém čase – snad kromě kostela, jemuž zrovna vyměňovali střešní krytinu a kde byl roku 1815 pokřtěn F. A. Heber, autor prvního rozsáhlejšího díla o českých hradech – rodák z nedaleké hájenky Třebekov.

V 70. letech 19. století byl členy místní záložny, v tehdy chudém kraji na rozhraní plzeňského, kralovického a rokycanského okresu založen rolnický akciový pivovar. Po necelém roce stavění se již roku 1874 začalo s varem piva, jenže vařba trvala jenom rok a poté byla pro okamžitou platební neschopnost ukončena, v souvislosti s tím padla záložna, jejím členům byl zabaven majetek, další byli po dlouhá léta zatíženi splátkami. Teprve roku 1886 si firma Russ a spol. pronajímá pivovar a opět se rozjíždí výroba. Ta se potom s přestávkami ve válečných letech obou světových válek udrží do roku 1949, kdy je firmě Nývlt a spol. podnik znárodněn. Následuje stejná písnička s falešnými notami – objekty fungují jako sklady, kanceláře a parkovací místa pro místní zemědělské družstvo. Velká plocha polností pod pivovarem v majetku rodiny Nývltovy směrem k řece je rozparcelována a dnes na ní lze vidět spoustu chat.

pivovar Planá

Parostrojní pivovar v Plané měl kromě varny vlastní sladovnu, sodovkárnu (zbořeno), likérnu (zbořeno) s výrobou například koňaku, lahvárnu, 2 komíny (1 zbořen), 2 sklepy (1 se zemědělcům podařilo zavalit), garáže pro pivovarská auta a ustájení pro koně, podzemní nádrž na benzín s čerpací stanicí a dům pro majitele, sládka a další zaměstnance. Vyrábělo se zde třeba tmavé pivo Rychtář nebo světlý Bawor.

Procházím se objekty pivovaru, kam mě vpustila současná majitelka, která ještě jako malé dítě zažila pivovarskou tradici, jsouc dcerou posledních majitelů před znárodněním. Výstav plánského pivovaru se pohyboval až v desítkách tisíc hektolitrů ročně, ponejvíce 13 100 hl. Pivo bylo dodáváno i do osmi hospod v okolí, včetně Plzně (bývalý hostinec U Bláhovců), dále třeba do České Břízy do bývalého hostince na návsi.

Jak se říká – v nejlepším přestat – a s letitým dárkem o objemu 1 litr na památku odcházím z Plané.

Příště to bude výprava jinam, přes řeku, tedy na Rokycansko…

Děkuji paní Kašové z Plané za poskytnutí informací o historii pivovaru a možnost prohlédnout si jej zevnitř.

autor: Luděk Gasseldorfer, 2011