Dějiny pivovarnictví ve městě Odry díl 3.

V roce 1792 bylo oderské panství prodáno říšské hraběnce Marii Terezii Schlabrendorfové. Po smrti hraběnky v říjnu 1830 se panství dostalo do rukou její dcery Charlotty, provdané za lankraběte Josefa z Fűrstenberku.

Dne 1. listopadu 1781 vydal Josef II. patent o zrušení nevolnictví a převodu majetku na poddané. V dubnu 1788 převzal oderské panství Karel kníže Lichnovský.

V 90.letech 18.století došlo ke změnám daňového systému. Městská obec tehdy ročně platila právovárečnou a šenkovní daň ve výši 175 zlatých 50 krejcarů, daň z piva 417 zlatých 36 krejcarů. Pivní groš se platil z každé osminky prodaného piva ve výši 12 krejcarů. Což dělalo za rok zhruba 464 zlatých.

V roce 1792 bylo oderské panství prodáno říšské hraběnce Marii Terezii Schlabrendorfové. Ta však v městě příliš často nepobývala. V Odrách tehdy žilo asi 2 200 obyvatel.

Evropu v dalších letech sužovaly napoleonské války. Po bitvě u Slavkova v prosinci 1805 byl Odrách zřízen hlavní polní špitál. Do zámku a měšťanských domů byly ubytovány stovky zraněných. Situace vedla k nárůstu cen potravin – máz piva stál 5 krejcarů.

Po smrti hraběnky v říjnu 1830 se panství dostalo do rukou její dcery Charlotty, provdané za lankraběte Josefa z Fűrstenberku. Podle vrchnostenského vyúčtování důchodnímu úřadu z roku 1848 měli majitelé panství 75 zlatých poplatek z výčepu od šenkýřů z Emauz, Hvězdové a Vítovky a 300 zlatých byla reluice z mýta na slad.

Přímo z panského pivovaru byly výnosy:
770 zlatých 40 kr.za odebrané pivo od mankovického rychtáře
262 zl.20 kr. za pivo od mankovického šenkýře
208 zl. od hostinského z Horního Vražného
458 zl. za pivo od šenkýře z Emauz
581 zl.50 kr.z hostince v oboře
522 zl.za odebrané pivo od hospodského ze Slepičího dvora
297 zl. za pivo z Dobešova
208 zl. za odebrané pivo z Veselí
776 zl.30 kr. od různých nepravidelných odběratelů zámeckého piva

Za prodeje mláta se v tom roce utržilo 175 zl. Za odběr deputátního piva bylo vrchnosti zaplaceno 2 106 zl.15 kr. Celkem tedy byly z pivovaru příjmy 6 372 zl. 35 kr.

Jako výdaje na provoz panského pivovaru bylo zaznamenáno:
1 496 zl.15 kr. spotřební daň
300 zl. 45 kr. mzdy
2 823 zl.24 kr. ječmen
164 zl.45 kr. chmel
8 zl. 20 kr. smola
195 zl. tvrdé dřevo
412 zl. měkké dřevo
35 zl. mzdy nádeníkům
112 zl. 55 kr. bednářské práce
6 zl. 21 kr. kovářské práce
17 zl. 30 kr. odměny poslům
29 zl.20 kr. mimořádná vydání

Celkem v tom roce byly výdaje 5 601 zl. 33 kr.

Šenkovní měšťané byli v 18.století již pevně organizováni. Tak tomu bylo i v Odrách. Ze svých řad volil předsedu, jeho zástupce, dozorce nad přípravou sladu a piva. Byla dodržována psaná pravidla. Šenkovní měšťané trestali jakékoliv podvody při výčepu piva. Byl-li někdo dopaden při čepování pod míru, musel zaplatit pokutu do chudinské pokladny.

Oderští měšťané ještě na konci 18.století sice vařili ve společném pivovaru, který stával od 16.století vedle radnice, ale každý sám podle pořadí. To bylo tehdy určováno losem. Každý právovárečný měšťan si musel opatřit ječmen, chmel a dřevo, svou várku musel uložit do sklepa, prodat kvasnice a mláto.

mapa Oder z roku 1817 – uprostřed náměstí vedle radnice budova starého měšťanského pivovaru (č.3), vpravo od zámku panský pivovar (č.19) (kresba z uvedené publikace)

Stávalo se však při jarmarcích a pobytu vojska, že poptávka po pivu v Odrách převyšovala navařené množství. V roce 1795 byla proto zavedena tzv.administrace. Ze zástupců obce a šenkovních měšťanů byl vytvořen městský pivovarní úřad, který řídil a dohlížel na jednotlivé várky měšťanů.

Počátkem 19.století značně stouply ceny surovin a následně i cena chmelového moku. V roce 1801 stál v Odrách máz piva 3 krejcary, roku 1811 již 30 krejcarů. Šenkovní měšťané se rozhodli ukončit poněkud chaotické nakupování ječmene jednotlivými měšťany a určili dva ze svého středu, kteří tuto činnost měli zajišťovat. Tím časem došlo ke snížení nákupních cen a pivo v Odrách zlevnilo. V roce 1813 se máz prodával za 4 krejcary. Roku 1817 piják pořídil máz za 10 krejcarů, v roce 1821 za 7.

Roku 1821 šenkovní měšťané najali nového sládka, který měl vařit kvalitní pivo každému měšťanu. Své dovednosti však neprokázal a byl záhy propuštěn.

Na počátku 19.století již bylo zrušeno čepování piva dle pořadí, tedy že určený měšťan směl provozovat výčep piva jen tak dlouho, pokud nespotřeboval vlastní pivo. Bylo v kompetenci právovárečného měšťanstva jmenovat 3-5 osob ze svého společenství, kteří se na výčep piva specializovali.

Ve 20.letech 19.století se měšťané v Odrách rozhodli k přestavbě radnice na náměstí, ke které byl od 16.století přistavěn pivovar.

V roce 1830 proto zakoupilo právovárečné měšťanstvo dům č.118 na dolním náměstí (nyní Horská ulice), včetně zahrady za 1 336 zl. V zadní části, na pozemku, který byl ohradní zdí oddělen od měšťanské sladovny (vybudované roku 1788) byl postaven nový pivovar. Měšťané za jeho výstavbu zaplatili 6 450 zlatých. Blízký hradební příkop byl využit k výstavbě sklepů. Stavba byla dokončena v roce 1831. Ze starého pivovaru byly použity měděné varné kotle a dvě velké kádě. V prvním roce provozu se vystavilo 531 věder (asi 31 300 litrů) a utržilo za prodej piva 3 224 zl. V roce 1832 byla zakoupena za 1779 zlatých větší varná káď.

dobový snímek Měšťanské sladovny na dnešní Pásové ulici (archiv Historicko-vlastivědnému spolku v Odrách)

K vybudování pivovaru měšťany nevedl pouze plán přestavět radnici, ale také moderní trend přechodu na výrobu spodně kvašeného ležáku. Podobný úmysl rovněž oznámil hrabě Fűrstenberg se svým panským pivovarem.

Nejen s konkurencí místního vrchnostenského pivovaru byli nuceni oderští měšťané bojovat. V roce 1832 se dostali do konfliktu s vlastníky panského pivovaru v Jeseníku nad Odrou, kteří rozváželi své pivo po okolních vesnicích a nabízeli ho k prodeji. Po stížnosti se hospodářský úřad práv oderských měšťanů zastal.

V roce 1833 začali zámečtí úředníci prodávat své deputátní pivo po městě. Několikaletý spor skončil až u brněnského soudu, který rozhodl ve prospěch šenkovních měšťanů s tím, že každý má právo kupovat pivo po vlastní potřebu tam, kde chce, ale prodávající musí mít oprávnění k veřejnému výčepu.

Od 16.století trvající spory s vrchností o neoprávněné prodeje nebo výčepy piva v Odrách či přilehlých vesnicích pokračovaly také na počátku 19.století. Panský pivovar byl nákladně přestavěn na výrobu ležáku bavorského stylu. V roce 1824 byl dokonce vystavěn nový sklep v údolí Stodolního potoka. Vrchnostenští úředníci se snažili mnohdy nekalým způsobem navýšit odbyt pivovaru. Spory končívaly většinou výhrou měšťanů, navíc hraběnka Charlotta Fűrstenberg často ukázala dobrou vůli ve prospěch práv oderských šenkovních měšťanů.

Prodej piva byl i v těch dobách velice výnosný. Ani šenkovní měšťané nebyli zcela jednotní a docházelo k různým prohřeškům z vlastních řad proti jejím stanovám s cílem obohatit se. Tak například v roce 1843 začal čepovat jeden z měšťanů pivo z pivovaru ve Starém Jičíně, které mu do Oder vozil jeho zeť. Dvouletý spor skončil vítězstvím měšťanského společenstva s tím, že bylo potvrzeno právo takovéto pivo zabavovat.

Roku 1843 žilo v Odrách již 9 798 obyvatel. V roce 1850 oderská farnost dostávala ročně 52 věder piva z vrchnostenského pivovaru a 20 věder od měšťanů.

V roce 1881 vzhledem ke stoupajícím výdajům se obec rozhodla zavézt tzv. konzumní daň, za každý hektolitr domácího nebo cizího piva měl hostinský zaplatit 70 kr. V následujícím roce stoupl tento poplatek na 1 zlatý.

Lantkranběnka Charlotta von Fürstenberk vlastnila oderské panství do 31.října 1864, tehdy majetek přešel na její sestru hraběnku Evelinu Sickingen-Hohenburg. Ta dne 19.března 1868 odevzdala panství do vlastnictví svému synovi Franzi hraběti von Sickingen-Hohenburg.

Dne 7.září 1848 byl vydán patent o zrušení nuceného odběru piva. Vrchnostenský pivovar v té době zásoboval výčepy vesnic Mankovice, Vražné, Veselí a Dobešov, dále Slepičí dvůr a osadu Emauzy. Sládkem tehdy byl Filip Kreitner.

přestavěné budovy bývalého panského pivovaru

Provoz zámeckého pivovaru tehdy řídila Správa panských statků a její ředitel musel konstatovat, že prodej panského piva nepřináší žádný zisk. Po vydání zmíněného patentu se rozhodl rozšířit odbyt moku o nové výčepy u pivovaru a ve Skalním sklepě. Po stížnosti oderských měšťanů Okresní hejtmanství uvědomilo správu statků, že bez povolení nemá právo zakládat ve městě nové výčepy, navíc že nehodlá vydávat nová povolení vzhledem k tomu, že stávající počet hostinců odpovídá potřebě Oder. (Povolení k provozování hostinské živnosti v té době mohly získat pouze fyzické osoby a jen muži.) Ředitel statků Franz Thinelt se neúspěšně pokoušel proti rozhodnutí odvolat.

V souvislosti s patentem z roku 1848 odmítali rychtáři v kraji odebírat pivo pro výčepy od své vrchnosti. Ministerským rozhodnutím z 27.6.1849 bylo stanoveno, že volný výběr dodavatele piva mají pouze ti šenkýři, kteří nejsou k povinnému odběru vázáni individuálními smlouvami s vlastníky propinačního práva. V oderském okresu se rychtáři z vesnic, kam se vozilo pivo z Měšťanského pivovaru, vzepřeli proti nucenému odběru a začali šenkovat pivo panské. Následovalo období vleklých sporů, ve kterých oderští měšťané nebyli příliš úspěšní.

V roce 1859 správce Měšťanského pivovaru Libor Heymann podal žalobu, že vrchnostenský sládek Filip Kreitner provozuje ve svém bytě výčep piva. Výsledkem byla pokuta 25 zlatých.

V roce 1871 rozšířili měšťané lednici v části na valech ve městě.

Šenkovní měšťané v roce 1832 pivovar pronajali za 5 000 zl. Antonu Šebestovi na 3 roky a poté jej opět vzali do vlastní režie. V roce 1843 pronajali pivovar Mosesovi Mandowskému za 11 000 zl. na 6 let. Ten však rozvázal smlouvu již po čtvrt roce.

Od roku 1859 byl pivovar opět pronajímán:

1859-1864 Markus Fried za 2 850 zl.
1864-1866 Johann Putz za 1 450 zl.
1867-1869 Salomon Fried za 1 200 zl.
1870-1886 Norbert Göttlicher za 800 zl.

Časté výměny provozovatelů měly samozřejmě na hospodářskou situaci podniku neblahé následky. Výnosy byly bezhlavě rozdělovány, neinvestovalo se do obnovy technologie, netvořil se rezervní fond. Při účetní závěrce roku 1864 již bylo konstatováno, že pivovar „ jde vstříc smutné budoucnosti“. Příjmy z nájmu podniku šly na úroky z půjček, které souvisely s právními spory právovárečníků, na udržování budov a na placení daní. Čistý výnos neexistoval.

Další ranou pro oderské měšťanské pivovarnictví bylo zrušení propinačního práva dne 23.května 1869.

Technologie pivovaru a sladovny značně zastarávaly. Nenašel se žádný z nájemců, jež by chtěl do provozu investovat, upadávající výroba a prodej piva opět rozdmýchat. Vůle a podnikavost však chyběla i mezi právovárečníky.

místo, kde stával měšťanský pivovar

Z těchto důvodů dne 12.listopadu 1881 šenkovní měšťané prodali pivovar (č.118 v Horské ulici) a sladovnu (č.84) se vším pivovarnickým a sladovnickým příslušenstvím včetně práva várečného za 9 000 zl. Johannu Ulrichovi. Oderští právováreční měšťané tak přestali existovat.

Rodina Ulrichových poté pivovar vlastnila do roku 1913, kdy varny definitivně vyhasly. Provoz na počátku 20.století nepřekročil hranici 5 000 hl vyrobeného chmelového moku ročně. Objekt byl posléze zbourán. Z Měšťanského pivovaru dnes zbyly pouze sklepy.

Ani oderské vrchnosti se podnikání v pivovarnictví příliš nedařilo. Dne 30.září 1889 byl panský pivovar prodán Salomonu a Rose Friedovým za 30 000 zl. Výroba byla zastavena v roce 1938, neboť majitelé židovského původu raději odešli z obsazeného území do Protektorátu.

Prameny:
Dějiny města a soudního okresu Odry, Anton Rolleder, 1903 (překlad z roku 2002)

Poděkování Historicko-vlastivědnému spolku v Odrách za pomoc.