Pivovarnictví ve Smečně

Obec leží asi 8 km severozápadně od Kladna.
Budova pivovaru je společně se zámkem a kostelem po staletí součástí dominanty Smečna. Ve kterém roce byl pivovar postaven, nebylo přesně zjištěno, ale určitě je spojen s příchodem Martiniců do Smečna. Zřejmě byl postaven za panování Hynka Bořity z Martinic (asi 1510-1524). Martinicové, původně vladykové, koupili dvě části Smečna v r. 1416-1418 a již v 15. a 16.stol. se stali jednou z nejvýznamnějších feudálních dynastií v Čechách. Např. syn prvního majitele Smečna Markvarta z Martinic, Bořita z Martinic byl dvorním maršálkem králů Ladislava Pohrobka a Jiřího z Poděbrad. Privilegium a povýšení vsi Dolní Smečen na městečko získal Hynek Bořita z Martinic r. 1510 od krále Vladislava II. a v r. 1515 bylo králem Ludvíkem Jagellonským povýšeno na město s názvem Muncifaj a právem užívat znak s lekny z Martinického erbu.

U všech Martiniců se projevuje jejich „politické zaangažování“ a také „úspěšné podnikání“, touha po moci a majetku. Byli však velmi dobrými hospodáři. Mezi tyto aktivity patřilo i pivovarnictví. Funkčnost vrchnostenského pivovaru lze předpokládat již v počátku 16. stol., kdy bylo šlechtě tzv. Svatováclavskou smlouvou povoleno vařit na svých statcích pivo.

V dochovaném smečenském urbáři z r. 1590 je podrobně popisován „Panský pivovar ve Smečně“ a všechna jeho příslušenství např. spilka, sladovna, humna, kamenný štok (na namáčení pšenice). V pivovaru se vařilo pivo jednou až dvakrát týdně a to po 41 věrtelích bílého a po 13 věrtelích ječného v každém varu. (1 věrtel – 248 l) V urbáři se píše o polích, na kterých se pěstovalo obilí pro sladovnické potřeby, ale i vodovodu vedoucí k pivovaru. K pivovaru patřily i dvě chmelnice, jedna poblíž zámku u cesty do Šternberka a druhá v Žilině. Po dvaceti letech již u Smečna byly dvě chmelnice a jedna na Tuháni a další v Žilině. V r. 1590 odebíralo smečenské pivo 26 dědičných krčem.
V dalším urbáři z r. 1604 se píše, že dodávali pivo již do 31 krčem. Poddanským řádem bylo zakázáno pít piva „cizopanská“ a šenkýřům se zakazovala čepovat cizí piva. Piva řídká z každé várky se zdarma dávala na zámek pro čeládku a mláto se vozilo do dvorů pro dobytek. Uvádí se, že kdyby ho prodávali, utržili by 280 kop grošů
míšenských.

Již před pražskou defenestrací a následnou třicetiletou válkou bylo Martinické panství největší na Slánsku a po válce je rod ještě rozšířil. Jaroslav Bořita z Martinic získal z konfiskací vsi Trpoměchy, Otruby, Drnov a Luníkov a do područí i dosavadní královské město Slaný. Rok po vestfálském míru Jaroslav Bořita zemřel a dědicem se stal jeho bratr Bernard Ignác Bořita z Martinic. V tomto roce (1649) byl válkami značně poničený zámek s dvorem a pivovarem nákladně opraven.
Kolem roku 1750 patřil smečenský pivovar k největším v tehdejším rakovnickém kraji a za ním zůstaly i pivovary v Křivoklátě a v Rakovníku. Krušovický pivovar měl téměř stejnou produkci piva. Ve Smečně se za rok uvařilo 2.000 sudů tj. 4.500 hl piva a výroba se stále zvětšovala. Po r. 1789 až do r. 1918 se uvádí název pivovaru „Parostrojní pivovar Jindřicha hrabětě Clam-Martinice ve Smečně“.
V 19. stol. to bylo 2.500 sudů a dodávalo se do 40 hospod v okolí. Zajímavé je stálé zlepšování technického vybavení pivovaru, neboť Clam-Martinicové sledovali vývoj a nové technické a průmyslové tendence. V té době patřil rod k nejpřednějším a také nejbohatším v Čechách. V závěrečných desetiletí 19.stol. došlo k největší přestavbě pivovaru. Původní sladovna byla rozšířena o nová humna a za ním vystavěn prostorný hvozd. Ke starému pivovaru byl nově vybudován mohutný blok, obsahující varnu s příslušenstvím, to znamená strojovnu a kotelnu. Při modernizaci došlo k přestavbě na parostrojní provoz. Mezi varnou a původní sladovnou vznikl příčný trakt s chladícím štokem, spilkou a soustavou ležáckých sklepů s lednicemi. Nové části pivovaru se také staly dominantou města.

Produkce pivovaru stoupala a kolem r. 1880 se vařilo ke 20.000 hl piva a o dvacet let později dokonce přes 30.000 hl ročně! Vrchol produkce byl v r. 1907-1908, kdy se uvařilo 36.186 hl piva!! V té době patřil smečenský pivovar do první padesátky tehdejších českých pivovarů a za ním zůstal i krušovický pivovar. S tím se nesmířily další okolní pivovary a např. v Kročehlavech začaly produkci zvyšovat. Ve Smečně produkce začala stagnovat a klesat, což bylo způsobeno i první světovou válkou a vznikem samostatného Československa.
V roce 1922 došlo ke konfiskaci clam-martinického majetku a pivovar nakrátko převzal správce – bankéř Jarolím Filip.
V roce 1927 přešel pivovar do vlastnictví JUDr. Adolfa Schwarzenberga, majitele řady jihočeských pivovarů, který pivovar pronajal právě J. Filipovi. V tomto roce se vařilo 22.600 hl piva. Tímto krokem prakticky došlo k zániku smečenského pivovaru. V roce 1933 se uvařilo jen 4.113 hl piva. V roce 1934 spadal modernizovaný malý smečenský pivovar pod majetek pivovaru v Lounech. 8.srpna 1935 byl zrušen smečenský pivovar. Poslední várka „Schwarzenberského pivovaru Smečno“ byla v r. 1938 (někde se uvádí r. 1933), výroba piva se zcela zastavila a budovy byly přebudovány k jiným účelům.
Pivovar od té doby chátral a stal se skladištěm. Sklepy sloužily jako sklady zeleniny a ovoce, ale také jako sběrna papíru. Velké plány s objektem měl bývalý majitel, ale nakonec ze všeho sešlo. Bývalý pivovar však je alespoň z části stále využíván.
Když projdeme kolem a vidíme památku z doby baroka a renesance, víme o unikátních sklepích (dříve lednice) a představíme si technické zázemí vč. úzkokolejky a vodovodu a pomineme současný stav, je třeba se poklonit práci našich předků.
Na památku nám zůstala jen hnědá sklenice s názvem „Smečenský pivovar“, ale bez piva.

(zdroj: Smečenské ozvěny. Autor: E.Ničová)

Co nezchátralo samo, tomu pomohli vandalové. Občas se na stav bývalého pivovaru přijeli podívat památkáři, kteří
uvažovali o jeho prohlášení za kulturní památku, ale nakonec bezmocně pokrčili rameny. Nevěděli totiž, kde vzít
peníze na záchranu tak rozlehlého objektu, aby jeho památková ochrana nezůstala jenom na papíře. Rady si dlouho
nevědělo ani město, kterému bývalý pivovar patřil. Až v roce 2001 svitla jiskra naděje. Našel se totiž zájemce, který byl nejenom ochoten pivovar koupit a opravit, ale předložil městu i zajímavý projekt na jeho využití. Do pivovaru by měla přesídlit část vojenského skanzenu, který vznikl díky nadšencům pro vojenskou historii u bunkru za zámeckou zahradou. Čtrnáct metrů hluboké pivovarské sklepy by se měly proměnit na střelnice – lukostřeleckou a z pistole na 25 metrů. Z hospodářských budov měly být stáje a vzniknout měly tu i krytá jízdárna. Plán byl velkolepý. Zkušenosti s majiteli jiných objektů, kteří stejně velkolepé plány postupně opouštěli a nechali objekty dál chátrat, ale vyvolávaly u památkářů určitou skepsi.

Již po několik volebních období si smečenští radní předávali jako horký brambor zdejší ostudu – torzo bývalého  městského pivovaru. Po posledním jednání zastupitelstva v únoru 2002 bylo zřejmé, že se problém podařilo vyřešit. Již v roce 2002 začaly stavební práce, které měly proměnit nebezpečnou ruinu v mnohoúčelový areál. Monumentální  průmyslová stavba z devatenáctého století nesloužila svému prapůvodnímu účelu téměř osmdesát let. Byl to v pravém slova smyslu strašidelný zámek. Několikapodlažní sklepy se spletitým chodbami byly zatopené, zdi polorozpadlé a střecha byla časovaná bomba, která hrozila zřícením. „Problém našeho pivovaru mě trápí od doby, kdy jsem převzala starostenský úřad,“ řekla starostka města Danuše Nosková. „Problém jsme mohli vyřešit třemi způsoby. Pivovar opravit, zbourat nebo prodat. Na opravu, která by stála několik milionů korun, by město peníze v žádném případě nesehnalo. Zbourání a následná asanace pozemku by nevyšla o nic levněji než rekonstrukce. Město nemá peníze ani na nejnutnější zabezpečení chátrající stavby. Nezbylo nám, než shánět kupce. Nebylo to snadné, ale podařilo se,“ nedokázala skrýt radost v hlase starostka. Kupec, jehož jméno radnice do doby projednání na veřejném zasedání tajila, přišel s výborným projektem. Pivovar změnit v mnohoúčelový oddychový areál. Po nutných stavebních úpravách a celkové rekonstrukci, která začala již v roce 2002, zde nejen smečenští obyvatelé najdou posilovnu, solárium, ale také koníčky určené  především  handicapovaným dětem v rámci hipoterapie. Dne 7.9.2003 byl během tradičního posvícení zpřístupněn bývalý pivovar a jeho sklepení, kde dříve bývaly podzemní chodby vedoucí až do Slaného.

V pivovaru ve Smečně se pivo vařilo naposledy ve 30. letech minulého století. Od té doby objekt ze 16. století chátral a
dělal městu víc starostí než radostí. „Neměli prostředky ani na jeho údržbu, ale dokonce ani na jeho demolici, která by
také představovala částku v řádu desítek milionů korun,“ uvedl místostarosta Smečna Josef Zvára. Důkazem toho, že všechno špatné je občas i k něčemu dobré, byl ale stav na jaře 2005. Objektu v sousedství zdejšího zámku, který unikl demolici, se před časem ujal nový majitel a měl s ním velké plány. Přesvědčili se o tom i návštěvníci oslav výročí konce války ve Smečně, kteří jako jedni z mála měli to štěstí, že si mohli jinak pro veřejnost uzavřený objekt v doprovodu majitele prohlédnout. V přízemí pivovaru bylo už několik boxů pro koně a jeden z nich se již dokonce ve Smečně narodil. Časem by zde mohlo být ustájeno až 20 koní a zájemci by sem mohli jezdit i na hipoterapii. „Nejdřív jsme začali s rekonstrukcí střech,“ uvedl Vladimír Kostka, průvodce a majitel v jedné osobě. S partou nadšenců ale museli na mnoha místech na střešní konstrukci nejprve pokácet stromy, z nichž některé měly prý kmeny až o průměru 30 centimetrů. Protože ale chtěli zachovat původní ráz objektu, rozhodli se ponechat na střechách i odpovídající krytinu, což byly střešní tašky zvané bobrovky. „Pivo už se tu nikdy ale vařit nebude, to se raději domluvím s nějakým pivovarem, aby ho k nám dodával a budeme to mít bez starostí,“ dodal majitel bývalého pivovaru.