Osudy zaniklých pivovarů – Zámecký pivovar Jindřichův Hradec

Právo várečné Hradci potvrdil král Vladislav II. Jagellonský v roce 1494, avšak výroba piva v domech měšťanů se souhlasem zdejší vrchnosti, pánů z Hradce (Vítkovců), zde probíhala již daleko dříve.

Pavel Jákl ve své knize Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska, II. díl – Jižní Čechy upozorňuje na fakt, že ve městě, neobvykle pro region, byl velice silný sladovnický cech.

Pivovarnictví se v Hradci vyvíjelo ve třech vlastnických liniích – měšťanské (obecní), církevní a panské.

Ta první prošla obdobným vývojem jako v jiných městech – množství právovárečných domů, několik drobných pivovárků, jeden velký měšťanský pivovar.

První společný pivovar právovárečníků stával od 16.století v dnešní Svatojánské ulici (dům čp.143). Pivovárek v centru města fungoval 200 let, do konce 18.století, kdy vyhořel. Přestavěný dům stále při vyústění Svatojánské ulice do Mírového náměstí stojí.

Obec se nechtěla vzdát zisků z prodeje piva a následně rozhodla o vybudování nového pivovaru, dále od jádra města na břehu rybníka Vajgar. Když se v roce 1828 tři poslední sladovníci vzdali práva várečného, pivovar chátral a ve 40. letech 19. století byl zbořen. Na jeho místě (při křižovatce Růžové ulice a nábřeží Ladislava Stehny) dnes najdete rodinné domky.

V době, kdy na hradě nad Malým Vajgarem panovali Vítkovci, byl povolán do města řád jezuitů. Mniši si hlavně pro vlastní spotřebu vařili v malém pivovárku chmelový mok. Konvent byl zrušen v roce 1773.

Pavel Jákl ve své stati o pivovarnictví v Jindřichově Hradci marně pátral po přesném umístění technologie. Dokonce se zmiňuje i o možnosti, že pivovar stával mimo areál kláštera.

Kromě tří výše zmíněných linií pivovarnictví ve městě se na oboru odrazil i rozvoj průmyslového podnikání na konci 19.století.

V 60.letech 19.století koupil židovský podnikatel Samuel Kaufried hospodářský dvůr, zvaný Jakubský, a vybudoval v něm mj. pivovar. Areál najdete na ulici Jakubské na Nežáreckém předměstí. Výstav se pohyboval okolo 4 000 hektolitrů piva za rok.

Konkurence na druhé straně údolí Nežárky byla trnem v oku rodu Černínů, vlastníků Zámeckého pivovaru. Proto v roce 1910 oslovili tehdejšího majitele pivovaru s výhodnou nabídkou koupě podniku. Ten svolil a noví vlastníci ihned pivovar uzavřeli.

Ve městě tak zbyl už jen poslední pivovar – Zámecký.

V areálu hradu na návrší nad říčkou Nežárkou se pivo vařívalo od středověku.

Původní pivovar stával mezi severními hradbami a mlýnem v místě tzv. Černé věže.

Na konci 16.století vrchnost rozhodla o výstavbě kapacitně velkorysejšího provozu při mlýnském náhonu pod Pluhovou baštou. První várky se v něm uvařili v roce 1587.

Po Vítkovcích vládli hradeckému panství v 17.století Slavatové, na počátku 18.století potom získal rozsáhlé dominium rod Černínů.

Dle Pavla Jákla byl zdejší prosperující zámecký pivovar v 18.století druhým (po krumlovském) největším vrchnostenským výrobcem piva na jihu Čech.

V letech 1831-1835 si podnik pronajal otec Bedřicha Smetany, který v něm s celou rodinou bydlel.

Konec 19.století znamenal pro Černinský pivovar rozsáhlou modernizaci a rozšíření, boj s místní konkurencí Kaufriedova, později Záloženského, pivovaru a překročení dvacetitisícové hranice ročně vyprodukovaných hektolitrů piva.

V období před první světovou válkou dosáhl pivovar výstavu 30 000 hektolitrů. Během válečného konfliktu pochopitelně produkce dramaticky poklesla a v období první republiky vlivem zejména třeboňské konkurence už výroba té výše nedosáhla.

Posledním feudálním majitelem pivovaru byl Evžen Alfons Černín. Po druhé světové válce byl obviněn z kolaborace s nacistickým režimem. Veškerý majetek v Čechách mu byl na základě Benešových dekretů roku 1945 zkonfiskován.

Od roku 1947 je pivovar veden jako státní (pod hlavičkou Vrchní správy státních pivovarů Benešov). Od roku 1949 byl provoz součástí uskupení Jihočeské pivovary, n.p. České Budějovice.

V centralizačních programech socialistických plánovačů nebyl pivovar označen jako perspektivní a větší investice do obnovy technologie se mu vyhýbaly.

Poslední várky proběhly v jindřichohradeckém pivovaru v roce 1967.
Budovy byly převedeny do vlastnictví palírny Fruta (dnešní Fruko-Schulz), která z něho udělala skladiště.

V 90.letech v rámci restitucí byl objekt pivovaru vrácen rodině Schulzů. Ta celý areál nabídla k prodeji. Část novějších budov získaly státní hrad a zámek, ve spolupráci s městem byly objekty opraveny a účelově využity. Budova varny a chladného hospodářství se změnila na Dům gobelínů.

Starší budovy pivovaru se dostaly do majetku jindřichohradecké společnosti RBB Invest. Z jejich smělých plánů sešlo a areál začal chátrat.

Starý pivovar fatálně poničil rozsáhlý požár dne 7. září roku 2011. Podle vyšetřovatelů jej měly založit děti, které si v prostoru objektu zbudovaly skrýš.

Po požáru sliboval tehdejší majitel budov rekonstrukci a smysluplné využití. K tomu však nedošlo.

Nádherné panorama jindřichohradeckého zámku tak několik let hyzdila ohořelá ruina kdysi slavného pivovaru.

Na jaře 2016 společnosti RBB nabídla objekty k prodeji městu. Nabídku dostali 12.5.2016 na stůl radní, kteří doporučili její schválení zastupitelstvu.

Jindřichohradečtí zastupitelé pak na konci května rozhodli, že radnice za torzo budovy poničené požárem zaplatí majiteli, společnosti RBB Invest 7,8 milionu korun.

(2016)

Prameny:
Pavel Jákl: Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska, II. díl – Jižní Čechy
Historie pivovarnictví v Jindřichově Hradci (projekt „Zaostřeno na historii a Jindřichův Hradec“ ZŠ Jindřichův Hradec I)
www.zamek-jindrichuvhradec.eu
http://bajkulka.rajce.idnes.cz/