Toulky po zaniklých pivovárcích Ostravska díl.6. – Panský pivovar Šenov

Rukovětí k mému putování se stala především stať Milana Starce „Po stopách zaniklých a existujících pivovarů severní Moravy a Slezska II. – Pivovary na Ostravsku“ (Práce a studie muzea Beskyd 2011,č. 23.). Mým cílem nebylo zmíněný obsáhlý text přepisovat do internetové podoby, chtěl jsem jen s jeho pomocí navštívit místa, kde dávní sládkové vařívali svá díla, chtěl jsem se pouze podívat do lokalit Ostravska, kde pivovarnictví otisklo svá historická razítka.

V minulém díle poznávání pivovarnických památek Ostravska jsme se vzdálili od historického centra Moravské Ostravy a vnořili se hlouběji do slezské části regionu. Nebude tomu jinak ani tentokrát.

Při pátrání po pivovarnické historii kraje budeme pokračovat po staré Císařské silnici směřující k Těšínu. Opustíme torzo radvanického pivovaru, přesněji jeho sladovny, a vydáme se dále na východ. Za vesnicí Bartovice, která tvoří hranici Statutárního města Ostrava, nás souvislá zástavba rodinných domků zavede do městečka Šenov.

Obec, vtěsnaná mezi ostravské periferie, havířovská cihlová či panelová sídliště a dálniční spojku obou velkoměst, se může chlubit dlouhou historií.

Šenov pravděpodobně vznikl již ve 12. století jako slovanská osada při obchodní cestě z Opavy do Těšína. První písemná zmínka o Šenovu je v soupise daňových příjmů vratislavského biskupství z doby kolem roku 1305. Od 12. století patřil k západní části těšínského knížectví, které bylo od svatby Violy Těšínské s Václavem III. (roku 1327) v lenní závislosti na českém králi a jako součást zemí Koruny české.

Historikům se doposud nepodařilo vypátrat, kdy přesně v Šenově vzniklo šlechtické sídlo včetně hospodářského zázemí. Nicméně je odhadováno, že by to mohlo být někdy v polovině 16. století, v době kdy panství přešlo z vlastnictví pánů Sedlnických z Choltic do majetku rodu Skrbenských z Hřiště.

Šenov se stal postupem času centrem rozsáhlého panství. K západu přes Bartovice, Landek až k Hošťálkovicím, na jih přes Kunčice až po Vratimov. Dá se předpokládat, že poddanské vsi byly zásobovány mokem z panského pivovaru. Kdy se přesně šenovské pivo uvařilo, známo není, ovšem Milan Starec ve své historické stati uvádí letopočet 1720 jako rok první přímé písemné zmínky o panském pivovaru.

na historickém snímku napravo budova se střešním parníkem je lihovar (bývalý pivovar) (zdroj: www.zdeneksebesta.net/senov)

O vlastním provozu šenovského pivovaru se toho v písemné formě příliš nedochovalo. Informace o něm se objevují sporadicky pouze v soupisech majetku panství. Dle Milana Starce měly budovy tvar písmene „L“. Delší křídlo naproti panského hostince skrývalo vlastní pivovarský provoz, na opačné straně stavby fungovala sladovna.

„Konec starých časů“ přišel na rod Skrbenských v polovině 19. století. Souvisel s ekonomicko-sociálními změnami v regionu, které byly způsobeny rozvojem těžby uhlí a vznikem podniků na výrobu a zpracování železa. Drobná venkovská panství byla spolykána finanční silou uhlobaronů.

budova panského pivovaru

Od roku 1893 byl majitelem zámku hrabě Jindřich Larisch z Mönnichu. Je jisté, že v té době již pivovar nefungoval. Milan Starec předpokládá, že provoz zanikl někdy brzy po roce 1867. Bohatý podnikatel neměl o šenovský zámek příliš zájem a nechal budovy zchátrat. Rovněž o obnovení výroby šenovského piva nemohla být řeč, jelikož již byl od poloviny 50. let 19. století v provozu moderní Larisch-Mőnnichův velkopivovar v Karviné. Vše došlo tak daleko, že roku 1927 byl zámek na žádost majitele zbourán. Vybavení bylo z části rozebráno, zámecká knihovna převezena do Vídně, stavební materiál byl použit místními občany.

budova panského pivovaru

Budovy vrchnostenského pivovaru naštěstí asanovány nebyly, neboť po ukončení výroby piva bylo zařízení rekonstruováno na lihovar. Následně byla stavba zvýšena o jedno patro. Dnes je zčásti obydlena, zčásti je využita skladově.

Nelze se nezmínit o bývalém panském hostinci, pojmenovaném Restaurace Pod zámkem, ale místně nazývaném „Šamara“. Jde o velmi starou vrchnostenskou krčmu, stojící naproti pivovaru. Majitelé panství ji zpočátku provozovali sami, později ji Skrbenští prodali. V dochované kupní smlouvě je zdůrazněna podmínka šenkování panského piva. Na základě svého průzkumu budovy pivovaru Milan Starec vyjadřuje tezi, že pro ležení piva byly využívány sklepy pod panskou hospodou.

Návštěvníci současné zcela přestavěné budovy podzámeckého hostince si jen stěží mohou představit, jak se sem pocestní a formani scházeli za noclehem, trochou teplého jídla a šenovským pivem. Těžko si už představit, jak z pivovaru na druhé straně cesty putovaly nádoby a sudy s pivem do chladného sklepa krčmy, jak šenkýřka rozlévala z velké konvice panské pivo do korbelů.

Po první světové válce se Šenov stává součástí Československé republiky. Ve čtyřicátých létech došlo polským záborem k rozdělení obce, následnou německou okupací pak byl součástí říšského protektorátu. Dne 3. 5. 1945 byl Šenov osvobozen Rudou armádou a stává se opět součástí ČSR.

Budovy pivovaru a panského hostince nalezneme na kraji zámeckého parku, v místech, kde se rodí ulička K Insuli vedoucí dolů k ostravsko-havířovské „dálnici“. K šenovskému pivovaru se částečně vztahuje i místní název „Insule“ (pravděpodobně z německého „Insel“, česky „ostrov“). Šlo o rybník pár desítek metrů pod budovou pivovaru s ostrůvkem uprostřed. Netřeba určitě připomínat využití vody a ledu pro výrobu piva. V současné době v těch místech uhánějí po vozovce auta k Ostravě a za svodidly zakrývá výhled hustý lesík.

Prameny:
Milan Starec Po stopách zaniklých a existujících pivovarů severní Moravy a Slezska II. – Pivovary na Ostravsku (Práce a studie muzea Beskyd 2011,č. 23.).
oficiální webové stránky města Šenov (www.mesto-senov.cz)
Zdeněk Šebesta: Šenovské hospůdky (www.zdeneksebesta.net/senov)