Neobvyklé osudy zaniklých pivovarů – Chomutov

První velká vlna uzavírání pivovarů v českých krajích přišla na konci 19.století a souvisela s rostoucím počtem nových moderních průmyslových provozů. Staré drobné panské či měšťanské pivovárky, založené ještě povětšinou na ruční práci, nemohly v konkurenci uspět, odbyt jim již nezaručovala žádná privilegia.

První světová válka také řádně snížila počty pivovarů. Poválečnou ekonomiku, nevyjímaje pivovarnictví, pak záhy zabrzdila a srazila dolů hospodářská krize. Krátkou prvorepublikovou konjunkturu vystřídalo protektorátní válečné hospodářství.

Pivovary, které přežily hrůzy prvních čtyř desetiletí 20.století, pak čekalo centralizační běsnění KSČ řízeného hospodářství.

V polovině 19.století bylo v Čechách činných asi 1 000 pivovarů, na přelomu století se jejich počet snížil zhruba o třista. V roce 1945 existovalo na území tehdejšího Československa celkem 252 činných pivovarů, v roce 1990 již vařilo jen 71 provozů.

Budovy některých zaniklých pivovarů jsou ozdobou měst či vesnic, po jiných zbyly jen sladovny nebo jiné provozní budovy, památkou na jiné jsou jen sklepní prostory v zemi. Nejsmutnější je vzpomínka na ty, které z povrchu země zmizely zcela a navždy.

Příběh Měšťanského pivovaru v Chomutově

První zmínka o Chomutově pochází z 29. března 1252, kdy Bedřich Načeradův daroval osadu řádu německých rytířů. Němečtí rytíři drželi chomutovské panství do roku 1411, kdy jim je po bitvě u Grunwaldu král Václav IV. odňal. Poté město střídalo šlechtické majitele. Roku 1605 se Chomutovští se vykoupili z poddanství a od té doby byl Chomutov královským městem.

Dějiny města jsou spjaté s těžbou uhlí a výrobou železa.

Nejstarším hornickým podnikem byl kamenečný důl Kryštof chomutovského měšťana Lazara Grohmana. Nacházel se spolu s vitriolovou hutí v prostoru Kamencového jezera. První písemná zmínka o dolu pochází z roku 1558.

Třebaže Chomutov ležel při důležité spojnici do Saska, rostl až do poloviny 19. století jen pozvolna. Obrat nastal až v 70. letech 19. století napojením na železniční tratě vedoucí podél Krušných hor a ku Praze. V této době byly u Chomutova otevřeny hnědouhelné doly a roku 1870 založeny železárny; které po roce 1887 prosluly jako Mannesmannovy válcovny trub.

V souvislosti s Mnichovskou dohodou muselo být většinově německé město v říjnu 1938 odstoupeno nacistickému Německu. Po skončení války byli Němci z města vyhnáni.

V 60.–80. letech 20. století došlo k rozsáhlé přestavbě města, která se naštěstí výrazněji nedotkla historického jádra, jež je od roku 1992 městskou památkovou zónou.

Chomutovské pivovarnictví má základy v měšťanských právovárečných domech. Na náměstí byl prakticky každý dům právovárečný nebo sladovnický. Více se dočtete v článku Jaroslava Štofka:
Měšťanské domy a pivovary Chomutova

Nejstarší společný pivovar chomutovských právovárečníků je datován rokem 1571. Poté, co přestal kapacitně vyhovovat, byl přestavěn na sladovnu.

Éře zakládání moderních průmyslových pivovarů na konci 19.století neunikl ani Chomutov.

V letech 1890-1903 nechala na pozemcích v Mostecké ulici Chomutovská právovárečná společnost vystavět zcela nový pivovarský provoz.

Budovy chomutovského pivovaru jsou zřejmým důkazem toho, že i zdánlivě nepoetické tovární areály dokázali architekti konce 19. století navrhnout tak, aby lahodily oku.

„Žluté fasády, doplněné o pilastry a římsy z režných cihel. Režná byla i ostění oken a další architektonické prvky na fasádě. Vše vystavěno v historizujícím novorenesančním stylu“, píše se v článku na webu www.pivnipartyzan.blogspot.cz.

Pivo z nového Měšťanského pivovaru bylo od prvních výstavů velice oblíbené. Výroba se pohybovala v rozmezí 30 – 40 000 hektolitrů piva za rok. Rekordní výstav byl zaznamenán v hospodářském roce 1907/08 – 48 475 hektolitrů.

Právovárečníci vlastnili pivovar do roku 1948, kdy byl znárodněn.

Po znárodnění se stal pivovar součástí centrálně řízeného uskupení pivovarů jménem Krušnohorské pivovary n.p.. Řídicí pracovníci v oblasti měli v úmyslu v rámci tehdejšího centralizačního běsnění upřednostnit v oblasti pivovar chomutovský, nedaleký jirkovský měl být uzavřen. Nakonec však rozhodl fakt, že v jirkovském pivovaru proběhla v roce 1927 obnova technologie, byla tudíž novější než v Chomutově.

V roce 1952 byla v Chomutově uvařena poslední várka a hostince ve městě začaly být zásobovány chmelovým mokem ze sousedního města.

Přestože dosahoval nesporných památkových hodnot celý areál, byl roku 1962 na seznam kulturních památek zapsán jen objekt hostince, vybudovaný přímo u pivovaru. Ovšem roku 1997 vydaly státní orgány rozhodnutí, které odňalo i památkovou ochranu hostince.

Na konci prvního desetiletí 21. století (i přesto, že roku 2006 objekt hostince vyhořel) byla část pivovaru rekonstruována. Žluté fasády opět zářily. Naprosto neočekávaně na počátku roku 2011 se na veřejnosti objevila zpráva, že celý areál bude sanován. Zájem developerů o lukrativní pozemek byl zřejmý.

Na pozemcích, kde se padesát let vařilo chomutovské pivo, dnes naleznete obchodní centrum.

Zdroje:
chomutovsky.denik.cz
Zbyněk Likovský: Pivovary československého území 1901-1950
https://www.google.cz/maps/
http://mapy.cz/