Pivní léto ……

Co pro mne jako milovníka vychutnávání chmelového moku znamená příchod kalendářního léta ?
Je to doba, kdy v i v těch nejzaplivanějších nálevnách bývá okno otevřeno nastálo dokořán a do šenku tudíž proudí trochu čerstvější vzduch.
Je to doba, kdy téměř každý pivovar či minipivovar pořádá svou pivní slavnost.
Je to doba pivních festivalů, těch s komornější atmosférou i monstrakcí s hlukem neurvalé hudební produkce.
Je to doba cestování za pivovarským poznáváním. Ačkoliv rozrůstající se síť pivoték a hospod, nabízejících piva i ze vzdálenějších koutů naší vlasti, lehce reguluje potencionální pivní cíle, stále je kam jezdit, co ochutnávat, co poznávat.
Je to doba hospodských zahrádek. Ačkoliv své venkovní točené půllitry každý z nás již letos asi vypil dříve. Je to takový malý obřad – první jarní pivo na zahrádce restaurace. Jakoby se tím spláchla nadvláda zimy, jakoby se tím oslavil příchod toho příjemnějšího období roku.
Je to doba lahváčů čekajících na svou ideální teplotu v chladných sklepích našich chat a chalup, aby pak syčivým zvukem osvěžily osadníky.
Je to doba PETek chladících se v kbelíku se studenou vodou z potoka. Jejich pivní obsah potom propláchne po grilovacích orgiích promaštěná hrdla.
Je to doba bláznivých vos neodbytně dobývajících náš naplněný půllitr.
Je to doba hladových komárů bezohledně kazících pohodu našeho večerního popíjení v přírodě.
Je to doba mazaně vytvarovaných tílek a krátkých sukýnek servírek.
Je to doba teplých kelímkových desítek ze stánků na březích sinicemi zamořených přírodních koupališť.
Je to doba těžkých rán, kdy silné letní slunce naší bolavé hlavě nemilosrdně připomíná tragičnost celonočního popíjení.
Je to doba nadvakrát vypitých točených jedenáctek v zakouřené nádražce při bleskovém přestupu v železniční stanici.

Pivní léto budiž pochváleno !