Pivo před naším letopočtem II.

Víme jen velmi málo o způsobu života původního keltského a germánského obyvatelstva střední Evropy, neboť nám chybí písemné zmínky o něm. Vzhledem k tomu, že starověcí Evropané, na rozdíl od svých starověkých vrstevníků na Středním východě, v Řecku a v Římě, byli negramotní, na svůj vstup do skutečné historie (zaznamenané písemně) museli čekat.
Starověcí Evropané tak vstoupili do „skutečné“ historie až díky zmínkám Římanů, gramotných útočníků, kteří o Germánech a Keltech začali psát, avšak často s pohrdáním. V těchto záznamech byly starověké evropské kmeny vykresleny jako primitivové z lesů, kteří pijí „nižší nápoj“ hanlivě pojmenovaný „ječmenné víno“. Nicméně ze záznamů je patrné, že Germáni pivo vyráběli ve velkém množství a ochucovali je např. dubovou kůrou, listy osiky, rozličnými druhy koření, medem, ovocem či dokonce volskou žlučí. Pivo pili z dutých rohů zubra.

Dalšími, bohužel jen mizivými doklady o tehdejším způsobu života spojeném s vařením piva v našich oblastech, jsou skromné archeologické nálezy, několik jeskynních kreseb a mýty, které byly později, zhruba na počátku druhého tisíciletí našeho letopočtu zaznamenány písemně.

Ačkoli zaostávali v gramotnosti, ve srovnání se svými vrstevníky ze Středomoří, byli evropští pohané vrcholnými pivovarníky. Jak víme z artefaktů, již kolem roku 800 př.n.l pravidelně produkovali pivo. Jedním z důkazů potvrzující tento fakt, je pohřebiště bohatého příslušníka keltského kmene, který archeologové odhalili v roce 1935 poblíž vesnice Kasendorf, nedaleko dnešního Kulmbachu, v severním Bavorsku. Hrob pochází z tzv. halštatské kultury, a kromě ostatků zemřelého, obsahoval i jeho pohřební výbavu. Muž byl pohřben se džbánem černého pšeničného piva ochuceného dubovými listy a i o 3000 let později byly ve džbánu nalezeny stopy chleba – standardní suroviny na výrobu rmutu ve starověku. Tento džbán, dnes vystavený v Muzeu piva v Kulmbachu, je považován za jeden z nejstarších důkazů vaření piva v Evropě.

Neexistují žádné důkazy o kontaktech mezi germánským obyvatelstvem lesů střední Evropy s Mezopotámií, Egyptem či Středním východem, nicméně všichni z nich svá piva vyráběli stejným způsobem. Základem se staly tzv. pivní chleby rozdrobené do vody a ponechané spontánní fermentaci s využitím kvasnic přítomných v ovzduší. Z toho se dá usuzovat, že výroba piva se nezačala rozšiřovat z jedné centrální oblasti do dalších, ale že se pivo začalo vařit v různých oblastech nezávisle na sobě, někdy i v překrývajících se časových lhůtách.

Hotové pivo, které připravili keltští a germánští „pivovarníci“ bylo kalné a kyselé, nejčastěji černé, plné plovoucích slupek a jiných nečistot.

Germánské kmeny postupně vytlačily Kelty a rozprostřeli se po celém území střední Evropy. Díky malé komunikaci mezi sebou však byli velice nehomogenní a rozdělily se na řadu kultur se svými specifiky (skandinávská kultura, galská, německá).