Historie hostinců – rychlá občerstvení v antickém Římě
V první části vyprávění o hostincích starověké jižní Evropy bylo popisováno dění v restauračních zařízeních určených zejména pro vyšší vrstvy obyvatelstva. Chudší lidé se však občerstvovali v daleko jednodušších podnicích.
V antickém Římě žili prostší, chudší lidé ve velkých nájemních domech. Jejich pragmatické architektonické uspořádání mělo za následek to, že zde neměli prakticky žádnou možnost vlastního vaření jídla. Museli proto využívat pohostinských služeb různých pouličních vývařoven a stánků.
Některými proklínané, jinými vychvalované „fast-foody“, totiž nejsou vynálezem americkým, nýbrž se poprvé objevily ve starověkém Římě. Nejznámější antické provozovny rychlého občerstvení nesly název „thermopolium“. Název získaly podle horké vody, která se podle římského zvyku podávala k vínu.
Thermopolium bylo tvořeno rohovým stolem, do jehož kamenné desky byly zapuštěny hliněné nádoby, ve kterých voněly teplé pokrmy. Jídlo bylo možné sníst přímo na místě nebo si je lidé brávali s sebou zabalené do fíkových listů kvůli udržení teploty. Ke každému rychlému občerstvení patřily výklenky určené k sezení. Hosté seděli na dřevěných nebo kamenných lavicích, pili, jedli, hráli v kostky, povídali si.
V takovém starořímském rychlém občerstvení byly ihned ke konzumaci 3 – 4 jednoduchá teplá jídla. Například různé směsi čočky nebo fazolí, zelenina, vepřové klobásky. Pokrmy se často zalévaly speciální kořeněnou omáčkou.
K jídlu si obyvatelé Římské říše dávali většinou víno, popřípadě různé zkvašené ječné nápoje, včetně piva. Tekutiny byly uchovávány v amforách. Pro zachování nízké teploty se amfory vkládaly do větších nádrží se studenou vodou nebo byly zakopány v zemi.
Je pochopitelné, že v těchto levných občerstveních se víno porůznu ředilo vodou nebo upravovalo medem, šťávou z aloe, myrhou.
Zcela nejchudší vrstvy obyvatel – zemědělští dělníci, čeleď a otroci – se stravovali v zařízeních s názvem „popina“. Tyto vývařovny nabízely to nejobyčejnější levné jídlo. Šlo pouze o studené pokrmy – jako vařené luštěniny, nakládanou zeleninu.
Provozovny rychlého občerstvení ve starověkém Římě fungovaly na nájemním principu. Provozovatelé-nájemci pocházeli z nižších vrstev obyvatelstva, nezřídka šlo o propuštěné otroky. Nájemné bylo stanoveno dle polohy krčmy.
V těchto stravovacích zařízeních platila hlavní zásada, že se zde mělo nabízet několik běžných jídel určených k okamžité konzumaci za nízké ceny.