Kapitoly z pivovarské historie města Poličky

Jak ze starých stanov známo, právo vařiti pivo v Poličce jako v jiných královských městech od nepaměti a teprve po sporech se šlechtou, která městům právo to záviděla a sama též pivo vařiti začala, na sněmu zemském, roku 1517, v Praze, zvaném svatováclavském, kde spory ty rovnány, přiřknuto právo to 113 právovárečným domům, jejichž majitelé právo měli nejen pivo vařiti, ale i kořalku páliti a pivo, víno i kořalku čepovati.
Naskytá se otázka, proč právě 113 domů, číslo tak nerovné a tu myslím, že nebude daleko od pravdy, že proto, poněvadž v tu dobu asi více privátních domů uvnitř města nebylo, což i dokazuje, že až dosaváde více jich v městě není, a že další domky se zovou příbytky, totiž, že později v městě přibyly na místech od domů odprodaných na zahradách a kotcích.

Dle toho může se též soudit, že panství poličské pod názvem držebnosti a vesnice královského věnného města Poličky v zemských deskách zapsané patřilo původně pouze právovárečnému měšťanstvu a teprve postupem dalším přibylým domkům v městě uvnitř hradeb společně připadlo.

Až do roku 1710 muselo město i veškeré vesnice k panstvu poličskému patřící, odebírati pivo od právovárečného měšťanstva, v těch létech však muselo město dle nařízení císaře Josefa I. postaviti pivovar ku rozmnožení obecních příjmů v Kamenci, a od těch dob ponecháno právo dodávání piva právovárečnému měšťanstvu pouze pro město, vesnice však musely odebírati pivo z kamence, pouze tenkráte, když by v Kamenci zásoba piva nestačila, musely odebírati pivo z města. Z jiných pivovarů však vůbec se pivo odebírati nesmělo. Do roku 1796 spravovalo pivovar měšťanstvo samo, pak byl pronajat. Pivovar vyhořel a v roce 1799 opět vystavěn. Od roku 1883 se tu už pivo nevařilo.
V náhradu za to, že dodávání piva do vesnic odpadlo, byla z výtěžku z pivovaru v Kamenci placena za měšťany veškerá přímá daň z domů i pozemků. To trvalo až do roku 1902, roku 1903 musel již každý sám si platit.

Z městského důchodu dostává každý právovárečný dům ročně 8 sáhů dříví I. a II. třídy, z nichž jeden sáh musí býti tvrdého II.třídy, proto, že ve sladovně na starém valachu se muselo tvrdým dřívím topiti a každý měšťan si ječmen na své várky sám s vlastním topením sesladovati musel, k čemuž ono tvrdé dříví potřeboval. Příbytkům se nikdy tvrdého dříví nedodávalo. Druhdy dováželo se dříví to měšťanům robotou, až při uvedení rábské soustavy v roce 1875 dovážení to docela zanedbáno, ač i rábským systémem za přijímaných do důchodu 1238 zl. 17 kr., z městských požitků potvrzeno bylo. Právo to měšťanstva jinak nahraženo nebylo.

Do roku 1771 vařili si měšťani pivo v soukromých domech postupně, v roku 1771 zařízen byl pivovar v čísle 15, kde dříve asi pouze společná sladovna bývala a kde snad za starých časů lázně pro měšťanstvo zařízené byly. Pivovar ten zařízen byl na 16 sudů (asi 36 hl) na svrchní kvasnice, kdež se až do roku 1864 vařilo.

Várky prováděny postupně a uvařené pivo si každý měšťan do svých sklepů odvezl a prodával. Zajímavá jest pověst, že za blahých pro měšťany tenkráte dob, vždy prý měšťané od jednoho ke druhému chodili až uvařené pivo se vypilo, pak po pořádku opět k druhému sousedu chodívali. Řádné prodávání piva v oprávněných hostincích bylo v Poličce teprve roku 1802 upraveno. V roce 1857 koupilo právovárečné měšťanstvo dům číslo 18m. a zvětšilo var na 17 sudů.
Tak přišel rok 1859, kdy uzákoněna svoboda veškerých živností, každý mohl zaříditi si živnost jakou chtěl, ať řemeslnou neb obchodní, neb tovární a tu samozřejmě i na pivovary došlo a zaručené právo dodávání piva tak zvané propinační odpadlo. Aby však stávajícím pivovarům jakási náhrada za právo to poskytnuta býti mohla, nařízeno, že každý, kdo až do roku 1880 někde nový pivovar stavěti chtěl, musel zaplatit jistý obnos, který se co propinační fond ukládal a konečně po uplynutí stanovené doby mezi pivovary, které o právo propinační přišly, dle rozsahu práva toho rozdělil.
V době zavádění svobody živnosti přestávalo se také pivo vyráběti dle starého způsobu na kvašení na vrchní kvasnice a obzvláště nové pivovary hned byly zřizovány na kvašení spodní, k čemuž byly nutné kvasné kádě ve spilkách a dostatečné sklepy.

To vše v poličském pivovárku scházelo a to šťastně vycítil pan Josef Smola, potomní velezasloužilý purkmistr královského věnného města Poličky a prosadil po dlouhých sporech a mnohých schůzích právovárečného měšťanstva, byv podporován uvědomělými svými přáteli, že bylo usneseno postavit pivovar za městem (dříve pouze sklepy), kde nyní stojí, ovšem ale s podmínkou, že žádný právovárečný měšťan nebude nucen ani krejcarem na stavbu přispěti.
Tak založen nynější pivovar číslo 151, dolní předměstí aniž by kdo čím naň přispěl. Následky toho cítíme po dnes a když někdo vyčítá, že pivovar nic nevynáší a porovnává ho se závody jinými třeba akciovými nebo právovárečnými tu ať jen si předloží, že když z ničeho pouze Bůh stvořil svět, a že když se do stavby nové nic nedalo nebylo možno výtěžek bráti, když všechen příjem na splátky dluhu a na úroky se obrážeti musí.

Stavba byla provedena roku 1864 a již od 1.listopadu 1864 pronajmuta. Stavěno velmi levně, neb celá stavba s pozemky, rybníčkem a vodovodem nestála víc než-li 24 000 zl. Stavební místo stálo 3 072 zl.. Následky toho pocítily se však již po 10 až 20 letech neb veškeré sklepy se drobily a hrozily sesutím a musely se postupně tvrdým kamenem pískovcem a cihly vysazovati, což vyžadovalo velkého nákladu a nebezpečné stavby. Opravy ty stály pak asi více než celé původní stavby sklepu. Peníze na stavbu zaopatřeny částečně půjčky a částečně tím, že někteří páni čekali na vyrovnání účtu nějaký rok, až z nájemného dluhy ty se mohly uplatit.

Roku 1870 si pronajmula pivovar společnost nová ze 7 pánů sestávající, a stará společnost, byvši přeplacena pronajmula si pivovar v Kamenci. Teď počala v městě velká konkurence mezi oběma společnostmi. Každá strana své pivo vychvalovala na ujmu strany druhé, což mělo za následek samé mrzutosti a spory ve městě. Všeobecně se uznávalo, že pivo z pivovaru ve městě je lepší, a tak také společnost se skvělým prospěchem pracovala, kdežto společnost v Kamenci po ukončení nájmu v roce 1876 i závodní podíly ztratila. Proto po ukončení nájemné lhůty utvořena společnost nová větší 49 právovárečných měšťanů, která si oba pivovary pronajmula, aby tím předešla konkurenci a tu se ukázalo, že se společnosti opět dosti dobře dařilo. Roku 1882 rozšířila se společnost ta ku novému nájmu na 80 právovárečných měšťanů s právem, že každý může každoročně přistoupiti, když závodní podíl dle roční bilance složí, což trvalo až do roku 1892, od kdy konečně obchod v režii celého právovárečného měšťanstva se nachází.

Stálým pronajímáním závodu utrpěl pivovar, poněvadž jak přirozeno, nájemci pouze dle smlouvy nájemné odváděli, výtěžek mezi sebe rozdělovali a pivovar, který jsa levně stavěn stále více se poškozoval aniž mohl býti řádně opraven dle pokroku doby na stejné výši se sousedními pivovary udržován.

(zdroj: Stručné paměti právovárečného měšťanstva v Poličce, které sepsal roku 1912 předseda správní rady František Trávníček; Ing.Karel Witz, ředitel pivovaru)