Pivovar M.Strassmanna Moravská Ostrava

Existence pivovaru v domě původně č.p. 41 v Pivovarské ulici v Moravské Ostravě je doložena již v první čtvrtině 18. století. Tehdy zde vařilo pivo právovárečné měšťanstvo sestávající ze 64 velkoměšťanů. V roce 1841 byl měšťanský pivovar stavebně rozšířen. Vznikl zde malý závod s tradiční rukodělnou výrobou. Kromě varny, spilky a sklepů byla u pivovaru menší sladovna s humny a valachem, nacházel se zde také výčep a obytné místnosti.

Čtěte také:  Anton Dreher a jeho pivovarnické impérium - díl 2.

Malý ruční pivovar získal koncem roku 1857 do nájmu Markus Strassmann, židovský podnikatel z Lipníka nad Bečvou. Díky jeho podnikatelským schopnostem došlo k rozšíření výrobních možností městského pivovaru, který byl roku 1874 přeměněn na moderní parostrojní závod. Právovárečné měšťanstvo nestačilo moderním výrobním trendům, a tak se po vleklých jednáních vyslovilo roku 1888 pro prodej pivovaru M. Strassmannovi. Poslední desetiletí 19.století bylo spojeno s četnými přestavbami – roku 1892 byla hlavní obytná  budova s kancelářemi zvýšena o jedno patro a staré křídlo
bylo přebudováno na ubikace, 1894 byla vystavěna moderní chladírna, 1896 plnírna lahvového piva, 1897 se nad pivovarem vztyčil nový komín, 1899 se prostřednictvím vlečky napojil na hlavní železniční tah. V témže roce se Strassmannův podnik přeměnil v akciovou společnost s názvem „Moravsko-Ostravský pivovar a sladovna, dříve M. Strassmann“.

Sladovna Strassmanova pivovaru v Ostravě-Fifejdách z roku 1897 patří k nejstarším dochovalým průmyslovým budovám ve městě. V době jejího vzniku fungovaly v okolí ještě další dva pivovary, a to Český akciový pivovar a 1. Moravsko-slezský pivovar v Radvanicích. Stavba Strassmanova pivovaru změnila za dobu své existence svůj původní vzhled jen částečně. Prostory uvnitř této budovy jsou nabízeny k pronajmutí pro komerční účely.

Když v roce 1903 zemřel židovský majitel Strassmanova pivovaru, všechny kavárny a hostince uzavřely výčepy. Pohřebního průvodu se zúčastnily tisíce lidí na čele s radními. Na práci otce navázali ve 20.století také‚ Strassmannovi synové‚ Adolf a Ernest. V roce 1914 proběhla rozsáhlá  adaptace pivnice s restaurací. Zřízením moderního autoparku ve 20. letech opustil pivovar starý způsob formanské dopravy. V roce 1929 se rozšiřovaly sklepy, v nichž bylo nainstalováno osmnáct železobetonových tanků o celkové kapacitě vetší než 6 000 hektolitrů.

V letech nacistické okupace přešlo vlastnictví podniku na říšskoněmeckou Banku pro průmysl pivovarnicky v Berlíně. V roce 1942 se Moravskoostravský městský pivovar spojil s Českým akciovým pivovarem (dnešní Ostravar), a stal se tak jediným producentem piva ve městě. Na konci srpna roku 1944 došlo při spojeneckém náletu ke zničení asi třetiny skladovacích sklepů.

Po osvobození roku 1945 se bývalý Strassmannův závod stal národním podnikem „Ostravský pivovar“. Přestože budovy poškozené při náletu byly roku 1947 rekonstruovány, technický stav celého pivovaru se dále zhoršoval. Proto byla v průběhu 50. let výroba piva zastavena.

Na počátku 60. let byl dům č. 74 majetkem Elektrotelevizní služby, restauraci provozoval městský podnik Restaurace a jídelny Ostrava – sever, další budovy včetně sklepů byly pronajímány jako sklady. V roce 1963 bylo z bezpečnostních i hygienických důvodů rozhodnuto o demolici areálu. Výstava Ostrava sice ještě přišla s návrhem na využití některých budov k výstavním účelům, ale již o dva roky později – v roce1965, došlo k demolici celého pivovaru. Dnes se v těchto místech nachází část areálu výstaviště Černá  louka. (zdroj: Archiv města Ostravy)

Majitelé:

   
– 1888 právovárečné
měšťanstvo
1888-1899 Markus Strassmann
1899-1933 Moravsko-Ostravský pivovar a
sladovna, dříve M. Strassmann
1933-1938 konsorcium bank
1938-1940 Česká eskomptní banka  
1940-1945 Banka pro průmysl pivovarský v
Berlíně
 
1945-1947 národní správa  
1947-1948 Ostravský pivovar n.p.  
1948-1950 Moravsko-slezské pivovary n.p.  

Sládci:

   
1885-1913 Jan Vöth  
1913-1926 Richard Knotek  
zástupce 1917 Brunno Herrmann  
zástupce 1918, sládek1926-1929 Karel Nössner  
1929-1944 Richard Knotek  
1944-1945 Ing. Karel Kurz  
1945-1948 František Pittermann  
1948-1949 Mojmír Veselý  
1949-1950 František Smutek