Pivovar M.Strassmanna Moravská Ostrava
Existence pivovaru v domě původně č.p. 41 v Pivovarské ulici v Moravské Ostravě je doložena již v první čtvrtině 18. století. Tehdy zde vařilo pivo právovárečné měšťanstvo sestávající ze 64 velkoměšťanů. V roce 1841 byl měšťanský pivovar stavebně rozšířen. Vznikl zde malý závod s tradiční rukodělnou výrobou. Kromě varny, spilky a sklepů byla u pivovaru menší sladovna s humny a valachem, nacházel se zde také výčep a obytné místnosti.
Malý ruční pivovar získal koncem roku 1857 do nájmu Markus Strassmann, židovský podnikatel z Lipníka nad Bečvou. Díky jeho podnikatelským schopnostem došlo k rozšíření výrobních možností městského pivovaru, který byl roku 1874 přeměněn na moderní parostrojní závod. Právovárečné měšťanstvo nestačilo moderním výrobním trendům, a tak se po vleklých jednáních vyslovilo roku 1888 pro prodej pivovaru M. Strassmannovi. Poslední desetiletí 19.století bylo spojeno s četnými přestavbami – roku 1892 byla hlavní obytná budova s kancelářemi zvýšena o jedno patro a staré křídlo
bylo přebudováno na ubikace, 1894 byla vystavěna moderní chladírna, 1896 plnírna lahvového piva, 1897 se nad pivovarem vztyčil nový komín, 1899 se prostřednictvím vlečky napojil na hlavní železniční tah. V témže roce se Strassmannův podnik přeměnil v akciovou společnost s názvem „Moravsko-Ostravský pivovar a sladovna, dříve M. Strassmann“.
Sladovna Strassmanova pivovaru v Ostravě-Fifejdách z roku 1897 patří k nejstarším dochovalým průmyslovým budovám ve městě. V době jejího vzniku fungovaly v okolí ještě další dva pivovary, a to Český akciový pivovar a 1. Moravsko-slezský pivovar v Radvanicích. Stavba Strassmanova pivovaru změnila za dobu své existence svůj původní vzhled jen částečně. Prostory uvnitř této budovy jsou nabízeny k pronajmutí pro komerční účely.
Když v roce 1903 zemřel židovský majitel Strassmanova pivovaru, všechny kavárny a hostince uzavřely výčepy. Pohřebního průvodu se zúčastnily tisíce lidí na čele s radními. Na práci otce navázali ve 20.století také‚ Strassmannovi synové‚ Adolf a Ernest. V roce 1914 proběhla rozsáhlá adaptace pivnice s restaurací. Zřízením moderního autoparku ve 20. letech opustil pivovar starý způsob formanské dopravy. V roce 1929 se rozšiřovaly sklepy, v nichž bylo nainstalováno osmnáct železobetonových tanků o celkové kapacitě vetší než 6 000 hektolitrů.
V letech nacistické okupace přešlo vlastnictví podniku na říšskoněmeckou Banku pro průmysl pivovarnicky v Berlíně. V roce 1942 se Moravskoostravský městský pivovar spojil s Českým akciovým pivovarem (dnešní Ostravar), a stal se tak jediným producentem piva ve městě. Na konci srpna roku 1944 došlo při spojeneckém náletu ke zničení asi třetiny skladovacích sklepů.
Po osvobození roku 1945 se bývalý Strassmannův závod stal národním podnikem „Ostravský pivovar“. Přestože budovy poškozené při náletu byly roku 1947 rekonstruovány, technický stav celého pivovaru se dále zhoršoval. Proto byla v průběhu 50. let výroba piva zastavena.
Na počátku 60. let byl dům č. 74 majetkem Elektrotelevizní služby, restauraci provozoval městský podnik Restaurace a jídelny Ostrava – sever, další budovy včetně sklepů byly pronajímány jako sklady. V roce 1963 bylo z bezpečnostních i hygienických důvodů rozhodnuto o demolici areálu. Výstava Ostrava sice ještě přišla s návrhem na využití některých budov k výstavním účelům, ale již o dva roky později – v roce1965, došlo k demolici celého pivovaru. Dnes se v těchto místech nachází část areálu výstaviště Černá louka. (zdroj: Archiv města Ostravy)
Majitelé: |
||
– 1888 | právovárečné měšťanstvo |
|
1888-1899 | Markus Strassmann | |
1899-1933 | Moravsko-Ostravský pivovar a sladovna, dříve M. Strassmann |
|
1933-1938 | konsorcium bank | |
1938-1940 | Česká eskomptní banka | |
1940-1945 | Banka pro průmysl pivovarský v Berlíně |
|
1945-1947 | národní správa | |
1947-1948 | Ostravský pivovar n.p. | |
1948-1950 | Moravsko-slezské pivovary n.p. | |
Sládci: |
||
1885-1913 | Jan Vöth | |
1913-1926 | Richard Knotek | |
zástupce 1917 | Brunno Herrmann | |
zástupce 1918, sládek1926-1929 | Karel Nössner | |
1929-1944 | Richard Knotek | |
1944-1945 | Ing. Karel Kurz | |
1945-1948 | František Pittermann | |
1948-1949 | Mojmír Veselý | |
1949-1950 | František Smutek |