Okolo Sedlce – Prčice 4. díl – Pivovar Staré Mitrovice ( před 1530 – 1875 )

Uplynulo dva a půl roku a opět se vracím do mého cyklisticky oblíbeného kraje, do okolí městečka Sedlec-Prčice, prošpikovaného velkým množstvím pivovarů.
Vydávám se proto, abych navštívil pivovar ve Starých Mitrovicích a tím zkompletoval putování po okolních pivovarech. Na kole z Prčic do malé vísky Staré Mitrovice to je pouhých 2,5 kilometru. Pivovar se nachází ve směru od Prčic na pravé straně u Zámeckého rybníka.

Když jsme tam s kolegou dorazili, spatřili jsme zavřená vrata a všude kolem ploty. Pomohla nám ovšem náhoda. Na rohu postarší pán seká trávu, a tak se ho jdu zeptat, kdo ten pivovar vlastní, a jestli je možné se k němu více přiblížit. Ochotně jde s námi, otevře nám vrata a začne nám vyprávět, že za hlubokého socialismu tu bývalo JZD a choval se tu dobytek. O prostory se v současné době nikdo nestará a celý objekt postupně chátrá. Pár budov postupně již spadlo, nejednalo se však o pivovarnické, ale o okolní. Nechal nás v klidu si vše prohlédnout. Ještě nám řekl, abychom se před odjezdem u něj zastavili.

Při pohledu od severu se pivovar skládá ze tří budov stojících v jedné linii. První část budovy patrně sloužila jako byty nebo kanceláře. Usuzuji tak podle nejzachovalejšího stavu a tří okének za sebou, která jsou dobře vidět od rybníku. Jsou zajímavě postavena, jejich dolní část zasahuje do prvního patra a horní část už je zakončená podkrovní stříškou. Je to dost zvláštní, nikdy jsem se s takovým řešením nesetkal. Pro bližší představu uvádím poslední foto v článku.

Při pohledu ze severovýchodu je zase patrné, že další část krajní budovy už sloužila k jiným účelům. Střecha budovy je poměrně v udržovaném stavu, polovina tašek je nových a polovina starých. Navazující budova má zcela novou střechu a nové okapy. Ta také slouží ke skladovacím účelům. Před ní je přistavěný objekt k tehdejšímu družstvu JZD, který sem evidentně nezapadá. Střechu pokrývá typický vlnitý eternit. Třetí budova je nejnižší, přesto nejzajímavější.

V celé délce má čtyři cca 5 metrů dlouhá průčelí. Tato budova je jako jediná přístupná. Uvnitř se nacházejí velké klenuté klenby, všechny ještě s omítkou. Momentálně slouží jako skladiště všeho nepotřebného. Zajímavostí je původní dochovaný obdélníkový komín, který přesně rozděluje druhou a třetí budovu.

Když se vracím k první budově, všímám si horních dřevěných dveří, které jsou jistě původní. Stejně tak na mě působí i vrata spodní, u kterých si všímám kulatých pantů, do nichž musel zapadat přesně čtvercový trám na konci vysoustružený do kulatého tvaru, aby do pantu pasoval. Jelikož se dosti věnuji detailům, zaujala mě rovněž placatá zásuvka na 500 V a 60 A. Prostrkuji fotoaparát dovnitř, jak to jen jde. Daří se mi vyfotografovat původní nosné trámy nesoucí první patro. Na jedné z přistavěných budov ještě dosud visí cedule s nápisem „Místní národní výbor“.

Čtěte také:  Pivovar Pardubice

Když si vše prohlédneme, zastavujeme se ještě u pana Kuny. Ten nám dále vypráví, že pivovar nemá své vlastní sklepení. Avšak bohaté a rozsáhlé sklepení má pod svým domem a zahradou. To patřilo ke zdejšímu pivovaru, jelikož s pivovarem prakticky sousedí. A tak nás provází jeho útrobami a ukazuje nám, kde vede chodba do tehdejší tvrze, z které se už pramálo dochovalo. Když býval mladší, zkoušel různé výkopové práce, aby trochu poodhalil, jak tady všechno kdysi bývalo propojené. Sklepy tu jsou opravdu v dobrém stavu a velmi rozsáhlé. Ve sklepě kdysi strašil duch a nebylo příjemné do něho vstupovat. Prý se tu v minulosti muselo něco zlého přihodit, a tak se rozhodl do něho pozvat kněze, který se v nejhorších místech pomodlil a zlého ducha tak vyhnal.

V každém případě jsme vyslechli zajímavou legendu vztahující se k Mitrovické tvrzi, pivovaru a později poplužnímu dvoru. Poté pomalu opouštíme Staromitrovický pivovar a sklepení pana Kuny. Tímto mu děkujeme za zajímavé vyprávění a umožnění vstupu do prostor bývalého pivovaru. Navíc nás dohromady opravdu svedla velká náhoda, když právě jeho jsem se šel zeptat na průzkum pivovaru.

autor: Jiří Pertlík, 2014