Po stopách zmizelých… pivovarů Plzeňska aneb Okolím Rokycan díl.2

Vracíme se opět do Rokycan. Protože tam pocítili místní obyvatelé nutnost v 1. polovině 18. století, ještě před průmyslovou revolucí či koncem propinačního práva, zhotovit sobě nový pivovar.
Roku 1731 tak počali činit a již následující rok se v dnešní Pivovarské ulici, dříve Příbramské, cestou do Dobříva a jak bylo už v té době zvykem či nezbytností za městem, uvedl do provozu obecní pivovar. Stál a stojí u místního největšího vodního zdroje, říčky Klabavy, jež protíná město od jihu a míří k severu.

Pivovar při místním statku byl pronajímán, nejvýznamnějším nájemcem byla od roku 1854 rodina Kraftova, proto se můžeme v literatuře setkat i s pojmem Kraftův pivovar. Roku 1912 došlo k rozsáhlejší rekonstrukci a pivovar byl na souboj s pivním okolím připraven výrazně lépe, jsouc vybaven parostrojním pohonem. Bohužel již první světová válka znamenala postupný pokles výroby, úbytek hostinců, které místní pivo braly, a následkem toho byl pivovar nucen v roce 1928 s pivní produkcí skončit. Výstav se v nejúspěšnějším roce vyšplhal až na 12 860 hektolitrů.

Pivovar poté sloužil jako sklad pivovaru v Radnicích, po druhé světové válce zde fungovala prádelna, sklad ovoce a zeleniny, později velkoobchod s tímtéž a v současné době je skladem stavebního materiálu. Když jsem se tam v onom srpnovém dni pohyboval, jezdil dovnitř a ven jakýsi nerudný chlápek a na můj dotaz, jestli můžu nahlédnout do dvora nebo dokonce dovnitř, jej počaly chytat mimické křeče a nedůtklivost. Asi nedobré zkušenosti se zlodějíčky, vykuky a hledači starých pivních lahví. Z prohlídky tedy protentokrát nebylo nic. Ale povedlo se mi přece jen nakonec lehce drze nahlédnout, i když zvenku a ve chvíli, kdy byl onen pán zaměstnán převozem materiálu na tzv. ještěrce. Holt – někdy příště. Možná.

foto pivovaru Rokycany Obecní

Stavba železničního koridoru Cheb-Plzeň-Praha znamenala, že díky protihlukovým stěnám se na tento pivovar, který se zachoval stavebně úplný, už téměř nepodíváte. Místo dříve nabízelo nostalgický pohled na pivovar před jízdou ku Svojkovicím.

Druhý rokycanský pivovar moderní doby, měšťanský, stojí na druhém konci Pivovarské ulice – oba od sebe dělí asi 200 metrů a důvodem je pochopitelně opět blízkost vhodného vodního zdroje, totiž Klabavy. Byl zkolaudován v roce 1901 a již 19. prosince byla k ochutnání první várka místního piva. Pivovárek byl projektován od počátku své existence jako parostrojní, leč nebylo mu dopřáno dlouhého provozu – už v roce 1924 byla navařena poslední várka a o rok později udělena rána z milosti v podobě uzavření. Příčinou bylo tentokrát odstranění konkurence pro pivovar ve Štěnovicích, který se stal většinovým majitelem mezi lety 1920-1923 a zahrál tradiční habaďůru o neziskovosti onoho převzatého do své správy. Tomu se věřit dá. Ale taky ne. Štěnovice si moc nepomohly, později fúzovaly s plzeňským Gambrinusem, a tak jak to chodí nejen v pivovarnictví, lovec se stal záhy loveným. Každopádně bývalý pivovar sloužil už jenom jako sklad piva uvedených podniků. A v podstatě slouží dodnes, protože při mé návštěvě jsem viděl velké množství soudků z pivovarů mého rodného města. Pivovar je kromě toho využíván jako místo státní technické kontroly, dále zde své rejdy činí autoškola a jsou zde nějaké kanceláře. Nejvyšší výstav dosáhl až 12 415 hl – za svým sousedem a rivalem za tratí tedy mnoho nezaostal.

foto pivovaru Rokycany Měšťanský

Na vrátnici jsem sehrál před zpočátku sveřepou paní strážnou drobnou hereckou etudu, takže mě nakonec s radostí pustila dál. Ona by mě pustila asi i tak, ale takto jsem získal dostatečné krytí se pohybovat po areálu, u jehož bran se píše něco o zákazu vstupu pro nepovolané osoby. Měl jsem se na koho v případě nouze odvolat, že požívám jeho důvěry.

Tímto opouštím bývalé okresní město, kde od konce června U Stočesů funguje znovu var piva a mířím na sever, do Oseka (nebo Oseku – místní říkají do Voseka, jak se obec do roku 1881 zvala). Někdy se používá i přídomek „u Rokycan“, protože Oseků je vícero, stejně jako třeba Lhot nebo Újezdů. Kromě návštěvy v místním zemědělském družstvu, kde si úspěšně doplňuji informace o jakémsi domácím vařiči ze sousední vsi, mne čeká návštěva místního zámečku, v jehož západním křídle se svého času nacházel drobný pivovárek.

Osek (1 072 obyvatel) je kromě toho u Duchcova a Strakonic nejméně třetím, kde se v minulosti věnovali vaření piva. Obec je poprvé připomínána roku 1240, kdy místní tvrz je vystavěna jako součást kolonizační činnosti plaského kláštera. V okolí bylo 16 rybníků, těžilo se železo a dále zpracovávalo v hutích, vysokých pecích a hamrech. No a protože kováři a hutníci museli něco pít, máme už z roku 1521 zmínku o činnosti pivovaru při místní tvrzi, z níž se časem stal zámeček. V archivní zprávě, kterou jsem převzal z webu obce, čteme, že: „Jan Muchek r. 1541 učinil kšaft, jimž Horomyslice s Dýšinou odkazuje své druhé manželce Markétě. Krčmáři v Dýšině nařizuje, budou-li jeho synové v Oseku pivo vařiti, toto bráti a šenkovati.“ Jan Muchek zemřel r. 1548. Koupil Bušovice (10 osedlých), přidělil je k Oseku a psal se „z Bušovic, na Horomyslicích a Wosece“. Jen upřesním, že do Bušovic půjdeme právě z Oseka a do Horomyslic někdy v příštích dílech, protože i tam se pivo, jak jinak, vařilo.

foto pivovaru Osek

V majetku oseckého panství se vystřídaly rody Muchků z Bukové, dále Svárovští, Příchovičtí, Nosticové či Šternberkové. Konec vaření piva v Oseku se datuje rokem 1848. Výstav se mi zjistit nepovedlo.

Vstupuji do areálu zámku s rozlehlým statkem, obcházím objekt bývalého pivovaru a zámku a po chvíli se dávám do řeči s panem Kozlem, který na mne volá od brány ze své kanceláře. Povídáme asi čtvrt hodiny a pak už odcházím na oběd do místní restaurace, kde ke svému překvapení zjišťuji, že zde ještě mají v nabídce dobřanskou Modrou hvězdu v desítkovém provedení, která je jindy k mání jen o víkendech. Prolévám tedy ke krmi hrdlo, upravuji si pitný režim, neb mne čeká cesta do kaňonu Berounky, kde se budu muset spolehnout už jen na svoje zásoby.

Přesouvám se do Bušovic, což obnáší to, že míjím rybníky Labutinka, Nový rybník, Velký rybník, vesničku Vitinka a už vidím Bušovice.

Bušovice (296 obyvatel) jsou vesměs odpoledne a ve všední dny dostupné i z Plzně autobusem MHD. Leží asi sedm kilometrů severozápadně od Rokycan a poprvé o nich čteme roku 1115, kdy byly poplužím kladrubského kláštera. Pivovar zde existoval poměrně krátkou dobu, jistě krátce před rokem 1600, ale již před rokem 1650 zaniká. Podařila se mi zjistit pouze jeho poloha, protože z budov dávno nic nezůstalo, takže na fotografiích není zhola nic ke spatření kromě ovocného sadu a trávníku. I takový může být osud…

místo, kde stával pivovar Bušovice

Bušovice opouštím a přes Sedlecko mířím k Berounce. Sedleckem prochází lokálka z Chrástu na Stupno a Radnice a v těchto místech celkem pětkrát křižuje silnici. Bez závor. Na úseku necelých dvou kilometrů. Tady se stavitelé železné a silniční trati při projektování trasy nějak nedomluvili. Copak místní, ti už si zvykli, ale přespolní si možná ťukají na čelo, hlavně když mají dávat stále přednost zrovna jedoucímu vláčku.

Scházím k řece Berounce a v dáli již vidím střechu statku Darovanský dvůr, v jehož prostorách také vařili pivo. Napojuji se na červenou turistickou značku, míjím bývalý Korečnický mlýn na Korečném potoce, kde probíhají příšerné stavební úpravy, nadrybský přívoz, bývalý Dírecký mlýn na stejnojmenném potoce a po chvíli a prudkém stoupání z údolí stanu v prostorách Darovanského dvora, když předtím ještě ztratím slovo s místním hajným, který po lese pojíždí v autě, bez psa a pušky.

Víska Darová (29 obyvatel) s dalším funkčním přívozem přes Berounku spadá pod východněji položené Břasy. V okolí se těžilo černé uhlí a břidlice a bývaly tu hostince „Na šoustalce“ či „U čamrdy“. Statek neleží u vody, ale jak už jsem naznačil dříve, výše nad řekou, prozíravě mimo záplavové území. Prvně je o Darovanském dvoře psáno v kronikách roku 1274, kdy jej zmiňuje královský komoří, majitel statku, pan Zdislav z Darové. Jako poplužní dvůr plaského kláštera střídá období lepší a období, kdy pustne. O pivovaru se pak poprvé mluví po roce 1650, ale již před rokem 1750 je výroba ukončena a zrušena. Výstav není znám.

V 90. letech je statek vrácen rodině Sinkulových, kteří jej proměňují na sportovní centrum a golfový areál. Ke stávajícím budovám jsou přistavěny nové.

Pivovárek stával ve východním křídle statku, takže mi nezbývá, než tuto budovu zdokumentovat, pořizuji foto rybníčku uprostřed nádvoří, druhého před statkem, a vyrážím k domovu.

foto pivovaru Darová

Při zpáteční cestě chci zkontrolovat stav vodopádu Dírka. Vše víceméně OK, jen mě zarazí samovolné uzavření léta volné přístupové cesty, kterou si zahradili místní chalupáři a nutnost chodit jinudy – tedy pokud to v místě znáte, jinak je lepší se vrátit a zajít si asi 2 kilometry. Bývalým mlynářům courající poutníci či krajánci asi tolik nevadili. Z parcely na mne civí dvě paní a myslí si, že to budu celé jako jouda obcházet. Nenechám se zaskočit, obejdu to zkratkou pro znalé, po chvíli jim pohrdlivě mávám a trousím před nimi cosi o velké ochotě a věčné hlouposti lidské.

Blíží se pomalu večer, vodáci plují klidnou řekou, další táboří pod Nadrybami u Valentovského mlýna a pivovary, které vařívaly na území bývalého okresu Rokycany, jsi milý čtenáři tímto se mnou navštívil všechny. Ponejvíce jich bylo při Berounce a Zbirožském potoce a pak obvykle ve větších městečkách.

S historikem pivovarnictví Pavlem Jáklem jsem se při nedávném popíjení a povídání o našich poutích ve Zlých časech shodl, že další mohly možná existovat třeba na Březině, kam svého času z Radnic přesunuli centrum svého panství Šternberkové. Také Zbiroh je příběhem s otevřeným koncem. To už je ale spíše hudba budoucnosti, potvrdí-li nebo vyvrátí jejich existenci další objevy. Je namístě se ptát, jestli zrovna nám bude souzeno ji uslyšet.

další snímky pivovaru Darová >>>

Historické pivovary
Plzeňského kraje – Rokycansko:

Obec – typ	Založen	Zrušen	Výstav	Adresa, poloha, zajímavost	Stojí
Biskoupky – panský	před 1573	?	N/A	Č.p.15, sladovna a spilka	A
Bušovice – panský	před 1600	do 1650	135	Naproti č.p.33, za zámkem	N
Darová – panský	po 1650	do 1750	65	Č.p.3, Darovanský dvůr	A
Drahoňův Újezd – panský	?	?	N/A	Č.p.1, součást tvrze	A
Hřešihlavy – panský	před 1589	1890	875	Vedle č.p.49, naproti zámku	A
Liblín – panský	? 1590	1887	4 950	Č.p.2, sev. křídlo statku	A
Libštejn – panský	před 1550	před 1600	N/A	Vedle hradu, JV v předhradí	N
Mirošov – panský *	po 1588	1926	12 000	Skořická 2, pod zámkem	A
Mýto – akciový *	1870	1892	13 105	Vojtěšská 245 a 345, sladovna	A
Osek – panský	před 1521	1848	560	Č.p.1, součást zámku, záp. křídlo	A
Podmokly – panský *	před 1717	1942	1 200	Vedle č.p.47, pod zámkem	A
Prašný Újezd – panský	před 1750	1905	770	Č.e.19, SZ od rybníka	A
Radnice – měšťanský *	1517	1942	10 530	Pivovarská 63	A
Radnice – panský *	1749	1959	23 950	Ul. U Marily. Bez č.p.	A
Rokycany – klášterní	1500	1731	900	U spilky 90, tzv. Podkostelní	A
Rokycany – měšťanský	po 1390	1901	3 220	U spilky 90, tzv. Klincovský	A
Rokycany – městský	po 1390	před 1700	N/A	Smetanova 50, tzv.Škodovský	A
Rokycany – městský	?	před 1788	N/A	Malé nám. 219, nyní Česká spořitelna	A
Rokycany – měšťanský *	1901	1924	12 415	Pivovarská 624, nyní STK	A
Rokycany – obecní *	1731	1928	12 860	Pivovarská 557, tzv. Kraftův	A
Svinná – panský	před 1700	do 1750	N/A	Č.p.2, součást statku. Stará tvrz	A
Švabín – panský *	1397	1952	16 965	K Plískovu 8, na prodej za 16 mil.	A
Terešov – panský *	1749	1949	5 600	Č.p.30, u rybníka pod OÚ	A
Zbiroh – panský	?	?	N/A	Pivovar nedoložen, zřejmě na zámku	?
Zvíkovec – panský	před 1543	1898	560	Č.p.98, na návsi nad zámkem	A

             

  

 

Vysvětlivky:

Hvězdička za typem
pivovaru: dochovaly nebo vyráběly se skleněné láhve s lisovaným názvem pivovaru.

Zrušen: rok poslední várky
nebo výstavu piva – může se lišit od skutečného zrušení pivovaru.

Max. výstav (hl): N/A –
není znám. Jinak uveden nejvyšší nebo nejvyšší známý výstav.

Stojí na místě pivovaru
nějaká budova: A – ano, N – ne.

autor: Luděk Gasseldorfer, léto 2011