Od staršího středověku se pivo
v našich zemích stávalo nejrozšířenějším nápojem.
Zprvu měli právo vařit všichni obyvatelé města, ale
postupně docházelo k omezování pouze pro plnoprávné
měšťany, vlastníky domů. Města dostávala tzv. mílové
právo, tj. v tomto okruhu vařit a prodávat pivo. Vařilo se
pšeničné, ječné a míchané.
S rozvojem šlechtického hospodaření se
měšťanům omezuje vaření piva a ve 2.pol. 16.století si
již šlechta plně vybojovala právo zřizovat pivovary
vlastní. Prodej poddanského piva byl většinou omezen jen na
šenkování ve městě, v ostatních obcích panství byli
krčmáři povinni odebírat jen pivo vrchnostenské.
Právo vařit pivo proto patřilo
k významným výsadám obyvatel nově zakládaných měst.
V Bruntále, v městě s nejstarší zakládací listinou
v českých zemích, mělo toto právo na sklonku 13.století
109 domů. Počet právovárečných domů se v průběhu
dalších století již příliš nezměnil – v roce 1627 bylo
ve městě 112 domů s tímto privilegiem. Záhy začala vařit
pivo na svých statcích i šlechta, pro kterou se stalo
pivovarnictví významným zdrojem příjmů. Panský
pivovar zřídil v Bruntále v letech 1556-1557 Jan
starší z Vrbna.
Když v Bruntále začal budovat pivovar
Jan starší z Vrbna, povstali proti němu v r. 1556
měšťané i se svými čtyřmi vesnicemi (Mezinou, Obornou,
Novou a Přední Véskou), které patřily do mílového práva
bruntálského fojtsví. Byli si na svého pána stěžovat
v Opavě, ale tam vyslance měšťanů uvrhli do vězení.
Některým se podařilo utéci a vyvolali ozbrojené povstání a
oblehli zámek, kde byla s dětmi manželka vrbenského pána,
který v té době dlel v Opavě. Když na Bruntálské vytáhl
s ozbrojenou mocí, aby je potrestal, utekli z města i ze
zmíněných čtyř vesnic a protože to bylo v době senoseče
a žní, listina uvádí, že pánovi vznikla veliká škoda.
Další zmínka o pivovaru ve městě
pochází z roku 1568, kdy Bernard mladší z Vrbna přenechal
pivovar městu za čtyři vsi. Nový panský pivovar
byl v Bruntále postaven roku 1653 „Řádem německých
rytířů“.
Unikátním záznamem v bruntálských
urbářích je přehled, kolik se toho vypilo a snědlo
v bruntálském zámku v roce 1656. Stravovalo se zde 27 osob,
z toho 5 u panské tabule, 13 u vedlejšího stolu a 9 u stolu
čeledi. U panského stolu sedávali: místodržitel, domácí
komtur, sekretář, purkrabí a lesní pojezdný. Ti za rok
vypili 5 110 litrů piva, tj. na jednoho 1 022 l, což na den
vychází 2,8 litru, tedy více než pět půllitrů a k tomu 2
302 litrů vína, na jednoho 460,5 l za rok a za den 1,3 litru !
Pivovarnictví samo prošlo zásadní
změnou, když se proces vaření piva změnil z výroby
řemeslné v průmyslovou. Modernizace předpokládala značné
investice, které si město nemohlo dovolit. Starý měšťanský
pivovar (dnešní sladovna) byl proto roku 1864 pronajat a
posléze roku 1870 prodán Nathanu Hamburgerovi. Výroba piva
byla však i nadále ztrátová a nakonec došlo v roce 1908
k jejímu zastavení. Nový majitel se zaměřil na výrobu
sladu a dalších sladovnických výrobků. Od roku 1910, kdy
Hamburger zřídil lihovar a drožďárnu, bylo hlavním
výrobním produktem firmy droždí. Po 2.světové válce se
podnik zaměřil opět především na výrobu produktů ze
sladu. Ve stejném objektu dnes podnik Sladovna vyrábí
unikátní pivo v prášku.
Pivovary, lihovary a likérky vznikaly od
19.století i v dalších místech bývalého okresu Bruntál.
V Mnichově od roku 1848 pracoval pivovar a palírna velkostatku
Javorník (zanikly po r. 1900). Pivovar byl také součástí
dvora patřícího k velkostatku Velké Heraltice a další
fungoval ve Starých Heřminovech . V Rázové zřídili roku
1888 pivovar se sladovnou bratři Bitmannové (pivovar zrušen r.
1928, sladovna r. 1939), od roku 1893 byl pivovar v Sosnové
(zanikl po 2.světové válce) a v Horním Benešově provozoval
pivovar se sladovnou od roku 1902 J. Machold. V Lichnově je
k roku 1908 doložena stáčírna piva.
Modernizaci svého pivovaru řešil
radikálně velmistr „Řádu německých rytířů“ Evžen
Habsburský, který v letech 1911-1912 vybudoval nový pivovar,
lihovar a likérku na bruntálském Nisském předměstí
(dnešní Seliko). Pivovar patřil mezi nejmodernější ve
Slezsku. V roce 1939 byl tento komplex zabaven nacisty, v roce
1945 přešel pod národní správu. Ani tento pivovar
s lihovarem a likérkou se nevyhnul po 2.světové válce
slučování s jinými podniky. V roce 1946 byl začleněn do
národního podniku „Bruntálský lihovarský a nápojový
průmysl“, r. 1948 do n.p. „Slezské lihovary a drožďárny
Opava“, r. 1958 do n.p. „Hanácké lihovary a drožďárny
Olomouc“, r. 1960 do podniku „Severomoravské lihovary a
konzervárny, n.p. Seliko“. V roce 1948 byla v podniku
zřízena palírna, ale v roce 1950 byla zrušena likérka a
roku 1955 byl zrušen pivovar (poslední výstav piva se
uskutečnil 12.února 1955). Po roce 1960 se hlavním výrobním
programem závodu stala výroba limonádových sirupů a
ovocných vín.
Pivovar Řádu německých
rytířů
