Jarošov 10 % (světlé
výčepní; alk.: 4,0 %; plněno do 0,5 l lahví a sudů)
Jarošov 10 % (tmavé
výčepní; alk.: 3,3 %; plněno do 0,5 l lahví a sudů)
Jarošov 12 % (světlý ležák;
alk.: 5,1 %; plněno do 0,5 l lahví a sudů)
Jarošov 8 % (světlé
konzumní; alk.: 2,0 %; plněno do 0,5 l lahví a sudů)
Jarošov Light (světlé se
sníženým obsahem cukrů; alk.: 2,8 %; plněno do 0,5 l
lahví)
Jarošov 11 % (polotmavý
ležák; alk.: 4,1 %; plněno do 0,5 l lahví a sudů)
Jarošov Fresh (světlé
bezalkoholové výčepní; alk.: 0,59 %; plněno do 0,5 l
lahví
Solomon Braun (tmavý ležák;
plněno do 0,33 l nevratných lahví)
Argema (světlé
výčepní)
Prvoligová Jedenáctka (světlý ležák;
alk.: 4,5 %; plněno do 0,5 l lahví)
Classic (světlý ležák;
alk.: 5,0 %; plněno do 0,33 l lahví; exportní forma)
Premium (světlý ležák;
alk.: 5,3 %; plněno do 0,33 lahví; exportní forma)
Bingo (světlý ležák;
alk.: 5,0 %; exportní forma pro Německo)
Vznik pivovaru v Jarošově se datuje do
roku 1688, kdy byl založen měšťany z Uheského Hradiště
poté, co roku 1681 město lehlo po požáru popelem.. V
dochovaných písemnostech se uvádí, že pivovar znamenal pro
městskou pokladnici největší zdroj příjmů ze všech
městských statků. Sto let žil pivovar svým bezproblémovým
životem, pak se však objevily stížnosti správců a sládka
na opotřebené a vadné stroje, stejně tak na špatný stav
ležáckých a transportních sudů. Nejvíce tvrdošíjnosti
projevil ve svých požadavcích sládek Jan Buchta, který si
navíc na magistrátě stěžoval na špatnou dodávku a kvalitu
surovin. Dosáhl provedení těch nejnutnějších oprav, se
kterými však nebyl spokojen a na jeho důrazné požadavky
opravy pokračovaly. Pivovar však postupně přestal vykazovat
své původní výsledky a pro město přestal být atraktivním.
Magistrát proto rozhodl o jeho pronájmu (r. 1814). Období, kdy
šel podnik z ruky do ruky, pivovaru nijak neprospívalo. Vše
došlo tak daleko, že se pro magistrát stal přítěží a byl
v roce 1869 prodán za 13 tisíc zlatých majiteli realit z
Uherského Ostrohu Salomonu Braunovi. V tehdejší době měl
pověst
moderního pivovaru, byl vybaven parním zařízením. K
pivovaru patřila sladovna, palírna kořalky,
"šenkhouz" a doplňková výroba kvasnic pro město
Uherské Hradiště a okolí. K pivovaru byl přistaven byt pro
sládka a mistra bednáře. Magistrát nevybral Jarošov pro
postavení pivovaru náhodou. Vesnice měla pro to řadu
předpokladů. Patřila statku města Uherské Hradiště a byla
položena na poměrně dobře udržované komunikaci
napajedelské silnice na úpatí výšiny Rovně, kde byly
vydatné prameny pitné vody. V těsné blízkosti pivovaru tekla
řeka Morava, která se pro podnik stala levným zdrojem vody a
ledu pro průmyslové účely. Založení výrobny piva bylo
také vítaným zdrojem nových pracovních příležitostí
nejen pro místní ale i přespolní občany. Hospodářská
konjunktura s nástupem progresivního kapitalismu byla
příčinou rozrůstání Jarošova, který měl v roce 1880
přes osm set obyvatel. V té době patřil Jarošov mezi velké
obce.
Rodina Braunů vlastnila pivovar po tři
generace a za dobu jejich řízení podniku si výroba vedla
velmi dobře. Došlo k výstavbě nových budov a modernizaci
zařízení (1880-1910). V roce 1900 bylo jarošovské pivo
dokonce oceněno na Světové výstavě v Paříži zlatou
medailí. Mezi konkurencí byl vysoko hodnocen i jarošovský
slad, který měl na burze vždy o jeden švýcarský frank
vyšší cenu, než tomu bylo u ostatních. To se samozřejmě
příznivě projevovalo na rozšiřování sítě odběratelů ze
zahraničí. Vysoká kvalita piva, nízké výrobní náklady
umožňovaly Braunům v konkurenčním boji velkou převahu. Vše
došlo tak daleko, že kvůli jarošovskému pivovaru zkrachovala
řada okolních podniků stejného zaměření (Hodonín, Malenovice, Napajedla). Braunové zkrachovalé pivovary
odkupovali, výrobu v nich ale vždy zastavili. Pouze v
případě pivovaru Napajedla udělali výjimku a ponechali
sladovnu až do roku 1931. Rozvoj zastavila až 1. světová
válka, kvůli níž byl pivovar dočasně vyřazen z provozu. V
objektu se sušila zelenina pro armádu, práci zde vykonávaly
jen ženy. Pivo se vařilo v omezeném množství a pouze pro
válečný průmysl. Braunové vedli pivovar i po válce a
dosáhli produkce piva v objemu 100 000 hl. Zařadili se tak mezi
šest největších pivovarů na Moravě. V roce 1939 museli
Braunovi opustit republiku před Hitlerem a pivovar byl narychlo
prodán Stoupalovu cukrovarnickému koncernu. Protektorátní
úřad v roce 1940 vyhlásil kupní smlouvu za neplatnou a
pivovar byl zkonfiskován jako židovský majetek. V době války
pivovar vystavoval nejprve 7o , a pak 4o
pivo, pro Slovensko jako cizí stát, 10o pivo. Pivovar následně změnil několikrát majitele.
Jedním z nich byl i - německý podnikatel Erich Blume, který
finančně podporoval nástup Hitlera k moci. Blume se po
získání pivovaru přestěhoval do vily Mayů ve Starém
Městě. Za dobu svého působení v pivovaru provozy značně
zmodernizoval. Před koncem války nechal
německý vlastník pivovaru Blume vymontovat stěžejní díly
parních strojů a tím vyřadil pivovar z provozu. Tyto díly se
však českým zaměstnancům podařilo ukrýt, takže již
16.5.1945 mohla být obnovena výroba. Jelikož Němci odvezli i
suroviny, vařilo se zpočátku z karamelizovaného cukru, který
se dovážel z vybombardovaného cukrovaru v Břeclavi. Ponejprv
se vystavovalo 7o pivo, později se začala vařit 10o
a poté i 12o . Na svátky se vařilo 14o
pivo a zkoušela se výroba 16o černého piva Rochus.
Pivovar prosperoval i v dalších
letech (Hranici
200 000 hl překročil pivovar v roce 1960, 300 000 hl v roce
1967. V té době se vašk překračovala výrobní kapaciat,
což se nutně projevilo i na kvalitě výrobků.např. v letech 1987 - 1995 vykazoval objem
výroby zhruba 320 000 hl), po roce 1989 však stále
obtížněji konkuroval pivovarských kolosům.
Výrobky s etiketou jarošovského pivovaru
se neprosadily jen díky své kvalitě, ale i úspěšné
propagaci. Svůj díl úspěchu si na vrub připsala i píseň
Jarošovský pivovar, kterou za odměnu svým sponzorům napsala
v roce 1994 skupina Argema. Klip k písni Jarošovský pivovar
úspěšně bodoval na rádiových vlnách i televizních
hitparádách. Klip se zpěvákem Jarkem Filgasem, rozšafně
sedícím na bednách jarošovského moku znamenal pro pivovar
nové obchodní kontrakty a pro Argemu odměnu ve formě piva s
etiketou skupiny. To však již byly poslední úspěšné roky
pivovaru.
Jarošovský pivovar
"Léta jsem tam stál, stojí tam dál pivovar u cesty,
každý ho znal, léta tam stál, stát bude tam dál, ten, kdo
zná Jarošov, zná pivovar.
Bíla pěna, láhev orosená, chmelový nektar já znám, jen
jsem to zkusil, jednou se napil, od těch dob žízeň mám.
Bída a hlad, kolem šel strach, když bylo piva dost, mohl ses
smát, tři sta let stál, stát bude dál, ten, kdo zná
Jarošov zná pivovar.
Bíla pěna, láhev orosená, chmelový nektar já znám, jen
jsem to zkusil, jednou se napil, od těch dob žízeň mám.
sólo
Bíla pěna, láhev orosená, chmelový nektar já znám, jen
jsem to zkusil, jednou se napil, od těch dob žízeň mám.
Bíla pěna, láhev orosená, chmelový nektar já znám, jen
jsem to zkusil, jednou se napil, od těch dob žízeň mám.
Jarošovský pivovar"
Na vánoce 1995 připravil pivovar nové tmavé
pivo Solomon Braun. Mok byl plněnn
výhradně do hnědých nevratných lahví o objemu 0,33 l
opatřených novou etiketou na speciálním papíře. Pivo mělo
výraznější karamelovou chuť a jemnější hořkost. Do konce
roku 1995 dodala firma na trh prvních 100 hl tohoto piva. Pivo s
názvem Prvoligová
jedenáctka bylo připraveno jako
dárek pro fotbalisty mužstva JOKO Uheské Hradiště, kteří
postoupili poprvé do první ligy. Pivo vzniklo ve spolupráci
fotbalového klubu, pivovaru a města. Poprvé bylo představeno
při závěrečném druholigovém utkání 10.6.1995. V lahvích
se dostalo do prodeje na uherskohradišťských pivních
slavnostech v červenci 1995. Prodej Jarošova jako části Pivovarů
a sodovkáren Brno a.s. schválila její mimořádná valná
hromada v červenci 1997 za účasti vlastníků 84 % podniku.
Zájemců se sice objevilo hodně, ale jednání skončila
neúspěchem. Pivovar měl v roce 1996 ztrátu 48 mil.Kč při
poklesu odbytu o 12 %. Na pokraji zániku se po několikaleté
agonii octl pivovar v říjnu 1997. Snaha najít
ještě na poslední chvíli solventního kupce byla neúspěšná, tak se
poprvé ve více jak třísetleté historii tohoto pivovaru
chystalo ukončení vaření piva v jeho prostorách. Neschopnost
splácení úroků z úvěrů byl označen za jeden z důvodů,
proč pivovar zkrachoval. Zánik pivovaru, který v poslední době spíše než
samotné pivo proslavil hit místní skupiny Argema, brali
místní lidé spíše s nostalgií. " Každý region musí
mít svůj alespoň malý pivovar. Jinak budeme pít všichni
stejné pivo bez chuti," tvrdil Aleš Řiháček ze Starého
Města. " Měli se soustředit na něco
speciálního, jinak neměli šanci," dodal Karel Krátký z
Uherského Hradiště. Během pěti let klesla výroba piva v
pivovaru z 300 000 na pouhých 60 000 hl. Za poslední měsíce
roku 1997 z pivovaru již odešlo čtyřicet zaměstnanců. Pivovar byl uzavřen k 31.12.1997. Zůstala sladovna, v
budovách provozovala společnost Pivovary a sodovkárny Brno
sklad pro své výrobky. Ze sto zaměstnanců zůstalo po
1.1.1998 čtyřicet lidí.
Pivovary a sodovkárny Brno a.s.
byly v roce 1996 třetím
největším producentem nealkoholických nápojů v České
republice. Společnost sdružovala pivovar v Jarošově v
Uherském Hradišti a sodovkárny ve Vyškově, Brně a
Olešnici. Společnost měla také rozhodující podíl ve firmě
Limona Mnichovo Hradiště, která vyráběla ovocné šťávy a džusy v kartónových
obalech. Zatímco výroba piva byla podle vedení ztrátová, na
nealkoholických nápojích firma vydělávala. Největším
závodem byla přitom sodovkárna Merito v Brně-Lesné.
Společnost měla v roce 1996 základní jmění 183 mil.Kč a
zaměstnával přes čtyři sta
pracovníků. V roce 1995 vykázala zisk 1,3 mil.Kč při
tržbách necelých 350 mil.Kč. Společnost Pivovary a
sodovkárny Brno, a.s., zkratka: A & S Brno, a.s.; Brno,
Hlinky 12; existovala ve staré struktuře od 4.11.1991 do
14.1.1994. Kromě výrobců nealkoholických nápojů
patřily do ní pivovar ve Znojmě (odštěpný závod Znojmo;
Hradní 2, 669 23 Znojmo; od 1.7.1991), pivovar v Uherském
Brodě (odštěpný závod Uhersky Brod; Neradice 369, 688 16
Uhersky Brod; od 4.9.1992), pivovar ve Vyškově (odštěpný
závod Vyškov; nám. Čsl. Armády 4, 682 11 Vyškov; od
4.9.1992), pivovar Břeclav (odštěpný závod Břeclav;
Zámecké náměstí 5, 690 57 Břeclav; od 4.9.1992), pivovar v
Jihlavě (odštěpný závod Jihlava; Vrchlického 2, 586 01
Jihlava; od 4.9.1992), pivovar Černá Hora (odštěpný závod Černá
Hora; Černá Hora 3/5; od 4.9.1992), jarošovský pivovar
(odštěpný závod Jarošov; Jarošov, 686 39 Uherské
Hradiště; od 4.9.1992) a obnovený pivovar v Kroměříži
(odštěpný závod Kroměříž; Na Kopečku 1537, 767 11
Kroměříž; od 4.9.1992). Valná hromada společnosti
rozhodla dne 11.1.1994 o zrušení obchodní společnosti
Pivovary a sodovkárny Brno, a.s. bez likvidace a jejím
rozdělení na: Pivovar a sodovkárna Břeclav, Jihomoravské
pivovary a.s. se sídlem v Brně (včetně pivovaru ve
Vyškově), Pivovar a sodovkárna Jihlava
a.s. a nové Pivovary a sodovkárny Brno a.s. (Brno, Dusíkova 7;
včetně Jarošova). Nevyplatit z čistého zisku roku 1995 1,3
mil.Kč dividendy ani tantiémy rozhodla valná hromada
společnosti v červenci 1996. Do sociálního fondu bylo přiděleno 936 000 Kč, zbytek
zůstane nerozdělen. Výnosy z prodeje piva představovaly 59,4
mil.Kč, nealkoholických nápojů 221,8 milionu, sladu 21
milionu a sirupů 18,5 milionu korun. Významným akcionářem
firmy byl v roce 1995 s 29,3 % zlínská Foresbank, 6 % akcií vlastnil
investiční fond Kredital. Pivovary naopak držely 41,6 % akcií
v Limoně Mnichovo Hradiště. V závodech v Jarošově,
Sodovkárně Brno a Sodovkárně Vyškov celkem firma
zaměstnávala 427 osob. Pivovary a sodovkárny Brno kvůli
ztrátové výrobě zavřely v roce 1997 závod v
Břeclavi.
Majitelé:
Výstav piva v hl:
1688-1869
město Uherské Hradiště
1871
15 503
1880
28 886
1869-1888
Salomon Braun
1882/83
31 308
1883/84
28 072
1888-1911
Hynek Braun, Josef Braun, Ludvík Braun
1884/85
24 320
1885/86
22 374
?
Jarošovský pivovar, akc. spol
1886/87
24 772
1887/88
25 676
?
Akciová společnost pro průmysl cukrovarnický v
Hodoníně