V roce 1447, v privilegiu těšínského knížete Bolka se kromě jiných výsad dává měšťanům Frýštátu právo vařit pivo. Vévoda Bedřich Kazimír roku 1504 prodává městu výnos pivovaru za 70 uherských zlotých. Tyto historické záznamy dokládají starou tradici vaření piva v obci Fryštát.
Dekretem ze dne 20.října 1676 bylo také fryštátské faře přiřčeno právo vařit pivo pro vlastní potřebu. V pozdější době však toto právo nebylo uplatňováno.
Na mapě města po požáru v roce 1823 je uváděn dům (č. 9) označovaný jako Starý pivovar. Tento tzv.Městský pivovar náležel 74 měšťanům. Jejich činnost byla ukončena kolem roku 1860 v souvislosti se zahájením provozu nového pivovaru Larisch-Mönnicha.
Součásti budovy Městské pivovaru byly kromě šenkovní místnosti také veliké podzemní prostory, táhnoucí se až pod náměstí. Budova byla poté mnohokrát upravována. Zachovala si však zajímavou místnost pro výčep piva, zvanou „na bečkách“. Nyní je zde restaurace.
Od roku 1879 byl pivovar v nájmu hraběte Larisch-Mönnicha a sloužil jako sklad piva z nového Hraběcího pivovaru. Dne 17.5.1886 přešlo definitivně vlastnické právo budovy do majetku Jindřicha Larisch-Mönnicha.
Přestavěné budovy se nacházejí v centru Karviné na Pivovarské ulici č.17/13.
Původní stavba starého Knížecího pivovaru vznikla ve 30.letech 19.století a nalezli byste ji v tzv.staré Karviné (dnešní Karviná-Doly) nedaleko centrálního ředitelství Larisch-Mőnnichova uhelné společnosti. Dnes již budovy pradávného pivovaru nestojí.
Výrobní zařízení tohoto provozu bylo samozřejmě velice primitivní. Jednoduchá technologie produkovala rovněž nevysoký výstav.
Nicméně um karvinských pivovarníků a určitě i kvalitní voda způsobily oblíbenost zdejšího moku. Zájem o pivo rostl a narazil na hranici technologické kapacity. Logickým pokračováním bylo rozhodnutí o vybudování nového, většího pivovaru. Měl být vybudován jako moderní, průmyslový pivovarský podnik.
Aby byl postaven dobrý pivovar, muselo se nejprve vyhledat vhodné místo pro jeho stavbu. Záměrem bylo, aby provoz nestál v centru rostoucí průmyslové aglomerace, aby stál v zeleni, aby byl obklopen čistým vzduchem.
Takové podmínky byly ve staré Karviné, kam tehdejší průmysl zatím nedosáhl. Dosud se tu rozkládaly lesní porosty. Druhou zvláštností a důvodem k výběru místa byla skutečnost, že v místě se nacházela vynikající voda z potoku Střybniočka, který vytékal ze zřídel v Suském lese. V potoku byla čistá voda, žili zde dokonce pstruzi. Voda obsahovala i vzácné přírodní minerály a soli. Pod Karvinou je totiž množství tzv.mořských ok s nejrůznějším obsahem minerálů. Právě tyto vynikající vlastnosti vody měly značný vliv na kvalitu karvinského piva.
Vodou z potoka se později začaly naplňovat veliké kádě a zásobníky, které se musely dvakrát ročně velmi důkladně vyčistit a byla umístěny v Larischově parku nedaleko pivovaru.
Na řemeslnicko-živnostenské výstavě v roce 1924 doporučoval
pivovar "své chvalně známé výrobky":
- 10° pivo světlé
- 10° pivo tmavé
- 16° pivo světlé
exportní
- 20° pivo porter
názvy: Prazdroj Karwinski, Zamkowy,
Bok, Piwo Zaolziankie, Karwiner Bier
Dobové pivní lahve nesly znak
hrabat Larisch-Mönnichů s nápisem:
eigentum Des graf 1.v. Larisch-Mönnich`schen Brauhauses in
Karvin unverkanflich
V pivovarské zahradě se v době letních měsíců scházela
vybraná společnost z celého okolí k různým zábavám.
Pivovarská restaurace byla svého času pověstná dobrým
jídlem i pitím.
Přestože v důsledku hospodářské krize výroba piva
značně poklesla, byl i nadále karvinský pivovar jedním z
nejdůležitějších podniků v republice.
Po znárodnění provoz vařil
hlavně světlou 7° a 10° v souvislosti s uspokojováním potřeb
pracujících v průmyslových podnicích regionu. Výroba
byla zastavena z důvodu poddolování v roce 1953. Pivovar se
nacházel v městské čtvrti Karviná II. - Doly. V důsledků
intenzivní důlní činnosti se krajina v těchto místech
natolik změnila, že již nelze určit přesné místo, kde
budovy pivovaru stály.
