Až překvapivě velkým počtem pivovarů se v minulosti pyšnilo Pošumaví. Pivovary bývaly i v tak malých sídlech jako například Žichovicích, Mačicích, Rabí, Rejštejně, Prášilech, Jiřičné, Vatěticích, Vrabčově či Palvinově. Vaření piva je prastará výroba v tuzemsku doložená už na počátku středověku. První pivovarníky v Praze historické prameny uvádějí již v roce 1082. Výrobu piva příznivě ovlivnil dostatek potřebných surovin - pšenice, ječmene a chmele. Už v nejstarších dobách se výroba sladu oddělila od vaření piva. Sladovnictví a pivovarnictví se tak staly specializovanými řemesly. Se vznikem měst se stalo vaření piva jedním z práv každého měšťana, a tak se těžiště výroby piva přeneslo na dlouhou dobu právě do měst. Přesto však i šlechta vařila pivo, ale většinou jen pro vlastní potřebu. Městský monopol na vaření piva prolomila šlechta teprve v 16. století. Největší a nejstarší pivovary v oblasti horního Pootaví byly městské pivovary v Sušici a Kašperských Horách. Pivovar pravovárečného měšťanstva v Sušici založený roku 1571 se mohl od počátku opírat o rozvinuté místní sladovnictví. Sušický slad byl v té době významným vývozním zbožím po Zlaté stezce do blízkého Bavorska. Pivovar v Sušici se dočkal

 rekonstrukce v roce 1908, v následujících letech získal nové strojní zařízení. Ve 30. letech zaměstnával patnáct osob, jeho průměrný výstav činil 8000 hektolitrů ročně. Nejstarší zprávy o Městském pivovaru v Kašperských Horách jsou ze 16. století. Původně spolu s takzvaným svobodným domem - pozdější radnicí - patřil hradu Kašperk. Dům s pivovarem, dvorem a zahradou si v roce 1539 koupil tehdejší zástavní držitel hradu, tajemník krále Ferdinanda I., královský rada a německý místokancléř českého království Jiří z Lokšan. Ten si ke svému domu a pivovaru v městečku zařídil dřevěný vodovod, což byla na svou dobu velká vymoženost. Po Lokšanově smrti v roce 1551 prodala vdova Kateřina městu dům i pivovar. Měšťané se ochotně ujali výrobny, která byla pak v provozu až do roku 1947. Mnoho zpráv dokládá skutečnost, že město se o pivovar vždy vzorně staralo, stavebně jej upravovalo, rozšiřovalo a technicky modernizovalo. Tak tomu bylo například v letech 1740, 1760, a 1850. V Kašperských Horách bylo celkem 123 pravovárečných měšťanů. Těm obec ze svých rozsáhlých lesů poskytovala bezplatně kvalitní palivové dřevo k sušení sladu a k vaření piva. Kašperskohorské pivo bylo určeno pro místní spotřebu ve městě a jeho širokém okolí. Ve 30. letech tohoto století pivovar zaměstnával deset pracovníků, jeho průměrný výstav byl zhruba šest tisíc hektolitrů ročně. Poválečným odsunem německého obyvatelstva, vylidněním okolních vesnic i výrazným poklesem počtu obyvatel Kašperských Hor ztratil pivovar většinu svých odběratelů. Přes nevoli místních občanů byl v červenci 1947 zrušen. Na určitou dobu si v objektu strakonický pivovar zřídil sklad piva a budova byla pronajata firmě Vilém Janák, výroba ovocných šťáv a vína v Praze. V posledních desetiletích sloužily budovy bývalého pivovaru jako skladiště či garáže a postupně chátraly. Teprve v roce 1991 začala jejich přestavba pro účely Park-Hotelu Tosch. Zvláštní péče se přitom dostalo zachování původních kleneb.