Nejstarší známé právo, které bylo městečku zaručeno
listinou v r.1452, je výroba sladu na výdělek. O vaření piva
není v ní sice přímá zmínka, ale z toho, že se
oprávnění dává uličanům a podruhům, kteří právo
várečné nemohli míti, lze důvodně souditi, že dělali
slady hlavně pro měšťany, kteří vařili pivo. O 80 let
později vymohli si měšťané výhradní výčep svého piva v
určitém obvodu. Jan z Pernštejna zakázal totiž r. l534 v
jejich prospěch dovoz cizích hostinských piv do 18 svých
vesnic v okolí města (Daňkovice, Dlouhé, Javorek, Křídla, Líšné,
Maršovice, Mnichov, Německé, Olešná, Petrovice, Pohledec, Rokytno,
Vlachovice, Zubří, Divišov, Lhota, Rovné a
Vojtěchov) a dal jim právo, pobrati za pomoci
úředníka všechna cizí piva do nich přivezená a rozprodati
je k obecnímu užitku.
Výslovně o právu vaření piva jedná však teprve spor
mezi měšťany v r. 1547. Seznáváme z něho, že původní
domy v městečku (nákladnické) měly právo vaření piva.
Jelikož pak všechny neměly pivovarů, byli povinni ti, kteří
pivovar měli, dovoliti v něm uvařiti pivo za úplatek
spoluobčanům, nemajícím pivovar. Tento úplatek dělal
původně z várky 3 malé groše. Když však bylo majitelům
pivovarů uloženo, aby pivovary vybavili potřebami a udělali
pro nebezpečí ohně komíny, byla úplata dohodou zvýšena o 7
denárů z várky, tedy na 4 groše. Avšak pivovarníci nejen
že neudělali komínů, ale nechtěli se spokojiti ani
dohodnutou úplatou 4 grošů. Odůvodňovali to tím, že musí
jednati nyní do pivovarů pánve, kádě a jiné potřeby, což
dříve nebývalo (dodával je asi ten, kdo právě vařil), že
tedy ty 4 groše na to nestačí a že se také platí více v
jiných městech, jako v Bystřici a v Meziříčí. Jan z.
Pernštejna rozhodl, že se mají pivovarníci spokojiti zatím
úplatou 4 grošů, že musí postaviti do příštího sv. Jana
komíny pod pokutou 5 kop grošů a pak teprve že mohou
požádati vrchnost o sjednání nové dohody. K té došlo 20.2.
1548 na zámku meziříčském a určena úplata od várky 2 1/2
groše bílého (po 7 bílých penězích) a džber mláta, a
majitelé museli opravovat pánve a kádě. Vaření nesmělo se
odpírati pro nějaké nepřátelství a nákladník měl
přístup k pivu domem majitele i v noci, kdy pečoval o to, aby
se tím majiteli nestala nějaká škoda. Dříví k várkám
muselo býti uskladněno před městečkem a k pivovaru smělo se
přivézti dřeva jen pro jednu várku; vše pod pokutou l kopy
vrchnosti.
V Novém Městě byl tedy odlišný stav než v jiných
městech, kde byl pivovar nejen právem, ale i hlavním zdrojem
příjmů obce. Zde asi v této době obec ještě piva
nevařila. Za Vratislava z Pernštejna vykoupili si nákladníci
výhradné právo výčepu piva v městečku a dodávání ho do
vesnic platem 5 bílých grošů z každého sudu nebo bečky
jako posudné nebo pobečevné. Vratislav vydal přísné a
obšírné předpisy o sladování, mletí sladu, vaření piva
výhradně pšeničného (ze 14 měřic sladu jen 8 sudů k
vystavení) a jeho prodeji. Když měšťané poskytli
Vratislavovi půjčku , slíbil jim v r. 1564, že jim tento plat
zase odpustí po splacení půjčky s úroky a zaváže své
nástupce, aby na jejich újmu ani nestavěli pivovarů, ani jim
neukládali pobečevného. Zajistil jim také, že ze 17 vesnic k
Novému Městu připojených nesmějí jiného piva bráti než
jejich. Tomuto slibu dostál 11.8. 1580 a nejen že další
placení pobečevného zrušil, ale učinil závazek také pro
budoucnost, že na újmu městečka vrchnost nekoupí ani
nezřídí na novoměstském území , rozšířeném o
Křižánky, pivovar a sladovnu, a že na celém tomto území se
má vystavovati jen novoměstské pivo pod pokutou kopy grošů
novoměstské obci. Novoměstští dostali nové zřízení,
podle něhož měli vařiti piva hodná a dobrá za přiměřenou
cenu podle tržní ceny pšenice, bez předražování. Musel
dbáti o to úřad za dozoru vrchnosten. úředníků, který po
pokusném vyčepování dvou beček určil záměr, totiž jak
mnoho piva se má čepovati za peníz, a tento záměr se musel
dodržovati pod obecní pokutou 5 bílých grošů za každý
zjištěný přestupek. Dále zaručil mletí sladu v libovolném
mlýně, a aby jim tato volnost byla zachována, zavázal se pro
budoucnost, že vrchnost při městě nekoupí ani nepostaví vrchnosten. mlýn. Za tyto výhody měli platiti občané nově
důchodu ročně 80 zl (po 30 gr a 7 bílých penězích) ve dvou
lhůtách, na Václava a na Jiří. Že toto oprávnění bylo v
úpadku již za dědiců Vratislavových, můžeme souditi z
toho, že při odhadu panství v r.1587 byl zjištěn pivovar jen
v jediném nákladnickém domě č.4.
A za Dubského (na místě zpustlé tvrze postavil asi r. 1589
zámek a u něj hospodářský dvůr a pivovar) zašlo jistě
docela občanské vaření piva, neboť je nemyslitelné, že by
byl trpěl nějaké jiné várky, když si sám postavil pivovar
se sladovnou, k čemuž použil dvou městských domů a
podsedku, a dal i svému úředníku Želechovskému výsadu na
provozování obecního pivovaru se sladovnou v č. 118
(Občanského pivovaru, který byl asi převeden z č. 4 na č.
118 se ujal r. 1623 jeho vnuk Jiří Vilém Dubský). Teprve
kardinál Dietrichštejn obnovil zase v r. 1635 povolení vařiti
v městě pivo jak ječné tak pšeničné, ale oprávnění toto
zamýšlel nyní jistě jako právo obecní a nikoli
nákladnické, jak to bylo i v jiných městech. Výčep omezil
na město a určil, že mimo daň císařskou bude se platiti i
dávka vrchnostenská, 5 bílých grošů z každého
čtyřvěderního sudu. Další významnou událostí bylo, že
městu dovolil získat do vlastnictví v r. 1636 (26.5.)
výsadní dům č. 118 s pivovarem a sladovnou od Jiřího
Viléma Dubského za 1500 zl. Do vesnic se dováželo dále pivo
vrchnostenské (v r. l627 se tu žení dietrichštejn. sládek
Pavel Sejkora). Aby obci výkon oprávnění umožnil, svolil
kardinál k tomu, že mohla v r. l636 ujati dosavadní výsadní
dům č. 118 s pivovarem a se sladovnou, který by byl jinak jako
jiné objekty rodiny Dubských připadl jemu. Nevíme, jak se v
této době udělené právo vykonávalo. Teprve z doby hodně
pozdější se dovídáme, že se nákladníci, jichž bylo tehdy
36 (č.4 -20, 30 - 34, 97 - 98, 100 - 103, 115 - 117, 119 a 122
až 125), s obcí o várky dělili.
Fr. Max. Kratzer chtěl snad zase omeziti vaření piva jen na
vrchnostenský pivovar. Dal totiž obecní pivovar zavříti a
piva pobrati, a trvalo to 10 let, než si město v r. l660 své
právo uhájilo. Ale bylo asi jinak omezené, neboť ve spisech z
té doby se mluví o 30 várkách ročně, 20 nákladnických a
10 obecních. Také výčep piva v městě, kde si vrchnost
zřídila hostinec, nebyl asi již výhradný. Od r. 1674 dělali
si nákladníci slad v obecní sladovně a platili z měřice l
l/2 kr. Za vaření v obecním pivovaře platili z várky po 4 zl
a od r. 1696 jen po 3 zl. V tomto roce počala přispívati obci
vrchnost na vyšší kontribuce neoprávněně vybírané 40
měřicemi ječmene od rychtářů a mlynářů, z nichž se pro
lepší zhodnocení uvařilo pivo. To snad dalo popud k tomu, že
se vařily od r. 1711 vůbec na úhradu kontribuce zvláštní
várky, zvané kontribuční, na něž přispívali nákladníci
menším, ostatní větším množstvím ječmene a podruzi
peněžitou částkou, kterou vybírali desátníci. Ječmene se
odvádělo ročně 500-600 měřic a počet těchto várek
závisel na výši kontribuce. V r. 1716 ujednali si o tom
nákladníci s předměšťany závaznou smlouvu a r. 1728 vydala
obec pivovarní instrukci, kterou musela v r. 1747 obnoviti,
protože jí nebylo dbáno. V r. 1748 bylo nákladnických domů
36 (mezi a nimi 2 panské: č. 7 a l03), vařili pořadem, takže
na každého přišla várka o l0 sudech za 4-5 let a vynášela
asi 30 zl (někdy si obec nákladnickou várku kupovala);
kontribučních várek bylo asi 24 a obecních asi l2. Ale i tak
činil výtěžek z pivovaru a sladovny převážnou část
obecních příjmů.
Dne 20.5.1801 postihl město katastrofální požár, kterému
padly mu za oběť oba pivovary. V r. 1828 nařídilo gubernium
pronajmutí obecního pivovaru dražbou.
Měšťanský pivovar byl zrušen roku 1885, vrchnostenský v
roce 1909. Na počátku 20.století stál na místě bývalého
vrchnostenského pivovaru poštovní úřad.
