Málokterý návštěvník či občan Nového Jičína vstupující do knihkupectví a starožitnictví na náměstí tuší, že právě navštívil bývalý hostinec a hotel Axmann, respektive starý pivovar, kdysi před staletími hlavní sídlo novojičínského šenkovního bratrstva. Pivo se v Novém Jičíně totiž vařilo od založení města, i když první dosud zachovaná písemná zmínka o právovárečných měšťanech se datuje k privilegiu Jana z Žerotína z 24. 3. 1558. Uprostřed náměstí stál dřevěný pivovar, vařící ječné a žitné pivo. Původně jednopatrový dům patřil v 16. století měšťance Dorotě Bretschneidrové. Z archívních pramenů vyplývá, že po stržení prastarého dřevěného pivovaru uprostřed náměstí hledalo právovárečné bratrstvo místo pro pivovar nový. Císař Rudolf II. jim umožnil přikoupit dům vedle radnice a postavit pivovar zde. Nedostatek vody tento záměr zhatil, a tak si nalezli právovárečníci rohový dům severozápadní strany náměstí a v roce 1590 ho od Kašpara Bretschneidra odkoupili, aby tu v následujících třech letech pivovar vybudovali. Původně gotický objekt procházel stavebními úpravami. V roce 1667 byl celý stržen a do roku 1670 znovu celý vybudován. Sklepy domu byly pronajímány obchodníkům, při jarmarcích a trzích se pronajímalo rovněž podloubí, a to nejvíce lipnickým Židům, neboť zdejší Židé museli Nový Jičín opustit v roce 1562. Před domem se nacházela váha pro povozy, odtud vedly dva dlážděné chodníky: jeden ke kašně, druhý k tzv. bílé studni. Přední frontu patrového objektu zdobily sluneční hodiny. Při obrovském požáru města v roce 1768 byl postižen i pivovar, ale záhy byl opět vybudován. V polovině 19. století přestal vyhovovat provozním požadavkům, pivo se tu přestalo vařit v roce 1834 a dům sloužil nadále jen jako výčepní. V majetku šenkovního bratrstva objekt zůstal až do roku 1868, kdy byl prodán bohatému novojičínskému Židovi Ignáci Sachsovi, po staletích opět prvnímu usazenému ve městě. Dům pak sloužil jako hotel a hostinec, s výčepem piva, vína, kořalky, kávy a jiných teplých tekutin, od roku 1884 pod jménem tehdejšího majitele Josefa Axmanna, a to až do poloviny 20. století. Bohužel, žádná významná osobnost, kníže či arcivévoda se tu neubytovala, na rozdíl od vedlejšího domu, hostince U zeleného stromu, dnes řeznictví, kde pobýval sám císař Josef II. Náš dům, bývalý pivovar, byl ale v dobách své největší slávy vlastně symbolem bohatství a prosperity šenkovního bratrstva i města samotného. Jeho význam se nepřímo obnovil ještě ve dvacátém století. A to tehdy, kdy Nový Jičín řešil otázku vybudování městského kina, které bylo provozováno v nejrůznějších sálech města. K objektu totiž náležela sladovna, od poloviny 19. století chátrající. A tak byla zbourána a na jejím místě v roce 1930 vyrostla nová moderní budova městského kina, sloužící po několika přestavbách a modernizacích dodnes. Nový pivovar byl zrušen asi 1912. 
Městská rada na svém zasedání 22. dubna 1930 schválila zakoupení staré sladovny pivovaru Siegfrieda Herze, která stála na místě, kde se dnes nachází kino. Stará sladovna vzala za své, konečně, pivovar již dávno nebyl funkční, objekt byl zbourán a již koncem srpna téhož roku se započala stavba nové budovy.