Výroba piva má v Ostravě stovky let trvající historii. V dávných časech po založení Ostravy byly povinnosti měšťanů vyváženy ceněným privilegiem vařit a šenkovat pivo. A také prodávat víno a kořalku. Šlo o takzvané propinační právo, a kdo ho získal, byl na společenském žebříčku hodně vysoko. Várečné právo bylo vázáno na dům a vycházelo ze Zlaté buly Karla IV. z roku 1398. V Moravské Ostravě bylo od počátku 64 právovárečných domů číslovaných jinak než ostatní domy, jen čas od času bylo dovoleno vařit pivo i podřadným maloměšťanům z předměstí. Toto dávné právo se neměnilo ani v době, kdy se původně velká Moravská Ostrava stala nejmenším biskupským městem, Brušperk a Příbor ji co do počtu obyvatel a domů předběhly, přesto Ostravě nebylo privilegií vařit pivo ubráno a ostatním přidáno. Jen stavení s tímto právem se mohlo nazývat dům, ostatní byly jen baráky, grunty, chalupy. Přitom vařit pivo nemohli všichni obdaření touto výsadou současně, ale jen podle systému zvaného pořádka. Aby se stačilo vypít a bylo pořád čerstvé. Délka " pořádky" se měnila, ale bylo to zhruba kolem osmi dnů. V roce 1564 se někteří měšťané Moravské Ostravy obrátili na olomouckého biskupa Marka s prosbou, aby omezil počet právovárečných domů a velkého množství šenků, především tedy v předměstí. Byli vyslyšeni. Nicméně biskup Marek již několik let předtím stanovil pro Ostravu určitý řád. Jednak majitelé varného práva nesměli vystavovat více než povolené množství piva dané množstvím chmele, měli ve varnách bedlivě střežit oheň pod pohrůžkou vězení na Hukvaldech. Úřední osoby se měly vystříhat chození do krčem a nestřídmosti. V šencích platila povinnost dodržovat míru, kdo vstoupil, musel z vlastní iniciativy odevzdat zbroj. Jestliže se někdo posadil s mečem, kuší, šavlí či halapartnou, mohlo s ním být zacházeno jako s lotrem. Biskup Pavlovský nařízení pro Ostravské ještě zpřísnil. V domech šenkovních zapověděl čepovat pivo a víno o nedělích a svátcích po celou dobu konání bohoslužeb, aby lidé nebyli odváděni od zbožnosti. V Moravské Ostravě se vařívala piva lehká, prostřední a silná. Nejsilnější z nich bylo pivo marcové či mařec ( březnové). Byl to v podstatě ležák hořké chuti, do kterého se přidávalo více chmelu, vařil se výhradně v březnu, ležel v sudech až osm týdnů a měl vydržet celé léto. Jeden var se zpravidla týkal zhruba deseti až dvaceti sudů, přičemž sud míval přibližně 240 litrů. Var se čepoval nejčastěji osm dnů. Bílá piva se vařila z pšenice a tmavá z ječmene, případně se používala směs. Později se ustálilo vaření piva výhradně z ječmene. K tomu na okraj, že za obou světových válek se kvůli nedostatku ječmene vařilo pivo velmi často z pšenice. Lidé poddanských obcí Přívoz, Čertova Lhotka a Nová Ves pivo vařit nesměli, ale konzumovat měli povoleno výhradně chmelovinu ostravskou. Například olomoucký biskup Thurzo udělil roku 1558 právo otevřít svobodnou hospodu fojtu Janovi z Vítkovic s přísnou podmínkou, že bude čepovat toliko ostravské pivo. Nařízení o konzumaci toliko místního piva se velmi často kontrolovalo. Ostatně, ani místní nápoj neměl šanci uplatnit se jinde, v okolních obcích bránila vrchnost pít pivo od sousedů, byť třeba levnější a chuťově lepší. Pokusy toto striktní nařízení obejít byly trestány. Z konzumace piva totiž plynuly vrchnosti, měšťanům i městům značné zisky. Tak třeba ostravský rychtář s velkou horlivostí dohlížel na to, aby místní lidé při svatbách, svátcích či o hodech nekupovali pod rukou levnější piva odjinud. Prudce a bez pozvání vnikal s ozbrojenými strážci do domácností a zkoušel namátkou upíjením ze džbánků na stole, zda jde opravdu o místní pivo. A že to poznal, na to můžete vzít jed. Kdo byl nachytán při podvodu, platil velkou pokutu.
Teprve rozvoj svobodného podnikání na přelomu 19. a 20. století sem však vnesl dosud neznámý prvek obchodní soutěže a konkurenčního boje. Zmínka o prvním pivovaru v Ostravě je z roku 1702. Stával údajně v prostoru dnešního Jiráskova náměstí, kde se jednomu místu říkalo " staré pivovařisko". Z toho lze vyvodit, že už stál i nový pivovar, který byl pravděpodobně na současné Pivovarské ulici, přičemž jeho budova byla zbourána až v sedmdesátých letech minulého století. Ze záznamů je zřejmé, že měšťanský pivovar vystavil v roce 1746 zhruba 162 sudů piva. Zajímavý je také pivní řád z roku 1830, který v pěkné moravštině sepsal ostravský měšťan a mistr soukenický Valentin Foltin. Nabádá, " aby pivo všeho uhnileho a nepříjemneho šmaku chraněno bylo. z čeho nasleduje, že smradlave pivo žaden pit nechce, chrobaci se v bečkach naleznu.". Také sládek byl zmocněn, aby pomocníka, který do práce přijde opilý anebo nebezpečně s fajkou po pivovaru chodí, na místě z práce vyhnal.
Vedle původního měšťanského pivovaru vznikly v Ostravě další závody, které se rozličnými prostředky snažily ucházet o přízeň zákazníků-konzumentů. Jedním z nich bylo zřizování značkových hostinců, v nichž producenti piva nabízeli své zboží. Po celou druhou polovinu 19. století dodával pivo do ostravských hospod téměř výhradně městský pivovar v Moravské Ostravě, který byl pronajat a později prodán významnému židovskému podnikateli Markusi Strassmannovi. Součástí jeho obchodní strategie byl i provoz restaurace umístěné v domě čp. 74, který byl současně hlavní správní budovou pivovaru i sídlem početné rodiny majitele. Podnik se nacházel na Pivovarské ulici naproti zadnímu traktu staré radnice a pamětníci si jej nejspíše vybaví pod názvem Ostravská pivnice, i když původně se nazývala prostě jen Pivovarská. Návštěvníkům se zde na počátku minulého století skýtala bohatá nabídka čtyř druhů piva. Vedle klasického ležáku se čepoval i tzv. březňák, tmavý kozel a specialitou bylo pivo Císařské. Horké letní dny mohli hosté příjemně strávit v zahradní restauraci s výhledem na řeku. Tradiční zábavu zajišťovala kuželková dráha a živé koncerty hornických kapel. Ze slezského břehu Ostravice konkuroval Strassmannovi v produkci piva Emanuel Neumann, majitel pivovaru v Radvanicích. Ten získal roku 1874 dům čp. 37 na centrálním ostravském náměstí, v němž zřídil proslulou Radvanickou pivnici. O bezmála dvacet let později provedl Neumann rozsáhlou přestavbu tohoto domu a zahájil v něm provoz nového reprezentativního hotelu nesoucího jméno Gambrinus (Dnes se v tomto domě na Masarykově náměstí v Ostravě nachází lékárna). Nacionální konflikt mezi Čechy a Němci se na konci 19. sto letí přenesl i do roviny ekonomické. České politické elity v Ostravě založily v roce 1898 vlastní akciový pivovar. O rok později došlo k výstavbě pivovarské restaurace se zahradou na Cihelní ulici. Produkty zde prodávané konkurovaly především výrobkům Strassmannovým, což dokládá i jejich nápadně podobná skladba. Zákazníkům byl nabízen zaručeně "český" ležák a březňák, tmavé pivo Ostravský havíř a speciální Královské.