K výnosným středověkým živnostem poděbradských měšťanů patřilo vaření piva. Právo vařit a šenkovat zlatý mok mohli jen ti, co měli své domy uvnitř hradeb. V roce 1531 bylo město ale na svém právu prodávat pivo na celém poděbradském panství zkráceno. Tehdy za správy zástavního držitele pana z Gutštejna se postavil vrchnostenský pivovar. Nové rozdělení okolních venkovských krčem a pivnic mezi město a vrchnost pak situaci na dlouhou dobu stabilizovalo. „Městský pivovar zásoboval krčmy striktně pouze v obvodu jedné míle. Ostatní krčmy na panství odebíraly pivo zámecké. Až do konce 16. století existovaly v Poděbradech dva městské pivovary, postaveny a udržovány však byly z peněz vrchnosti,“ uvádí Eva Šmilauerová v publikaci Poděbrady v proměnách staletí. Pro pokojný a bezkonfliktní postup při vaření piva si měšťané vypracovali zvláštní pravidla. Z těchto artikulí je patrné, že úlohu organizátora této činnosti vykonával především městský úřad. Ječmen měli právovárečníci vlastní, pěstovaný na svých předměstských hospodářských dvorcích neboli forbercích. Do vrchnostenské pokladny plynuly od právovárečných měšťanů poplatky zvané varné. Z každého varu se platilo po šesti groších. Kromě toho odváděli živnostníci vrchnosti sněmem nařízenou daň zvanou posudné.

Pivovar byl založen kolem roku 1900 a zrušen 1950. Maximální výstav dosahoval 12 000 hl. Mohutný oheň v roce 1832 zničil mj. i městský pivovar.