Jediným exportním artiklem Slaného v 16.století bylo pivo, vařené v 10 soukromých měšťanských pivovárcích a vyvážené do Prahy i za hranice. Na konci třicetileé války přibyl ve městě panský pivovar, vystavěný Jaroslavem Bořitou v letech 1626 –1629 pod Ungeltem v nynější Štechově ulici. V r. 1687 dal Jiří Adam II. z Martinic vystavět vedle piaristické koleje panský hostinec (čp. 160 ), kde se čepovalo pivo z vrchnostenského pivovaru. Kolem r. 1750 proběhla úprava fasády martinického pivovaru, jež se asi nepřímo účastnil Kilián Ignác Dienzenhofer (1689 – 1751).
Barokní historik Bohuslav Balbín na sklonku 17. století napsal, že „Slánští nejen svou vodou, v níž sůl jest obsažena, ale také svým znamenitým pivem daleko široko jsou známí, ctění a proslulí“. Věděl asi, co říká, protože při přípravách svých historických prací procestoval celé České království a přitom měl příležitost ochutnat i slánské pivo. To se v desítce právovárečných domů i v panském pivovaru vařilo pro vlastní potřebu majitelů a vyváželo se i do okolních obcí i do zahraničí. Největší sláva ale v Balbínově době na slánské pivovarnictví teprve čekala a je spojena se jménem sládka Františka Ondřeje Poupěte. Narodil se v roce 1753 v Českém Šternberku a řemeslu se vyučil u staršího bratra, sládka ve Velké Bíteši. Poté působil na několika místech v Čechách. Hlavní příčinu nedostatků viděl ve špatném vybavení pivovarů a mnohdy i v osobách sládků, kterým chybí patřičné vzdělání. V roce 1794 proto napsal knihu O umění vařit pivo. V tomtéž roce ho také majitelka smečenského panství hraběnka Anna z Clamu a Martinic pověřila vedením panského pivovaru ve Slaném. Poupě zlepšil kvalitu vyráběného piva. Slaný opustil v roce 1798 a odešel do Brna, kde zavedl do vaření piva řadu novot, jako například systematické využívání teploměru a hustoměru. Na počátku nového století vydal vůbec první odborný spis o pivovarnictví v češtině s dlouhým názvem začínajícím Počátkové základného naučení o vaření piva...
Od konce 18. století počalo město zápasit s nedostatkem vody. Situaci neřešily ani smlouvy s vrchností o regulování přívodu vody do panského pivovaru a o zřízení stálého vodovodu. Dělení vody pro obec a pivovar se mělo dít v městské věži (vodojemu) „u fortny“. Hospodářská krize v 80. letech 19. století znamenala konec slánského pivovaru Clam-Martinců. Budovy byly zbořeny v roce 1884.
Na místě bývalého martinického pivovaru vznikla na dnešním Komenského náměstí obecná i měšťanská chlapecká škola. Roku 1892 o tom rozhodla místní školní rada a zakoupila objekt pivovaru za deset tisíc zlatých. V březnu 1894 byla stavba zahájena, výuka od r. 1895.