Počátky pivovarnictví ve
Strakonicích sahají do hlubokého středověku.Panský
pivovar
se připomíná již
zhruba v polovině třináctého století, ještě před vznikem
samotného města. Várečné právo obdrželi měšťané
listinou Bavora IV. ze Strakonic dne 8.12.1367. Jak již to
chodí, privilegia byla v průběhu času podrobována různým
zpochybněním a sporům mezi měšťanstvem a vrchností, které
se konkurence pranic nelíbila. Tahanice vyvrcholily v roce 1488, kdy velkopřevor
Jan ze Švamberka vydal městské privilegium, omezující prodej
z panského pivovaru. České pohrdání autoritami však má
hluboké historické kořeny, a tak se nelze divit, že problémy
pokračovaly. Proto vydal velkopřevor maltézských rytířů Jan z Wartemberka v
roce 1538 další výnos, který ukládal poddaným z celého
panství kupovat pivo pouze od právovárečných měšťanů.
Ani to však neučinilo konec půtkám, a tak i nadále dochází
k periodickým omezením a potvrzováním privilegií. Asi nejkritičtější situace byla v
první polovině 17. Století, jednak díky oklešťování práv
várečných měšťanů, ale hlavně v důsledku třicetileté
války. V té době bylo ve městě 158 právovárečných domů,
které se v dané situaci neměly šanci uživit. To vše přinutilo zchudlé měšťany v roce 1649 k založení společného pivovaru v
domě čp. 47. A právě tímto rokem se začíná oficiální
historie pivovaru ve Strakonicích.
Krátce po založení pivovaru,
ke kterému patřila též sladovna, prochází pivovarství ve
Strakonicích další zkouškou: velkopřevor Vilém Leopold z
Regensteinu uvalil na město prohibici a zakázal zde výronu i
šenkování piva vůbec. Po různých soudních peripetiích
nakonec císař Leopold I. spor urovnal a - byť jen pro místní
potřebu - výrobu a prodej piva opět povolil. Po zbytek feudálního období se
pak již nikdo nepokusil várečné právo ve Strakonicích
zásadním způsobem napadnout. Městský pivovar v čp.
47 procházel rukama početných nájemců, i když od roku 1833
byl neomezeným vlastnictvím právovárečníků. Vedle tohoto
pivovaru ještě stále přežívala řada menších výrobců, a
teprve v polovině 19.století začalo docházet ke slučování
výroby piva ve městě. V roce 1840 vystavil měšťanský
pivovar
6 737 hl piva, zhruba stejné množství jako dominikánský
pivovar (ten ukončil svou
činnost až v roce 1909). Po roce 1865 byla ukončena praxe
pronajímání pivovaru a právovárečné měšťanstvo se ujalo
výroby piva ve vlastní režii. V roce 1866 bylo uvařeno 133
várek po zhruba 60 hl, z toho 129 devíti a 4 desetistupňové,
šlo tedy - dnešníma očima
- o produkci průměrného minipivovaru.
Zvyšující se poptávka po pivu
vedla k postupnému přechodu na průmyslové technologie a
posléze v letech 1873 - 1874 k výstavbě Parostrojního
pivovaru na strakonickém
Podskalí. V původním objektu byla zřízena sladovna. V té
době byla v oboru mimořádně vysoká konkurence a ta si
vynutila další modernizaci zkvalitňování nejen výrobku
samotného, ale i odbytu. V roce 1881 byl dosažen výstav 14 000 hl, hned v následujících letech byly dobudovány tři sklepy,
rozšířené do konce
století o další prostory. Tehdy již objem výroby překročil
30 000 hl v širokém sortimentu: vařilo se 100 pivo,
ale i 120 ležák a již
tehdy byla na trhu značky Dudák (130 tmavý
speciál).
Období prosperity bylo
vypuknutím první světové války násilně přerváno, výroba
se drasticky omezovala a dolů šla i kvalita (stupňovitost
klesla na 5 %). K podstatnému zlepšení nedošlo ani na
počátku existence ČSR, kdy pivovar zaměstnával asi 60 osob a
produkoval necelých 6 000 hl. Vedení pivovaru krizi čelilo
aktivně - rozšiřovalo
síť vlastních hotelů i výčepů, prodávalo slad, les a
říční písek a rozšířilo sortiment o sodovou vodu. Již
během první poloviny dvacátých let byla krize překonána a
od roku 1923 byl sortiment piv vyráběn ve složení 100
Strakonické světlé
výčepní, 100 tmavý Primátor, 120 Nektar
a speciální tmavý 140 Strakonický
Dudák. V roce 1930 pivovar dokázal svou tehdejší kapacitu 50
000 hl realizovat ze čtyř pětin. To dovolovalo podniknout
řadu investičních akcí, které probíhaly po celá třicátá
léta.
Pivovar byl znárodněn zestátněním Vyhláškou ministra průmyslu
ze dne 27. 12. 1945. Na základě § 1, odst. 4 dekretu
presidenta republiky ze dne 24. října 1945, čís. 100 Sb., o
znárodnění dolů a některých průmyslových podniků.
Druhá světová válka byla
další morovou ránou pro rozkvět pivovaru a v jejím závěru
se vyrábělo pivo o stupňovitosti 3,5 %. Na rozdíl od období
po první světové válce, k oživení došlo téměř
bezprostředně po konci okupace. V letech 1945 - 1947 tak
kolísal výstav mezi 25 a 35
tisíci hektolitrů. Hned rok následující však přinesl
další změny, tentokrát ve vlastnických vztazích. Vyhláškou ministryně výživy ze dne 3. července 1948 o znárodnění některých průmyslových a jiných výrobních podniků
a závodů v oboru potravinářském podle § 1, odst. 3 zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 115 Sb., o znárodnění dalších
průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském byl dnem 1. ledna 1948 znárodněn
"Parostrojní pivovar pravovárečného měšťanstva v Strakonicích", Strakonice (majitel pravovárečné měšťanstvo).
K 1.lednu
1948 byl pivovar začleněn do n.p. Jihočeské pivovary
České Budějovice. Administrativní opatření
příznačná pro tuto dobu v celé společnosti přišla v
průběhu 50.let XX.století ještě dvakrát: v roce 1953 byl
pivovar přičleněn do n.p. Pošumavské pivovary
Protivín a od dubna 1958 jako
samostatným závodem podniku Jihočeské pivovary České
Budějovice, jehož nástupcem byl s.p. Pivovary České Budějovice (od roku
1989).. Přes různé administrativní peripetie výroba piva ve
Strakonicích neustále stoupala: v padesátých letech
20.století bylo dosaženo 60 000 hl, v roce 1964 již 103 000 hl
a ještě před rokem 1989 se toto číslo zdvojnásobilo.
Dochází k inovaci značek - tmavé pasterované 140
pivo Strakonický Dudák se
vařilo od roku 1954, 120 ležák stejného jména se vyrábí od
roku 1956 dodnes. Průběžně probíhala i modernizace pivovaru
(úpravna vody, instalace čtyřnádobové klasické varny). Do
roku 1999 tak byl pivovar všestranně připraven na objemy
výroby téměř čtvrt milionu hektolitrů při zachování
vysoké kvality.
V druhé polovině devadesátých
let se již ve Strakonicích nepodařilo překračovat hranici
200 000 hl, podnik tak patří do skupiny pivovarů
označovaných za "malé". Přes zachování klasické
technologie se daří modernizovat výrobu - stáčírna lahví a
sudů, rekonstrukce chlazení a instalace průtokového
průtokového pasteru.