[ HOME ]          [ historie ]   [ pivovary V ] 

Velvary byly ještě za Karla IV. městečkem. V dějinách Velvar není objasněna právní podřízenost. Zatím co většina svobodných královských městeček a měst byla podřízena královskému podkomořímu, Velvary podléhaly úřadu nejvyššího purkrabího pražského. Tím byl v letech 1570-1592 pan Vilém z Rožmberka a nechal se souhlasem císaře Rudolfa II. připojit Velvary pod svou správu. Velvarům nařídil, aby ve své krčmě čepovali pivo roudnické z jeho pivovaru. Toto nařízení velvarští měšťané cítili jako velké ponížení. Purkrabí také každoročně dosazoval městskou radu. Velvary povýšil na svobodné město královské 4.dubna 1482 král Vladislav II. Jagellonský, včetně privilegií na vaření piva a mílové právo. Ještě toho roku však při velkém požáru města všechna privilegia shořela. Daná privilegia, včetně předchozích, které vydal Karel IV., Zikmund a Jiří z Poděbrad, obnovil král Vladislav II. Jagellonský 1.listopadu 1482.

Královská města považovala za své výsadní právo zakládání pivovarů, výrobu a prodej piva. Toto právo chránila velmi dlouho proti šlechticům, kteří usilovali o to, aby na svých panstvích mohli vařit a hlavně prodávat pivo. Výsada vaření a prodeje piva přinášela městům a měšťanům vysoké zisky. Zpočátku každý právovárečný měšťan vařil pivo doma, kde je také šenkoval. Později si obec Velvary vybudovala vlastní obecní pivovar, ve kterém již počátkem 12.století vařili právováreční občané, kteří se ve várkách střídali. Domy, na kterých bylo vázáno právo vařit pivo byly prodávány až za čtyřnásobnou cenu proti ostatním domům. Z první poloviny 14.století jsou ve Velvarech záznamy o sladovnickém a pivovarském cechu. Rozmach zemědělství ve druhé polovině 14.století vytvořil podmínky pro vznik mlýnů. Zvýšily se výnosy obilí, hlavně ječmene a rozšířila se plocha chmelnice. Dříve byly chmelnice pouze podél hradebních příkopů. Později u Podhorního mlýna a v koncích Trávníka (dnes prostory cukrovaru).

Odpor českých stavů proti králi Ferdinandovi I. roku 1547 byl v královských městech pokutován zvláštní platbou z každého sudu piva. Platba této pivní berně - posudného, trvala až do roku 1820. Nejvyšší pražský purkrabí Jaroslav Bořita hrabě z Martinic poručil velvarským, aby platili z každé várky piva po zlatém rýnským za věrtel. K výběru daní byli zvoleni 4 měšťané, kteří je odváděli hejtmanovi purkrabských statků panu Baltazaru Vernerovi. Po smrti pana Jaroslava Bořity z Martinic zadrželi velvarští povinnou berní pivní daň od 9.listopadu 1649 až do 1.září 1650. Purkrabský písař Adam Ludvík Keil ze Šternberku urgoval 3.července 1650 zaplacení posudného včetně úroků. Město Velvary zaslalo předsedovi České komory panu Vilému Albrechtu Krakovskému z Kolowrat prosbu o odpuštění těchto daní. Předseda České komory vydal 19.října 1650 dekret osvobozující od zaplacení tohoto posudného.

Mimo uvedené daně muselo město přispívat stanoveným množstvím piva do děkanské kuchyně. Roku 1631 při kostelní visitě bylo rozhodnuto doplnit smlouvu o děkanských důchodech: "...každý kdož ze sousedóv pivo vaří, jednu čtvrci (vědro) piva bílého jednou do roka má dáti." Roku 1651 bylo poznamenáno, že děkan bere "...piva z každé ve městě vařené várky ječného soudek držící 3 konve a z pšeničného jednu čtvrci." Když děkan Jodl v roce 1651 přibral kaplana, zavázala se obec přispět na jeho výživu 6 sudy piva ročně. Ke konci 18.století dostal děkan Vrána z každé várky, která byla 20 sudů, vědro piva zdarma. Mimo to dostal z každé várky 2 vědra na přívažek - tj. měl za povinnost na 2 vědra dodat korec ječmene a jeden zlatý rýnský jako posudné. Děkan však celé posudné neplatil. Polovinou přispívala zádušní pokladna.

V roce 1615 jsou ve Velvarech připomínány dva pivovary - obecní a druhý. O druhém pivovaru z historických podkladů není mnoho známo. Během třicetileté války byl zničen a již nebyl obnoven. V obou pivovarech se vařilo pivo bílé (pšeničné) a hořké čili ječné. Od Martina 1615 do Hromnic 1616 bylo 5 varů bílých, 15 varů ječných a z nich vyrobeno 225 věrtelů piva. Ve čtyřech čtvrtletích se tedy svařilo kolem 900 věrtelů, tj. asi 2 230 hl piva. Ve vsi Velká Bučina u Velvar držela urozená paní slečna Anna Žofie Čachovská z Vymyslic manský dvůr s pivovarem, krčmou a chalupou. Tento majetek prodala 24.května 1738 městu Velvary za tržní částku 7 000 zlatých. Smlouva byla schválena 3.června 1738 lenním pánem a držitelem zámku v Mělníku Františkem Antonínem hrabětem Černínem z Chudenic, pod kterého manský dvůr patřil. Ihned po převzetí Velké Bučiny městem byl zdejší pivovar zrušen a várky přeneseny do městského pivovaru. V této době bylo ve Velvarech 88 právovárečných domů, takže pivo směli vařit skoro všichni měšťané.

Město Velvary pronajalo v roce 1759 svému primátorovi Floriánu Mikulovskému, kantoru a varhaníkovi, na 12 let veškeré městské dvory, mlýny, hospody, pivovar a ostatní reality. Tento majetek přivedl za svého působení k velkému rozkvětu a tím také vzrostly i městské důchody.

Výroba piva byla ve velvarském pivovaru zastavena v roce 1869. Důvody, které vedly ke zrušení nejsou známy.

  

 

 

 


 
 
Pivovary.Info