[ HOME ]          [ historie ]   [ pivovary V ] 

Pivo se ve středověku považovalo nejen za nápoj, ale i za relativně levnou a sytou potravu. Na samém začátku se pivo vařilo doma a primitivní domácí pivovar tvořila pánev nebo kotel.

Pivovar v cisterciáckém klášteře Vyšší Brod se poprvé uvádí již v roce 1380 a pivo vařili samotní mniši. V první polovině 15. století jsou uváděni jako klášterní sládci Mikuláš, Jakub a Friedrich. Vyšebrodský farář, který nepatřil mezi mnichy, si s lítostí poznamenal: “Obvod vyšebrodské farnosti musel být rozsáhlý a zdejší farář musel vynakládat velké úsilí, zatímco tamním mnichům u lesa se již vede lépe. Tam již šumí ječmenná šťáva a proudí do sklepa.“

Dne 24. srpna 1524 vydal vyšebrodský opat Christophor Knoll se souhlasem Jana z Rožmberka privilegium měšťanům a usedlíkům městyse Vyšší Brod, kde se v pátém bodě píše: „Do vzdálenosti jedné půlmíle ve vesničkách patřících k našemu kostelu, nesmí nikdo z tamních obyvatel nabízet na prodej žádné pivo ani vyrábět slad, nýbrž jen to množství, které sám pro svůj dům potřebuje, smí po právu mít.“ Ale již 5. února 1531 rozhodl Jan z Rožmberka o sporu městyse Vyšší Brod se Studánkami ohledně pivovarnictví takto: “Bohatým a chudým ze Studánek milostivě povolujeme a milostivě souhlasíme, aby ve svých domech pro svou potřebu dělali slad, aby vařili pivo k užitku svých hostů, a to na věčné časy, aniž by tím vznikaly stížnosti a nedorozumění s Vyšším Brodem. Avšak nesmějí pivo čepovat ani nabízet na prodej, toho je jim zcela zapověděno.“ Také Artikuly vydané v roce 1540 rychtářům a poddaným zdůrazňovaly, že poddaní mohou navařit „k svému truňku a pro čeleď piva, kolik kdo chce, nikdo však nesmí šenkovat či prodávat, leda by měl k tomu zvláštní výsadu povolení.“

Měšťané v Rožmberku nad Vltavou sladovali obilí a vařili pivo již od roku 1379 a v roce 1514 potvrdil Jan z Rožmberka toto privilegium znovu. Nevíme přesně, kdy vznikl panský pivovar na Rožmberku, bylo to však již také v závěru 14. století.

Původní anarchie domácího vaření, kdy každý měšťan vařil ve svém domě piva kolik chtěl, tedy byla nahrazena pevným řádem. Právo várečné bylo jednou z hospodářských výsad měšťanů. Její rentabilita byla zajišťována tzv. mílovým právem, které bránilo vzniku sladoven, pivovarů a šenků v určité oblasti kolem města, jež nepatřily měšťanům nebo vrchnosti. Do roku 1479 právovárečníci museli pouze odvádět pravidelné dávky a poplatky (povarné za vaření piva, šenkovné za čepování, pokrčemné z hospody, posudné za vystavování piva k prodeji), potom podle usnesení zemského sněmu potřebovali i povolení od vrchnosti. Platby z piva byly vítaným příspěvkem do rožmberské nebo cisterciácké pokladny. Proto nebránili měšťanům, aby vystavovali pivo do jejich vesnic, naopak poddaným ukládali, že musí brát pivo od nich a nesměli konzumovat pivo cizí.

Většinou se prodávala pinta piva (asi litr) za dva haléře; haléřů bylo do groše čtrnáct. Za dva haléře se prodával i chléb nebo 14 vajec. Také víno bylo v té době přibližně stejné ceny jako pivo.

Vařila se především piva tmavá z ječmene, v klášterním pivovaře se vařilo pro opata a vzácné hosty i „bílé pivo" z pšenice. V poznámkách k Březanovu Života Viléma z Rožmberka se píše: “Obrovská spotřeba piva v Čechách (odhadováno pro 16. století na 200 litrů ročně na osobu včetně dětí) byla důsledkem požívání piva jako jedné ze základních potravin, doslova tekutého chleba.“

Již na počátku 16. století dochází ve Vyšším Brodě k zřízení „pivovarských domů,“ kde pro jednotlivé právovarečníky vařili pivo sládkové. Prvními vyšebrodskými sladovníky byl rod Mälzerů, což v českém překladu znamená sládek. Jako první je uváděn v letech 1525, 1530 a 1534 Jakob Mälzer. Jak v městském, tak i v klášterním pivovaře se ve Vyšším Brodě vařilo tmavé nebo také červené pivo. Bylo z ječmene, lehčí nahořklé chuti a tvrdilo se o něm, že čistí krev. V klášterním pivovaře se vařilo pro opata a vzácné hosty i „bledé pivo“ z pšenice, které bylo „husté, ani příliš sladké, ani hořké.“ Suroviny na vaření piva byly v místě včetně chmelu, který se pěstoval na Olivetské hoře a v údolí Hvězdné. V roce 1576 žádá Vilém z Rožmberka vyšebrodského opata, aby mu přenechal výčepní právo na mnoha vesnicích kláštera na doživotí, aby zlepšil své příjmy. Jak poznamenal klášterní kronikář: “tento rožmberský pán trpěl nedostatkem peněz.“

Od roku 1577 platil městský pivovar ve Vyšším Brodě paušální poplatek 60 kop míšenských grošů klášteru ročně. Vyšebrodský opat Georg II. Taxer nechal v roce 1584 vystavět i nový klášterní hostinec ve Vyšším Brodě. Sedmnáctého srpna 1597 se zavázal vyšebrodský opat Michael Fabritius Petru Vokovi z Rožmberka, že za jeho života nezřídí na klášterním území žádné nové pivovary, mlýny a rybníky. V listině Petra Voka z Rožmberka, která je datována 14. května 1608 v Třeboni, jsou potvrzena a rozšířena privilegia městyse Vyšší Brod. V bodě šest se píše o pivě: „Napříště, až na věčné časy, mohou radní a měšťané našeho městečka Vyšší Brod vařiti červené a bílé pivo, rovněž vyrábět slad a prodávat pivo podle jejich libovůle, aniž bychom jim v tom bránili my nebo ti, co přijdou po nás, ani opat nebo převor si nebude stěžovat. Ovšem (s výjimkou kláštera) nebude mít nikdo právo v okruhu jedné půlmíle (míle česká = 7,53 km) od našeho kláštera vyrábět pivo nebo slad.“

Roku 1628 platila městská rada ve Vyšším Brodě za pivo (posudné) sto rýnských zlatých ročně. V letech 1627 až 1642 byl ve Vyšším Brodě sládkem městského pivovaru Georg Kaidl. Dvacátého osmého března 1636 koupil vyšebrodský opat Georg II. Schroff Panský dům od vyšebrodského měšťana Georga Hammermüllera za 900 zlatých a přeměnil jej na hostinec. Prvním hostinským je zde uváděn Michal Schulz. Další vyšebrodský hostinec měl městský pivovar ve svém domě čp. 79, kde v letech 1653 až 1690 šenkoval Johan Mader. V roce 1651 byl za opata Georga Wendschuha modernizován klášterní pivovar a postavena nová lednice.

Když převzal vládu nad svým panstvím Vilém z Rožmberka, začal důsledně prosazovat panské pivo. V roce 1561 byl jmenován Michal Břeský z Ploskovic, aby dohlížel na rožmberské pivovary, a v roce 1569 vypracoval Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan pivovarský řád, který měl zabránit panským úředníkům, aby těžili z nedůsledného dozoru vrchnosti. Neustále také zvyšoval povarné, až bylo třeba „za bílé várky každýho roku vydávati 300 kop míšeňských." Po Vilémově smrti změnil jeho bratr a nástupce Petr Vok z Rožmberka platby z vyráběného piva. Z každého sudu, který měl objem 248 litrů, platily pivovary šest míšeňských krejcarů. Petr Vok v roce 1608 rovněž obnovil a rozšířil privilegia městyse Vyšší Brod. V bodě šest se píše o pivě: „Napříště, až na věčné časy, mohou radní a měšťané našeho městečka Vyšší Brod vařiti červené a bílé pivo, rovněž vyrábět slad a prodávat pivo podle jejich libovůle, aniž bychom jim v tom bránili my nebo ti, co přijdou po nás, ani opat nebo převor si nebude stěžovat. Ovšem (s výjimkou kláštera) nebude mít nikdo právo v okruhu jedné půlmíle od našeho kláštera vyrábět pivo nebo slad." Za vlády Petra Voka z Rožmberka došlo také k přestavbě již zchátralého panského pivovaru v Rožmberku.

Roku 1628 zvýšila buquoyská vrchnost poplatek za sud z dřívějších šesti míšeňských grošů na osm a nedbala protestů, které se proti tomu zvedly mezi měšťany.

Těžké boje vedl vyšebrodský opat Johan IV. Clavey s knížetem Janem Kristiánem I. z Eggenberku především kvůli zámeckým pivovarům v Krumlově a v Černé. 23. června 1669 přikázal kníže poddaným brát pouze panské pivo. Protože klášteru toto opatření vadilo, odvolal se do Prahy a k císaři. V klášterním pivovaře ve Sklářích u Hořic na Šumavě bylo od roku 1651 vystaveno 3 625 sudů piva a zrušení tohoto pivovaru by znamenalo zmenšení příjmů kláštera. Kníže na to odpověděl tím, že v noci ze 6. na 7. prosince nechal zničit celé zařízení klášterního pivovaru ve Sklářích. Ještě na počátku 18. století bojoval klášter s Eggenberky o prodejní místa v jihočeských vesnicích.

Počátkem 18. století byl největším pivovarem na Vyšebrodsku právě klášterní pivovar ve Vyšším Brodě, který v jediné várce uvařil 13 sudů a v roce 1712 celkem 489 sudů. Druhý největší co do množství vyrobeného piva byl pivovar Buquoyů v Rožmberku, dále městské pivovary v Rožmberku, ve Frymburku a ve Vyšším Brodě. Celkem bylo na dnešním území okresu Český Krumlov 26 pivovarů, které v roce 1712 uvařily 26 701 hl piva.

Klášterní pivovar existoval v letech 1380 - 1948 a vyrobil maximálně 8 000 hl piva ročně. Po 2.sv.válce byl v národní správě. Měšťanský pivovar zanikl v roce 1924, vaříval nanejvýše 2 000 hl moku za rok.

  

 

 

 


 
 
Pivovary.Info