Pivovar Golčův Jeníkov

Golčův Jeníkov, ul. 5.května 172, 582 82;

1819 - 1988, po znovuobnovení uzavřen 1996; prům. rv 35 000 hl; A. Millner, Státní pivovar, 1948-1988 Východočeské pivovary n.p.; před rokem 1988 vařil mj.pivo 11 % Zlatopramen, 7 %, 8 %, 10 %

Před uzavřením, kdy pivovar vlastnila firma Pivovar a sodovkárna Hema s.r.o.:
Jeníkovská desítka (světlé výčepní; alk.: 4,0 %; plněno do 0,5 l lahví a sudů)
Forman (světlý ležák; alk.: 5,2 %; plněno do 0,5 l lahví a sudů) 

OBZINOVA DVANÁCTKA
Kdysi proslulé Jeníkovské pivo, které se za první republiky vozilo na Pražský hrad a před pár lety i do hospody U žíznivého psa na náměstí Republiky, zřejmě navždy zmizelo v propadlišti dějin. Stroje pivovaru v Golčově Jeníkově, městečku na západním úpatí  Českomoravské vrchoviny, kde se pivo vařilo tři staletí, umlkly v roce 1996. Tady nezapracoval žádný pivní gigant, jeníkovský pivovar se dokázal položit sám. Tři roky před jeho uzavřením továrnu privatizovala česká firma Hema. Ta však začala mít problémy s odbytem, víc a víc se topila v dluzích a nakonec skončila v konkursu. Ve čtyřech jeníkovských hospodách dnes kralují havlíčkobrodský Rebel, plzeňský Gambrinus a Krušovice. Štamgasti restaurace U Goltze s nostalgií vzpomínají na údajně lahodnou Obzinovu dvanáctku, jeníkovské pivo, které svou přezdívku získalo podle bývalého komunistického ministra vnitra, jenž odtud pochází. "Nedalo se to pít," vybavuje si produkt místního pivovaru mladý výčepní Patrik Čáp a téměř se při té reminiscenci otřese. "Hnusný to bylo až ke konci, ale Obzinova dvanáctka byla špičková, to si nemůžeš pamatovat," opravuje ho jeden z jeníkovských pivních veteránů.

Pivovar Břeclav

Břeclav; Zámecké náměstí 5; 690 57; ; ;  [ tácky pivovaru ] 

Před uzavřením se zde vyrábělo:
Podlužan Ideál 10 % (výčepní světlé; alk.: 3,5 %)
Podlužan Primus 12 % (světlý ležák; alk.: 4,2 %)

Lichtensteinský pivovar byl založen v roce 1522. Později patřil akciové společnosti. V roce 1944 jej poškodily nálety, již následující rok byl však jeho provoz obnoven. Vyhláškou ministryně výživy ze dne 18. října 1948 o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském podle § 1, odst. 3 zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 115 Sb., o znárodnění dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském  byl  dnem 1. ledna 1948 znárodněn "Břeclavský zámecký pivovar a sladovna, akciová společnost v Břeclavi", Břeclav, okres Hodonín (majitel akciová společnost). Ve velké míře zásoboval také Slovensko. V dobách rozvoje vyráběl břeclavský pivovar šest druhů piva a produkoval až 180 000 hl tohoto nápoje. Pivovar a sodovkárna Břeclav a.s. vznikla v lednu 1994 na základě privatizačního projektu jako jedna ze čtyř společností z bývalé státní a.s. Pivovary a sodovkárny Brno. Podle zakladatelské listiny bylo společnosti vytvořeno základní jmění ve výši 87,792 mil. Kč a rezervní fond 8,779 mil. Kč. Na základě privatizačního projektu byl společnosti delimitován majetek z bývalých Pivovarů v hodnotě přes 38,967 mil. Kč. V této výši byl majetek veden i v účetnictví. Firmě se stalo osudným zavedení certifikátu na potravinářské zboží při vývozu na Slovensko, které pro ni bylo významným odbytištěm. Pivovar dne 23.června 1995 představil nový název piva - Břeclavský kanec. Bylo vařeno odlišnou technologií než původní Podlužan. V červnu 1995 se vyráběla jen čepovaná desítka, od konce července 1995 také světlá dvanáctka. Pivo se vařilo ve staré varně, zvýšila se jeho hořkost, snížila se barva. Lahvové pivo začaly prodávat po dodání nových etiket s čárkovým kódem. Pivo mělo vyšší obsah CO₂ , zakulacenou hořkost, nižší obsah zbytkových cukrů a vyšší trvanlivost (10 % - 1 měsíc, 12 % - 6 týdnů). Název se zvířecí tématikou byl zvolen proto, že pivovar se nacházel v místech, kde dříve byla kančí obora. Místní pamětníci vzpomínali na pivo Břeclavský kozel. Na počátku roku 1996 se pivovar vrátil k tradiční oblíbené značce Podlužan a ukončil neúspěšné používání nové značky Břeclavský kanec."Chuť Podlužanu bude taková jaká vyhovuje zákazníkům," řekl ředitel pivovaru Josef Zlatník. "Středně prokvašené pivo se zbytkovým extraktem, který dává pivu nasládlou chuť." Pivovar zavedl tunelový pastér, který zabezpečil lahvovému pivu minimální tříměsíční trvanlivost. Firma se snažila obnovit vývoz na Slovensko, Podlužan se měl objevit na Zlínsku a Brněnsku. Pivovar se chtěl soustředit na sudové pivo. Pro lahvové pivo společnost připravila nové etikety a sortiment obohatilo osmistupňové pivo. Znalci si pamatují Švejkovu desítku a Švejkovu dvanáctku s registrovaným názvem i etiketou, která zpodobňovala hlavu dobrého vojáka Švejka, známou z obrázků malíře Josefa Lady. Podlužan vyráběl světlé desetistupňové pivo Ideál a tmavou "desítku" s názvem Mazák, tmavý ležák Speciál a světlý ležák s názvem Primáš. Společnost Pivovar a sodovkárna Břeclav a.s. podala v roce 1996 žalobu na Ministerstvo zemědělství ČR jako na svého zakladatele o zaplacení 49 mil. Kč, což byla částka nesplaceného upsaného základního jmění.
Pivaři litují své dvanáctky: Z brány břeclavského pivovaru se od roku 1996 nevyvezl ani hlt piva. Pivovar byl před pěti lety nabídnut k privatizaci. Ta se však nepovedla a na zadlužený podnik byl vyhlášen konkurz. Břeclavský Podlužan je tak zřejmě minulostí. "Je to velká škoda," povzdechl si osmasedmdesátiletý František Červenka z Břeclavi. "Dvanáctka Podlužan byla bez konkurence. Co postavili novou varnu, stálo ale pivo za pendrek. Pak se jen střídali ředitelé, a stejně nic nezachránili," prohlásila jednohlasně skupinka místních mužů.
Anna Procházková, 46 let, starostka, Břeclav: "Nejsem pivař. Pivovar tady ale léta existoval a měl svůj význam, proto si myslím, že spoustě lidí tady břeclavské pivo chybí."
Petr Svoboda, 45 let, řidič, Břeclav: "Nejlepší byla dvanáctka ze staré varny. Byl bych rád, kdyby se to vrátilo. Pivo musí mít tradici a to břeclavské mělo. Bylo to městské stříbro."
Miroslav Loučka, 45 let, živnostník, Břeclav: "Podlužan bylo nejlepší pivo, od mládí jsem nic jiného nepil. Navíc jsem jako patnáctiletý študák začal v pivovaře brigádničit. Je to maximální škoda. I pracovní příležitosti tím ubyly."
Josef Červenka, 87 let, důchodce, Břeclav: "Škoda, že se výstavy nedožil břeclavský pivovar. Chybí nám. Byli jsme s pivovarem srostlí. Vzpomínám si dobře na formany, když jezdívali do slovenských dědin. Sudy s pivem měli obalené v ledu. Tehdy neměli hospodští žádné mrazničky ani mrazící pulty."
Rozhodnutím Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 7. 4. 1998 byl prohlášen konkurs na majetek akciové společnosti Pivovar a sodovkárna Břeclav, a.s., Břeclav, Zámecké náměstí 5a.
Břeclavská radnice nabídla v roce 2000 mexické firmy Barcel, která chtěla v ČR postavit továrnu na výrobu kukuřičných lupínků, budovu bývalého pivovaru. V roce 2008 sloužily budovy ke skladování a stáčení vína. Halu využívají Moravské oděvní závody, pobočka německé textilní firmy Dolzer.

Pivovar Kroměříž

Kroměříž; Na Kopečku 1537, 767 11

Bohatýr 10 % (světlé výčepní; alk.: 4,5 %)
Bohatýr 12 % (světlý ležák; alk.: 5,5 %)

Vyhláškou ministryně výživy ze dne 3. července 1948 o znárodnění některých průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském podle § 1, odst. 3 zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 115 Sb., o znárodnění dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském byl dnem 1. ledna 1948 znárodněn "Pivovar a sladovna Ing. Rostislav Regentik, Kroměříž", Kroměříž, Na Kopečku č. 61/63 (majitel fy Ing. František Regentík, vlastník podniku Arcibiskupství olomoucké). Pivovar ukončil výrobu piva v letech 1985-87. Technologie byla převezena do pivovaru v Uherském Ostrohu, kde se podle kroměřížských receptur vyrábělo pivo. Uherskoostrožské pivo se následně v Kroměříži stáčelo. Pivo bylo bez stabilizace s trvanlivostí jen 14 dnů.
Sodovkárna a pivovar Kroměříž mohla fungovat a prosperovat dlouhou řadu let, nebýt zásahu vyšší mocnosti.Pivovar Kroměříž byl jeden z nejstarších pivovarů v České republice. Jeho historie sahá až do roku 1226, kdy se objevily první zmínky o vaření piva na Kroměřížsku. Znalci dokonce tvrdí, že tento pivovar byl vůbec první v celé Evropě.Historie podniku je samozřejmě dlouhá, ale podívejme se na ni až od roku 1950, kdy byla v zadních částech areálu zřízena sodovkárna. Podnik se po roce 1960 stal součástí Jihomoravských pivovarů. Podřízenými mu byly pivovar se sladovnou v Holešově a sladovna v Záhlinicích. Osud holešovské pivovarské sladovny však byl již zpečetěn. Další rok bylo z racionalizačních důvodů v Holešově ukončeno vaření piva a podnik byl o několik let později zavřen. V té době se vařilo světlé pivo, jehož desítka se roku 1966 umístila na prvním místě z 16 jihomoravských pivovarů. Rok na to získalo pivo druhé místo celkem z patnácti podniků, které se zúčastnily degustace. Světlá desítka se držela dlouhou dobu v kraji v čele, co se týče kvality i chuti. V polovině 80. let opouštělo brány pivovarů asi 45 000 hl piva ročně. Ovšem vznášející se hrozba zastavení výroby malých podniků si vybrala za svou oběť i tento pivovar, a tak roku 1987 je uvařena poslední várka. Následující rok je obnoven provoz varny a várka je převážena do Vyškovkého pivovaru a do pivovaru Černá hora. Tato aktivita však trvá jen do srpna a ještě téhož roku pivovarská technika osiřela a zůstala jen sodovkárna. Roku 1988 nastoupil do ředitelského křesla Jaroslav Kvasnička , který se snažil udržet provoz jak se dalo. Za jeho působení prodělala sodovkárna i její přidružené podniky rozsáhlé rekonstrukce. Byla instalována nová linka a celý objekt byl upraven tak, že v dnešních dobách mohl splňovat přísné normy EU. Co se tedy stalo? V té době podnik sdružoval tři provozovny. Sodovkárnu Kroměříž, sladovnu Záhlinice a pivovar Uherský Ostroh. Ten však později padl do rukou privatizace. Z původních asi 130 zaměstnanců tak zůstalo řádově 75 lidí. "Doba byla silně konkurenční. Dost se investovalo do úprav, které byly nutné, čímž jsme byli zatíženi dluhy, které se musely splácet. Peníze, které se vydělaly, se investovaly do nové technologie, abychom stačili konkurenci," uvedl v dubnu 2004 bývalý ředitel Jaroslav Kvasnička. Pod jeho vedením se vyráběl velmi oblíbený produkt pod názvem Viagra. Byla to limonáda modré barvy. Dobře se prodávala a měla velký zisk s poměrně malými náklady. Kromě viagry podnik vyráběl i dalších 12 druhů limonád. Ty se vozily jednu dobu až na Jihlavsko a ke slovenským hranicím. Pak přišlo po roce 1989 nařízení z ministerstva zemědělství. "Byla nařízena reorganizace Jihomoravských pivovarů a z celkového počtu 11 závodů zůstaly jen dva koncerny, složené z několika podniků. My jsme tvořili se sladovnou Záhlinice a nějakou dobu s pivovarem Uherský Ostroh ten druhý. Ostatní závody z toho kolosu byly privatizovány. Tyto dva závody nebyly privatizovány, protože stále byly zatíženy jistým břemenem. Nebyly dořešeny otázky týkající se navrácení majetku církvi" upřesnil Kvasnička. Dalo by se říci, že nařízení reorganizace přišlo ze shora. Měl se tím zefektivnit chod Jihomoravských pivovarů. Z toho všeho tedy vznikl jeden závod, jehož řídícím článkem byl pivovar Vyškov. A to byl konec sodovkáren. I přes sliby, že bude zachován chod i zaměstnanost, se tak nestalo. To trvalo zhruba rok a půl a sodovkárna se zavřela. Kolem 50 zaměstnanců bylo propuštěno, nové stroje se rozprodaly a dodnes zeje celý objekt prázdnotou a chátrá. "Nová linka byl moderní a mohla vyrábět. Prostě se zrušila a došlo takto ke škodě. Co se s tím zamýšlí a nezamýšlí dál, to je otazník," pokrčil rameny Kvasnička a pokračoval."Chtěli jsme, aby v budově, která je u zámku, bylo založeno pivovarské muzeum s mini pivovarem, což by znamenalo oživení turistického ruchu. Uvažovali jsem dokonce i o penzionu, protože v horních patrech jsou krásné pokoje. A turisti, kteří jdou do Květné zahrady, by měli možnost nejen občerstvení, ale popřípadě i ubytování." Ovšem plány byly zhaceny a na budově, která je majetkem vyškovského pivovaru, se začíná podepisovat zub času. Sladovna Záhlinice dnes zaměstnává kolem 20 pracujících. Ostatní si museli najít jinou práci. Bývalý ředitel dnes provozuje realitní kancelář a sám uznává, že na domnělé poctivosti lidí se už mnohdy spálil.