Vratislav 10 % (světlé
výčepní; plněno do 0,5 l lahví a sudů)
Vratislav 11 %(tmavý ležák;
plněno do 0,5 l lahví a sudů)
Vratislav 11 % (světlý ležák;
plněno do 0,5 l lahví a sudů)
Vratislav Premier 12 % (světlý ležák;
plněno do 0,5 l lahví a sudů)
Pivovar vznikl roku 1872 jako akciová
společnost a slavnostně otevřen roku 1874. Začátky neměl
lehké, neboť v roce 1875 začal v Čechách pokles spotřeby
piva, protože stoupaly ceny. Pivovar nestačil krýt ani
vlastní režii a výplaty zaměstnancům. V roce 1877 byla
výroba zastavena a společnost rozpuštěna. V roce 1881 byla
ustavena nová akciová společnost, která obnovila výrobu.V
roce 1908 dochází ke sloučení dvou největších pivovarů v
okolí - vratislavického a jabloneckého. Zvyšování výroby
již nic nestálo v cestě a koordinovaným řízením byly
postupně likvidovány pivovary v okolí. Do konce druhé
světové války byl pivovar ovládán rakouským kapitálem. Z
tehdejší doby jsou známy názvy piv jako např. St. Paulus
nebo Caramel-Malzbier. Pivovary Vratislavice nad Nisou, statni podnik byl založen zakládací
listinou ministerstva zemědělství a výživy ČR ze dne
22.6.1990. Den vzniku státního podniku byl 1.7.1990. V rozsahu
určeném delimitačním protokolem ze dne 18.5.1990 přecházely
dnem 1.7.1990 na státní podnik Pivovary Vratislavice nad Nisou
majetek, práva a závazky státního podniku Pivovary Louny.
Pivovary Vratislavice nad Nisou, statni podnik zanikl dne
10.10.1996. Pivovary Vratislavice nad Nisou, a.s byl založen dne
01.05.1992.
Pivovar vykázal za rok 1994 čistý zisk 5,1 miliónu
Kč při obratu 500 miliónů Kč. Podle rozhodnutí valné
hromady společnost vyplatila akcionářům dividendu 9 Kč
na akcii. Pivovar vystavil v roce 1994 celkem 444 000 hl piva a
pivovar ve Svijanech, který byl jeho součástí,
dalších 55 000 hl, což společnost řadilo na 8. místo v ČR. Dále
bylo vyrobeno 74
000 hl nealkoholických nápojů.
Od dubna 1995 zvýšil pivovar ceny piva
zhruba o 97 haléřů. Důvodem bylo zdražení vstupů o 15 - 20
%, které už podnik nebyl schopen kompenzovat. V roce 1995
pivovar vystavil 461 964 hl piva a 64 523 hl nealko nápojů.
Více než 8 % pordukce pivovar vyvezl hlavně do Německa a
Velké Británie. Základní jmění činilo 173 576 000 Kč.
Firma Bass International Brewers vlastnila 55 % akcií pivovaru.
Britský koncern
Bass, jenž držel na počátku roku 1996 významné podíly v
několika tuzemských pivovarech, rozvíjel produkci
nealkoholických nápojů pouze v jediné společnosti -
Pivovarech Vratislavice. Základní sortiment tvořilo šest
druhů: cola, tonic, orange, citron, tropic light a specialita -
limonáda s příchutí zeleného jablka. Záměrem Bassu bylo
proniknout z regionálního na celostátní trh. V roce 1996
hodlal proto masivně podpořit prodej vratislavických výrobků
a ve spolupráci se svou dceřinou společností Britvic vytvořit novou,
zatím utajovanou značku limonád. Vratislavické pivovary
přitom využily distribuční sítě všech domácích
společností, v nichž Bass působil, což znamenalo výrazný
nárůst odbytu. Také investiční program byl směřován nejen
do výroby, ale zejména na podporu
prodejnosti a značky. Společnost v roce 1995 stočila 64 500 hl
nápojů bez alkoholu, přičemž výstav piva dosáhl 461 000 hl, což firmu řadilo na druhé místo v severních Čechách.
Na celkových tržbách roku 1995 339 mil.Kč se nealko podílelo
40,8 milionu.
Ve vratislavických pivovarech, privatizovaných v první vlně,
na počátku roku 1996 vlastnil 78 % akcií britský Bass, jenž
svůj podíl odkoupil od několika rozhodujících fondů.
Zbývajícími akcionáři byli již jen DIKové a FNM. Ve
společnosti se základním jměním 173
milionů Kč pracovalo v roce 1995 stabilně 450 zaměstnanců.
Bass hodlal také získat majoritu v Pražských pivovarech, kde
v létě 1996 zatím vlastnil 46 % akcií. Spojením těchto
pivovarů chtěl vytvořit silnou skupinu schopnou lépe
konkurovat na domácím trhu. Společnost Pivovary Vratislavice
nad Nisou, a.s. byla zrušena bez likvidace na základě usneseni
mimořádné valné hromady společnosti ze dne 27.6.1996 za
účelem sloučení společnosti se společnosti Pražské
pivovary a.s., na niž přešel všechen majetek a závazky
slučované společnosti. "Máme před sebou
vzrušující a podnětnou dobu," psal v roce 1996 svým
zaměstnancům ředitel pivovaru ve Vratislavicích Luboš
Doležel. V dopise, v němž oznamoval prodej závodu britské
společnosti Bass, sliboval skvělou budoucnost pro svůj podnik
a známou severočeskou pivní značku Vratislav.
Od června 1996
zvýšily v pivovaru cenu jedenáctky a dvanáctky. Ceny desítky
a nealo nápojů se nezměnily. Jelikož společnost libereckého
pivovaru a sladovny však vydala své akcie už v roce 1872, tak
se v roce 1997 ve Vratislavicích
slavilo 125. výročí vzniku nejznámějšího průmyslového
podniku v obci. Oslavy skromné nebyly - vždyť v roce 1996
získal jedenáctistupňový Vratislav ocenění Pivo roku a
liberecký ležák se vyvážel do Německa, Anglie, Švýcarska,
Ukrajiny a USA. "Pro Liberečáky i Jablonečáky je pití
vratislavického piva otázkou cti, neboť si myslí, že právě
ono je to ,jejich'," uvádělo se v brožuře, kterou
v roce 1997 vydala radnice ve Vratislavicích.
Pivovar snížil
v roce 1998 výrobu kvůli
klesající poptávce až o 10 % z 373 000 hl roku 1997. Současně došlo i ke
snižování počtu zaměstnanců. Mateřská firma Pražské
pivovary a.s. navíc začala na počátku roku 1998 uvažovat o
tom, že svijanský pivovar, který byl součástí Vratislavic a
vyráběl ročně 38 000 hl piva, prodá jeho vedení.
Společnost
Pražské pivovary a.s. dne 25.5.1998 zavřela provoz pivovaru
s tím, že značku Vratislav začala vyrábět v jiném
pražském pivovaru. Ve Vratislavicích přišlo o práci 270
lidí. Pražské pivovary poskytly na rekvalifikaci
propuštěných Úřadu práce v Liberci milion korun. Některým
zaměstnancům bylo nabídnuto místo v jiných
pivovarech. Společnost ukončila výrobu ve Vratislavicích
proto, aby zlepšila výsledky svého hospodaření a mohla lépe
čelit tlaku konkurence. Většinu ze zařízení, na kterých se
pivo vyrábělo, převezlo vedení společnosti do pivovaru v
Praze,
nepotřebnou technologii prodalo. Pražské pivovary přestaly
úplně vyrábět vratislavické limonády a nealkoholické
nápoje Corona. Více než osm tisíc Liberečanů podepsalo
petici na záchranu vratislavického pivovaru. Odboráři
věřili, že boj za záchranu slavné firmy má smysl. Petici
zaslali vedení Pražských pivovarů a také společnosti Bass,
která za pivovary stála. Vedení Pražských pivovarů však
považovalo své rozhodnutí za definitivní. Hostinští v
Liberci, kde se vratislavické pivo pilo především, však
mínili, že
poslední slovo bude mít v tomto případě zákazník. Pokud
štamgasti nebudou pražského vratislava pít, rozhodnu se mezi
Radegastem nebo Gambrinusem. Uzavření Vratislavic bylo po
prodeji Svijan a zavření Holešovic posledním krokem k
ozdravění společnosti Pražských pivovarů.
Záměrem společnosti bylo zachování regionální značky, a
proto se k uzavření Vratislavic rozhodli, teprve když
věděli, že dokáží uvařit stejné pivo i v Praze. Po čase
se zjistilo, že nové pivo docela dobré a hosté restaurací
změnu snad ani
nepoznali. Zástupci Pražských pivovarů, kteří chtěli
zachovat Vratislav jako regionální značku, byli spokojeni.
Pražský Vratislav šel na odbyt stejně dobře jako ten
původní. Většina hostinských zůstala Vratislavu věrná. K
úspěchu výrazně přispěl i sládek Vratislavického
pivovaru, který první várky piva v Braníku posvětil.
Nemalou porci
vzrušení dostali pracovníci pivovaru v pondělí 25. května
1998. Pro vedení vratislavické továrny přijelo ráno několik
aut a odvezlo je do Prahy. Pak v celém areálu zničehonic
ohluchly telefony. O něco později projela branou závodu
limuzína šéfa Bassu v Česku Grahama Stanleyho. Ten
zaměstnancům suše oznámil, že pivovar do září skončí,
270 lidí obdrží výpověď hned a zbylých 70 během příštích měsíců.
Před odchodem domů museli všichni podepsat, že tuto informaci
berou na vědomí. Za zády jim přitom štěkali psi na
vodítkách černých šerifů. "Tahle zpráva a hlavně
způsob, jak to provedli, vehnaly mnoha lidem slzy do
očí," vzpomínal sladovník a odborový předák Ota
Dvorský, který v pivovaru pracoval čtyřicet tři let.
Za několik týdnů po dramatickém pondělku shromáždili
autoři petice za záchranu vratislavického pivovaru asi 8000
podpisů. Starostka Vratislavic Vladimíra Hoření v dopise
firmě Bass
napadla její argumenty o neefektivnosti výroby vratislavického
provozu. "Zrušit pivovar v Čechách není jen věcí
ekonomickou," připomněla starostka Britům místní
specifikum.
Začátek konce
pivovaru se datoval od roku 1995, kdy došlo ke sloučení s
Pražskými pivovary. "Z Prahy sem začali posílat
obchodní zástupce, kteří na Liberecku nabízeli Staropramen.
Výroba ve Vratislavicích tak poklesla o 10 %," řekl Ota
Dvorský. Odmítl však,
že by šla dolů kvalita vratislavického piva. Stejného
názoru byl i bývalý vrchní sládek Zdeněk Picek.
"Náklady na výrobu u nás byly nižší než u
Staropramenu, a nemohly být skutečným důvodem zrušení
pivovaru," prohlašoval sládek Picek.
Mezi lidmi se
hovořilo o tom, že Pražské pivovary ovládané Bassem si
zrušením vratislavického provozu jen jednoduše poradily s
konkurencí pro svou vlajkovou loď Staropramen. "Nikdo ale
neví, jestli v rámci zeštíhlovací strategie Bassu teď
nejsou na řadě pivovary v Praze a my postupně nepřijdeme o
rodinné stříbro," zdvihal varovný prst starostka
Hoření. Její slova o rodinném stříbře jsou zvučná, ale v
případě Vratislavic to není tak jednoznačné: místní
pivovar založili a víc než sedmdesát let o něj pečovali
liberečtí sudetští Němci. Z jejich podniku i domova je po
válce Revoluční gardy vyhnaly samozřejmě bez
"odstupného" a způsobem, proti němuž bylo
květnové extempore roku 1998 kursem společenské
výchovy.
Pražské pivovary skutečně v březnu 1998 uzavřely
Měšťanský pivovar v Praze-Holešovicích. Mluvčí
společnosti Diana Dobálová však ujišťovala, že
"restrukturalizace" firmy zrušením dvou provozů skončila a s
dalším zavíráním se nepočítalo. Neměla zaniknout ani značka Měšťan, ale
ani Vratislav. Obě se měly vařit ve smíchovském pivovaru.
Vedení Pražských pivovarů dokonce informovalo o tom, že
vratislavický vrchní sládek Zdeněk Picek ochutnal a posvětil
svým souhlasem zkušební várku vratislavického piva
připraveného v Praze.
"To vůbec
není pravda. Pivo jsem testoval, ale můj závěr byl, že toto
pivo chuťově neodpovídá moku vyráběnému ve
Vratislavicích. Pivo z Prahy pít nebudu," zlobil se
sládek, a nepřímo tak zpochybňuje i další sliby Pražských
pivovarů. Podle Picka nastává doba unifikované výroby,
protože pivní trh ovládnou giganti. "Značky se budou
možná ještě lišit etiketou na lahvi, ale už ne
chutí."
Bojkot
pražskému pivu vyhlásila v létě 1998 liberecká radnice.
"Hosté magistrátu dostávali třetinky Staropramenu, ale
ten už se na našich stolech neobjeví," prohlásil náměstek primátora
Zdeněk Kadlas. Dodal, že stejný osud stihne i pivo Vratislav,
pokud bude z Prahy.
Rozhořčení nad
koncem pivovaru vyjadřil i Josef Holý, majitel Pivovarské
restaurace, která se nachází jen několik kroků od bran
závodu. Ještě před dvěma měsíci si nemohl stěžovat,
protože úderem druhé hodiny, kdy v pivovaru končila směna,
se jeho hospoda začala plnit a výrobci značky Vratislav se -
jako podle geniálního kapitalistova scénáře - proměnili v
její spotřebitele. Poté, co bylo na konci května 1998 na
hodinu propuštěno 270 lidí, zela pivnice pana Holého
prázdnotou. Ani jemu
se postup Bassu a Pražských pivovarů nelíbil. Před časem si
však od Pražských pivovarů dal rekonstruovat výčep a
podepsal smlouvu, které posléze litoval. "Zrovna dnes jsem
se do ní ještě koukal a není mi z toho do zpěvu. Upsal jsem
se, že budu brát pivo z produkce Pražských pivovarů.
Předtím jsem nemohl tušit, že to třeba nebude
Vratislav," řekl Josef Holý, který se na výzvy k bojkotu
pražského piva díval se smíšenými pocity. "Je to velikánský
podvod. Před rokem jsem s Pražskými pivovary podepsal
pětiletou smlouvu, že mi budou dodávat jejich pivo. Celou dobu
beru Vratislav, a teď nevím, co mi budou vozit. Když vypovím
smlouvu, tak jim musím vrátit zařízení a vybavení za 150
tisíc korun, ale stejně to asi udělám," řekl majitel.
V této otázce
se však většina místních - navzdory nejrůznějším
proklamacím - řídila spíš stavem své peněženky než
vznešenými ideály. "Lidi kupují hlavně Braník,
protože je levnější," tvrdila vedoucí vratislavické
samoobsluhy Vít Jiřina Pražáková. O vratislavické pivo,
kterého tu jsou plné basy, Vratislavané zdaleka nejevili
takový zájem jako o pivo z
"nenáviděné" Prahy.
Vedoucí
restaurace U prasete Roman Bělina, který svým hostům nabízel
Radegast, prohlásil, že se pro skoncování s Vratislavem,
jejž čepoval do jara 1998, rozhodl kvůli jeho špatné
kvalitě. "Pivo bylo kalné a kyselé. Navíc se tu dealer
ukázal jednou za uherský rok, takže mi třeba chyběly
sklenice."
V boudě hned
vedle brány do fabriky se dalo vratislavické pivo koupit za
bezkonkurenční cenu. Dvě koruny za půllitr. Nárok na
výhodný nákup měli ale jen zaměstnanci pivovaru nebo ti,
kteří po květnovém propuštění kromě peněžního
odstupného dostali i pivní poukázky. "Bývalí
zaměstnanci na tom teď samozřejmě nejsou psychicky nejlíp, a
tak prolévají hrdlem zbytky toho, co vyrobili," líčil
atmosféru ve Vratislavicích náměstek libereckého
primátora Kadlas.
"Máme
strach a nikdo z nás neví, co bude dál. Celý život jsem
pracoval jenom v pivovaru, plných 43 let. V pivovaru pracuji od
14 let a do důchodu mám necelé 4 roky. Kde mě teď vezmou?
Dneska jsem musel jít dokonce k doktorovi, protože mám
nemocné srdce, a to, co se tu celý týden děje, mi
nepřidalo," řekl v červnu 1998 odborový předák a
mluvčí nespokojených zaměstnanců vratislavického pivovaru
Ota Dvorský.
Rozhodnutí majoritního vlastníka vratislavického pivovaru,
britské pivovarnické společnosti Bass, zastavit po 126 letech
výrobu piva ve Vratislavicích nad Nisou,vyvolalo mezi
zaměstnanci nespokojenost. Nikdo jim však nemohl pomoci, ani
odbory.
"To víte, že jsem to hned řešil s naším odborovým svazem v Ústí nad Labem.
Když přijeli a podívali se na Všechny papíry, zjistili, že
je to všechno podle českých zákonů nenapadnutelné a nedá
se s tím nic dělat," řekl Dvorský.
Likvidace výroby piva Vratislav se 126letou tradicí se dotkla
značné části 370 zaměstnanců pivovaru. "Všichni
věděli, že když se pivovar prodá Angličanům, tak z toho
pro nás nic dobrého nekouká. Nikdo nic nedělal a lidi jim
ještě prodávali akcie, které měli," nechal se slyšet
blonďatý mladík, který v montérkách postával před branami
pivovaru.
"Lidé mi od
pondělí pořád volají, chodí za mnou domů nebo na radnici a
chtějí, abych jim pomohla. Čím víc do toho ale vidím, tím
víc mám pocit, že to bylo velmi dobře a pečlivě připraveno
a pomoc už dneska není žádná," poznamenala starostka
této samostatné části Liberce Vladimíra Hoření
(nezávislá). "Přitom když jsem se těch Angličanů
zeptala, co by dělali oni, kdyby jim tam někdo rušil pivovar,
tak odpověděli,
že u nich mají fungující odbory," uvedla.
Podle primátora Liberce Jiřího Drdy (ODS) přišlo město o
tradiční značku, která mu dělala reklamu. "Bohužel už
je rozhodnuto a nedá se to nijak zvrátit," dodal před
novináři
"Myslím si,
že rozhodnutí uzavřít provozy v Holešovicích a
Vratislavicích bylo vedeno hlavně vnitřními ekonomickými
důvody, to jest snahou po vyšším stupni využití ostatních
výrobních kapacit společnosti," hájil postup Pražských
pivovarů a Basse předseda Českého svazu pivovarů a sladoven
Antonín Kratochvíle. Podle něj je v zájmu společnosti Bass,
aby podporovala export piva ze svých pivovarů v České
republice. "Společnost je pravděpodobně přesvědčena,
že export piva může zajistit efektivněji z ostatních svých
výrobních jednotek. To platí i pro tuzemský trh, a
proto ukončení výroby piva v Holešovicích a ve
Vratislavicích nebylo provázeno zrušením zavedených značek
úspěšných piv Měšťan a Vratislav."
Náhlé zavření
pivovaru Vratislavice sice vyvolalo velkou vlnu nevole na celém
Liberecku a Jablonecku, podle Pražských pivovarů, do jejichž
skupiny závod patřil, však nebylo jiné cesty. "Buď
můžete být hodní, nebo úspěšní. Dohromady to prostě
nejde," řekl v červnu 1998 finanční šéf Pražských pivovarů
Miroslav Jersák. "Uzavření Vratislavic je po prodeji
Svijan a zavření Holešovic posledním krokem k ozdravění
společnosti," dodal.
* "Bylo zavření
Vratislavic skutečně nezbytné?
Bylo. Doposud nás všichni kritizovali za to, že nedokážeme
dosáhnout zisku, a když vyrazíme správným směrem, jsme
znovu trnem v oku. Kromě toho dosavadní vývoj hospodaření
Pražských pivovarů potvrzuje správnost našeho rozhodnutí.
Pokud chceme skutečně slibovaného zisku dosáhnout, musíme
někdy dělat nepopulární kroky.
Vyplatí se
vyrábět pivo Vratislav v Praze?
Určitě vyplatí, jinak bychom to nedělali. O tom, že
vratislav se v Praze dělat dá, jsme se už přesvědčili.
Naším záměrem je tuto regionální značku zachovat, a proto
jsme se k tomu rozhodli, teprve když jsme věděli, že
dokážeme uvařit stejné pivo i v Praze.
Místní lidé však
na výrobu vratislavického piva v Praze reagovali poněkud
podrážděně...
Ještě neměli možnost pít vratislav z Prahy. Zatím se stále
ještě zaváží restaurace z vratislavických zásob. Nakonec
záleží především na lidech, zda jim pražská vratislav
bude chutnat, nebo nebude. Zatím víme jen o čtyřech
hostinských, kteří chtějí jiné pivo. Ti ostatní tvrdí,
že pražské pivo zkusí a rozhodnou se až podle reakcí
zákazníků. Pokud nikdo z usedlíků nepozná, že pije
vratislav z Prahy, máme vyhráno.
* Co bude s lidmi
propuštěnými z pivovaru?
To je problém každé restrukturalizace. My se snažíme
nezaměstnanost co nejvíce omezovat. Jenom pracovnímu úřadu v
Liberci jsme dali na rekvalifikace pracovníků pivovaru k dispozici
jeden milion korun.
* Co bude dál s
pivovarem? Prodáte ho?
Nějaké nabídky máme, převážně jsou na část
vyrábějící nealkoholické nápoje. Teď ověřujeme, které z
nich jsou skutečně seriózní. Na pivovar dnes totiž žádná
banka nepůjčí. Já osobně vidím využití buď právě ve
výrobě nealko
nápojů, nebo v rekreačním využití, protože součástí
areálu je například i velký pozemek a několik rybníků.
Další využití chceme také konzultovat s místní starostkou."
V hospodách na Liberecku a Jablonecku se v
červnu 1998 kromě voleb přetřásalo už v podstatě jediné
téma - zavřené brány vratislavického pivovaru. Pražské
pivovary dohnaly
tehdy starostku Vratislavic Vladimíru Hoření až k slzám.
"Když jsem plakala, zachovala jsem se velice
neprofesionálně. Ale uvědomila jsem si, že ve Vratislavicích
už nikdy nebudeme pivo vyrábět," řekla v červnu 1998
Hoření. Ve stejný den, kdy Pražské pivovary rozhodly o
uzavření vratislavického závodu, navštívil starostku ředitel
společnosti Graham Stanley. "Suše mi oznámil, že pivovar
končí, zavřou kvůli případným zlodějům brány a po
několika letech rozprodají budovy. Chovali se přitom velmi
povýšeně a jejich ochranka dokonce nevpustila mého zástupce
na naši radnici,"
líčila Hoření. Na podobně drastické chování si
stěžovali i zaměstnanci pivovaru. "Bylo to
dost brutální, měli tu psy bez košíku, a to naše lidi
hrozně popudilo," řekl odborový předák Ota Dvorský.
"Chápu pocity ve Vratislavicích, ale o žádné brutalitě
nevím. K zavření pivovaru nás prostě donutila ekonomická
situace, ale značka zůstane zachována," oponoval však
finanční šéf Pražských pivovarů Miroslav Jersák. Ota
Dvorský byl v červnu 1998 přesvědčen, že z pražské vody
nikdo pivo Vratislav nemůže udělat. "Jak uspěje pivo
dělané v Praze, ukáže až čas a lidé v hospodách,"
krčil s úsměvem rameny Jersák. Podle něho zatím odřekly
vratislavické pivo do poloviny června 1998 jenom čtyři
hostince. Jedním z nich byla liberecká restaurace Repre Rupre,
kde se přešly
na krušovice. "Přestal jsem brát vratislav asi před
čtrnácti dny. Nevím, jestli to má něco společného se
zavřením pivovaru, ale nebyl jsem spokojen s dodávkami,"
řekl její šéf David Dvořák. Většina hostinských však
zatím Vratislavicím zůstala věrná. "Vratislava budu ještě
odebírat, ale záleží na jeho chuti a kvalitě. Když s ním
nebudou lidé spokojeni, poohlédnu se jinde. Přemýšlím o
desítkách radegastu nebo gambrinusu," řekl v červnu 1998
vedoucí restaurace na Letce Radek Pokorný. Majitel další
liberecké
restaurace U Chobotů, Jaroslav Chobot, byl rozhodnut.
"Zůstanu u vratislava. Dnešní piva jsou tak kvalitní,
že drobnou změnu v chuti u pražského vratislava zákazník
nemůže poznat," mínil Chobot.
Do finále se
blížily v květnu 2000 přípravy na obnovení
výroby pěnivého
moku ve Vratislavickém pivovaru.