Pivovar vznikl roku 1872 jako akciová společnost a slavnostně otevřen roku 1874. Začátky neměl lehké, neboť v roce 1875 začal v Čechách pokles spotřeby piva, protože stoupaly ceny. Pivovar nestačil krýt ani vlastní režii a výplaty zaměstnancům. V roce 1877 byla výroba zastavena a společnost rozpuštěna. V roce 1881 byla ustavena nová akciová společnost, která obnovila výrobu.V roce 1908 dochází ke sloučení dvou největších pivovarů v okolí - vratislavického a jabloneckého. Zvyšování výroby již nic nestálo v cestě a koordinovaným řízením byly postupně likvidovány pivovary v okolí. Do konce druhé světové války byl pivovar ovládán rakouským kapitálem. Z tehdejší doby jsou známy názvy piv jako např. St. Paulus nebo Caramel-Malzbier.
Pivovary Vratislavice nad Nisou, statni podnik byl založen zakládací listinou ministerstva zemědělství a výživy ČR ze dne 22.6.1990. Den vzniku státního podniku byl 1.7.1990. V rozsahu určeném delimitačním protokolem ze dne 18.5.1990 přecházely dnem 1.7.1990 na státní podnik Pivovary Vratislavice nad Nisou majetek, práva a závazky státního podniku Pivovary Louny. Pivovary Vratislavice nad Nisou, statni podnik zanikl dne 10.10.1996.
Pivovary Vratislavice nad Nisou, a.s byl založen dne 01.05.1992.
Pivovar vykázal za rok 1994 čistý zisk 5,1 miliónu Kč při obratu 500 miliónů Kč. Podle rozhodnutí valné hromady společnost vyplatila akcionářům dividendu 9 Kč na akcii. Pivovar vystavil v roce 1994 celkem 444 000 hl piva a pivovar ve Svijanech, který byl jeho součástí, dalších 55 000 hl, což společnost řadilo na 8. místo v ČR. Dále bylo vyrobeno 74 000 hl nealkoholických nápojů.

Od dubna 1995 zvýšil pivovar ceny piva zhruba o 97 haléřů. Důvodem bylo zdražení vstupů o 15 - 20 %, které už podnik nebyl schopen kompenzovat. V roce 1995 pivovar vystavil 461 964 hl piva a 64 523 hl nealko nápojů. Více než 8 % pordukce pivovar vyvezl hlavně do Německa a Velké Británie. Základní jmění činilo 173 576 000 Kč. Firma Bass International Brewers vlastnila 55 % akcií pivovaru. Britský koncern Bass, jenž držel na počátku roku 1996 významné podíly v několika tuzemských pivovarech, rozvíjel produkci nealkoholických nápojů pouze v jediné společnosti - Pivovarech Vratislavice. Základní sortiment tvořilo šest druhů: cola, tonic, orange, citron, tropic light a specialita - limonáda s příchutí zeleného jablka. Záměrem Bassu bylo proniknout z regionálního na celostátní trh. V roce 1996 hodlal proto masivně podpořit prodej vratislavických výrobků a ve spolupráci se svou dceřinou společností Britvic vytvořit novou, zatím utajovanou značku limonád. Vratislavické pivovary přitom využily distribuční sítě všech domácích společností, v nichž Bass působil, což znamenalo výrazný nárůst odbytu. Také investiční program byl směřován nejen do výroby, ale zejména na podporu prodejnosti a značky. Společnost v roce 1995 stočila 64 500 hl nápojů bez alkoholu, přičemž výstav piva dosáhl 461 000 hl, což firmu řadilo na druhé místo v severních Čechách. Na celkových tržbách roku 1995 339 mil.Kč se nealko podílelo 40,8 milionu. Ve vratislavických pivovarech, privatizovaných v první vlně, na počátku roku 1996 vlastnil 78 % akcií britský Bass, jenž svůj podíl odkoupil od několika rozhodujících fondů. Zbývajícími akcionáři byli již jen DIKové a FNM. Ve společnosti se základním jměním 173 milionů Kč pracovalo v roce 1995 stabilně 450 zaměstnanců. Bass hodlal také získat majoritu v Pražských pivovarech, kde v létě 1996 zatím vlastnil 46 % akcií. Spojením těchto pivovarů chtěl vytvořit silnou skupinu schopnou lépe konkurovat na domácím trhu. Společnost Pivovary Vratislavice nad Nisou, a.s. byla zrušena bez likvidace na základě usneseni mimořádné valné hromady společnosti ze dne 27.6.1996 za účelem sloučení společnosti se společnosti Pražské pivovary a.s., na niž přešel všechen majetek a závazky slučované společnosti. "Máme před sebou vzrušující a podnětnou dobu," psal v roce 1996 svým zaměstnancům ředitel pivovaru ve Vratislavicích Luboš Doležel. V dopise, v němž oznamoval prodej závodu britské společnosti Bass, sliboval skvělou budoucnost pro svůj podnik a známou severočeskou pivní značku Vratislav.
Od června 1996 zvýšily v pivovaru cenu jedenáctky a dvanáctky. Ceny desítky a nealo nápojů se nezměnily. Jelikož společnost libereckého pivovaru a sladovny však vydala své akcie už v roce 1872, tak se v roce 1997 ve Vratislavicích slavilo 125. výročí vzniku nejznámějšího průmyslového podniku v obci. Oslavy skromné nebyly - vždyť v roce 1996 získal jedenáctistupňový Vratislav ocenění Pivo roku a liberecký ležák se vyvážel do Německa, Anglie, Švýcarska, Ukrajiny a USA. "Pro Liberečáky i Jablonečáky je pití vratislavického piva otázkou cti, neboť si myslí, že právě ono je to ,jejich'," uvádělo se v brožuře, kterou v roce 1997 vydala radnice ve Vratislavicích.
Pivovar snížil v roce 1998 výrobu kvůli klesající poptávce až o 10 % z 373 000 hl roku 1997. Současně došlo i ke snižování počtu zaměstnanců. Mateřská firma Pražské pivovary a.s. navíc začala na počátku roku 1998 uvažovat o tom, že svijanský pivovar, který byl součástí Vratislavic a vyráběl ročně 38 000 hl piva, prodá jeho vedení.
Společnost Pražské pivovary a.s. dne 25.5.1998 zavřela provoz pivovaru s tím, že značku Vratislav začala vyrábět v jiném pražském pivovaru. Ve Vratislavicích přišlo o práci 270 lidí. Pražské pivovary poskytly na rekvalifikaci propuštěných Úřadu práce v Liberci milion korun. Některým zaměstnancům bylo nabídnuto místo v jiných pivovarech. Společnost ukončila výrobu ve Vratislavicích proto, aby zlepšila výsledky svého hospodaření a mohla lépe čelit tlaku konkurence. Většinu ze zařízení, na kterých se pivo vyrábělo, převezlo vedení společnosti do pivovaru v Praze, nepotřebnou technologii prodalo. Pražské pivovary přestaly úplně vyrábět vratislavické limonády a nealkoholické nápoje Corona. Více než osm tisíc Liberečanů podepsalo petici na záchranu vratislavického pivovaru. Odboráři věřili, že boj za záchranu slavné firmy má smysl. Petici zaslali vedení Pražských pivovarů a také společnosti Bass, která za pivovary stála. Vedení Pražských pivovarů však považovalo své rozhodnutí za definitivní. Hostinští v Liberci, kde se vratislavické pivo pilo především, však mínili, že poslední slovo bude mít v tomto případě zákazník. Pokud štamgasti nebudou pražského vratislava pít, rozhodnu se mezi Radegastem nebo Gambrinusem. Uzavření Vratislavic bylo po prodeji Svijan a zavření Holešovic posledním krokem k ozdravění společnosti Pražských pivovarů. Záměrem společnosti bylo zachování regionální značky, a proto se k uzavření Vratislavic rozhodli, teprve když věděli, že dokáží uvařit stejné pivo i v Praze. Po čase se zjistilo, že nové pivo docela dobré a hosté restaurací změnu snad ani nepoznali. Zástupci Pražských pivovarů, kteří chtěli zachovat Vratislav jako regionální značku, byli spokojeni. Pražský Vratislav šel na odbyt stejně dobře jako ten původní. Většina hostinských zůstala Vratislavu věrná. K úspěchu výrazně přispěl i sládek Vratislavického pivovaru, který první várky piva v Braníku posvětil.
Nemalou porci vzrušení dostali pracovníci pivovaru v pondělí 25. května 1998. Pro vedení vratislavické továrny přijelo ráno několik aut a odvezlo je do Prahy. Pak v celém areálu zničehonic ohluchly telefony. O něco později projela branou závodu limuzína šéfa Bassu v Česku Grahama Stanleyho. Ten zaměstnancům suše oznámil, že pivovar do září skončí, 270 lidí obdrží výpověď hned a zbylých 70 během příštích měsíců. Před odchodem domů museli všichni podepsat, že tuto informaci berou na vědomí. Za zády jim přitom štěkali psi na vodítkách černých šerifů. "Tahle zpráva a hlavně způsob, jak to provedli, vehnaly mnoha lidem slzy do očí," vzpomínal sladovník a odborový předák Ota Dvorský, který v pivovaru pracoval čtyřicet tři let.
Za několik týdnů po dramatickém pondělku shromáždili autoři petice za záchranu vratislavického pivovaru asi 8000 podpisů. Starostka Vratislavic Vladimíra Hoření v dopise firmě Bass napadla její argumenty o neefektivnosti výroby vratislavického provozu. "Zrušit pivovar v Čechách není jen věcí ekonomickou," připomněla starostka Britům místní specifikum.
Začátek konce pivovaru se datoval od roku 1995, kdy došlo ke sloučení s Pražskými pivovary. "Z Prahy sem začali posílat obchodní zástupce, kteří na Liberecku nabízeli Staropramen. Výroba ve Vratislavicích tak poklesla o 10 %," řekl Ota Dvorský. Odmítl však, že by šla dolů kvalita vratislavického piva. Stejného názoru byl i bývalý vrchní sládek Zdeněk Picek. "Náklady na výrobu u nás byly nižší než u Staropramenu, a nemohly být skutečným důvodem zrušení pivovaru," prohlašoval sládek Picek.
Mezi lidmi se hovořilo o tom, že Pražské pivovary ovládané Bassem si zrušením vratislavického provozu jen jednoduše poradily s konkurencí pro svou vlajkovou loď Staropramen. "Nikdo ale neví, jestli v rámci zeštíhlovací strategie Bassu teď nejsou na řadě pivovary v Praze a my postupně nepřijdeme o rodinné stříbro," zdvihal varovný prst starostka Hoření. Její slova o rodinném stříbře jsou zvučná, ale v případě Vratislavic to není tak jednoznačné: místní pivovar založili a víc než sedmdesát let o něj pečovali liberečtí sudetští Němci. Z jejich podniku i domova je po válce Revoluční gardy vyhnaly samozřejmě bez "odstupného" a způsobem, proti němuž bylo květnové extempore roku 1998 kursem společenské výchovy.
Pražské pivovary skutečně v březnu 1998 uzavřely Měšťanský pivovar v Praze-Holešovicích. Mluvčí společnosti Diana Dobálová však ujišťovala, že "restrukturalizace" firmy zrušením dvou provozů skončila a s dalším zavíráním se nepočítalo. Neměla zaniknout ani značka Měšťan, ale ani Vratislav. Obě se měly vařit ve smíchovském pivovaru. Vedení Pražských pivovarů dokonce informovalo o tom, že vratislavický vrchní sládek Zdeněk Picek ochutnal a posvětil svým souhlasem zkušební várku vratislavického piva připraveného v Praze.
"To vůbec není pravda. Pivo jsem testoval, ale můj závěr byl, že toto pivo chuťově neodpovídá moku vyráběnému ve Vratislavicích. Pivo z Prahy pít nebudu," zlobil se sládek, a nepřímo tak zpochybňuje i další sliby Pražských pivovarů. Podle Picka nastává doba unifikované výroby, protože pivní trh ovládnou giganti. "Značky se budou možná ještě lišit etiketou na lahvi, ale už ne chutí."
Bojkot pražskému pivu vyhlásila v létě 1998 liberecká radnice. "Hosté magistrátu dostávali třetinky Staropramenu, ale ten už se na našich stolech neobjeví," prohlásil náměstek primátora Zdeněk Kadlas. Dodal, že stejný osud stihne i pivo Vratislav, pokud bude z Prahy.
Rozhořčení nad koncem pivovaru vyjadřil i Josef Holý, majitel Pivovarské restaurace, která se nachází jen několik kroků od bran závodu. Ještě před dvěma měsíci si nemohl stěžovat, protože úderem druhé hodiny, kdy v pivovaru končila směna, se jeho hospoda začala plnit a výrobci značky Vratislav se - jako podle geniálního kapitalistova scénáře - proměnili v její spotřebitele. Poté, co bylo na konci května 1998 na hodinu propuštěno 270 lidí, zela pivnice pana Holého prázdnotou. Ani jemu se postup Bassu a Pražských pivovarů nelíbil. Před časem si však od Pražských pivovarů dal rekonstruovat výčep a podepsal smlouvu, které posléze litoval. "Zrovna dnes jsem se do ní ještě koukal a není mi z toho do zpěvu. Upsal jsem se, že budu brát pivo z produkce Pražských pivovarů. Předtím jsem nemohl tušit, že to třeba nebude Vratislav," řekl Josef Holý, který se na výzvy k bojkotu pražského piva díval se smíšenými pocity. "Je to velikánský podvod. Před rokem jsem s Pražskými pivovary podepsal pětiletou smlouvu, že mi budou dodávat jejich pivo. Celou dobu beru Vratislav, a teď nevím, co mi budou vozit. Když vypovím smlouvu, tak jim musím vrátit zařízení a vybavení za 150 tisíc korun, ale stejně to asi udělám," řekl majitel.
V této otázce se však většina místních - navzdory nejrůznějším proklamacím - řídila spíš stavem své peněženky než vznešenými ideály. "Lidi kupují hlavně Braník, protože je levnější," tvrdila vedoucí vratislavické samoobsluhy Vít Jiřina Pražáková. O vratislavické pivo, kterého tu jsou plné basy, Vratislavané zdaleka nejevili takový zájem jako o pivo z "nenáviděné" Prahy.
Vedoucí restaurace U prasete Roman Bělina, který svým hostům nabízel Radegast, prohlásil, že se pro skoncování s Vratislavem, jejž čepoval do jara 1998, rozhodl kvůli jeho špatné kvalitě. "Pivo bylo kalné a kyselé. Navíc se tu dealer ukázal jednou za uherský rok, takže mi třeba chyběly sklenice."
V boudě hned vedle brány do fabriky se dalo vratislavické pivo koupit za bezkonkurenční cenu. Dvě koruny za půllitr. Nárok na výhodný nákup měli ale jen zaměstnanci pivovaru nebo ti, kteří po květnovém propuštění kromě peněžního odstupného dostali i pivní poukázky. "Bývalí zaměstnanci na tom teď samozřejmě nejsou psychicky nejlíp, a tak prolévají hrdlem zbytky toho, co vyrobili," líčil atmosféru ve Vratislavicích náměstek libereckého primátora Kadlas.
"Máme strach a nikdo z nás neví, co bude dál. Celý život jsem pracoval jenom v pivovaru, plných 43 let. V pivovaru pracuji od 14 let a do důchodu mám necelé 4 roky. Kde mě teď vezmou? Dneska jsem musel jít dokonce k doktorovi, protože mám nemocné srdce, a to, co se tu celý týden děje, mi nepřidalo," řekl v červnu 1998 odborový předák a mluvčí nespokojených zaměstnanců vratislavického pivovaru Ota Dvorský.
Rozhodnutí majoritního vlastníka vratislavického pivovaru, britské pivovarnické společnosti Bass, zastavit po 126 letech výrobu piva ve Vratislavicích nad Nisou,vyvolalo mezi zaměstnanci nespokojenost. Nikdo jim však nemohl pomoci, ani odbory.
"To víte, že jsem to hned řešil s naším odborovým svazem v Ústí nad Labem. Když přijeli a podívali se na Všechny papíry, zjistili, že je to všechno podle českých zákonů nenapadnutelné a nedá se s tím nic dělat," řekl Dvorský.
Likvidace výroby piva Vratislav se 126letou tradicí se dotkla značné části 370 zaměstnanců pivovaru. "Všichni věděli, že když se pivovar prodá Angličanům, tak z toho pro nás nic dobrého nekouká. Nikdo nic nedělal a lidi jim ještě prodávali akcie, které měli," nechal se slyšet blonďatý mladík, který v montérkách postával před branami pivovaru.
"Lidé mi od pondělí pořád volají, chodí za mnou domů nebo na radnici a chtějí, abych jim pomohla. Čím víc do toho ale vidím, tím víc mám pocit, že to bylo velmi dobře a pečlivě připraveno a pomoc už dneska není žádná," poznamenala starostka této samostatné části Liberce Vladimíra Hoření (nezávislá). "Přitom když jsem se těch Angličanů zeptala, co by dělali oni, kdyby jim tam někdo rušil pivovar, tak odpověděli, že u nich mají fungující odbory," uvedla.
Podle primátora Liberce Jiřího Drdy (ODS) přišlo město o tradiční značku, která mu dělala reklamu. "Bohužel už je rozhodnuto a nedá se to nijak zvrátit," dodal před novináři
"Myslím si, že rozhodnutí uzavřít provozy v Holešovicích a Vratislavicích bylo vedeno hlavně vnitřními ekonomickými důvody, to jest snahou po vyšším stupni využití ostatních výrobních kapacit společnosti," hájil postup Pražských pivovarů a Basse předseda Českého svazu pivovarů a sladoven Antonín Kratochvíle. Podle něj je v zájmu společnosti Bass, aby podporovala export piva ze svých pivovarů v České republice. "Společnost je pravděpodobně přesvědčena, že export piva může zajistit efektivněji z ostatních svých výrobních jednotek. To platí i pro tuzemský trh, a proto ukončení výroby piva v Holešovicích a ve Vratislavicích nebylo provázeno zrušením zavedených značek úspěšných piv Měšťan a Vratislav."
Náhlé zavření pivovaru Vratislavice sice vyvolalo velkou vlnu nevole na celém Liberecku a Jablonecku, podle Pražských pivovarů, do jejichž skupiny závod patřil, však nebylo jiné cesty. "Buď můžete být hodní, nebo úspěšní. Dohromady to prostě nejde," řekl v červnu 1998 finanční šéf Pražských pivovarů Miroslav Jersák. "Uzavření Vratislavic je po prodeji Svijan a zavření Holešovic posledním krokem k ozdravění společnosti," dodal.
* "Bylo zavření Vratislavic skutečně nezbytné?
Bylo. Doposud nás všichni kritizovali za to, že nedokážeme dosáhnout zisku, a když vyrazíme správným směrem, jsme znovu trnem v oku. Kromě toho dosavadní vývoj hospodaření Pražských pivovarů potvrzuje správnost našeho rozhodnutí. Pokud chceme skutečně slibovaného zisku dosáhnout, musíme někdy dělat nepopulární kroky.
Vyplatí se vyrábět pivo Vratislav v Praze?
Určitě vyplatí, jinak bychom to nedělali. O tom, že vratislav se v Praze dělat dá, jsme se už přesvědčili. Naším záměrem je tuto regionální značku zachovat, a proto jsme se k tomu rozhodli, teprve když jsme věděli, že dokážeme uvařit stejné pivo i v Praze.
Místní lidé však na výrobu vratislavického piva v Praze reagovali poněkud podrážděně...
Ještě neměli možnost pít vratislav z Prahy. Zatím se stále ještě zaváží restaurace z vratislavických zásob. Nakonec záleží především na lidech, zda jim pražská vratislav bude chutnat, nebo nebude. Zatím víme jen o čtyřech hostinských, kteří chtějí jiné pivo. Ti ostatní tvrdí, že pražské pivo zkusí a rozhodnou se až podle reakcí zákazníků. Pokud nikdo z usedlíků nepozná, že pije vratislav z Prahy, máme vyhráno.
* Co bude s lidmi propuštěnými z pivovaru?
To je problém každé restrukturalizace. My se snažíme nezaměstnanost co nejvíce omezovat. Jenom pracovnímu úřadu v Liberci jsme dali na rekvalifikace pracovníků pivovaru k dispozici jeden milion korun.
* Co bude dál s pivovarem? Prodáte ho?
Nějaké nabídky máme, převážně jsou na část vyrábějící nealkoholické nápoje. Teď ověřujeme, které z nich jsou skutečně seriózní. Na pivovar dnes totiž žádná banka nepůjčí. Já osobně vidím využití buď právě ve výrobě nealko nápojů, nebo v rekreačním využití, protože součástí areálu je například i velký pozemek a několik rybníků. Další využití chceme také konzultovat s místní starostkou."
V hospodách na Liberecku a Jablonecku se v červnu 1998 kromě voleb přetřásalo už v podstatě jediné téma - zavřené brány vratislavického pivovaru. Pražské pivovary dohnaly tehdy starostku Vratislavic Vladimíru Hoření až k slzám. "Když jsem plakala, zachovala jsem se velice neprofesionálně. Ale uvědomila jsem si, že ve Vratislavicích už nikdy nebudeme pivo vyrábět," řekla v červnu 1998 Hoření. Ve stejný den, kdy Pražské pivovary rozhodly o uzavření vratislavického závodu, navštívil starostku ředitel společnosti Graham Stanley. "Suše mi oznámil, že pivovar končí, zavřou kvůli případným zlodějům brány a po několika letech rozprodají budovy. Chovali se přitom velmi povýšeně a jejich ochranka dokonce nevpustila mého zástupce na naši radnici," líčila Hoření. Na podobně drastické chování si stěžovali i zaměstnanci pivovaru. "Bylo to dost brutální, měli tu psy bez košíku, a to naše lidi hrozně popudilo," řekl odborový předák Ota Dvorský. "Chápu pocity ve Vratislavicích, ale o žádné brutalitě nevím. K zavření pivovaru nás prostě donutila ekonomická situace, ale značka zůstane zachována," oponoval však finanční šéf Pražských pivovarů Miroslav Jersák. Ota Dvorský byl v červnu 1998 přesvědčen, že z pražské vody nikdo pivo Vratislav nemůže udělat. "Jak uspěje pivo dělané v Praze, ukáže až čas a lidé v hospodách," krčil s úsměvem rameny Jersák. Podle něho zatím odřekly vratislavické pivo do poloviny června 1998 jenom čtyři hostince. Jedním z nich byla liberecká restaurace Repre Rupre, kde se přešly na krušovice. "Přestal jsem brát vratislav asi před čtrnácti dny. Nevím, jestli to má něco společného se zavřením pivovaru, ale nebyl jsem spokojen s dodávkami," řekl její šéf David Dvořák. Většina hostinských však zatím Vratislavicím zůstala věrná. "Vratislava budu ještě odebírat, ale záleží na jeho chuti a kvalitě. Když s ním nebudou lidé spokojeni, poohlédnu se jinde. Přemýšlím o desítkách radegastu nebo gambrinusu," řekl v červnu 1998 vedoucí restaurace na Letce Radek Pokorný. Majitel další liberecké restaurace U Chobotů, Jaroslav Chobot, byl rozhodnut. "Zůstanu u vratislava. Dnešní piva jsou tak kvalitní, že drobnou změnu v chuti u pražského vratislava zákazník nemůže poznat," mínil Chobot.
Do finále se blížily v květnu 2000 přípravy na obnovení výroby pěnivého moku ve Vratislavickém pivovaru.

obnovení výroby piva ve Vratislavicích >>>