[ HOME ]          [ úvod ]   [ aktuality ]   [ produkce ]   [ hospodářské výsledky ]   [ foto ] 

historie pivovaru v Kutné Hoře do roku 1990 >>> Na přelomu 80. a 90.let 20.století došlo k dalšímu rozšíření ležáckých sklepů, instalaci druhé nerezové dvojnádobové varny, zřízeny byly i nezbytné stáčecí linky na sudy KEG a lahve NRW. V roce 1991, již za zlepšených výrobních podmínek, docílil pivovar roční produkci 200 000 hl piva. V roce 1992 dosáhl pivovar rekordní výstav 229 000 hl piva. Ovšem ekonomická situace v tuzemském pivovarnictví společnost Pivovar Kutná Hora přiměla k tomu, aby poněkud utlumila výrobu a dosud středně velký pivovar přetransformovala na pivovar z kategorie "malých". Od roku 1992 vlastnilo pivovar opět město Kutná Hora, které se stalo majitelem pozemků s většinou budov a Pivovary Bohemia a.s., které vlastnily zbytek budov a převážnou část technologického zařízení. V roce 1993 byla založena společnost Pivovar Kutná Hora, spol. s r.o., která začala provozovat podnik na základě nájemních smluv s městem Kutná Hora (budovy) a Pivovary Bohemia Praha a.s. (technologie). Pivovar se na konci 90.let 20.století soustředil zejména na prodej v okruhu zhruba padesáti kilometrů od pivovaru. Dodávky na vzdálenější odbytiště se pivovaru nevyplatily - náklady na budování vlastní distribuční sítě by převýšily výnosy. Ani s výrazným nárůstem produkce pivovar nepočítal, rozvoj pivovaru byl částečně omezen faktem, že sídlí v památkově chráněném objektu tvrze Lorec.   V roce 1994 uvedli v pivovaru do provozu stáčecí linku dodanou italskou firmou Co Macta. Na vánoce uvařili speciál Lorec 14 %. Proti 200 tisícům hl v roce 1996 klesl pivovaru odbyt piva v roce 1997 pod 150 tisíc hl. Podle ředitele Zdeňka Siblíka se tak projevil konkurenční boj s velkými pivovary. Zvýšení nákladů v roce 1997 vyvolal přechod na nové lahve. Investice směřovaly také do plynofikace kotelny." O místo na trhu musíme bojovat stejně jako další malé a střední pivovary, nemáme za sebou žádné velké vlastníky," řekl v květnu 1998 ředitel. Velké pivovary se podle něho snažily velkými investicemi dostat do restaurací malých pivovarů, které se pak úbytek snažily vyrovnat rozšířením okruhu odběratelů. Pivovar celoročně nabízel čtyři druhy piv - lehké, výčepní světlé a tmavé a světlý ležák, příležitostně světlý speciál. V malém množství pivo v roce 1998 vyvážel do Ruska a Itálie. V roce 1998 v souvislosti s novým potravinovým zákonem firma přišla s novými etiketami s motivem pražského groše. S výjimkou speciálu všechna piva prodávali pod značkou Dačický. Pivovar byl nadále provozován na základě nájemních smluv s městem Kutná Hora, vlastnícím většinu budov a pozemků, a Pivovary Bohemia, jimž patřily některé objekty a většina zařízení. Během prvního čtvrtletí roku 2000 zvýšil pivovar oproti stejnému období předchozího roku export piva přibližně osmkrát. Pivovar stabilně po dva roky dodával do Švédska, měl odběratele v Německu, několikrát se jednorázově prosadil v Itálii, Španělsku, Litvě i Rusku. I když převážná část produkce pivovaru směřovala na tuzemský trh, zájem zahraničních zákazníků o kutnohorské pivo naznačila, že orientace na českého konzervativního pivaře může mít odezvu i v zahraničí. Akciová společnost Pivovary Bohemia, která vlastnila technologií a části pivovaru, zveřejnila koncem září 2000 záměr svůj majetek prodat. Případnou koupí objektu, o níž zastupitelé města jednali 3.10. 2000, chtělo město do budoucna zachovat výrobu piva v Kutné Hoře. "Máme obavu, aby nový vlastník výrobu piva úplně nezrušil. Proto chceme, aby byl pivovar, v němž město vlastní některé budovy, stoprocentně náš," vysvětlil starosta Květoslav Hlavatý. Uzavření pivovaru by pro město znamenalo nejen ztrátu financí a zřejmě i prestiže, ale bez práce by rovněž zůstalo sto zaměstnanců. Radnice měla o koupi pivovaru zájem i přesto, že ji čekaly finančně nákladné projekty, například oprava nemocnice nebo koupaliště. Kolik bylo město ochotno nabídnout Pivovarům Bohemia, starosta zatím neprozradil. Pokud by město pivovar skutečně získalo, chtělo jej pronajmout nynějšímu výrobci piva, společnosti Pivovar Kutná Hora. Cenová politika obchodních řetězců vedla pivovar k tomu, aby raději začal dodával osvědčeným odběratelům z řad hostinských a restauratérů i přímo jednotlivým potravinářským obchodům. Ředitel pivovaru Siblík konstatoval, že postupně ubývá těch zákazníků, kteří pod dojmem různých výhod a slev střídají své dodavatele i několikrát za rok. "Zdá se," řekl Siblík, "že hostinští si již uvědomili, že musí brát ohled nejen na svou kapsu, ale zejména na své hosty, kteří obvykle neradi mění značku piva, na kterou si zvykli." Konzument kutnohorského piva je v podstatě totožný s tradičním českým pivařem. Ten je podle Siblíka středního až vyššího věku a obvykle se živí fyzickou prací. "Podnikatelé a manažeři na dlouhé popíjení piva v hospodě nemají prostě čas a mladí lidé dávají přednost zase módnějším nápojům, než s přibývajícím věkem přijdou na chuť pivu," mínil ředitel a dodal: "Rozhodně však někdejších pijáků piva ubývá a přibývají jeho konzumenti." Předností menších pivovarů je schopnost pružně reagovat na potřeby odběratelů. To se projevuje zejména ve vztahu k zahraničním zákazníkům, pro něž v Kutné Hoře jsou s to na objednávku rychle uvařit a dodat i některá speciální piva, volit obal podle přání apod. V pivovaru v listopadu 2000 zatím váhali, zda se připojit k vlně zdražování. "Vůbec nevíme. Ještě nejsme rozhodnuti," uvedla Markéta Spisarová z pivovaru. Zástupci města Kutná Hora dne 29.11.2000 podepsali smlouvu o koupi části areálu a technologie pivovaru s jejich dosavadním vlastníkem, akciovou společností Pivovary Bohemia. Konečné znění smlouvy, podle níž město zaplatilo za část pivovaru 22 miliónů Kč, zastupitelé schválili dne 28.11.2000. Město se tak stalo jediným majitelem pivovaru. "Musíme od 1.dubna 2001 mírně zdražit, abychom pokryli, alespoň částečně, výrobní náklady," potvrdil ředitel pivovaru Zdeněk Siblík. Konzumenti piva tak zaznamenali zdražení o deset až čtyřicet haleřů na půllitru. Ekonomické opatření se týkalo všech druhů moku, které závod vyráběl. To znamenalo lehkého, Dačického světlého výčepního, ležáku, tmavého Havíře i speciálního piva. "Musíme zareagovat na zvýšení nákladů. Ze vzduchu se pivo vařit nedá," oddůvodnil zdražení Siblík. Ceny lahvové a sudové desítky se pro odběratele lišily. Lahvová desítka stála 6,20, sudová desítka o třicet haléřů více. Přechod na novou technologii (CK tanky) zde nechystali, neboť k novým výrobním postupům se ředitel Zdeněk Siblík stavěl skepticky.Tisíce návštěvníků zavítaly dne 9.června 2001 na pivní slavnosti pivovaru. Mnozí tu poměřili síly v tradičních pivovarských disciplínách a kupříkladu pětačtyřicetiletému Vaškovi Novákovi z Prostřední Vsi stačila k vysátí půllitru piva dudlíkem pouhá minuta a 10 vteřin. Tupláky vydrželi návštěvníci v natažené ruce držet více než tři a půl minuty a k pití piva na ex jim stačily jen čtyři vteřiny. Všem chutnalo znamenitě, nejspíš i proto, že pivovar o svých slavnostech čepoval speciální kvasnicovou dvanáctku. Už ne podle hukotu motoru náklaďáku ale podle klapotu koňských kopyt se učili od července 2001 hostinští v Kutné Hoře poznávat, že jim zdejší pivovar přiváží Dačické pivo. Pivovar se totiž rozhodl obnovit skoro zapomenutý způsob dopravy a nechal opět do ulic vyjet pivovarské koně. Ty brázdí ulice města od hospody k hospodě s nákladem sudů. Ve městě, které každý rok navštíví desetitisíce turistů, je koňský povoz už nyní atrakcí. "Koně jezdí jenom na zkoušku, uvidíme, jak se nám osvědčí. Proto nejsou zatím ani moc vyštafírovaní," řekl ředitel pivovaru Zdeněk Siblík. V minulých letech už třikrát v Kutné Hoře koně s nákladem pivních sudů jezdily, ale nemělo to nikdy dlouhého trvání. Problém byl totiž hlavně sehnat tažné koně, které si poradí i s těžkým nákladem. Že je naložený vůz i s urostlým kočím a majitelem koní Tomášem Kacafírkem pořádně těžký, o tom není třeba pochybovat. "Sudy, vůz a my dva se závozníkem, to je dohromady skoro pětatřicet metráků," počítal povozník z nedalekých Červených Janovic. Urostlý Baron i jeho kolega Šimon ale vypadali jako opravdoví koňští siláci. Není divu, protože navíc pomáhají svému pánovi tahat dřevo z lesa. Jejich den začíná brzy ráno, kdy je Tomáš Kacafírek naloží do své avie a odveze do Kutné Hory. Pak ale začíná práce - musí objet celou řadu hospod, od centra města až po periferii v Sedlci nebo na sídlišti. "Zatím to zvládají, i když ze začátku se trochu báli aut. Teď si už zvykli," chválil své koně Kacafírek. Koně ale nezásobují jen lokály a restaurace, ale také třeba supermarket jednoho velkého obchodního řetězce. Vidět stát koňský povoz, představující zašlé doby, před takovým nákupním střediskem, naopak symbolem moderního konzumního života, je příjemně absurdní podívaná. Spřežení si už během krátké doby zvyklo, že je terčem pozornosti všech kolemjdoucích i řidičů. "Někteří jsou občas nervózní a troubí, že je zdržujeme," smál se kočí. V červenci 2001 se v pivovaru vyrobilo a prodalo zatím nejvíce piva. Dokonce tu překonali i červenec roku 2000. Začátkem srpna 2001 počasí příliš nepřálo, a to se odrazilo samozřejmě v odbytu. "Od pondělí 13.8.2001 nastala vedra, ale u nás, v expedici, se to projevilo až koncem týdne. Je to samozřejmě dáno tím, že odběratelé, to znamená obchody a restaurace, vyčepovaly veškeré zásoby a potřebovaly je doplnit," vysvětlil ředitel Zdeněk Siblík skutečnost, proč na zvýšený zájem o pivo zareagovaly jeho prodejci až po několika dnech. Pivovaru se i přes tlak dalších pivovarů na trh podařilo zajistit solidní dodávku k odběratelům. Podle sdělení Zdeňka Siblíka je na tom místní pivovar dokonce ještě lépe, než v roce 2000. "Tak, jako ostatní pivovary dodávají svůj chmelový produkt do Kutné Hory, musíme také my nabízet naše piva jinde. Přestože se označujeme spíše za regionální pivovar, dodáváme na mnoho míst v Čechách i na jižní Moravu. A také do zahraničí," připomněl ředitel. Také kutnohorský pivovar ztrácel své zákazníky. "Především mladší generace je hodně ovlivněná masivní reklamou ve sdělovacích prostředcích, zejména v televizi, a při výběru pak preferuje propagovanou značku," objasnil Siblík. V souvislosti s oznámením Prazdroje o plánovaném podzimním zvýšení ceny chmelového nápoje ředitel Siblík kutnohorské "pivní patrioty" uklidnil: "My to v úmyslu nemáme. Museli jsme sice na jaře zdražit, stejně jako ostatní, bylo to ale jen řádově v desetihaléřích," přiznal ředitel. Výrobce piva k tomu donutil nárůst nákladů na provoz. "Pokud zdraží energii a pohonné hmoty, projeví se to v jakémkoliv oboru. Pokusíme se ale současné ceny udržet alespoň do konce roku," oznámil ředitel Siblík. Pivovar v roce 2001 vyrobil kolem 90 000 hl piva, to byl meziročně mírný pokles. Původně regionální pivovar se snažil expandovat do celého Česka. "Jeho produkty jsou k dostání i v Praze, ve východních Čechách nebo na jižní Moravě," řekl Zdeněk Siblík. Pokles prodeje zaznamenaly podle ředitele všechny pivovary velikosti kutnohorského. Vedle netypického letního počasí se na tom nepříznivě podepsala především jejich neschopnost konkurovat velkým výrobcům, kteří mají lepší finanční možnosti. "Snažíme se proto na trhu udržet kvalitou a klasickou českou pivovarskou technologií," dodal Siblík. Vynikajícího úspěchu dosáhl pivovar v lednu 2002 v restauraci Na Nivách v Trutnově. V rámci 7. ročníku veřejné soutěže v degustaci a rozpoznávání vybraných českých piv obsadil Dačický ležák druhé místo v kategorii nejchutnější zlatavý mok roku 2001. "Veřejnost posuzovala sedmnáct druhů piv. Nejvíce jim chutnal protivínský Platan. Až na další příčky odsoudili vyhlášené značky Gambrinus, Budvar, Radegast, Staropramen či Krakonoš, Primátor, Lobkowicz, Rychtář," pochvaloval si zástupce pivovaru Petr Plicka. Malý český regionální pivovar se vším dobrým i zlým, co takovou živnost v dnešní době provází, to byl pivovar v Kutné Hoře v roce 2002. Stejně jako další drobní výrobci v kraji i on se chtěl udržet na trhu a dál i přes tlak velkých koncernů vařit své pivo pojmenované po slavném kutnohorském rodákovi a městském kronikáři Mikuláši Dačickém z Heslova. Jak se žije pivovaru, který si nemůže dovolit masivní reklamu v médiích, musí se držet s cenami vždy trochu zpátky a počítat každou korunu? Ředitel Zdeněk Siblík věřil, že si kutnohorské pivo udrží svoje příznivce nejen v okolí města, ale postupně získá nové v dalších částech republiky a také v zahraničí. "Pokud dokážeme přežít, rádi bychom přežili jako česká firma. Zatím určitě nemáme v úmyslu nechat se koupit nějakým velkým investorem," řekl v dubnu 2002 rozhodně ředitel. Kutnohorské pivo se v roce 2002 čepovalo v hospodách a restauracích na Kutnohorsku, Kolínsku a ve východních Čechách, nechyběl ani na jižní Moravě a kolem Olomouce. Protože stále víc hospod si už podle ředitele Siblíka nedovolí nabízet jen jednu značku piva, snažil se pivovar uchytit, jak se říká "na druhou nebo třetí pípu" vedle piv slavnějších značek. "Za první republiky tohle běžně existovalo. Když jsem jako student pivovarské školy chodil v padesátých letech na brigády do pivovarů, tak i v jednom malém městečku nedaleko Prahy se v místní hospodě točila piva ze třech pivovarů a nikoho to neudivovalo. Už jsme se k tomu dneska také vrátili a je to v pořádku," myslil si Siblík. Nebál se přitom, že by kutnohorské pivo v takové konkurenci neobstálo. První místo v kategorii malých piv a třetí v soutěži speciálních piv si pivovar odvezl i před dvěma lety ze Zlatého palcátu v Táboře. Jenže kvalita piva může být jiná při expedici z pivovaru a jiná pak v půllitru na stole. "Bohužel se setkáváme s hostinskými, kteří pravidelně nevyplachují trubky a spoléhají na to, že jim je necháme jednou za tři týdny vyčistit speciálním roztokem. To ale nestačí, takže pak pivo od takového hostinského podle toho vypadá," vysvětlil Siblík. V Kutné Hoře se v roce 2002 vařilo pět druhů piv: nízkostupňové lehké pivo, výčepní světlé, výčepní tmavé, ležák (postaru dvanáctka) a světlý speciál (čtrnáctka). Většina piva šla do hospod v Čechách a na Moravě, ale část putovala i do zahraničí, hlavně do Švédska a do Německa a nejnověji také do zemí bývalého Sovětského svazu. Počátkem roku odjel do Ruska z Kutné Hory na zkoušku první kamion. "V Rusku se nízká spotřeba piva na hlavu pomalu zvyšuje. Je tam navíc řada pivovarů, které po vstupu zahraničních investorů podstatně zvýšily kvalitu, takže už neplatí, že do Ruska je možné prodat cokoli. Teď jsou požadavky dovozců na dobu trvanlivosti a kvalitu veliké," tvrdil Siblík. Proniknout na zahraniční trh byl běh na dlouhou trať. Regionální pivovar totiž neměl peníze na to, aby si mohl v cizině otevřít své zastoupení, a tak musel spoléhat na zprostředkovatele. "Když má ze sto jednání o exportu jedno nějaký konkrétní výsledek, tak je to úspěch. Zatím to ale vypadá, že se nám export rozjíždí," dodal ředitel. Pivovar otevřel veřejnosti brány 8.června 2002. "Nápad uspořádat Pivní slavnost se zrodil před devíti lety, kdy si pivovar připomněl čtyřstédvacáté výročí svého založení," vrátil se do minulosti ředitel Zdeněk Siblík. Přestože jako pořadatelé tehdy postupovali v přípravě slavnosti amatérsky, měla úspěch u veřejnosti. "Rozhodli jsme se tedy pokračovat v této tradici každoročně. Postupně jsme se vypracovali až k podobě Pivní slavnosti, známé z posledních let," poznamenal Siblík. Pořadatele postupně překvapoval nečekaný zájem velkého množství lidí. "Dá se říci, že mile, ale také nepřipravené. Nestačili jsme na výčepech obsloužit návaly lidí, nebyl dostatek občerstvení," zavzpomínal ředitel Siblík a navázal: "Takové chyby jsou už dnes za námi. Máme pro návštěvníky připraveno pět výčepních míst, daleko více je i stánků s různým občerstvením." Podle Siblíka nastal zlom v pořádání Pivní slavnosti v roce 1998 při oslavě 425. výročí. Od té doby připravovala program najatá agentura. V programu došlo také na finále pivovarské soutěže a vyhlášení výsledků. Na vítěze čekal poukaz na zájezd dle výběru, výherci si odnesli také kombinovanou chladničku, další dárky nebo si zvolili, v které restauraci si s přáteli vypijí vyhraný sud piva. Původní záměr pivovaru při slavnostech byl také ukázat lidem, kde a jak se pivo vyrábí."Část provozu běžela v omezeném rozsahu a návštěvníci tam přicházeli na exkurzi. Pro nekázeň některých jsme však od toho ustoupili," vysvětlil ředitel a dodal: "A také proto, že nebylo v našich silách zvládnout prohlídku pro velké množství zájemců." Pivní slavnosti roku 2002 však narušilo nevlídné počasí. I přes vytrvalý celodenní déšť prošlo pivovarem zhruba tisíc lidí. V porovnání s předchozími lety ale počet návštěvníků výrazně klesl. Slavností se vždy zúčastnilo zhruba dva a půl až tři tisíce lidí. Věrní milovníci chmelového nektaru se ale "trochou vody" odradit nenechali. Ochutnat tamní pivo je nepsaným pravidlem turistů při návštěvě různých míst. Kutná Hora, která se může pochlubit místním pivovarem, nabízí svým hostům zdejší piva v restauracích. "Většinou parta trampů nebo i cizinci ze zahraničí chtějí naše pivo ochutnat," shodli se vesměs výčepní z hospod. Zahraniční návštěvníci často pijí světoznámou Plzeň, ale dají si i speciální Lorec. "Cena místního piva je pro ně velice výhodná, proto si raději dají to silnější," předpokládal ředitel pivovaru Zdeněk Siblík. Pivo Lorec, které je mezi konzumenty známé jako "čtrnáctka", čepovali třeba Na Špici, v Mědínku nebo v pivnici Dačický. "Je známo, že v Čechách je nejlacinější pivo na světě," poznamenal Siblík a navázal: "Například hned v sousedním Polsku je několikanásobně dražší. V Německu, ještě než přešli na placení v euru, stálo pivo pět, šest marek." Cenu piva, na rozdíl od jiných výrobců, kutnohorský pivovar v poslední době neupravil. "Naposledy jsme zvýšili cenu 1.dubna 2001," upřesnil. Nevyloučil však, že ke zdražení v roce 2002 dojde. "Zatím však nic nepřipravujeme," dodal a odvolal se na zvyšování cen energií, vody a dalších výrobních vstupů, kam patří také výsledek sklizně. Udržet malý pivovar bylo ale podle ředitele veliký boj. "Především při konkurenci velmi ekonomicky silných pivovarských společností se zahraničním kapitálem. Mají mnohem větší možnosti podpořit různými prostředky prodej piva. To, co jsou schopny nabídnout restauracím, je podle mého za peníze, které nejsou vydělané na prodeji piva," domníval se Siblík a pokračoval: "Jde o investici do budoucnosti a na tu my, v malém pivovaru, prostě nemáme." Reklama totiž sehrává značnou roli v ovlivňování konzumentů. Přestože stále existují kutnohorští pivní patrioti, nebude jich podle Zdeňka Siblíka nikdy dostatek. Pivovar měl dlouho odbytiště i v Německu, především v Berlíně. Vyvážel také do Hamburku a Frankfurtu nad Mohanem, exportoval do Švédska a od roku 2002 i na ruský trh. Lehké nízkostupňové kutnohorské pivo Dačický - kutnohorské light (světlé lehké; plněno do 0,5 l lahví) v roce 2002 postrádali někteří konzumenti chmelového moku. V poslední době nebylo na trhu vůbec vidět. Důvodem byla nízká poptávka po tomto druhu piva. Potvrdil to i ředitel Zdeněk Siblík."Zastavili jsme výrobu lehkého piva s malým obsahem alkoholu pro malý zájem odběratelů," konstatoval. Lehké kutnohorské pivo s modrou etiketou a nápisem Dačický bylo vhodné především pro konzumaci v letních parnech, k osvěžení při práci na zahrádce či v kantýnách výrobních podniků. "V provozu ho nedokážeme vyrobit malé množství. Na běžnou kapacitu bychom ho uvařili více, než pak stačíme prodat. Museli bychom potom várku nabízet třeba dva měsíce, což v podstatě vzhledem k dodržení času na spotřební lhůtu není možné," vysvětlil ředitel. V případě poptávky byl však pivovar připraven okamžitě zareagovat a výrobu lehkého piva zahájit.  Středočeským pivovarům se nedařilo získat Středočechy pro své značky piv. Ve středních Čechách se totiž pilo i v letních dnech roku 2002 nejvíce plzeňské pivo. "Problém není ve špatné kvalitě našich piv, ale v tom, že velké pivovary si mohou dovolit masivní reklamu, která zákazníky ovlivňuje," řekl v červenci 2002 ředitel Zdeněk Siblík. "Někteří lidé jsou věrni místním pivovarům, někteří podléhají reklamě, a takových je bohužel hodně. Potom jsou ti, co chtějí zkusit něco nového, a někomu je to jedno a pije všechno," přiblížil zvyky zákazníků Zdeněk Siblík. Polepšit by si malé pivovary mohly v horkých letních dnech roku 2002. Středočeši byli žíznivější než jindy. Vypili až o 50 % více piva než obvykle. Zdeněk Siblík si však myslel něco jiného. "Nárůst spotřeby je, ale myslím, že není adekvátní vedrům. Prodej nevzrostl nijak enormně. Jde o běžné zvýšení v letních dnech," uvedl. Novým majitelem pivovaru se stala od 1.října 2002 česká napojářská skupina Drinks Union (Hlavními akcionáři DU jsou Pivovary a sodovkárny Brno a Ústecké pivovary). Jediným společníkem firmy Pivovar Kutná Hora spol.s r.o. od 22.10.1997 do 30.9.2002 byl Zdeněk Siblík. (Společnost byla zapsána v obch.rejstříku 28.1.1993. Tehdy byla jediným společníkem firma Pivovary Bohemia Praha, a.s., do 16.12.1996) Nový vlastník chtěl razantně zvýšit výrobu piva, zachovat jeho tradiční značky a zvažoval také o výrobě dalších druhů piv. „Majitelem areálu pivovaru i části technologie nadále zůstává Kutná Hora,“ řekl místostarosta Jindřich Bartoň. Žádné rozsáhlé změny neočekávali v pivovaru po spojení s kapitálovým partnerem DU. "Získáme tím potřebnou kapitálovou podporu, která nám umožní další rozvoj na konkurenčně náročném trhu," vysvětlil ředitel podniku Zdeněk Siblík. "Případné zvýšení ceny piva rozhodně nebude důsledkem spojení s jinou společností," mínili v místním pivovaru. Narozdíl od jiných výrobců v roce 2002 svůj produkt ani jednou cenově neupravili. Nešlo však vyloučit pozdější zvýšení cen piva, které však bude odrazem ekonomického vývoje na surovinovém trhu. Město Kutná Hora, které je majitelem budov a výrobních technologií pivovaru, již s novým vlastníkem společnosti předběžně jednalo o možném prodeji celého areálu. "Není to vyloučeno. Ale zatím jsme o tom konkrétně nehovořili. Pivovar zatím zůstává majetkem města, nový partner vstoupil do společnosti, která na základě smlouvy pivo v Lorci vaří," poznamenal místostarosta Jindřich Bartoň a uzavřel: "Předběžně jsme dohodnutí, že pokud nový majitel dokáže výrobu piva zvýšit trojnásobně až čtyřnásobně, mohli bychom s ním jednat o prodeji veškerého zařízení." Kromě tradičního kutnohorského piva Dačický se v Lorci začal vařit také původně severočeský Zlatopramen. Získat pro Zlatopramen místní zákazníky však asi nebude lehké. "Koupil jsem si to jejich pivo na zkoušku, a po pravdě řečeno, moc mi nechutnalo," poznamenal tajemník městského úřadu Tomáš Hobl. Pivo Dačický sice patří na českém trhu k méně známým značkám, ovšem na druhou stranu je hodnoceno jako jedno z nejchutnějších."Takovou lahodnou, karamelovou chuť žádné jiné pivo nemá," ocenil Karel Čihulka z Loštic u Olomouce, který místní značce dává přednost před věhlasnějšími pivními jmény. Pivaři v Kutné Hoře a ti, kteří pili svého oblíbeného Dáču i daleko za hranicemi města, zažili šok. "Prodali nám pivovar!" neslo se od hospodských sklenic a v očích pivních patriotů se zračilo něco nepochopitelného a z neznalosti věci je zasáhl smutek. "To chce klid," napodobil jeden ze štamgastů portrét Švejka s půllitrem piva v ruce a trpělivě svému spolustolovníkovi vysvětlil, že je to jako když si vezme bohatší manželku, která má narozdíl od něj lepší možnosti přinést do rodinného prasátka potřebné peníze, takže si pak těch svých kuželek může dopřát ještě víc. I kutnohorský pivovar jich chce poslat "do světa" ještě víc. A taky se dobře postarat o zviditelnění svého zboží. Je si vědom, že reklama hýbe společností a maličký, i když krásný, samostatný pivovárek nemůže nikdy konkurovat takovým kolosům, které denně na konzumenta chrlí reklamu za reklamou. Nemusí jít nutně o život, ale o přežití ano. Třicet šest let pracuje v pivovaru a už celá léta je člověkem zodpovědným za to, aby Dačické pivo chutnalo pivařům. Jako správný sládek dohlíží na vaření piva, kontroluje kvalitu, ochutnává. Na obraz kulatého, věčně usměvavého sládka s červeným nosem však zapomeňte. Sládkem v Kutné Hoře je totiž štíhlá, důstojně vyhlížející žena - paní Růžena Jiránková. Vystudovala speciální pivovarnickou školu v Praze a od té doby se stal kutnohorský pivovar jejím osudem. "Když se vaří pivo, to je nejkrásnější vůně," tvrdila v říjnu 2002 o charakteristickém odéru, který ale často bývá nezkušenému nosu nepříjemný. Pivovar postavený v bývalé tvrzi Lorec na okraji města má díky ní raritu: ženou-sládkem se totiž můžou pochlubit jen dva pivovary v republice. Kutnohorský a ve Velkém Březně. "Měly jsme ještě jednu kolegyni v Přerově, ale ta už odešla," řekla Jiránková. I když je žena, pití piva jí nedělá problémy. Každý den ho v práci vypije asi litr, když ale přijde domů, klidně si dá další. "Já ochutnávám pivo pořád, i na dovolené mě zajímá, kde mají jaké pivo. Vlastně si ani v hospodě nic jiného nedávám," směje se žena, která má nejraději dvanáctku anebo mírně nasládlé černé pivo. Nikdy prý neměla problém s tím, že by ji muži v pivovaru nebrali jako sobě rovnou. Dokázala jim totiž, že pivu rozumí. "Za ta léta jsem si vybudovala respekt," vysvětlila. Co ji mrzí, to jsou někteří hostinští, kteří o pivo neumějí pečovat, což se projeví v chuti chmelového moku. Pakliže totiž nejsou v hospodě čisté trubky a sklenice, přijde práce paní Jiránkové vniveč. A blesky hostů za špatné pivo padnou na celý pivovar. "Člověku to pak přijde líto," dodala. O kvalitě kutnohorského piva ale nepochybuje. "Je naprosto srovnatelné s nejznámějšími značkami," řekla přesvědčeně. "Naším nejbližším cílem je ekonomicky stabilizovat pivovar a aktivní obchodní politikou a investicemi podporovat zavedenou značku Dačický," konstatoval v listopadu 2002 předseda představenstva společnosti DU Josef Vejlupek. Pivo se v Lorci v roce 2002 vařilo ve dvou varnách. První pocházela z roku 1934, druhá z roku 1992. Stará varna byla schopna uvařit čtyři várky piva za den po 200 hl, nová dvě várky po 300 hl. V Kutné Hoře se tak mohlo uvařit 1 400 hl mladiny denně."Vyrábíme šest druhů piva. Lehké pivo, výčepní světlé a výčepní tmavé, světlý ležák, speciál Lorec a na vývoz světlý Mincmistr," vyjmenovala sládková Růžena Jiránková a dodala: "Nosnou částí výroby je světlé výčepní a světlý ležák, postaru desítka a dvanáctka. Byli jsme výjimečný pivovar v tom, že jsme měli daleko vyšší produkci dvanáctky než desítky. Dnes je to tak půl na půl." V minulosti se vyrábělo z celkového objemu větší procento lahvového piva, asi 65 %. V roce 2002 byla produkce rozdělena na 40 % lahvového piva a 60 % sudového. Stáčírna lahví měla kapacitu 24 tisíc lahví za hodinu, reálně dosahovala objemu 15 tisíc lahví za hodinu. Na podzim vyráběly v Lorci zhruba 2 000 hl piva za týden, v létě to bývaly 3 až 4 tisíce. Podnik si zakládal na své tradici trvající několik století."Pivovar Kutná Hora byl podle oficiálních údajů založen v roce 1573 Václavem Dačickým, bratrem známého Mikuláše Dačického. Jejich otec Ondřej koupil někdy okolo roku 1550 loreckou tvrz. Podle později objevených informací jsme zjistili, že při koupi tvrze sehrálo nemalou roli i to, že zde byl funkční pivovar již od roku 1490," přiblížil historii ředitel Zdeněk Siblík. Kolem roku 1595 prodala pozdější majitelka Kateřina Smiřická pivovar městu, od té doby fungoval jako městský až do znárodnění v roce 1951 či 1953. Nejdříve byl součástí Polabských pivovarů, později Středočeských pivovarů, později transformovaných na Pivovary Bohemia. Ty byly po roce 1989 zprivatizovány a po roce 1993 založily ze svých závodů společnosti s ručením omezeným, které v roce 1997 přešly do soukromých rukou, většinou vedoucích pracovníků jednotlivých pivovarů.  Ocenění výrobků pivovaru: * zlatá medaile za " Vynikající výrobky pivovarské" na Krajinské hospodářské výstavě v r. 1900 * medaile na Mezinárodní výstavě v Bruselu r. 1906 * diplom z jubilejní výstavy v Praze r. 1908 * 1. místo v celostátní degustaci v r. 1988 * 5. místo v soutěži o " Zlatý pohár PIVEX" v r. 1994 * soutěž: Česká pivní pečeť v r. 2000 a) Zlatá pivní pečeť (1. místo) Dačický, výčepní tmavé pivo b) Bronzová pivní pečeť (3. místo) Lorec, speciální světlé pivo * soutěž o nejchutnější pivo roku "Pivtest 2001" v Trutnově: 2. místo - Dačický, světlý ležák Až do konce listopadu 2003 trvala od jara v Kamenném domě v Kutné Hoře výstava, která připomínala historii pivovarnictví ve městě. K vidění zde byly mimo jiné staré pivovarnické předměty, historické etikety nebo pivní lahve. "Výstava stojí za návštěvu", řekl ředitel pivovaru Zdeněk Siblík s tím, že pivovar se na přípravě výstavy, kterou pořádalo muzeum sídlící v Kamenném domě, také podílel. Poskytl některé předměty, které byly součástí expozice. Pivovar v roce 2003 oslavil čtyřsettřicáté výročí svého založení, organizátoři proto nemohli pro výstavu k historii pivovarnictví vybrat lepší termín, podotkl Siblík. Novinkou roku 2003 byly i pivní etikety. Ty měly novou podobu, nad jejich návrhem přemýšlelo vedení pivovaru dlouho. "V archivech jsme pátrali po různých fotografiích, které by ztvárňovaly rod Dačických. Ze všeho, co jsme měli k dispozici, jsme nakonec vybrali podobiznu Ondřeje Dačického", řekl manažer pivovaru Petr Landa při křtu pivních etiket. Oživlá historická postava pana Dačického v doprovodu dvou hostesek navštívila v září 2003 kolínské restaurace čepující kutnohorské pivo. Pan Dačický se svým půvabným doprovodem předvedl v každé restauraci malou show a uspořádal soutěž dvojic o nejrychleji vypitý tuplák obsahující litr piva. Vítěz obdržel tričko s emblémem pivovaru, poražený čepici. Ostatní přítomní otevírák a pozvánky na oslavu, v každé hospodě byl na závěr vyhodnocen největší pijan. Plán na prvních osm měsíců roku 2003 plnil pivovar na sto procent. "Tím jsme si potvrdili, že jsme schopni zastavit klesající trend z minulých let," uvedl v září 2003 marketingový ředitel společnosti DU Boris Rajdl. V sudech prodal pivovar 21 500 hl, ve skle do maloobchodů šlo dalších 19 500 hl. Nejúspěšnější byl v tomto období Dačický ležák, podle dřívějšího označení dvanáctka. "Do srpna jsme vyrobili o 4 % tohoto piva více než stanovil plán," dodal Rajdl a uzavřel: "Na základě dosavadních výsledků je jasné, že bude splněn plán pro letošní rok." V roce 2003 byla z pivovaru v Krásném Březně do Kutné Hory převedena výroba piv Jarošov 10 % a Jarošov 12 %. Kutnohorská radnice na jaře 2004 zvažovala, že prodá městský pivovar, který na základě nájemní smlouvy provozovala nápojová skupina Drinks Union. Ta také projevila zájem o jeho koupi. Město chtělo ale nového majitele hledat prostřednictvím výběrového řízení. "Naším záměrem je vyhlásit ho ještě letos," řekl 30.března 2004 místostarosta Bohumil Dvořák. Budovy a pozemky pivovaru byly v květnu 2004 na prodej. Radnice areál nabízela v prvním kole za více než sto milionů korun. "Vyhlásili jsme výběrové řízení na prodej pivovaru, a to za cenu, která vzešla z úředního odhadu, 101 milionů 906 tisíc 950 korun," upřesnil místostarosta Kutné Hory Bohumil Dvořák. V pivovaru vařila pivo firma Drinks Union. Její působení v Kutné Hoře však prodejem areálu ohroženo nebylo. Výběrové řízení bylo totiž doplněno podmínkou, že případný kupec převezme nájemní smlouvu společnosti, která areál užívala. Podle ředitele pivovaru Zdeňka Siblíka byla tato smlouva dlouhodobá. Nájemce pivovaru měl navíc předkupní právo. "Neznamená to ale, že musíme pivovar nakonec prodat tomu, kdo předkupní právo má, a že musíme prodat za cenu, kterou si majitel předkupního práva určí. Cenu budeme vždycky určovat my," upozornil starosta města Ivo Šalátek. Nájemce měl podle zástupců radnice zájem předkupního práva využít. "Takové věci, jako kolik by byla firma, která pivovar provozuje, ochotná za areál zaplatit, zatím ale vůbec nepadly," podotkl starosta. Radnice tvrdil, že k tomu, aby město zdárně fungovalo, areál pivovaru nepotřebuje. Z jeho pronájmu mělo každoroční příjem zhruba tři a půl milionu korun, ale podle Dvořáka se bez něj městský rozpočet obejde. "Takto to rozhodlo i zastupitelstvo," zmínil Dvořák. V roce 2004 pivovar speciální ležák Lorec vařil jen sezónně. Od jara 2004 pivovar začal licenčně vyrábět světlé výčepní pivo Pivrnec Patriot (alk.: 4,0 %). Výběrové řízení na prodej pivovaru se v srpnu 2004 pomalu chýlilo ke konci. O objekt s pozemky se ale zatím nepřihlásil ani jeden kupec. "Nejsou žádní zájemci a pochybuji o tom, že se za tuto cenu nějaký přihlásí," zmínil kutnohorský starosta Ivo Šalátek. Radnice totiž stanovila na základě znaleckého posudku poměrně vysokou vyvolávací cenu. Za pivovar požadovala více než 101 milion korun. Pokud by se nenašel zájemce o koupi do 16. srpna 2004, mělo by o budoucnosti jednoho z nejznámějších objektů v Kutné Hoře rozhodovat zastupitelstvo."To rozhodne, jestli bude chtít snížit cenu, nebo jestli bude chtít celou záležitost uzavřít s tím, že menší částka nepřichází v úvahu," podotkl starosta a dodal: "Já osobně si myslím, že by stálo za úvahu jít na cenu trochu reálnější."Podle starosty by mělo město za pivovar získat minimálně sumu, za kterou areál a technologie zakoupilo, včetně úroků, které zaplatilo za úvěr."To vychází přes třicet milionů korun," uvedl starosta. Ten však doufal, že se pivovar podaří prodat za mnohem větší obnos. "Cílem města bude samozřejmě získat co nejvíc,"zakončil starosta. Ani po roce se Kutné Hoře nepodařilo prodat pivovar, za který chtěla kolem sto milionů korun. Neznamenalo to však, že jeho cenu snížila o 50 milionů, jak uvedla některá média. „Chceme pivovar prodat, ale netlačíme na to. Jednáme s firmou Drinks Union, která ho má v pronájmu,“ řekl v únoru 2005 starosta Ivo Šalátek s tím, že si město nemůže dovolit vařit vlastní pivo. Město vlastnilo budovy a pozemky v pivovaru, ale i část vybavení. Zbývající technologie vlastnila městská společnost KH Tebis. Za pronájem pivovaru společnosti Drinks Union radnice ročně získávala do obecního rozpočtu tři miliony korun. Jednání o prodeji pivovaru i na jaře 2005 pokračovala. Pokud by se městu nepodařilo budovy a pozemky zpeněžit, chtělo alespoň zvýšit nájemné pro společnost, která v areálu vaří pivo. Po neúspěšném prodeji v roce 2004, kdy chtěla radnice za pivovar získat více než sto milionů korun, se město rozhodovalo, která ze dvou variant bude pro jeho příjmy výhodnější. Radnice chtěla i nadále pokračovat v jednání s nynějším provozovatelem a nájemcem areálu, společností Union Drinks, která měla předkupní právo a hodlala s radnicí jednat o ceně. Druhou možností bylo právě zvýšení nájmu. Nájemní smlouva společnosti končila v roce 2005 a město by mělo sjednat novou. Městská kasa přitom každoročně získala právě z pronájmu pivovaru tři miliony korun. V roce 2005 se nájem navíc navýšil o další dva miliony korun, které měla společnost Drinks Union utratit za reklamu nebo investice do zvelebení areálu. "Členové rady jsou přesvědčeni, že je to ideální vyjednávací pozice," poznamenal v červnu 2005 kutnohorský místostarosta Václav Vančura. Jednání město obnovilo na podzim. Nemělo by v žádném případě dojít k zániku kutnohorského piva, jak se někteří příznivci značky Dačický obávali po oznámení o chystaném prodeji areálu. "Drinks Union v pivovaru docela razantně opravuje a rekonstruuje a uvádí všechno do pořádku," potvrdil Vančura. Z těchto důvodů také neměla radnice obavy ze zániku výroby. Rostoucí oblibu místního piva a zlepšování jeho pozice na trhu dokládala i produkce zlatavého moku, která během posledních tří let, kdy byl pivovar v rukách Drinks Union, stoupla až dvojnásobně. "Umění není vyrobit, ale prodat to," podotkl Vančura. "Nejen, že se nám po našem vstupu do kutnohorského pivovaru podařilo značku Dačický zachránit a zvýšit její tehdy upadající kvalitu, ale dokonce se nám daří kutnohorské pivo relativně dobře rozšiřovat i dále mimo kutnohorský region," uvedl prokurista Drinks Union Josef Vejlupek. Kutnohorské pivo také poznali například konzumenti v Německu a Finsku. Město Kutná Hora hodlalo odkoupit část technologie pivovaru. "Je to část technologie, kterou odkoupila městská společnost KH Tebis od Pivovarů Bohemia," upřesnil místostarosta Bohumil Dvořák. Jednalo se o plnicí linku Rotus 60 a další navazující technologie. Město mělo uhradit za nákup zařízení téměř čtyři miliony korun. Po odečtení financování opravy plniče ve výši kolem 2,8 milionů korun zbylo městu zaplatit společnosti KH Tebis přes jeden milion korun. "Je to zbytková cena po splacení částky úvěru na opravy," upřesnil zastupitel Zdeněk Dvořák a dodal, že kompletní vlastnictví technologie zvýhodní další jednání o osudu pivovaru. Částka 750 tisíc korun přibyla v roce 2005 do kutnohorské městské kasy. Byla prvním počinem spolupráce mezi městem a společností DU, která provozovala pivovar. "Ať už naturálním nebo finančním plněním věnují částku 350 tisíc korun do sportovních a kulturních akcí,"zmínil zástupce starosty Václav Vančura. Další suma byla na pivovarské slavnosti či na vylepšení interiéru Tylova divadla. Memorandum o spolupráci slavnostně podepsali zástupci obou stran, starosta města Ivo Šalátek a generální ředitel společnosti DU Milan Hagan 26.července 2005 ve Vlašském dvoře. DU dne 25.srpna 2005 představila nový produkt ve své nabídce, originální pivo Pivrnec připravené ve spolupráci s karikaturistou Petrem Urbanem. Pivrnec bylo kvalitní výčepní pivo s obsahem alkoholu 4,1 % a díky nižší ceně bylo určeno pro široký okruh spotřebitelů. Pivo bylo vyráběno klasickým způsobem v pivovaru v Kutné Hoře, odkud lahve s Rudou Pivrncem na etiketě zamířily na pulty obchodů po celém Česku. Na tiskové konferenci pivo představili vrchní sládek Jindřich Chejn, Boris Rajdl, marketingový manažer pivních značek a také duchovní otec Rudy Pivrnce, karikaturista a sáňkař Petr Urban. „Originální pivo Pivrnec je chutné , lidové a kvalitní české pivo díky klasické technologii vaření piva. Cenu jsme museli stanovit kolem 6,- Kč, tak aby přesně odpovídala charakteru konzumentů a jejich způsobu zábavy. Je to naše historicky druhá značka, která od září bude dostupná celorepublikově,“ uvedl Boris Rajdl. Kutnohorské pivní slavnosti se uskutečnily v září 2005 v areálu pivovaru. Programem provázel známý bavič Petr Novotný. Kromě něho však přijala pozvání celá řada dalších osobností jako Zdeněk Srstka či Jiří Krytinář. Toto známé duo pobavilo diváky v teplém odpoledni. Nechyběla ani hudební vystoupení, o která se postaraly formace Yo Yo Band, Fešáci a Maxim Turbulenc. Diváci si mohli vyzkoušet řadu disciplín při takzvané pivní stezce. Na žíněnce skončili ti, kteří se pustili do křížku při pivním sumu. Pivovar vyvážel do Německa své pivo i s označením Műnzmeister Premium Bier (alk.: 4,6 %). Na konec roku 2005 pivovar připravil Světlý ležák Lorec 14%. Pivovar zůstal v držení města, stávajícímu nájemci prodloužili radní smlouvu do roku 2010. "Daří se mu a chce zůstat," předeslal v prosinci 2005 starosta Ivo Šalátek. V roce 2004 vyprodukovala společnost DU v pivovaru sto šedesát tisíc hektolitrů zlatavého moku Dačický, v roce 2005 zhruba sto devadesát tisíc hektolitrů. V roce 2006 se odhadovalo zvýšení až na 210 tisíc hektolitrů a jelo se tak na plnou kapacitu. "Prodloužili jsme smlouvu, aby měl nájemce a výrobce piva podnikatelskou perspektivu, což je pro něho hodně důležité," zdůraznil starosta Ivo Šalátek. Zároveň se dohodli také na zvýšení nájmu o patnáct procent. Městská kasa tak získala za pronájem pivovaru ročně částku 3,45 milionu korun. V roce 2005 investovala společnost do rekonstrukce zařízení a oprav přes patnáct milionů korun, a jak již dříve předeslal generální ředitel, tak asi dvacet procent výnosů investovali do propagace značky. Výhledově se hodlala společnost DU zapojit také do aktivit cestovního ruchu v Kutné Hoře a otevřít prohlídkový okruh včetně návštěvnického centra a restaurace v areálu pivovaru. Tmavé výčepní pivo Dačický zvítězilo v anonymním hlasování odborníků ve své kategorii v únoru 2006 na 16. ročníku Táborských pivních slavností. Tato značka tak mohla v roce 2006 užívat titul Česká pivní pečeť. Pivovar na počátku roku 2006 vařil pět druhů piva. Pivovar se v roce 2006 chystal dodat na vánoční trh minimálně šestnáct tisíc lahví speciálního čtrnáctistupňového ležáku Lorec, to bylo zhruba stejně jako před rokem. „Firma ho vaří jen jednou ročně a jeho výroba je proti klasickému pivu náročnější,“ řekl v říjnu 2006 ředitel Zdeněk Syblík. Historická brána pivovaru v Kutné Hoře se od prosince 2006 rekonstruovala. Bránu se rozhodlo vedení pivovaru opravit, protože začala chátrat a je zatížena vysokým dopravním provozem. V první fázi se sesadila původní historická klenba, aby se mohly opravit nosné pilíře. Obnova brány měla stát více než tři čtvrtě milionu korun a hotová by měla být na jaře roku 2007. Nad dobrou chutí piva z pivovaru od ledna 2007 bděl nový sládek Jan Hejra.: * Chtěl jste být vždycky sládkem? Rozhodoval jsem se mezi kuchařem, vojákem z povolání. Pořád to nebylo to pravé. * Co vás tedy přivedlo k tomuto neobvyklému oboru? Rodiče mi vyprávěli o mém pradědečkovi, který byl sládkem v Roudnici nad Labem. Připadalo mi to zajímavé. Chemie mě bavila. A pivo mi chutnalo. Tak jsem to zkusil. Na studiích mi to šlo a zalíbilo se mi to. Ono to má i něco společného s původně zamýšlenými obory. Jako na vojně striktně dodržovat receptury a jako kuchař vařit a míchat. * Měli jste nějaké zaměření na pivovarnictví v rámci studia? Obor se jmenoval biochemik pro výrobu sladu a piva. Od prvního ročníku jsme měli co týden také praxi v pivovarech. Později se náš obor přejmenoval na „sladovník“. Šel jsem ještě na studia do Prahy, která jsem však z pracovních důvodů přerušil. * A pokračoval jste nebo pokračujete? Nyní studuji jiný obor. Dělám ekonomku, což je k mé práci v dnešní době také potřeba. * Byl jste na praxi v cizině. Jaký je rozdíl našich a zahraničních pivovarů? Vzhledem k tomu, že jsem byl na krátké praxi v Rusku a tam pivovary rostou s ohromným kapitálem, tak se to dá těžko srovnat, avšak přes všechny ty moderní vymoženosti, kvalita piva většinou nedosahuje kvality piv v Čechách. Najdou se však už i piva, která by našinec dokázal akceptovat. Jistě to je důsledek najímání českých a německých sládků pro ladění technologií těmito pivovarskými společnostmi. * Říká se, že část chmele jde na export a vyrábí se z něho kosmetika. Co je na tom pravdy? Je pravda, že chmel má pozitivní účinky co se týká kosmetiky a zažívání, ale určitě se všechna produkce nevyváží. Velkou spotřebu máme i pro většinu českých pivovarů. * Jaký chmel tedy používá společnost Drinks Union? Vaříme z žateckého chmele, respektive přesněji žateckého poloraného červeňáku. Což je jedna z nejznámějších odrůd chmele. * Jak se dá popsat? Je to příjemně aromatický chmel. Pivo tím získává specifické chmelové aroma, jak ve vůni, tak i v chuti. Kdybychom používali jiné chmele, kvalitativně neodpovídající tomu, co bychom chtěli, mohlo by se stát, že bychom měli pivo s drsnou až ulpívající hořkostí, bez patřičného chmelového aroma. Nebyl by to ten lahodný, zlatavý mok, který tak rádi pijeme. * Takže ta pravá chuť je právě v tom chmelu? Z části se dá říci, že ano. Chmel a způsob zvoleného chmelení dělá hodně moc. * Je tam nějaká tajná ingredience jako například v becherovce? Tady tu surovinovou skladbu zná více lidí, než- li v Becherovce. Používáme český slad, který si necháváme vyrábět v Nymburce. Ten musí dosahovat potřebných kvalitativních parametrů. O chmelu jsem se již zmiňoval a v neposlední řadě voda. * Jak je to s tmavým pivem? Na výrobu tmavých piv používáme speciální slady. Vyrábíme je již od varny jako tmavá piva. Na ty je také zvláštní receptura. * Ochutnává se to až na konci? Již od varny ochutnáváme všechno, abychom zajistili potřebnou kvalitu a mohli včas reagovat. * Jak se udělá ten rozdíl mezi stupni piva? Ten vzniká na varně. Je to v sypání. Zvětšeným poměrem sladu k vodě, získáme vyšší extrakt původní mladiny, přeloženo - více extrahovaných látek * Jak dlouho trvá celý proces? Výčepní pivo se tak zhruba deset hodin vaří, osm dnů kvasí, třicet dnů leží. Takže zhruba do čtyřiceti dnů. * Jaký je rozdíl velkého pivovaru a malého rodinného pivovaru? Tam probíhá ta výroba podobně, jen v menším formátu. My děláme ročně do 200 000 hl a oni vyrábí na menších technologiích s méně lidmi podstatně méně piva. * Je možné si pivo uvařit doma? Jako studenti jsme si ho vařili. Není to ovšem vůbec jednoduchý proces. Musí při něm být dodržovány dané technologické postupy a čistota. Problém také mohou být suroviny. * Jak se změnilo pivo a samotný recept od dob, kdy se tu vařilo za Dačického? Ten základ by mohl být zhruba podobný. Určitě jsme změnili dávkování chmele, protože používáme jiného chmele, než který měli v tehdejší době. Také máme jiné slady. Ta podstata procesů navozených na varně, spilkách a sklepích, by ale měla být dosti podobná. * Dá se nějak upravit recept podle cen vstupů? Bohužel to je problém. My nemůžeme říci, že budeme dávat méně sladu a necháme to kvasit po kratší dobu kvůli nákladům. Musíme to dělat ve stále stejné kvalitě. Jsme jak mezi mlýnskými koly, z jedné strany zákazník a z druhé strany náklady. Nemůžeme ty náklady snížit, protože pak už by to nebylo to pivo. Vyrábíme pivo tradiční technologií a ta si vyžaduje vyšší vstupy. My jsme se nedali na cestu výroby levných piv pro řetězce, ale na cestu kvality, kterou si chceme získat nové a udržet stávající zákazníky. * Jaké máte zkušenosti se zahraničním pivem? Oni vesměs používají trochu jiné suroviny a technologie. Z větší části nepoužívají tradičních technologií. Šetří energii a čas a tak používají energeticky méně náročné technologie, týkající se například varny. Na to se dívám trochu skepticky. Když jsme zaváděli licenci v Rusku, tak jsme si museli prosadit náš technologický postup. Nakonec se to po dlouhých zkouškách a jednáních podařilo a Zlatopramen v Rusku dosahuje slušné úrovně. * Ta značka je tam tedy stejná? Ano, Zlatopramen je tam prodáván pod svojí značkou. Každý větší pivovar z Čech i ze světa má v Rusku zastoupení. Je to obrovský, progresivní trh, kde začíná pivo suplovat tradiční vodku, jakožto moderní nápoj. *Jaké jsou rozdíly, co se týká surovin na výrobu piva oproti českým pivovarům? Používají jiné slady a chmely, které mívají kolísavou kvalitu, ale není to pravidlem. Úroveň se tam dosti zvedla. Mám tím tedy na mysli produkci v zemích bývalého svazu. * Když ochutnáváte pivo v rámci svého povolání, máte ještě chuť na něj zajít po práci? Piji pivo v restauracích běžně. Když jde o naše pivo, tak je to tak trošku i kontrola, v jakém stavu mají v restauraci výčepní zařízení a armatury. Co se týká práce, tak to je potom těžké. Za kvalitu ručí sládek, takže vzorků na kontrolu je mnoho. Když musím řídit, to se ochutnávat nedá. V restauraci si většinou dávám točené, ale ani lahvovým nepohrdnu. Setkal jsem se i s tím, že ta piva v restauraci nebyla takové úrovně, jak ho distribuuje pivovar. To pak zamrzí, jelikož pivo nedělá jen pivovar, ale velkou měrou k finálnímu požitku dodává hostinský, kterýžto by měl dodržovat všechny rady, kterých se mu dostává od obchodních sládků, servismanů a prodejců, zastupujících pivovar. * A jak se vám líbí samotný pivovar? V dnešní době není takových pivovarů mnoho. Za takový hezký, menší pivovar s dobrým pivem jsem vděčný. Jan Hejra Věk 29 let. Vystudoval obor biochemik v Ústí nad Labem. Od roku 1993 pracuje pro Zlatopramen v Ústí nad Labem, kde začínal na spilkách, ve sklepích, poté byl sklepmistr, technolog, praxe v zahraničí, nyní sládkem v Kutné Hoře Bydlí v pivovaře a občas jezdí na víkend domů do Teplic. Prvenství na slavnostech piva v Táboře obhájilo v únoru 2007 tmavé kutnohorské výčepní pivo. O zisku Zlaté pivní pečetě rozhodla anonymní odborná komise. Do sedmnáctého ročníku se přihlásilo celkem 64 pivovarů s 259 vzorky chmelových moků, které soutěžily v jedenácti kategoriích. „Obhájit vítězství v takovéto prestižní soutěži se podaří jen málokomu. O to víc mě letošní prvenství těší. Piva Dačický vaříme skutečně poctivě, klasickým způsobem a z těch nejlepších ingrediencí. Je vidět, že naše péče slaví úspěch,“ spokojeně konstatoval ředitel pivovaru Zdeněk Siblík. Kutnohorské pivo v roce 2007 obstálo na Slavnostech piva v Českých Budějovicích. Tmavé pivo Dačický obhájilo druhé místo z předešlého ročníku. V roce 2007 bodovalo i v Táboře, kde se stalo opět vítězem v prestižní soutěži. „Že lidem Dačický skutečně chutná, potvrzuje i rostoucí zájem o toto pivo na domácím i zahraničním trhu,“ řekl v červnu 2007 Zdeněk Siblík, ředitel pivovaru. Majitel pivovaru v roce 2007 zrekonstruoval u objektu vstupní bránu. „Po více než půl roce náročné rekonstrukce můžeme naši pivovarskou bránu opět plně využívat,“ uvedl v červenci 2007Zdeněk Siblík, ředitel pivovaru. Brána, která byla s pivovarem neodmyslitelně spojena, byla za dlouhá léta používání už velmi opotřebovaná. Drinks Union se proto po dohodě s památkáři a s vedením města rozhodl bránu zrekonstruovat. Opravy začaly v listopadu 2006. Jedním z důvodů rekonstrukce bylo podle Siblíka hlavně to, že pivovar během posledních let výrazně zvýšil export. Branou tak začalo jezdit více kamionů. „Větší export znamená větší zatížení dopravními prostředky, které do našeho areálu vjíždí. Brána byla už tak dost staticky narušena, proto jsme ji museli opravit a zároveň zpevnit, aby jí provoz už neubližoval,“ vysvětlil ředitel. Nejprve specializovaná firma sejmula původní historickou klenbu brány tak, aby mohly být opraveny nosné pilíře. V další fázi stavebníci zrekonstruovali klenbu v původní podobě. Obnova brány včetně dalších stavebních úprav vjezdu do pivovaru stála přes jeden a čtvrt milionu korun. Vedení pivovaru se od 1.října 2007 ujal stávající sládek Jan Hejra. Vystudoval obor biochemik v Ústí nad Labem. Od roku 1993 pracoval v Ústí nad Labem, kde začínal na spilkách, ve sklepích, poté byl sklepmistr a technolog. Koncem roku 2006 se stal v kutnohorském pivovaru sládkem: * Chtěl jste být vždycky sládkem? Rozhodoval jsem se mezi kuchařem, vojákem z povolání. Pořád to nebylo to pravé. * Co vás tedy přivedlo k tomuto neobvyklému oboru? Rodiče mi vyprávěli o mém pradědečkovi, který byl sládkem v Roudnici nad Labem. Připadalo mi to zajímavé. Chemie mě bavila. A pivo mi chutnalo. Tak jsem to zkusil. Na studiích mi to šlo a zalíbilo se mi to. Ono to má i něco společného s původně zamýšlenými obory. Jako na vojně striktně dodržovat receptury a jako kuchař vařit a míchat. * Měli jste nějaké zaměření na pivovarnictví v rámci studia? Obor se jmenoval biochemik pro výrobu sladu a piva. Od prvního ročníku jsme měli co týden také praxi v pivovarech. Později se náš obor přejmenoval na „sladovník“. Šel jsem ještě na studia do Prahy, která jsem však z pracovních důvodů přerušil. * A pokračoval jste nebo pokračujete? Nyní studuji jiný obor. Dělám ekonomku, což je k mé práci v dnešní době také potřeba. * Byl jste na praxi v cizině. Jaký je rozdíl našich a zahraničních pivovarů? Vzhledem k tomu, že jsem byl na krátké praxi v Rusku a tam pivovary rostou s ohromným kapitálem, tak se to dá těžko srovnat, avšak přes všechny ty moderní vymoženosti, kvalita piva většinou nedosahuje kvality piv v Čechách. Najdou se však už i piva, která by našinec dokázal akceptovat. Jistě to je důsledek najímání českých a německých sládků pro ladění technologií těmito pivovarskými společnostmi. * Říká se, že část chmele jde na export a vyrábí se z něho kosmetika. Co je na tom pravdy? Je pravda, že chmel má pozitivní účinky co se týká kosmetiky a zažívání, ale určitě se všechna produkce nevyváží. Velkou spotřebu máme i pro většinu českých pivovarů. * Jaký chmel tedy používá společnost Drinks Union? Vaříme z žateckého chmele, respektive přesněji žateckého poloraného červeňáku. Což je jedna z nejznámějších odrůd chmele. * Jak se dá popsat? Je to příjemně aromatický chmel. Pivo tím získává specifické chmelové aroma, jak ve vůni, tak i v chuti. Kdybychom používali jiné chmele, kvalitativně neodpovídající tomu, co bychom chtěli, mohlo by se stát, že bychom měli pivo s drsnou až ulpívající hořkostí, bez patřičného chmelového aroma. Nebyl by to ten lahodný, zlatavý mok, který tak rádi pijeme. * Takže ta pravá chuť je právě v tom chmelu? Z části se dá říci, že ano. Chmel a způsob zvoleného chmelení dělá hodně moc. * Je tam nějaká tajná ingredience jako například v becherovce? Tady tu surovinovou skladbu zná více lidí, než-li v Becherovce. Používáme český slad, který si necháváme vyrábět v Nymburce. Ten musí dosahovat potřebných kvalitativních parametrů. O chmelu jsem se již zmiňoval a v neposlední řadě voda. * Jak je to s tmavým pivem? Na výrobu tmavých piv používáme speciální slady. Vyrábíme je již od varny jako tmavá piva. Na ty je také zvláštní receptura. * Jaký je tedy proces výroby? Slad (naklíčené usušené ječené obilky) semeleme na šrotovníku. Vzniklý sladový šrot smícháme při určité teplotě s vodou. Již tam dochází k určitým biochemickým procesům. Část této směsi převedeme do rmutovacího kotle a vyhříváme na dané teploty. Při těchto teplotách dochází ke štěpení škrobu na cukry, potřebné pro další fáze výroby. Celé dílo se převede do další nádoby, které se říká scezovací káď, kde dochází k sedimentaci pevných částí sladového šrotu přes něž se filtruje sladový výluh zvaný sladinka. Sladinka se stahuje do další nádoby nazývané mladinový kotel. Zde celé dílo vaříme a v předem stanovených dávkách přidáváme chmel. Tak to byla velice stručně pouze varna. Po svaření oddělíme kaly vysrážené varem a zchladíme. Zakvasíme dávkou kvasnic a necháváme kvasit v otevřených kádích. Kvasnice nám zkvasí na varně vytvořené cukry na alkohol a jako vedlejší produkt oxid uhličitý. Jelikož při kvašení vzniká teplo, musíme kádě chladit, čímž regulujeme jeho průběh. Při dosažení potřebného stupně prokvašení, sudujeme pivo do sklepa, kde pivo dokvašuje v ležáckých tancích. Zde se nám pivo čiří a chuťově zakulacuje. Všechny dříve vystupující hořkosti, sladkosti prolnou a vytvoří dokonalou harmonickou chuť našeho piva. Dokvašování probíhá při nízkých teplotách, při nichž se naváže oxid uhličitý, vnímaný jako jemné bublinky tzv. říz piva. Po dosažení odpovídajících parametrů kontrolovaných laboratoří, se pivo degustuje, filtruje a stáčí. * Ochutnává se to až na konci? Již od varny ochutnáváme všechno, abychom zajistili potřebnou kvalitu a mohli včas reagovat. * Jak se udělá ten rozdíl mezi stupni piva? Ten vzniká na varně. Je to v sypání. Zvětšeným poměrem sladu k vodě, získáme vyšší extrakt původní mladiny, přeloženo – více extrahovaných látek * Jak dlouho trvá celý proces? Výčepní pivo se tak zhruba deset hodin vaří, osm dnů kvasí, třicet dnů leží. Takže zhruba do čtyřiceti dnů. * Jaký je rozdíl velkého pivovaru a malého rodinného pivovaru? Tam probíhá ta výroba podobně, jen v menším formátu. My děláme ročně do 200 000 hektolitrů a oni vyrábí na menších technologiích s méně lidmi podstatně méně piva. * Je možné si pivo uvařit doma? Jako studenti jsme si ho vařili. Není to ovšem vůbec jednoduchý proces. Musí při něm být dodržovány dané technologické postupy a čistota. Problém také mohou být suroviny. * Jak se změnilo pivo a samotný recept od dob,kdy se tu vařilo za Dačického? Ten základ by mohl být zhruba podobný. Určitě jsme změnili dávkování chmele, protože používáme jiného chmele, než který měli v tehdejší době. Také máme jiné slady. Ta podstata procesů navozených na varně, spilkách a sklepích, by ale měla být dosti podobná. * Dá se nějak upravit recept podle cen vstupů? Bohužel to je problém. My nemůžeme říci, že budeme dávat méně sladu a necháme to kvasit po kratší dobu kvůli nákladům. Musíme to dělat ve stále stejné kvalitě. Jsme jak mezi mlýnskými koly, z jedné strany zákazník a z druhé strany náklady. Nemůžeme ty náklady snížit, protože pak už by to nebylo to pivo. Vyrábíme pivo tradiční technologií a ta si vyžaduje vyšší vstupy. My jsme se nedali na cestu výroby levných piv pro řetězce, ale na cestu kvality, kterou si chceme získat nové a udržet stávající zákazníky. * Jaké máte zkušenosti se zahraničním pivem? Oni vesměs používají trochu jiné suroviny a technologie. Z větší části nepoužívají tradičních technologií. Šetří energii a čas a tak používají energeticky méně náročné technologie, týkající se například varny. Na to se dívám trochu skepticky. Když jsme zaváděli licenci v Rusku, tak jsme si museli prosadit náš technologický postup. Nakonec se to po dlouhých zkouškách a jednáních podařilo a Zlatopramen v Rusku dosahuje slušné úrovně. * Ta značka je tam tedy stejná? Ano, Zlatopramen je tam prodáván pod svojí značkou. Každý větší pivovar z Čech i ze světa má v Rusku zastoupení. Je to obrovský, progresivní trh, kde začíná pivo suplovat tradiční vodku, jakožto moderní nápoj. * Jaké jsou rozdíly, co se týká surovin na výrobu piva oproti českým pivovarům? Používají jiné slady a chmely, které mívají kolísavou kvalitu, ale není to pravidlem. Úroveň se tam dosti zvedla. Mám tím tedy na mysli produkci v zemích bývalého svazu. * Jak hodnotíte zahraniční piva? Rád ochutnám všechna možná piva. Například z německých, belgických, irských se nechá pít hodně značek, i když jsou některé z nich svrchně kvašené. Je tam znát jiná technologie. Dávám však přednost tradičním českým pivům. * Když ochutnáváte pivo v rámci svého povolání, máte ještě chuť na něj zajít po práci? Piji pivo v restauracích běžně. Když jde o naše pivo, tak je to tak trošku i kontrola, v jakém stavu mají v restauraci výčepní zařízení a armatury. Co se týká práce, tak to je potom těžké. Za kvalitu ručí sládek, takže vzorků na kontrolu je mnoho. Když musím řídit, to se ochutnávat nedá. V restauraci si většinou dávám točené, ale ani lahvovým nepohrdnu. Setkal jsem se i s tím, že ta piva v restauraci nebyla takové úrovně, jak ho distribuuje pivovar. To pak zamrzí, jelikož pivo nedělá jen pivovar, ale velkou měrou k finálnímu požitku dodává hostinský, kterýžto by měl dodržovat všechny rady, kterých se mu dostává od obchodních sládků, servismanů a prodejců, zastupujících pivovar. * Jak se vám líbí v Kutné Hoře? Je to nádherné město s obrovským kouzlem. Kutná Hora se mi hrozně líbí. Když to srovnám s Prahou, tak je tu také mnoho architektonických památek, nádherné historické uličky a menší davy turistů. * A jak se vám líbí samotný pivovar? V dnešní době není takových pivovarů mnoho. Za takový hezký, menší pivovar s dobrým pivem jsem vděčný. Nejsilnější pivo, speciální Březňák 21°, uvařila ve svých pivovarech skupina DU. „Speciální pivo s deseti procenty alkoholu jsme již začali stáčet do lahví se speciální etiketou. Název piva určeného primárně pro německý předvánoční trh je Doppel-Doppel Bock, což znamená Dvojitý – dvojitý kozel,“ řekl výrobně technický ředitel DU Daniel Váša. Pivo mělo barvu tmavého jantaru a šlo o jakýsi pivní likér určený především pro vychutnání. „Jsme jediní z velké sedmičky domácích pivovarů, kteří tak silné pivo vyrobili,“ dodal Váša. Protože šlo o velmi neobvyklou zakázku, která vzešla z požadavku dceřiné společnosti DU v Německu, museli se na přípravě tohoto piva podílet prakticky všechny pivovary. Na přípravě receptu se podíleli sládci ze čtyř pivovarů. Pivo se kvůli technologii muselo vyrobit v pivovaru Kutná Hora a kvůli speciálním požadavkům na obaly se stáčelo v pivovaru Louny. „V jednání je také možný export tohoto piva do USA,“ doplnil manažer exportu DU Adrian Šaroch. Speciální Březňák sládci DU uvařili na přelomu let 2006-2007. „Doba ležení v ležáckých sklepích byla více než půl roku. Bylo nutné, aby se sladila chuť a hořkost piva a aby se chuťově schoval také alkohol,“ vysvětlil Váša. Pivovar vyrobil 500 hl tohoto speciálního piva. Pivovary skupiny DU ve své historii nevařily silnější pivo, než byl připravený speciál Březňák. Speciální vánoční pivo putovalo v listopadu 2007 z pivovaru na trh. Lorec 14° strávil zráním v ležáckých sklepích tři měsíce. Pivovar ho vařil vždy jednou ročně jako poděkování svým zákazníkům. Šlo o středně hořké pivo, uvařilo se ho přibližně 400 hl. Postup jeho výroby byl trochu odlišný než například u Dačického, který se zde vaří celý rok.           Informace o pivovaru zde uvedené mají pouze neoficiální charakter.