Historie pivovaru Louny

 [ HOME ]          [ úvod ]   [ aktuality ]   [ produkce ]   [ hospodářské výsledky ]   [ foto ] 



Za doby císaře Karla IV. bylo ve městě 48 druhů řemesel, z nichž většina byla řemesly potravními. V roce 1590, kdy město obývá na 2500 lidí, je již řemesel 31 a nejmajetnějšími občany je 24 sladovníků, kteří vlastní 50 sladoven spolu s domem a dvorem. Jen tři z nich nevlastní pozemky. Výroba sladu a piva je do třicetileté války (1618 – 1648) nejvýnosnějším podnikáním v Lounech přes velkou zátěž v podobě „dědičného posudného“. Celkem 130 majitelů domů – právovárečníků vaří pivo v sedmi pivovarech a vyváží spolu se sladem do jednoho sta odbytišť, nejvíce do Prahy. Po třicetileté válce z původních čtyř stovek domů zbývá pouhých osmdesát. Roku 1681 morová rána zahubí na 800 obyvatel města. Nový pivovar si postaví měšťané až roku 1809 po předchozím velikém ohni, který město zachvátil. A aby to otcové města neměli daleko, tak staví přímo vedle radnice a vaří v něm pivo do té doby, dokud jim pan kníže Adolf Josef ze Schwarzenberga nevyvede věc, která se neodpouští. V roce 1890 totiž na hranici městského katastru v sousední obci Černčice, na vlastních pozemcích velkostatku Vršovice, během 18 měsíců postaví a nejmodernější technologií vybaví nový pivovar, který se záhy stává se svými 100 000 hektolitry ročního výstavu největším Schwarzenbergským pivovarem. Jako první pivovar v Rakousku-Uhersku je stavěn a vybaven technologií umělého chlazení. Osazená varní souprava byla exponátem Hrmy Novák a Jahn na Jubilejní výstavě v Praze roku 1891. Hned druhým rokem skvělý výrobek nového závodu vytlačuje z města plzeňské pivo, a to absolutně. Odběratelem se stává rovněž slavný smíchovský hostinec „Na knížecí“ a v roce 1897 odebírá lounské pivo již 122 hostinců. Významným krokem pro rozvoj exportu je zřízení „Vývozní kanceláře Schwarzenbergských pivovarů“, která koordinuje zahraniční aktivity od roku 1909. Lounské pivo se vyváží do Hamburku a odtud do celé německé říše pod značkou „Knížecí Plzeňské“ alias „ Fürstlich Pilsner Fürst Schwarzenberg Bräu“. Ochranná známka musela být vždy doplněna označením vyrábějícího pivovaru (Laun, Protiwin aj.). V období I. světové války (1914 – 1918) se v lounském pivovaru vyrábí piva z náhražek, které se přidávají ke sladu (cukrovka, pýr, kukuřice, bramborová moučka, tapioka, rýže aj.), přesto dobový tisk píše,že: „…tato piva měla hustou a jemnou pěnu a podobala se průměrným pivům německým“. Roku 1927 kupuje Schwarzenberg konkurenční pivovar Smečno a o rok později staví novou sladovnu. Příchod světové krize počátkem let třicátých nutí k uzavření kartelové dohody s dalším významným šlechtickým pivovarem v majetku knížecí rodiny Fürstenbergů – pivovarem Krušovice. Současně kupuje a samozřejmě ihned zavírá dalšího konkurenta, a tím je pivovar v Budyni nad Ohří. V roce 1935 operuje na území ČSR celkem 320 pivovarů. Knížeti Janu Nepomuku Schwarzenbergovi patří deset z nich s výstavem 238 000 hl, tj. 3,9 %, a pivovar Louny zaujímá třinácté místo v absolutním pořadí celostátního žebříčku.
nejmodernějších pivovarů v Čechách. Lounskému ležáku byl v roce 1968 udělen i Zlatý Merkur - vyznamenání v oblasti potravinářských výrobků.

Po znárodnění byl pivovar součástí podniků:
1950-1952 Krušnohorské pivovary n.p.
1953-1957 Lounsko-žatecké pivovary n.p.
1958-1959 Krušnohorské pivovary n.p.
1960-1990 Severočeské pivovary n.p.

Společnost Pivovar s.p., Louny existovala od 1.1.1991 do 29.7.1992. Pivovar Louny, a.s. vznikla dne 1.5.1992. Dividendy svým akcionářům ani odměny členům statutárních orgánů společnosti nevyplatil pivovar ani v roce 1996, přestože v roce 1995 dosáhl zisku po zdanění 1,5 milionu Kč. Tyto prostředky si podle rozhodnutí valné hromady akcionářů ponechal na investice. Pivovar v roce 1995 vyrobil zhruba stejně piva jako v předchozím roce, a to 274 000 hl. Jeho tržby však vzrostly z 7,9 milionu Kč na 25,8 milionu korun. Kvůli udržení prodeje svých výrobků začala společnost v roce 1998 nakupovat restaurace a obchody na vesnicích. Tento postup byl v zemích západní Evropy běžný. Pivovar chtěl udržet své zákazníky nejen kvalitou piva, ale také snadnou dostupností. Na konci roku 1998 firma koupila hostinec v Mostě a v pronájmu měla i restauraci Union v Lounech. vedle toho vlastnila i devět obchodů. Zájmovou oblastí byly především severní Čechy, kam směřovala většina produkce. Na vývoz do Německa, USA, Holandska a Španělska šlo v roce 1998 asi 8 % výroby. Vstup pivovaru do obchodní sítě v roce 1998 by prvním krokem strategie, na které se usnesla valná hromada společnosti v srpnu 1998. Akcionáři Pivovaru Louny a.s. také v srpnu 1998 rozhodli o navýšení základního jmění firmy ze 60,147 milionu Kč o 19,848 milionu. Tento záměr pivovar provedl z nerozděleného zisku minulých let a firemního kapitálového fondu formou navýšení nominální hodnoty akcií ze současných 1000 korun na 1330 korun. Postupně následovaly změny i v oblasti výroby druhů piva. Pivovar v roce 1998 hospodařil s čistým ziskem 664 tisíc Kč, při tržbách 202,41 milionů Kč. Zisk firmy byl v plné výši použit k jejímu dalšímu rozvoji.

dřívější názvy lounských piv

Lounská Desítka (světlé výčepní)
Lounský Ležák 12 % (světlý ležák)
Tmavá Lounská Desítka (tmavé výčepní)
Dia pivo (světlé)
Lounská Tmavá Dvanáctka (tmavý ležák)
Lounský Benedikt (světlé pivo s přísadou extraktu z bylin; pasterováno; vyráběl se ještě v roce 1997)
Fürst von Louny (světlý ležák; alk.: 5,0 %; tmavý ležák; alk.: 4,5 %; exportní forma)
Louny Lager (světlý ležák; alk.: 5,0 %; exportní forma)
Louny Dark, Louny Dunkel (tmavý ležák; alk.: 4,5 %; exportní forma)
Graf von Louny (světlý ležák; alk.: 5,0 %; exportní forma)
Prinz von Böhmen (světlý ležák)

O jedenáctistupňové pivo se rozšířila produkce pivovaru v listopadu 1999. Jedenáctku nabídl pivovar v půllitrových lahvích a také v KEG sudech o objemech třicet a padesát litrů. Při její výrobě klasickou technologií použil vrchní sládek tradiční recepturu. Nový světlý ležák uvedla společnost na trh 7.11.1999. V roce 1999 šlo o čtvrtou novinku lounského výrobce. Jedenáctce předcházelo nové lacinější a méněstupňové pivo Classic, nabídka piva v plechovém obalu a použití PET obalů s obsahem jeden a půl litru. V rámci obchodní strategie změnila firma v roce 1999 i své logo včetně kompletní řady etiket pivních lahví. Hlavním odbytištěm pivovaru byly kromě Lounska okresy Most, Chomutov, Teplice a Litoměřice. Export se na odbytu firmy podílel v roce 1999 zhruba osmi procenty. Za rok 1999 dosáhl pivovar čistého zisku 190 000 Kč, což bylo přibližně třikrát méně než v roce 1998. "Vytvořili jsme rezervy na následující roky, nebýt jich, dosáhli bychom zhruba třímilionového zisku," uvedl v červnu 2000 prokurista firmy Milan Schramm. Podnik nevyplatil odměny za držení cenných papírů, protože se rozhodl vložit peníze do rekonstrukce sladovny a do dalších technologií. V roce 1999 utratila společnost téměř deset milionů za novou síť prodejních skladů, koupila si vlastní chmelnici a stáčecí zařízení na umělohmotné lahve. Pivovar v roce 1999 zaměstnával 180 lidí, kteří dostávali průměrně mzdu 13 500 Kč.
Chmelnice o rozloze zhruba 10 ha zakoupil pivovar vlednu 2000. Cílem obchodní transakce bylo zajistit konstantní zdroj surovin pro výrobu piva, která by zaručovala jeho standardní neměnnou chuť. "Vlastním chmelem chceme postupně nahrazovat dovážené extrakty," uvedl ředitel pivovaru Stanislav Kožíšek. Samozásobením z chmelnice vzdálené asi 10 km od pivovaru přestala být společnost závislá na dodavatelích chmele a ne vždy výhodných podmínkách jeho nákupu. Vedení pivovaru počítalo i s úsporou vlastních nákladů. Na Skandinávský poloostrov vyvážel pivovar od srpna 2000 lahvové pivo. Pivo si oblíbili Finové, kteří byli svou náklonností k pěnivému moku známi po celé Evropě. Finsko se tak zařadila mezi evropskými odběrateli za Německo a Španělsko. Celkem tvořil export pivovaru asi jednu desetinu jeho roční produkce. Pivo se prodávalo též v Severní Americe.
Za leden až září 2000 zvýšil pivovar tržby za prodej vlastních výrobků a služeb o 19 % na 249 miliónů Kč. Ve stejném období vyprodukovala firma 187 139 hl piva, což představovalo meziroční nárůst 6 %. Vyšší tržby souvisely především s prodejem služeb, tedy nealkoholických nápojů, tvrdého alkoholu a cigaret. Tyto produkty nebyly součástí výrobního programu, ale byly nabízeny zákazníkům v externích skladech. Na 236 tisíc hl piva zvýšil pivovar svůj výstav v roce 2000. Znamenalo to meziroční nárůst o 2,5 %. Tržby v roce 2000 činily 329,8 miliónu Kč, což představovalo meziroční nárůst o 19,4 %. Informoval o tom ekonomický ředitel společnosti Miroslav Bretšnajdr. Zvýšení souviselo především s prodejem služeb. V roce 2000 investovala společnost přes jedenadvacet milionů korun. Mezi nejvýznamnější investice patřilo vybudování sítě prodejních skladů a nákup vybavení do restaurací.
Originální pivo Pivrncova jedenáctka, které proslulo především etiketami s kreslenými vtipy, mělo mít jistou budoucnost pouze do konce roku 2000. Nápoj, který byl duchovně spojen se smržovským humoristou a kreslířem Petrem Urbanem, se už totiž od 1. ledna 2001 nevyráběl ve velkopopovickém pivovaru jako dosud. "Naše pivo by ale z trhu zmizet nemělo," věřil v prosinci 2000 jednatel společnosti Pivrncova jedenáctka Luboš Honejsek. Probíhaly jednání s dalším pivovarem, který by mohl štafetu po velkopopovických převzít a pivo dál produkovat. Důvody, proč Pivrncova jedenáctka ve Velkých Popovicích skončila, byly prozaické. Pivovar totiž nejprve koupil Radegast, ten pak i s Popovicemi získala Nomura a dál pak pivovary přešly do vlastnictví Jihoafrických pivovarů. "Tak velký kolos má trochu jiný marketingový plán. Jako jedničku chtějí prosadit Prazdroj a na našem trhu zřejmě Radegast," mínil Luboš Honejsek. Pro Pivrncovu jedenáctku, jež navázala na nově vzniklý řetězec Pivrncových putyk, tak zřejmě nezbylo místo. V pohodě a dobře naladěn přijel 21.12.2000 do Loun známý kreslíř a olympionik, v Jablonci nad Nisou odchovaný sáňkař Petr Urban. Spolu s bratry Svojanovskými, kteří přivezli v roce 1972 stříbro z olympiády v Mnichově a o čtyři roky později bronz z Montrealu, byli hlavními aktéry veřejné autogramiády. Kreslíře i oba veslaře pozval do Pivovar Louny. Setkání, jehož se zúčastnili i lounští podnikatelé nebo za radnici tajemník Jan Kerner, pak využil k představení svého nového výrobku, jedenáctistupňového ležáku s názvem Pivrnec. Zběhlejší znalci pivních specialit znali toto pivo, doplněné Urbanovými kresbami a vtipy z dřívějška, kdy ho vyráběl dnes už zaniklý pivovar v Mostě-Sedleci. "Ujali jsme se dříve známého názvu hlavně pro Urbanovy kresby, které připravuje pro první období zatím v pěti variantách," uvedl výrobně technický ředitel pivovaru František Jungmann. Receptura byla samozřejmě vnitřní záležitostí každého jednotlivého pivovaru. Ani volba obrázků populárního kreslíře nebyla náhodná. Kdo by si konečně nepřibral rád k půllitru ležáku i dobrý vtip, navíc přijdou různé obrázky pivaře Pivrnce zřejmě vhod i sběratelům pivních etiket. Společnost vykázala za rok 2000 zisk po zdanění 3,681 mil. Kč při tržbách za prodej vlastních výrobků a služeb 198,3 mil. Kč, což představovalo meziroční nárůst o téměř 4 %. Pivovar v roce 2000 prodal 234 tis.hl. Export se na odbytu podílel 9 %. Během roku 2000 ze společnosti odešlo 12 zaměstnanců."Jedno z našich distribučních středisek jsme pronajali, nový provozovatel převzal i personál," vysvětlil Bretšnajdr. Podle obchodního ředitele Radka Vincíka se na navýšení produkce v roce 2000 výrazně podílelo jedenáctistupňové pivo, uvedené na trh těsně před počátkem roku 2000, s ním pak i devítiprocentní pivo Clasic, které se prodával v obchodech v jedenapůllitrových PET lahvích. I přes diskuze, vedené zejména mezi tradičními příznivci piva, jež preferovali klasické balení ve skle, nacházely "petky" na druhé straně podporu zejména u hospodyněk. Těm velké balení podstatně usnadnilo víkendové nákupy a nikoliv nadarmo si tento druh získal druhý název "odlehčené víkendové pivo."

První týdny roku 2001 prožili představitelé pivovaru na tradičních berlínských "zelených týdnech" (Grüne woche). V pořadí již 67. ročník berlínské výstavy se širokým záběrem přes zemědělství a potravinářský průmysl přinesl lounským pivovarníkům zájem dovozce z Běloruska. Do Minska cestovalo již i nově zaváděné pivo s obrázky pivaře Pivrnce. Ze zemí bývalého Sovětského svazu se přihlásil i zájemce z Vladivostoku. Na ruský dálný východ se chystali představitelé pivovaru v polovině února 2001, aby na místě dohodli podmínky dodávek i prodeje a podepsali smlouvu. "Není to dál než na jih USA, kam dodáváme pivo do Georgie a sousedních států," uvedl obchodní ředitel Radek Vincík. Zda ovšem budou dostávat kvalitně ošetřené a chutné lounské pivo i ve Vladivostoku a okolí, záleželo hlavně na způsobu dodávek. Do Ameriky putovalo pivo přes Hamburg lodí ve speciálních kontejnerech a zachovávalo si tak příznačnou chuť i barvu. Způsob dopravy na východ ruské federace bylo předmětem jednání při únorové návštěvě ve Vladivostoku. Jako nejpravděpodobnější jevila železnice, známá transsibiřská magistrála. Pivovar uzavřel v březnu 2001 smlouvu za patnáct milionů korun na dodávku piva do ruského Vladivostoku. Export zahájila společnost již v létě 2001. "Jednali jsme i se starostou města Ussurijsk o možnosti spolupráce při rekonstrukci technologického vybavení tamního pivovaru," uvedl obchodní ředitel pivovaru Radek Vincík. Asijská část Ruska byla prvním mimoevropským exportním teritoriem podniku, v roce 2000 začal dodávat svůj výrobek do Itálie, Finska či Nizozemska. Základní jmění společnosti činilo 80 mil. Kč, jejími rozhodujícími akcionáři byly fyzické osoby se zhruba 85 % akcií. Zástupci pivovaru podepsali v březnu 2001 kontrakt s nejmenovaným nizozemským obchodním řetězcem s pobočkami v Belgii na vývoz lahvového piva v hodnotě tři milióny DEM (asi 54 mil. Kč). V průměru o 5 % zvýšil pivovar od 1.dubna 2001 ceny sudového piva. Cenová úprava souvisela s rostoucími výrobními náklady. Ceny vstupních produktů, tedy ječmene, cukru a chmele, se podle vedení zvýšily o zhruba 15 %. Na zvýšení cen piva se vedení pivovaru připravovalo delší dobu, avizované zdražení části produkce Prazdroje s dominantním postavením na trhu ovlivnilo jen načasování tohoto kroku. V průměru o 3,5 % zdražil pivovar svou produkci už 1.června 2000. Společnost vykázala za první tři měsíce roku 2001 zisk 2,2 mil. Kč, což představovalo meziroční nárůst o 941 tisíc korun (z 1,3 miliónu Kč k 31.3.2000). Tržby za prodej výrobků a služeb činily za první čtvrtletí 42,9 mil. Kč a ve srovnání se stejným obdobím roku 2000 se zvýšily o 3,4 %. Propad zaznamenala firma naopak u výstavu piva. Od ledna do konce března 2001 vyrobil pivovar 49 800 hl piva, za první tři měsíce roku 2000 přitom vyprodukoval přes 50 400 hl piva. Na konci prvního čtvrtletí 2001 zaměstnával pivovar 181 pracovníků. Pivovar podepsal v dubnu 2001 smlouvu o dodávkách sudového i lahvového piva do jižní Francie. Ročně by tak měl Francouzům prodat oblíbený nápoj za pět milionů korun. "Po zkušební dodávce budeme francouzského obchodního partnera zásobovat pravidelně od konce května 2001," upřesnil obchodní ředitel Radek Vincík. Návrh představenstva nevyplatit za rok 2000 dividendy členům statutárních orgánů společnosti schválili na valné hromadě dne 26.května 2001 akcionáři pivovaru. Rozhodli i o rozdělení čistého zisku roku 2000 bezmála 3,7 mil.Kč. Do rezervního fondu připadlo 180 000 Kč, zbylá část byla převedena do nerozděleného zisku minulých let. Ke zdražení lahvového piva o 3,5 - 4 % přistoupilo vedení společnosti v květnu 2001. Zisk 11,7 miliónu Kč vykázala společnost od ledna do konce června 2001. To představovalo meziroční zvýšení o 3,8 miliónu Kč. Tržby společnosti činily k 30. červnu 2001 celkem 103,4 miliónu Kč a ve srovnání se stejným obdobím roku 2000 vzrostly o 7,7 %. Pivovar i v červenci 2001 své klasické pivo stáčel stále i do jeden a půllitrových plastových lahví. "Tento produkt je velmi úspěšný," potvrdil obchodní ředitel pivovaru Radek Vincík. Pivo se nejvíce prodávalo rovněž přímo v kraji. "Kromě toho dodáváme i do Rakovníka či Mělníka," řekl Vincík. Do ruského Vladivostoku vypravil pivovar v prvním týdnu září 2001 první dodávku piva. "Firma tak začala plnit kontrakt na export piva v celkovém finančním objemu 15 milionů Kč," uvedl 13.9.2001 Radek Vincík. Ve Vladivostoku získal pivovar podle Vincíka stabilního a důvěryhodného partnera s vlastní distribuční sítí a zájmem o prodej českého piva. Dálný východ nebyl první zahraničním odbytištěm nápojů z Loun - kromě něj dodával pivovar své výrobky i do Německa, Španělska, Itálie a Francie. Export tvořil 9,5 % z celkového ročního výstavu. Vedení pivovaru v září 2001 vypsalo výběrové řízení na obsazení funkce ekonomického ředitele. Prozatímním řízením ekonomického úseku pověřilo představenstvo společnosti manažerku účetnictví Blanku Valentovou. Bývalý ekonomický ředitel Miroslav Bretšnajdr, který zastával funkci do 31.srpna, přešel na stejný post do ústecké a.s. Drinks Union. Základní kapitál společnosti je 80 miliónů korun, rozhodujícími akcionáři byly fyzické osoby se zhruba 85 % akcií. Od ledna do konce září 2001 vyprodukoval pivovar 202,5 tisíce hl piva, což byl meziroční osmiprocentní nárůst ze 187,1 tisíce hl ve stejném období roku 2000. Společnost také zvýšila ve sledovaném období i zisk a tržby.

Na podzim 2001 oznámily spojení dva největší severočeské pivovary Drinks Union a pivovar Louny. Následovaly tak brněnský a znojemský pivovar, které zveřejnily stejný záměr počátkem října 2001. Drinks Union (DU) s lounským pivovarem se tak zařadil předpokládanou roční produkcí 750 tisíc hl piva za Krušovice na šesté místo mezi tuzemskými producenty tohoto alkoholického nápoje. "Měli bychom zaujmout asi 5 % tuzemského trhu," předpokládal generální ředitel DU Ladislav Šimek. Doplnil, že na spojení pracovali už několik měsíců. Tomu odpovídalo i zářijové jmenování dosavadního člena dozorčí rady pivovaru Miroslava Bretšnajdra administrativním ředitelem DU. "Tímto krokem se chceme bránit tlaku nadnárodních společností. Zatím je ale spojení na počátku, takže sami nevíme, jaké konkrétní kroky budou nyní následovat," řekl 10.října 2001 obchodní ředitel pivovaru Radek Vincík. "Je předčasné mluvit o spojování managementu, zůstávají zachované dva právnické subjekty i značky piva," dodal. "Rozsahem svých podnikatelských aktivit a realizovanými tržbami, které v roce 2000 činily 1,2 miliardy, výrazně předčíme takové pivovarské skupiny, jako je Starobrno či Krušovice a zařadíme se hned za Budvar," tvrdil Šimek.
Za nejchutnější ze všech českých piv označily v říjnu 2001 lounské pivo speciální internetové strany amerického programu Opinionated Beer Page. Podle amerických znalců bylo lounské pivo lepší než popovický Kozel, následován smíchovským Staropramenem. Mimo tuzemských vyznavačů si lounské pivo získalo oblibu i ve SRN, kde jsou Louny čtvrtým nejvýznamnějším dovozcem piva z ČR a jenom v roce 2000 tam dodal pivovar víc než 20 000 hl. Dalšími významnými odběrateli piva bylo Španělsko, společnost jednala o rozšíření dodávek i do Itálie, Rakouska a Ruska. Pivovar připravil na vánoce 2001 pro své zákazníky řadu jednotlivých akcí včetně překvapení v balení Multipack. Pivovar vyprodukoval za rok 2001 celkem 250,67 tisíce hl piva, což představoval meziroční sedmiprocentní nárůst z 233,63 tisíce hl na konci roku 2000. Informoval o tom generální ředitel pivovaru Stanislav Kožíšek. Vyšší výstav umožnily podle Kožíška především zahraniční zakázky zejména do Německa, odbyt piva na domácím trhu stagnoval.

V roce 2001 firma investovala celkem 17,9 miliónu Kč. Mezi nejvýznamnější investiční akce patřilo pořízení výpočetní techniky, programového vybavení a výměna obalového materiálu. Průměrný přepočtený stav zaměstnanců činil k 31.12. celkem 194 pracovníků, a zůstal tak na meziročně srovnatelné úrovni. Společnost vykázala za rok 2001 tržby za prodej vlastních výrobků a služeb 216,8 miliónu korun, což představovalo jejich meziroční nárůst o 9,3 %. Výstav pivovaru dosáhl v roce 2001 250,68 tisíce hl piva a ve srovnání s rokem 2000 se zvýšil o více než 20 000 hl. Export tvořil asi 10 % produkce. Pivovar vyvezl v roce 2001 více než 24 tisíc hl piva, což byl meziroční nárůst exportu o 34 % asi z 18 tisíc hl na konci roku 2000.

Rozhodujícími akcionáři na počátku roku 2001 byly fyzické osoby se zhruba 85 % akcií, v průběhu roku došlo v souvislosti s chystanou fúzí k prodeji těchto akcíí skupině Drinks Union, která se pak stala majortiním vlastníkem.

Nápojářská skupina DU se od dubna 2002 sloučila s druhým největším pivovarem na severu Čech, Pivovarem Louny. "Od dubna bude DU jediným odběratelem a prodejcem výrobků lounského pivovaru," řekl v lednu 2002 ředitel DU Ladislav Šimek. Do září 2002 by podle ředitele měla na DU přejít i výroba pivovaru a všechny ostatní činnosti. "Fúze právních subjektů by měla být dokončena zhruba do konce března příštího roku," dodal Šimek. Záměr spojit se s lounským pivovarem ohlásil DU v polovině října 2001. Důvodem sloučení bylo podle představitelů DU snaha posílit tržní pozici společnosti. Firma v nejbližší době neuvažovala o slučování s nějakým dalším pivovarem. Pivovar se rozhodl v lednu 2002 zatím nereagovat na zdražení velkých tuzemských výrobců piva. Vzhledem k růstu výrobních nákladů ale v budoucnu mírné zvýšení cen produkce nevylučuval. Pivovar přikročil k poslednímu zdražení v dubnu 2001, ceny sudového piva vzrostly v průměru o 5 % a lahvového piva o 3,5 až 4 %.
Částečné sloučení nápojářské skupiny DU a pivovaru Louny, firmy o několik měsíců odložily. Právníkům se totiž nepodařilo včas zajistit všechny právní kroky, aby sloučení mohlo být uskutečněno. Od dubna 2002 měl být DU jediným odběratelem a prodejcem výrobků lounského pivovaru.

Společnost vykázala za první tři měsíce roku 2002 zisk před zdaněním 3,19 miliónu Kč, což představovalo meziroční nárůst o 948 tisíc z 2,24 miliónu Kč k 31.3. 2001. Tržby za prodej vlastních výrobků a služeb činily za první čtvrtletí 44,61 miliónu Kč a ve srovnání se stejným obdobím roku 2001 se zvýšily o 4 %. Potvrdila to hlavní ekonomka společnosti Blanka Valentová. Propad zaznamenala firma naopak u výstavu piva - o 4,4 %. Zvýšení zahraniční poptávky zhruba o pětinu zaznamenalo vedení firmy v prvním čtvrtletí 2002, řekl obchodní manažer pivovaru Drahomír Slapnička. Export se na odbytu podílel asi deseti procenty. Cílovými zeměmi byly Německo, Španělsko, Itálie, Francie, Finsko a Rusko, nové kontakty navázal pivovar v USA a Izraeli.

Desítky lidí se 22.6.2002 sešly na lounském Mírovém náměstí přo slavnostech, které u příležitosti 110 let své existence připravil pivovar pro lidi z města. Hosty krátce přivítal generální ředitel společnosti Stanislav Kožíšek. Společnost přátel piva připravila spolu s pivovarem pestrý program. Převažovaly veselé pijácké soutěže. Jak napověděla skladba diváků v hledišti, měl Lounský ležák své příznivce i na Rakovnicku, Slánsku a všech dalších sousedících okresech. Za speciálním ležákem, vyrobeným zvlášť pro slavnost, neváhali skalní pivaři přijet do Loun i desítky kilometrů.

Znění ovládací smlouvy, jejíž uzavření zahájí proces integrace a.s. Pivovar Louny s nápojářskou skupinou DU, schválili na valné hromadě na konci června 2002 akcionáři pivovaru. Valná hromada odsouhlasila i návrh představenstva nevyplatit za rok 2001 dividendy ani tantiémy členům statutárních orgánů společnosti a rozhodla o rozdělení čistého zisku roku 2001 ve výši 4,752 miliónu Kč. Do rezervního fondu připadlo 238 tisíc korun, zbylá část byla převedena do nerozděleného zisku minulých let. Základní kapitál pivovaru činil 80 miliónů Kč, majoritním vlastníkem byla s 66,14 % akcií skupina Drinks Union.

Spolupráce dvou největších pivovarů na severu Čech nezačala nejlépe. Akcionáři pivovaru měli 1.srpna 2002 schválit smlouvu, která by zahájila spojení s nápojářskou skupinou DU. Dva menšinoví akcionáři lounského pivovaru však najednání zpochybnili výkon hlasovacích práv zástupců DU a ti následně jednací sál opustili. Protože valná hromada tím pádem nemohla přijímat žádné usnesení, její předseda ji zrušil. Smlouva tak byla znovu projednána až na další valné hromadě. Podle předsedy představenstva DU Josefa Vejlupka by to mohlo být již počátkem září. "Celý proces spojování toto zdržení nijak neohrozí. Došlo jen k malému pochybení právníků, kteří nepožádali Komisi pro cenné papíry o výjimku, abychom mohli hlasovat ve chvíli, kdy jednáme o povinném výkupu akcií," řekl Vejlupek. Teď muselo svolat představenstvo DU, které následně požádalo představenstvo Pivovaru Louny o svolání další mimořádné valné hromady.

Pivovar vykázal od ledna do konce června 2002 zisk 13,07 miliónu Kč, což představovalo meziroční zvýšení o 1,37 miliónu Kč. Tržby za prodej vlastních výrobků a služeb činily k 30. červnu 108,37 miliónu Kč a ve srovnání se stejným obdobím roku 2001 vzrostly o 4,8 %. Meziroční zvýšení o 5,47 % zaznamenal pivovar i u výstavu piva, jehož v pololetí vyrobil 124 090 hl.

Značky piv vyráběných v pivovaru zůstaly zachovány i přes fúzi se skupinou DU. Všech 190 pracovníků v Lounech se stalo zaměstnanci DU, spojení by se nemělo odrazit na jejich počtu. "Chceme pivovar v Lounech i jeho značky zachovat a dále rozvíjet. Nosnou značkou skupiny DU je jedenáctka Zlatopramen, kterou chceme pokrývat celostátní trh. Dalšími značkami, kam patří i ty vyráběné v Lounech, hodláme zásobovat lokální zákazníky," řekl 5.prosince 2002 Jaroslav Lstibůrek, z marketingového útvaru DU. V Lounech se v roce 2002 vařilo 8 druhů světlých i tmavých piv. Roční výstav pivovaru byl 260 000 hl, oproti roku 2001 to byl asi desetiprocentní nárůst. Lounské pivo se z 10 až 12 % vyváželo, největším odběratelem bylo Německo, kam směřovalo až 80 % exportu. Dalšími odběrateli byla Francie, Španělsko, Rusko a země Skandinávie. "Poptávka po lounském pivě roste, jak v zahraničí, tak i v tuzemsku. Kromě tradičních lokalit, jako je okres Louny, Most a Litoměřice, se nyní chceme orientovat na Chomutovsko, Karlovarsko a Chebsko," sdělil Drahomír Slapnička z obchodního oddělení DU. Lounský pivovar vlastnil jedenáctihektarovou chmelnici, kde pěstoval žatecký poloraný červeňák. "Ten si necháváme granulovat v žateckém Chmelařství. Další odrůdy chmele Bor, Premiant a Sládek nakupujeme v tuzemsku, extrakt v zahraničí," vysvětlil hlavní sládek pivovaru Petr Kozák. Pivovar v Lounech upustil od výroby bylinkového piva.

Pivovar na jaře 2003 měnil svou tvář. Dne 6.června 2003 poprvé se v obchodech objevily lahve lounského piva s novými etiketami. Postupně nová loga vystřídala "L" také například na ubrusech či půllitrech v restauracích. "Už tento měsíc pivovar vyrobí jeden milion lahví s novými etiketami," řekl 5.6.2003 Boris Rajdl, marketingový ředitel skupiny DU, kam pivovar patřil. Logo ve tvaru "L" zmizelo a bylo nahrazeno symbolem dominanty Loun - věží a střechou chrámu Svatého Mikuláše, který na novém logu obepínaly klasy ječmene. Na etiketách se už neobjevovaly ani anglická jména jednotlivých druhů piv, ale vyměnily je srozumitelné české názvy - například světlý ležák, světlé výčepní pivo, tmavý ležák a další. "Ke změně loga nás vedlo několik důvodů. Podle průzkumu trhu, který jsme si nechali udělat, se místní lidé nezžili s logem písmena L, které jsme zavedli před pěti lety. V té době se měla značka Louny prodávat po celé republice. Nyní patří pivovar do skupiny DU a jeho strategie je jiná. Nosným pivem nabízeným po republice je Zlatopramen vyráběný v Ústí nad Labem, Louny chceme prodávat hlavně v tomto kraji," vyplynulo ze slov Petra Landy, obchodního manažera DU. Nepatrně se měnila i etiketa piv směřujících na vývoz. "Kvůli konzervatismu Němců, kam směřuje největší podíl z našeho vývozu, není ta změna ale tak velká. Chrám Svatého Mikuláše s klasy ječmene se na vývozních pivech ale objeví také," dodal Petr Landa. Nové logo vzniklo v reklamní agentuře v Praze, přes obchodní zástupce se v době jeho vzniku k němu vyjadřovali i například "štamgasti" lounských hospod. Dalším důvodem změny loga bylo podle Petra Landy snaha, aby z etiket lounského piva vyzařovala tradice a patriotismus. Pivovar nechal postavit a v roce 1892 otevřel Adolf Josef kníže Schwarzenberg. V té době to byl první pivovar v Rakousku-Uhersku, který byl postavený na umělé chlazení. V roce 1897 už lounské pivo odebíralo 122 hostinců a pivovar zaujal první místo mezi tehdejšími deseti vlastněnými Schwarzenbergy. V té době mu konkurovaly například pivovary v Žatci, Měcholupech, Libočanech, Stebně nebo Panenském Týnci. "V roce 1935 v tehdejším Československu prodávalo své výrobky 320 pivovarů. Louny se svým výstavem byly na 13. místě v pořadí," připomněl historik Petr Žižkovský. Rekordní výstav ve své historii, 315 000 hl piva, se vařil v Lounech v roce 1991. "V současné době se v Lounech vyrábí středně prokvašené pivo s hořkou chutí. Nepasterizuje se, mikrobiologická čistota výrobku se zajišťuje filtrací, a u lahvových piv membránovou mikrofiltrací, která je ojedinělá v ČR," řekl Tomáš Hejda, hlavní technolog DU. Pivovar měl vlastní sladovnu i 12 hektarů chmelnic, kde pěstoval žatecký chmel.

Názvy lounských piv do června 2003: Louny Desítka - Silver Label; (světlé; alk.: 4,3 %; plněno do 0,5 l lahví a sudů);Louny Desítka - Dark Label (tmavé; alk.: 3,9 %; plněno do 0,5 l lahví a sudů); Louny Premium - Gold Label (světlý ležák; alk.: 5,1 %; plněno do 0,33 l a 0,5 l lahví, 0,5 l PET lahví a sudů); Louny Premium - Black Label (tmavý ležák; alk.: 5,0 %; plněno do 0,5 l lahví a sudů); Louny Diamant (světlé se sníženým obsahem cukrů; alk.: 3,8 %; plněno do 0,5 l lahví); Louny Classic - Standard Label (světlé; alk.: 3,5 %; plněno do 0,5 l lahví); Louny Classic - Weekend Label (světlé výčepní; alk.: 3,7 %; plněno do 0,5 l a 1,5 PET lahví); Louny - Traditional Label (světlý ležák; alk.: 4,7 %; plněno do 0,5 l lahví a sudů); Louny Premium - Dynamic Label
(světlý ležák; alk.: 5,0 %; plněno do 0,5 l PET lahví); Pivrnec (světlý ležák; alk.: 4,7 %; plněno do 0,5 l lahví a sudů) (vyráběno od prosince 2000 do května 2003).

Pivovar přestal na jaře 2003 vyrábět jedenáctku, do pivovaru Krásné Březno v Ústí nad Labem se přesunula výroba piva Pivrnec, informoval 5.června 2003 Drahomír Slapnička z obchodního útvaru DU. "Prodej výhradně lounského piva za prvních letošních pět měsíců naopak o 6 % vzrostl, tento trend bychom měli udržet až do konce roku," uvedl Slapnička. Růst produkce podle něj umožnilo zvýšení zahraničních zakázek, zejména z Německa.

Pivovar začal v červnu 2003 produkovat novou značku piva. V Lounech se začalo stáčet do PET lahví pivo s vyšším obsahem alkoholu s názvem Pivrnec. Jeho výroba ale zůstala v pivovaru v Krásném Březně u Ústí nad Labem a tam se i nadále plnilo pivo Pivrnec Patriot do lahví i sudů.

 

Pivovar nechal 3,35 miliónu korun z čistého zisku roku 2002 přes čtyři milióny korun nerozdělených. Zhruba půl miliónu korun použil na úhradu ztráty minulých let. Zbylou část převedl do rezervního fondu. Rozhodla o tom valná hromada společnosti dne 20.6.2003. Akcionáři také souhlasili se zastavením nemovitého majetku firmy ve prospěch Komerční banky, která poskytla úvěr DU.
Společnost Pivovar Louny zřídila zástavní práva k nemovitostem ve vlastnictví společnosti ve prospěch Komerční banky, která Drinks Union poskytla úvěr. Na mimořádné valné hromadě o tom rozhodli akcionáři pivovaru. Souviselo to s novým zákonem o spotřební dani, řekl místopředseda představenstva společnosti Jiří Patzl.
Na konec roku 2003 pivovar uvařil Polotmavý ležák novoroční (alk.: 4,8 %).
Pivovar zvýšil v roce 2003 výstav o 60 % na 201 500 hl. Z čistého zisku 606 tisíc korun firma nevyplatila dividendy ani tantiémy. Rozhodla o tom valná hromada akcionářů. Zisk společnosti ovšem klesl ze 4 milionů korun v roce 2002 na 606 tisíc korun. V pivovaru pracovalo asi 150 lidí. Někteří v souvislosti s přechodem firmy pod správu DU změnili pozici. "Veškerou administrativu a řízení provádí DU, takže jsme ušetřili pracovní místa. Řada lidí se ale díky zvýšení výstavu přesunula na výrobní linky, propouštět jsme tedy nemuseli," uvedl místopředseda představenstva Jiří Patzl. Polovinu produkce tvořil lounský ležák. Celkem vyráběla firma šest druhů piva. DU v roce 2003 investoval do pivovaru zhruba šest milionů korun, v následujících dvou letech měly investice přesáhnout 30 milionů korun. Hlavním odbytištěm pivovaru byly kromě Lounska také Mostecko, Chomutovsko, Teplicko a Litoměřicko. Společnost, která prodávala své pivo hlavně na Lounsku, Teplicku a Mostecku, měla novou administrativní adresu. Od 4.června 2004 sídlil pivovar v Ústí nad Labem na stejné adrese, jakou měla vlastnická skupina DU. Původním sídlem společnosti byla od roku 1890, kdy pivovar vznikl, ulice Beneše z Loun v Lounech. Pivo se zde ale vařilo stále. V Ústí sídlilo jen administrativní vedení.
Pivovar pro rok 2004 plánoval výstav 300 000 hl piva. Pětinu v Lounech uvařeného piva vyvezl do zahraničí. "Prakticky veškerý export je určen do Německa, letos tam vyveze lounský pivovar téměř 60 000 hl piva. Zhruba tisíc hektolitrů vyvezeme do Španělska," sdělil v říjnu 2004 Josef Vejlupek ze společnosti DU. Pivovar vyvážel do zahraničí především pivo Louny světlý ležák a tmavý ležák, okrajově Louny světlé výčepní. V pivovaru pracovalo na podzim 2004 celkem 170 zaměstnanců. Celá skupina DU, které byl pivovar součástí, v roce 2004 úspěšně pronikala na německý trh a z českých pivovarů tam vyvážela ze všech nejvíc piva. Za první pololetí tam vyvezl DU 107 000 hl piva.
Export skupiny DU se v roce 2004 meziročně zvýšil o 30 % na 235 000 hl. Z toho 60 000 hl vyvezl lounský pivovar, což bylo zhruba pětina jeho výstavu roku 2004. "Prakticky veškerý export z lounského pivovaru je určen do Německa," sdělil v prosinci 2004 Josef Vejlupek ze společnosti DU.
V roce 2004 firma vyrobila 290 000 hl piva, pětinu produkce tvořil export, řekl prokurista skupiny Josef Vejlupek. "Pivovar Louny před dvěma lety pronajal veškerou výrobu skupině Drinks Union, která je jeho majoritním vlastníkem a provádí i veškerou administrativu a řízení. Tím jsme ušetřili pracovní místa. Řada lidí se ale vzhledem k růstu výstavu přesunula na výrobní linky. V Lounech jsme proto nemuseli propouštět, naopak, zhruba 30 lidí jsme přijali," uvedl Vejlupek. Polovinu produkce tvořil lounský ležák, firma vyráběla šest druhů piva. Výhodou spojení s největší nápojářskou skupinou na severu Čech byla podle Vejlupka možnost modernizovat výrobu. Hlavním odbytištěm pivovaru byly kromě Lounska Mostecko, Chomutovsko, Teplicko a Litoměřicko.
Jak se vařilo pivo v minulosti a jak se to dělá dnes? Přesně to se dozvěděli účastníci semináře tzv . Pivovarské univerzity, konaného 24.března 2005 v areálu pivovaru. Pivovar pozval odborníky, ale i novináře a zástupce města. Seminář začal exkurzí do sladovny, varny a dalších provozů pivovaru. Posluchačům se dostalo odborného výkladu z úst vrchního sládka Petra Kozáka. "Pivo piju jen málo, ale to lounské mi opravdu chutná," svěřil se starosta Loun Kerner. Potvrdil to i v hale, kde je mok filtrován od kvasinek a dalších nežádoucích částí. Tam byly připraveny korbely čerstvého piva, které starosta bez váhání okusil a označil je za znamenité. Po prohlídce provozu plnění KEG sudů se účastníci odebrali do sálu, kde proběhlo teoretické školení. Následoval výklad sládka Stanislava Šťastného o technologii výroby piva a Josefa Lva, manažera společnosti DU vlastnící lounský pivovar, o úloze zlatého moku v naší gastronomii. Účastníci semináře byli následně podrobeni zkušebním testům a odměněni předáním certifikátů absolventů semináře Pivovarské univerzity.
Příspěvek jeden milion korun věnovala společnost Drinks Union městu Louny. Starosta Jan Kerner a zástupci firmy, vlastnící několik nápojových společností a pivovarů, včetně toho lounského, dne 27.června 2005 podepsali příslušnou smlouvu. Přes půl milionu korun bylo rozděleno mezi kulturní a společenská zařízení. Největší z patnácti položek získaly Pivovarské slavnosti - 496 tisíc korun. Kromě poskytnutí peněz se společnost zavázala například pořádat Pivovarské slavnosti, degustace a exkurze pro potřeby představitelů města nebo více spojovat název společnosti a obchodních značek, vyráběných v Lounech, se jménem města. To na oplátku slíbilo podporovat prodej nápojů DU ve všech společenských a dalších zařízeních v majetku města i na akcích, které pořádalo nebo oficiálně podporovalo. "Návrhy, které akce nebo zájmové spolky podpořit, podala jak radnice, tak zaměstnanci lounského pivovaru formou ankety," vysvětlil Ing. Josef Vejlupek z DU. Smlouvu podepisoval generální ředitel společnosti RNDr. Milan Hagan. "Snažili jsme se obsáhnout všechny druhy činností, " řekl. V roce 2004 DU v Lounech podpořil například fotbalové družstvo, pořádal také slavnosti. "Máme i další sociální programy, zejména pro zdravotnictví. Zaměstnanci vyberou peníze, firma přispěje a například v roce 2004 jsme podpořili pražskou motolskou nemocnici nebo nemocnici v Ústí nad Labem," sdělil generální ředitel. Podobnou smlouvu uzavírala DU i v dalších městech, ve kterých měla pivovary. Kutná Hora získala 750 tisíc, Ústí nad Labem 3,5 milionu. "Tam máme pivovary dva," vysvětlil vyšší částku M. Hagan.
Pivovar chtěl v roce 2005 zvýšit vývoz do Německa a Španělska. Sládkové v roce 2004 v Lounech uvařili 290 000 hl piva, pětinu produkce tvořil export. V roce 2005 se měl vývoz až zdvojnásobit. Pivovar v roce 2004 zvýšil výstav o téměř 88 500 hl. V roce 2005 měl vzrůst ještě o desetinu. Pivovar před dvěma lety pronajal veškou výrobu skupině DU, která držela v pivovaru 66 % akcií. Tržby tak tvořil pouze příjem za pronájem, zisk v roce 2004 činil 621 000 Kč. Skupina ušetřila pracovní místa, protože se výstav v Lounech zvýšil, zaměstnanci se tam nepropouštěli. V pivovaru pracovalo v roce 2005 zhruba 180 lidí. Polovinu produkce v Lounech tvořil lounský ležák, firma vyráběla šest druhů piva. Hlavním odbytištěm pivovaru byly kromě Lounska Mostecko, Chomutovsko, Teplicko a Litoměřicko.
Na zahraniční trhy vyvážel pivovar také v roce 2005. "Z Loun putuje pivo do Německa, Španělska a Slovenska. Kromě tamních značek se z Loun částečně exportují Březňák a Zlatopramen, které se v Lounech nevaří, ale pouze stáčí. Z celkového výstavu lounského pivovaru jde na export přibližně 20 %," uvedl v srpnu 2005 Josef Vejlupek ze společnosti DU. Pivovar v roce 2005 kromě svých značek vyráběl i značky Jarošov a Pivrnec.
Na konec roku 2005 připravil pivovar Novoroční polotmavý ležák 11%.
Pivovar investoval v roce 2006 téměř tři miliony korun do nového chlazení mladiny, tedy čerstvě uvařeného piva. Nové zařízení přispělo k dalšímu zlepšování kvality piva, které se v lounském pivovaru vaří tradičním postupem. „Chlazení mladiny se díky novému zařízení také výrazně zkrátí,“ řekl v květnu 2006 ředitel a sládek pivovaru Daniel Urban. Díky kratší době chlazení mladého piva měli pivovarští mnohem více času na důkladnou sanitaci spílacího potrubí při výrobě jednotlivých várek piva. „Slibujeme si od toho další zlepšování kvality lounského piva,“ podotkl Urban. Díky tomu, že bylo zařízení výkonnější, přineslo také ekonomické úspory. Zlepšování kvality piva bylo podle Urbana prioritou pivovaru pro rok 2006. Nad kvalitou piva v Lounech měl také nově dohlížet nový manažer kvality a jeden z předních českých degustátorů Ondřej Koucký.
Pivovar přestal v roce 2006 k výrobě piva využívat vodu z Ohře. Tuto vodu poté používal pouze k technologickým účelům. Vodu z Ohře nahradila při vaření piva voda z vodovodního řadu. "Voda z vodovodního řadu je podstatně kvalitnější a především její kvalita je stabilní. Výrazně jsme tak změnili chuť piva z Loun k lepšímu," řekl v srpnu 2006 Daniel Váša, výrobně-technický ředitel pivovarů skupiny DU. I když původní říční voda prošla velmi náročnou úpravou, nebylo podle něj možné udržet její stálou kvalitu. "Hlavně na jaře byla vždy kvalita vody méně vyrovnaná," vysvětlil ředitel a vrchní sládek pivovaru Daniel Urban. Voda z vodovodního řadu byla podle Severočeských vodovodů a kanalizací velmi kvalitní. "Akreditované laboratoře společnosti provádějí rozbory vzorků odebraných na různých místech v distribuční síti. V parametru dusičnanů voda z kohoutku předčí i některé balené vody. Lidé mohou bez obav užívat vodu z kohoutku ke konzumaci, " řekla mluvčí SčVK Iveta Kardianová. Pivovar navíc zvažoval možnost, že bude při výrobě používat také velmi kvalitní vodu z podzemních vrtů. Zkušební vrty přímo v areálu pivovaru měly být podle Daniela Urbana hotovy již na podzim 20069. "Víme, že tu voda je a že je jí dostatek. Nevíme jen přesně, kde a kolik jí budeme moci čerpat," vysvětlil. Pivovar také připravoval obnovení studny Zikmunda v těsné blízkosti svého areálu, vyhloubené již v roce 1935. Voda z hlubin země měla být další zvláštností zdejšího piva.
Malá úroda a nízký obsah pivovarsky účinných látek ve sklizni chmele roku 2006 postihly i pivovar v Lounech. Jeho desetihektarová chmelnice, kterou koupil před šesti lety, nestačila pokrýt potřeby pivovaru. Podle jeho ředitele Daniela Urbana obchodníci museli chmel nakoupit u jiných pěstitelů. Vlastní chmel, převážně odrůdy Agnus, postupně nahrazoval dovážené chmelové extrakty a přispíval k zajištění standardní neměnné chuti a hořkosti piva. „Tyto kroky směřují ke zvýšení kvality našeho piva. Od jara používáme například při jeho vaření vodu z vodovodního řadu místo původní vody z řeky Ohře, která neměla stabilní kvalitu,“ uvedl v září 2006.
Možnost vyhrát až 150 tisíc korun měli od 5.října 2006 lidé, kteří v průběhu následujících téměř dvou měsíců nasbírali a odeslali 25 uzávěrů z piva Louny. "Nová soutěž je součástí kampaně Důvod být spolu, kterou jsme spustili v polovině prázdnin," řekl Jan Sedláček, marketingový manažer pro značku Louny ve společnosti Drinks Union. Se soutěží se lidé setkali ve většině obchodů čtyř bývalých okresů kraje - Louny, Chomutov, Most a částečně Litoměřice. "Právě v těchto regionech je pivo Louny skutečně doma," poznamenal Sedláček. Částka 150 tisíc korun však nebyla jedinou výhrou, která čekala na sběratele zátek. "Mezi další hlavní výhry patří čtyřikrát poukázka v hodnotě pět tisíc korun na konzumaci v restauraci čepující pivo Louny a pětkrát 200 piv Louny," řekl Sedláček. Pivovar dalším 4 000 sběratelů zátek rozdal speciální lounské mariášové karty, MP3 přehrávače a korbely na pivo, to vše potištěné logem piva Louny. "V soutěži samozřejmě nejde jen o sbírání víček, ale o zábavu, pohodu, a to naše domácí pivo Louny, to je ten "Důvod být spolu" - hra, přátelé a pivo Louny. Chceme, aby jeho hořkost a říz lidé skutečně ochutnali. A nemusí sami, ale třeba právě společně s přáteli, protože tak chutná nejlépe," podotkl ředitel pivovaru Daniel Urban.
Po dodávkách do Libérie na podzim 2006 poprvé dorazilo pět kontejnerů naplněných pivem do středoafrického Beninu. „Do Beninu dodáváme lahvové pivo Zlatopramen 11°, dvě třetiny dodávky tvoří světlé pivo, jednu třetinu pak tmavé,“ řekl v říjnu 2006 manažer exportu DU Viktor Audrlický. Benin byl podle něj jakousi vstupní branou na trhy ve střední Africe, které zahrnovaly kolem 180 milionů obyvatel. „I když je poměrně malou zemí, díky relativně klidné politické situaci se stal nákupním centrem pro obyvatele okolních států,“ doplnil manažer. „Dodávku piva vařeného v Ústí doprovází také kampaň v televizi, tisku a rádiu. Reklamou na Zlatopramen 11° bude polepena většina vozidel taxislužby v Beninu,“ upřesnil Audrlický. Zlatopramen na svou pouť do Beninu vyrazil přes přístavy v Hamburku a Le Havre. Pivo bylo v zemi distribuováno do obchodů i restaurací. „Chceme také zasáhnout místní pláže, kde se fakticky odehrává život místních obyvatel,“ uvedl manažer. Doplnil, že dodávku piva zprostředkovala firma, která do stejné země zajistila také historicky první vývoz lihovin sesterské divize KB Likéru. „Dá se říct, že nyní na tomto trhu budeme působit s téměř kompletní nabídkou naší produkce,“ uvedl Audrlický. Pivo Zlatopramen vyvážela společnost do Afriky opět od roku 2005, kdy začala dodávat takzvané KEG sudy a lahvové pivo do jedné z nejvyhlášenějších restaurací v liberijském hlavním městě Monrovia. Zlatopramen se tak postupně vracel na kontinent, kde ústecké pivo slavilo velké obchodní úspěchy již před první světovou válkou. Proslavilo se ale především v období druhé světové války jako jediný dodavatel kvalitního piva pro africké jednotky německého maršála Rommela.
Některé pivovary, mezi něž patřil i pivovar Louny, zřizovaly speciální pracoviště, která sledovala a zlepšovala kvalitu piva v restauracích a obchodech. "Každá sklenice i láhev piva musí především chutnat těm, kteří jej pijí. To, jak se pivo čepuje, v jakých obalech a na jakém místě se skladuje, má na konečnou chuť obrovský vliv. Se svými kolegy se proto snažíme tyto věci neustále zlepšovat," řekl v listopadu 2006 nový ředitel kvality pro pivovar Jiří Janák. Kontrola směřovala tam, kde se pivo Louny skladovalo, ale především do míst prodeje, tedy na lahve s pivem přímo v regálech prodejen a točené pivo ve sklenici v restauracích. " Lahve nebo i sudy prodělávají někdy poměrně komplikovanou cestu, než se dostanou k zákazníkovi. Právě na mapování a zlepšování podmínek, jež mohou na kvalitu našeho piva působit, se zaměřujeme," vysvětlil Jiří Janák. Aby se nový tým skutečně přesvědčil o kvalitě piva přímo v prodejnách, odebíral například vzorky z obchodů a následně u nich sledoval různé parametry, na něž mohly mít vliv skladování či doprava. V restauracích se zase zaměřoval hlavně na poradenství ohledně čistoty pivního vedení a na způsob ošetřování piva. "Dnes již lze velmi snadno zjistit, zda hostinský řádně vyčistil potrubí a zda dodržuje zásady správného ošetřování piva, které získává při dlouhodobém a opakovaném školení," doplnil Janák. Dodal, že v poslední době se díky pravidelným školením starost hostinských o kvalitu piva výrazně zlepšila.
Právě před sto lety se lounské pivo prosadilo ve vyhlášené pražské hospodě Jedová chýše, kde se začalo čepovat. Toto významné výročí si v lounském hotelu Union připomenuli sládkové ze severočeských pivovarů skupiny DU. Sněmu sládků se zúčastnilo i vedení společnosti, která vlastnila pivovar v Lounech, a tamní starosta Jan Kerner. "I já jsem tam kdysi jako brigádník pracoval," zmínil v krátkém proslovu. Jak uvedl, v Lounech je přes 80 pohostinství, restaurací a barů. "A lidé se díky jejich úrovni nemusí bát do kterékoliv jít," dodal J. Kerner. Část sněmu byla také věnována historii. A to jak města a pivovaru samotného, tak právě legendární hospody Jedová chýše, která se v původním stavu ale už nedochovala. Je obecně známo, že se tam scházela pražská galerka. Její atmosféru dvěma vstupy přiblížila kapela Čupr baby z Prahy. Technologie, jakou se pivo a slad samotný vyrábí, se mění s dobou. Výjimkou nejsou počítače a další "novinky". "Důležité je, aby pivo z nového zařízení mělo stejnou chuť jako to, které se vyrábělo postaru," zdůraznil sládek Stanislav Šťastný. To se týká i nových sklizní chmele a tak dále, což je zase práce degustátorů. "Pokud poznají, co je z nové várky chmele a co ze starší, je to špatně," dodal. Další zajímavost prozradil Daniel Urban, ředitel a vrchní sládek pivovaru. Podle něj měli unikátní systém tvorby sladu - klíčení ječmene v otáčecích bubnech. "To je ojedinělé v rámci Evropy a i jinde po světě je to k vidění málo," řekl. Rozdíl byl v tom, že klíčící zrna se ve válcích otáčejí, lépe k nim může proudit vzduch a výsledek je tak mnohem lepší. "Klasicky se slad vymáčí a zrna leží na betonových podlahách, kde se musí ručně nebo lopatami obracet," vysvětlil. Kromě malých úprav fungovaly tyto bubny už od roku 1928.
Bronzovou medaili si přivezl světlý ležák Louny z Slavností piva v Táboře v únoru 2007 . Odborníci pivo Louny ohodnotili jako třetí nejlepší značku v prestižní kategorii prémiových ležáků. O zisku Bronzové pivní pečetě rozhodla anonymní odborná komise na 17. ročníku Slavností piva v Táboře. Do letošního ročníku se přihlásilo celkem 64 pivovarů s 259 vzorky piv, které soutěžily v 11 kategoriích. "Třetí místo v takovéto prestižní soutěži si ceníme. Potvrzuje to, že  pivo Louny, které vaříme klasickým způsobem, patří mezi špičku mezi českými pivy," řekl ředitel a vrchní sládek Pivovaru Louny Daniel Urban. Umístění piva Louny "na bedně" nebylo podle zástupců pivovaru náhodný. "V loňském roce jsme masivně investovali do vylepšení technologií. Od jarních měsíců pak používáme při vaření piva Louny kvalitativně výrazně lepší zdroj vody. Používáním chmele z vlastních chmelnic také podtrhujeme hořkost piva Louny," doplnil D.Urban.
Nad výrobou všech druhů piva nově dohlížel od jara 2007 František Procházka. Zkušeného pivovarníka, který v pivovaru pracoval desítky let, jmenoval podstarším pivovaru jeho ředitel Daniel Urban.
Pivovar investoval téměř devět milionů korun do nového chladicího zařízení. Cílem je zachování stabilní kvality a specifické hořkosti lounského piva. Nové zařízení podle ředitele pivovaru Daniela Urbana umožnilo uchovat požadovanou nízkou teplotu ve spilce, sklepích i tancích. „Dříve jsme jako chladivo používali čpavek, nyní pracujeme s mnohem ekologičtějším a bezpečnějším glykolem,“ uvedl.
Do funkce podsládka pivovaru, druhé nejdůležitější v pivovaře, byl na podzim 2007 jmenován pan František Procházka. V pivovaru, ve kterém i bydlel, František Procházka prožil svůj celý profesní život. Na „své“ pivo byl taky patřičně hrdý. Nejradši měl dvanáctku:
Co funkce podsládka v pivovaru obnáší, co všechno máte na starosti?
Začíná to nákupem surovin a končí hotovým pivem připraveným na stáčení do lahví či sudů.
Fakticky tedy máte na starosti celý proces výroby piva až do finální fáze.
Ano, začíná to sladováním – výrobou sladu, pokračuje na varně – vařením základních surovin, spilkou a ležáckými sklepy. Ta práce přímo spočívá spíše v kontrole, protože máme šikovnou mistrovou, která s výrobou velmi pomáhá. Je důležité, aby pivo, které se stáčí, bylo vyrovnané chuťově, prostě takové, na jaké jsou štamgasti zvyklí.
Co je nejnáročnější nebo nejchoulostivější při klasické výrobě lounského piva? Kde je největší riziko, že se pivo chuťově nepovede?
Největší riziko je určitě ve spilce, která je stále v pivovaru Louny otevřená. Je důležité udržovat správné teploty v zimě i v létě, aby se pivo správně prokvasilo. Pokud se pivo správně prokvasí na spilce, tak již je s ním mnohem méně práce při ležení v ležáckých sklepích. Nyní máme zcela nové chlazení na spilkách i ve sklepě, která mnohem spolehlivěji drží stálou teplotu a pivo tak může správně zrát.
Takže Vám nově instalované chlazení výrazně pomohlo při vylepšování kvality lounského piva?
Ano, určitě. Nyní je mnohem jednodušší udržet stálou kvalitu našeho piva.
Jak jste se vlastně k pivu dostal a kde jste začínal?
Učil jsem se tři roky v Plzni v oboru sladovník. Pak už jsem přišel rovnou do pivovaru v Lounech. V roce 1980 jsem pak maturoval v oboru pivo a slad. Od roku 1982 jsem začal dělat mistra výroby piva, dostal jsem na starosti varnu, spilku a sklep.
Kde přesně je vaše pracoviště?
Jsem hodně u vlastní výroby piva přímo v jeho blízkosti, když nápoj kvasí, zraje, nebo se hotový stáčí. V současné době však také stále přibývá práce na počítači.
Pijete sám pivo? V rámci práce i pak ve volném čase?
Ano. V práci musím samozřejmě pivo degustovat – je to kontrolní činnost, aby pivo bylo v pořádku. Jsou to ale jen malé doušky, rozhodně ne litry. Po práci ve svém volnu si samozřejmě také dvě tři piva dám. Nejraději mám právě náš světlý ležák.
Dvě zcela nová, výrazně hořká speciální piva připravil pivovar pro předvánoční trh. „V obou případech jde o výjimečně hořká speciální piva. Prvním je hořký speciál Louny 13°, druhým pak extra hořký speciál Louny 16°,“ řekl v prosinci 2007 ředitel Daniel Urban. Podobně silná piva se podle historika pod značkou Louny ještě nikdy neprodávala. Pivo se na předvánočním trhu objevilo jen v omezeném množství. „Pivo je uvařené z nejkvalitnějšího chmele pocházejícího z lounské chmelařské oblasti. Oba hořké speciály jsou uvařené již od července letošního roku. V ležáckých sklepích pak zrály téměř 120 dní,“ uvedl ředitel. Dodal, že na trhu se objevilo po 150 hl každého typu hořkého speciálu. „Chtěli jsme dát lidem, kteří mají rádi pivo Louny, něco navíc, aby si mohli vychutnat skutečně kvalitní pivo. Hořké speciály budou čepovat vybrané restaurace na Lounsku, Chomutovsku a Mostecku,“ doplnila marketingová manažerka značky Louny Daniela Klančíková. Podle ní společnost DU uvažovala o tom, že pokud by se piva osvědčila, mohla by se na trhu objevovat pravidelně. „Vše záleží na tom, jak našim zákazníkům zachutnají. Věříme ale, že na takto výjimečných pivech si milovníci piva Louny skutečně pochutnají,“ uvedla. Dodala, že pivovar připravil pro sváteční chvíle ještě novoroční polotmavý Lounský ležák. Podle historika pivovarnictví Petra Žižkovského značka Louny podobně silná piva nikdy neměla. „Podle dochovaných záznamů bylo nejsilnějším pivem lounská 12°, kterou vaří pivovar i dnes ovšem pod názvem Louny – světlý ležák,“ uvedl historik.
 

 

 

 


 

Informace o pivovaru zde uvedené mají pouze neoficiální charakter.

 
Pivovary.Info