Sněmem zemského
Království Českého bylo roku 1517 přiznáno majitelům 113
měšťanských domů uvnitř hradeb královského věnného
města Polička právo várečné.
Vyhláškou ministryně výživy ze dne 3. července 1948 o znárodnění některých průmyslových a
jiných výrobních podniků
a závodů v oboru potravinářském podle § 1, odst. 3 zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 115 Sb.,
o znárodnění dalších
průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském byl dnem 1. ledna 1948 znárodněn
"Měšťanský pivovar v Poličce", Polička (majitel pravovárečné měšťanstvo).
Po roce 1948 byl
pivovar součástí podnik:
1953-1954 Orlické pivovary n.p.
1955-1989 Východočeských pivovarů Hradec Králové n.p.
1989-1994 Pivovary Hradec Králové s.p.
Restitucí byl
vrácen původním vlastníkům ke dni 1.5. 1994. Pivovar vsadil při
vaření piva na kvalitní vodu z vlastního zdroje v areálu
podniku a hlavně na tradiční technologii výroby (kvašení na
spilce, dokvašení ve sklepích). Ředitelem pivovaru v roce 1994 byl Karel Witz.
Růst prodeje a nízkou ztrátu vykázal pivovar podle
auditovaných výsledků hospodaření za rok 1997.
"Odbyt vzrostl
téměř o 15 %, což bylo nejvíce mezi tuzemskými malými
pivovary. Začali jsme více vyrábět a prodávat
dvanáctistupňové pivo, které je dražší. Dříve tvořila
desítka tři čtvrtiny naší produkce, v roce 1997 to byla už
jen polovina," uvedl předseda představenstva pivovaru
Karel Witz. Pivovar v roce 1997 utržil přes 40 mil. Kč, v roce
1996 to byly necelé 34 miliony. Společnost skončila rok 1997
minimální ztrátou 78 tisíc korun, v roce 1996 vykázala
malý, stopadesátitisícový zisk. "Pivovar je hodně starý, většina technologie
pochází ještě z doby před znárodněním. Věnujeme se
hodně obnově závodu, takže přiměřená ztráta je
logická," uvedl v červnu 1998 Witz.
Trend z předchozích let, postupný nárůst produkce, potvrdil
pivovar i v roce 1998. Pivovar, který patřil mezi nejmenší v
zemi, vykázal v roce 1998 zisk a jeho tržby vzrostly. Produkci
dokázal zvednout o více než 2 %, celkové tržby vzrostly o
tři miliony korun. V roce 1997 utržil pivovar 40 mil.Kč, v
roce 1998 celkem 43,2 milionu. Produkce piva dosáhla téměř 54 000 hl, zisk
před zdaněním 700 000 Kč. Pivo v Poličce vařili starou
technologií s řádnou stupňovitostí. Každý rok museli
investovat do inovace zařízení. Pivovar v roce 1999
zaměstnával 25 pracovníků. Produktivita práce v podniku v
roce 1998 stoupla o 48 %. Pivovar za pololetí 1999
vykázal meziroční růst výstavu o 9,9 %. Za leden až srpen
1999 pivovar vyrobil 42 318 hl piva, což bylo o 14 % více než
za stejné období roku 1998. Na hospodaření podniku měl
příznivý vliv vysoký podíl ležáků, které tvořily 54 %
výstavu, a také značný podíl sudového piva, který dosahoval
3/4 výstavu. Aby se podnik, který vykazoval po několik
let ztrátu, postavit na nohy, muselo vedení přistoupit k
některým opatřením. Witz především získal gentlemanskou
dohodu s odpůrcem - Státním podnikem pivovary Hradec Králové
- o postupném finančním vypořádání. Snížil na minimum
administrativu, zavedl finanční účetnictví, vytvořil
systém hmotné zodpovědnosti pro každý provoz i zaměstnance
a našel dobrého daňového poradce. "Finanční cedník
jsem zestručnil na jednu díru a u té jsem si počkal,"
vysvětlil předseda. Přesto přiznal, že začátky byly velmi
krušné. Nebylo na výplaty a na účtě tři sta korun, které
tam vložil on sám.
Celkové tržby společnosti činily v pololetí roku 1999
celkem 26
mil.Kč, což bylo téměř o 6 mil. více než v roce 1998. K
výrobě byl používán žatecký hlávkový chmel. Pivovar v roce 1999
neměl žádné úvěry, ke zdravému hospodaření přispěly
prakticky nulové pohledávky po lhůtě splatnosti a obezřetné
investování. Polička byla jediným pivovarem, který nepodlehl
tlaku při masovém přechodu z lahví EURO na láhve NRW. I
v roce 1999 stále plnil do EURO lahví. Podnik koupil českou
univerzální plničku, kterou šlo během velmi krátké doby
přestavit na NRW lahve a ty používali v místech, kde se
poličské pivo teprve zavádělo. Ekonomiku nezatěžovaly ani
investice do
základní výrobní technologie, protože pivovar považoval
starou technologii za výhodu a místo výměny ji udržoval. V
roce 1999 firma zaměstnávala 25 lidí a v její dceřiné
společnosti Pivo servis, zajišťující i údržbu pro další
pivovary, pracovala podle sezónní potřeby 15
až 25 lidí. Na strop technologických možností narážel
pivovar v roce 1999, když za tři čtvrtletí zvýšil výstav o
17 % na více než 48 000 hl. Sdružení přátel piva vyhlásilo
pivo Záviš za nejchutnější dvanáctku roku 1999.
Úspěšný rok 1999 přinesla pivovaru
tradičně vařená a vícestupňová piva. Pivovar zvýšil
výstav oproti roku 1998 o 19,5 % na více než 64 100 hl. Vedle
vyššího výstavu vykázal ještě podstatnější nárůst
vlastních tržeb. Šlo o zvýšení zhruba o 24 % oproti 43
milionům korun z roku 1998. "Jednak neděláme levná
nízkostupňová piva, dále se přibližně o 4 procentní body
na 54 % zvedl podíl ležáků a navíc prodej rostl i po
říjnovém zdražení, které znamenalo zvýšení ceny o 20 až
40 haléřů na půllitr," komentoval situaci pivovaru Witz.
Základem úspěchu byl vedle kvalitních surovin tradiční
způsob vaření, hlavního kvašení piva za atmosférického
tlaku a dokvašení v ležáckých tancích. "Ve stojatých
tancích
vznikají již při výšce tři metry rozdíly v nasycení
oxidem uhličitým i rozdíly ve vyčeření piva mezi vrchní a
spodní vrstvou," citoval Witz z více než 30 let staré
knihy Pivovarství. "Jistěže lze do jisté míry
kompenzovat nevýhody CK tanků, ale nám se sázka na tradiční postupy
osvědčila. Do sezóny zprovozníme novou spilku, naši
technologii z roku 1930 považujeme za konkurenční
výhodu," dodal Witz k záměru pro rok 2000 zvýšit
výstav na 70 000 hl. Údaje za první dva lednové týdny roku
2000 naznačily pokračování vzestupného trendu
prodeje, oproti stejnému období roku 1999 tržby vzrostly
přibližně o 20 %. Polička v roce 1999 stočila do lahví 26 %
z celkové produkce, přitom ještě 60 % z tohoto množství
koncem roku pivovar plnil do starého typu lahví EURO bez toho, že by obal způsobil
negativní dopad na obchod. Vysoké pivní lahve NRW používal
podnik zejména při získávání nových zákazníků, což
podle ředitele umožnilo navýšení výstavu lahvového piva o
9,7 % oproti roku 1998. Čistý zisk pivovaru roku 1999 se
pohyboval kolem
miliónu korun a byl použit na úhradu ztráty z minulých let.
"Nehledáme odbyt ve velkých obchodních řetězcích, v
kterých dlouhé doby splatnosti, někdy i tři měsíce,
umrtvují tok peněz," řekl ředitel Witz. Podle něj byl
dobrý hospodářský výsledek dosažen díky nekompromisnímu
"narovnání" vztahu s odběrateli. Dobré postavení
firmy mezi malými a středními pivovary potvrdil i tajemník
Českého svazu pivovarů a sladoven Ivo Trojan.
Zvýšený zájem
o pivo z Poličky ukazovaly i první dva měsíce roku 2000.
V lednu 2000 stoupl
odbyt o necelých 20 % a v únoru o 28 % proti stejnému období
roku 1999. V únoru 2000 podnik obdržel
upozornění od Českého svazu pivovarů a sladoven, aby si
nejpozději do konce března 2000 objednal potřebný počet
lahví NRW. Po tomto datu nebylo jisté, zda sklárny budou lahve
dodávat. "Povolení k výrobě a používání lahví NRW
má v ruce Německý pivovarský svaz (DBB), který na ně drží
ochrannou známku," uvedl v této souvislosti tajemník
ČSPS Ivo Trojan. Podle něj se i přes velice dlouhé jednání
s DBB nepodařilo podepsat smlouvu o vstupu ČSPS do lahvového
poolu německé
svazové 0,5 l lahve, a nešlo proto uzavřít s jednotlivými
pivovary dohody o používání těchto lahví. "Ve vedení
DBB se změnili lidé a nyní vedeme spor o to, kdo bude
kontrolovat používání těchto lahví v ČR. Doposud to dělal
náš svaz, nyní německá strana trvá na
vlastní kontrole," vysvětlil Trojan. Podle ředitele
pivovaru Witze byla celá záležitost zralá pro Úřad pro
hospodářskou soutěž. "Německá strana totiž chce
kontrolovat obrus lahví. Pokud by tvrdě trvala na svých
kritériích, nemohli bychom lahve použít
až 30krát, ale po deseti naplněních bychom ji mohli
vyhodit," tvrdil Witz.
Téměř 29 000 hl piva vystavil pivovar od ledna do května roku
2000. Představovalo to meziroční nárůst o 31,5 %. Přitom 55
% výstavu představovaly ležáky a 70 % výroby putovalo k
zákazníkům v sudech. Úměrně s výstavem vzrostly i tržby,
které za prvních pět měsíců toku činily asi 28 milionů
korun. Vzhledem k tomu, že další zvyšování výstavu by již
bylo na úkor dodržování klasické technologie výroby piva,
firma se rozhodla
investovat a rozšířit kvasnou kapacitu o 80 %. Pivovar tak
mohl ročně uvařit 90 tisíc hl piva. Podnik zvýšil ceny piva
od 1.června 2000. Pivovar do června 2000
celkem vystavil 36 477 hl piva, což představovalo meziroční
nárůst zhruba o 31 %. Ředitel pivovaru Karel Witz řekl, že
tržby za výrobky a zboží meziročně vzrostly o 36,5 % téměř na 31,4 milionu
korun. Důležitým krokem v rozvoji pivovaru se podle Witze
stalo zahájení zkušebního provozu nové spilky. "Díky
ní můžeme nadále dodržet klasickou technologii výroby piva.
Kvasná kapacita pivovaru se rozšířila o 80 % a společnost
mohla ročně uvařit zhruba 90 tisíc hektolitrů," řekl Witz.. Navíc firma připravovala
vlastní areál čistírny
odpadních vod. Budova pivovaru z roku 1865 byla podle
ředitele geniálně postavená, takže je doposud
manipulovatelná a přizpůsobitelná. Byla postavena v opukové
skále, což snižovalo náklady na chlazení. Měla dvě vlastní
studny s pitnou vodou. Stavitelé ji budovali s výhledem
přesahujícím stoleté trvání a s ideálem vyrábět zde
skutečně dobré pivo. Pivovar dosáhl v létě 2000 historické
výroby. "Už několikrát jsme vyrobili měsíčně asi
sedm tisíc hektolitrů, ale v květnu to bylo přes osm a v
srpnu osm a půl tisíce hektolitrů," pochvaloval si
Karel Witz.
V Poličce se k poslednímu říjnu 2000 již
přiblížili celoroční skutečnosti roku 1999, když výstav
dosáhl 62 701 hl (v roce 1999 za celý rok 64 122 hl). Zlepšily
se i ekonomické ukazatele pivovaru, tržby meziročně vzrostly
z 39 na 47 milionů korun. Obrovským překvapením pro širokou
veřejnost bylo dne 6.12.2000 ocenění Měšťanského pivovaru
v Poličce Pivovarem století. Udílenou cenu podpořil Český
svaz malých nezávislých pivovarů, jehož zástupci se
předávání ceny zúčastnili. Hodnotitelé ocenili hlavně
impozantní obchodní úspěch pivovaru, který byl koncem
osmdesátých let určen k likvidaci. Vedení se z něj podařilo
vytvořit vzkvétající a ziskovou firmu. Poličské pivo,
které mívalo v období normalizace nevalnou pověst, se stalo
během několika let naopak kvalitním. Největší zásluhu na
rozkvětu malého pivovaru v rodišti Bohuslava Martinů měl
sládek Pavel Váša a ředitel pivovaru Karel Witz. Ten
pochází ze starobylé pivovarské rodiny, ale až do konce
osmdesátých let se živil jako rockový muzikant. Hrál na
kytaru ve slovenské skupině Modus s Marikou Gombitovou a Pavlem
Žbirkou a jistý čas hostoval i ve skupině Katapult.
"Dvanáctky jsme prodali v roce 2000 o 13 % více než
v roce 1999. Mám z toho radost, protože to dokazuje, že lidé
začínají cestu za dobrým pivem nacházet," řekl Karel Witz. V roce 2000 pivovar vystavil
72 942
hl, což představovalo
113,75 % proti předchozímu roku.
"Důraz na kvalitu piva je u nás
nadstandartní. Podíl extraktu původní mladiny je u nášich
piv vyšší než deklarovaná stupňovitost. Tomu odpovídá i
vyšší chmelení žateckým chmelem," uvedl v lednu
2001 Witz. Dne 30.června 2001 se
v pivovaru uskutečnil tradiční Den otevřených sklepů.
Oslavy připomněly 484. výročí udělení práva várečného
113 domům uvnitř hradeb královského města Poličky v roce
1517 a sedmé výročí obnovení pivovaru. Pivní soutěže,
mimo jiné v pití piva na čas či vrh štěněte do dáli, byly
prostřídány kulturním programem. Od ledna do srpna
2001 pivovar uvařil 47 617 hl piva, když v roce 2000
ve stejném období to bylo o 3 882 hl více. Podíl ležáků
dosahl 68 % a meziročně vzrostl o 9 %. Pokles výstavu Witz
připisoval především zvýšeným obchodním aktivitám
velkých pivovarů. "Poslední rok se zde podle mého
názoru projevuje snaha zaujmout výchozí pozice před vstupem
do EU," řekl Witz. Pivovar v roce 2001 investoval celkem
asi osm milionů korun převážně do technologií a oprav
sklepů. Pořídil například novou automatickou filtraci.
Pivovar přímo zaměstnával kolem 25 lidí, dalších asi 15
až 20 lidí pracovalo v dceřiné společnosti Pivo servis.
Viceprezident Českého svazu malých nezávislých pivovarů
Karel Witz byl přesvědčen, že cenová válka velkých
pivovarů způsobila v roce 2001 již osmiprocentní pokles
výstavu pivovaru, kde byl předsedou představenstva. "Od
1. října roku 2000 jsme neměnili ceny. Přesto je nyní naše
pivo na pultech obchodů v Poličce druhým nejdražším. Níže
jsou i mnohé známé značky jako Staropramen, Radegast, Braník
a Velkopopovický Kozel," poznamenal. Velmi nízké ceny
velkých pivovarů si Karel Witz vysvětlil snahou zahraničních
investorů, jimž tyto podniky patřily, zaujmout co nejlepší
výchozí pozici před vstupem ČR do Evropské unie.
"Očekávají, že se ceny i mzdy srovnají a tím se
návratnost vložených prostředků přiblíží na nějaký
rozumný dohled, řekněme dvacet let," řekl v listopadu
2001 Witz. Dodal, že zahraniční majitelé velkých
pivovarů přitom u nás investují peníze, které nepocházejí
z výnosů z prodeje piva v ČR.
Ve dnech 28.-29.11.2001 proběhla celostátní
konference Českého svazu pivovarů a sladoven,
kterou pořádal pod záštitou starosty Víta Češky pivovar v
Poličce. Úkolem podobných jednání konajících se vždy po
půl roce bylo podle ředitele Karla Witze připravit české
pivovarnictví na vstup do Evropské unie. "Je třeba dát s
předstihem českým výrobcům návod, jak mají postupovat, co
musejí změnit, aby v novém konkurenčním prostředí
obstáli," řekl Witz. Podle jeho názoru bylo nutné, aby
se čeští výrobci nejen přizpůsobili, ale rychle se dostali
na špici pelotonu. Kdo zůstane vzadu, nic neovlivní.
"Jiná cesta by vedla k potlačení českého
pivovarnictví." Český svaz pivovarů a sladoven
zastřešoval všechny české výrobce. Mezi nimi však panovala
tvrdá konkurence. "Je třeba si uvědomit, že na našem
trhu je silný zahraniční kapitál, který si často konkurenci
představuje jako kudlanka nábožná," myslel si Karel Witz. Malé pivovary se proto
sdružily do Svazu malých
nezávislých pivovarů.
O 227,5 hl na celkových 4 877,6 hl zvýšil
pivovar výstav v březnu 2002. Podnik vykázal růst výstavu celé první čtvrtletí
roku 2002. Za první tři měsíce uvařil celkem 14 182,5 hl, což byl ve srovnání
s předchozím rokem růst o 106,17 %. Firma za vlastní výrobky a služby utržila
13,6 milionu korun, tedy rovněž o zhruba 6 % více. "Pivovar dosáhl
uvedených výsledků při stejných cenách piva, neboť naposledy zdražoval předloni,"
řekl ředitel firmy Karel Witz. Ležáky představovaly přes 70 % výstavu. O
rok dříve ležáky vytvořily 65 % výstavu pivovaru. "Tento podíl a růstový
trend je vzhledem k celkovému vývoji v českém pivovarnictví zcela opačný,"
řekl Witz. Pivovar přímo zaměstnával kolem 25 lidí, dalších asi 15 až
20 lidí pracovalo v dceřiné společnosti Pivo Servis.
Pivovar v pololetí vystavil 34 500 hl piva, což
znamenalo meziročně o 8 % více. Firma podle předběžných výsledků utržila
takřka 34 miliónů korun, což znamenalo nárůst přes 10 %. Pivovar těchto
výsledků dosáhl při stejných cenách piva. Naposledy totiž zdražoval v
roce 2000. "Na růstu tržeb našeho pivovaru v tomto roce se podílí
nejenom meziroční růst výstavu, ale také změna skladby prodaného piva,
kdy na nárůstu prodeje se podílely téměř výhradně ležáky," uvedl
Karel Witz. Podíl ležáků na výstavu byl 70 % a v porovnání s
pololetím 2001 se zvýšil o 5 %. Zhruba 30 % celkového výstavu putovalo k zákazníkům
v lahvích.
Nárůst výstavu o 13 % v červnu a o 11,1 % v
červenci zaznamenal pivovar v roce 2002, kde za sedm měsíců roku vyrobili 43
000 hl piva. "Na nárůstu prodeje se podílely téměř výhradně ležáky.
Uspokojujeme zákazníky dokonce i na západě Čech," uvedl ředitel
pivovaru Karel Witz.
I když počet restaurací v Pardubickém kraji
byl druhý nejmenší v ČR, pro přežití pivovarů v regionu to nebylo zásadní.
Pivovary totiž dodávaly svoje výrobky i mimo region a samozřejmě se snažily
zvyšovat svůj export. "Podle mě nemá toto číslo žádný vztah k
tomu, jaké mají zdejší pivovary hospodářské výsledky. V kraji je méně
hospod, ale také tu o místo na trhu bojují jen tři průmyslové
pivovary," řekl v srpnu 2002 Karel Witz. Poličské pivo se navíc podle něj
úspěšně prosazovalo i ve vzdálených městech, jako jsou Praha, Vsetín, Brno
nebo Sokolov. "S naším pivem se obvykle majitelé hospod seznámí o
dovolené, kterou tráví v našem regionu a pak mají zájem ho točit,"
uvedl Witz.
Pivovar do konce září 2002 pivovar vystavil takřka
57 000 hl piva, zatímco v roce 2001 ve stejném období to bylo přes 52 000 hl.
Uvedl to řekl Karel Witz. Tržby pivovaru ve třetím čtvrtletí meziročně
vzrostly o zhruba 11 % na 56 miliónů korun. Společnost dosáhla výsledků při
stejných cenách piva, neboť naposledy zdražovala v roce 2000. Na zvýšení
tržeb se podílel nejen meziroční růst výstavu, ale také změna skladby
prodaného piva. Neustále rostl podíl ležáků, který ke konci září činil
zhruba 72 %.
Systém objednávání piva přes internet zavedl
pivovar v roce 2002. "Už v roce 1994 jsme zřídili non-stop výdej a
prodej piva, dnes funguje také ambulantní příjem objednávek v rámci
takzvané internetové hospody," řekl v říjnu 2002 Karel Witz, který
jako šéf a vlastník pivovaru za nepřetržitého provozu také občas přijímal
a vyřizoval objednávky. Podle něj se objem prodeje mimo pracovní dny již začal
blížit čtvrtině celkových tržeb. Witz tvrdil, že zavedený systém rovněž
přináší možnost prodeje poličského piva zájemcům, kteří ho běžně
nekupovali. "Stává se, že když v nějaké hospodě dojde pivo našeho
konkurenta, který není schopen rychle dodat další, provozovatel se často
obrací na nás," konstatoval Witz.
Pivovar hodlal i v roce 2003 prodávat svá piva
za stejné ceny, které měl již od roku 2000. "Malé pivovary musí mít
střízlivou obchodní politiku. Velké firmy různými množstevními slevami a
jinými výhodami nutí hospody odebírat jejich výrobky. Informace v tisku, že
Prazdroj a Pražské pivovary zdražují, to jsou jen hrátky pro spotřebitele,
skutečnost je jiná. Prodávají za cenu, kterou mají malé pivovary, aby je
zlikvidovaly a ovládly celý regionální trh," mínil v prosinci 2002 ředitel
Karel Witz.
Pivovar v roce 2002 uvařil rekordních 73 700 hl
piva, což představovalo meziroční růst 8,5 %. V porovnání s rokem 1998
stoupla výroba piva o více než 37 %. Firma v roce 2002 utržila 73 milionů
korun, zatímco v roce 2001 to bylo 66 milionů korun.
"Vaření piva je prastaré řemeslo,
které nám zbylo po předcích a nezbývá nám, než ho poctivě udržovat.
Za socialismu se rozhodlo, že se tu u nás už pivo vařit nebude. Stal
se ale malý zázrak a po roce 1989 se pivovaru ujali potomci lidí, kteří
tu dříve pracovali podobně jako třeba můj děda," řekl předseda
představenstva pivovaru Karel Witz. Ukazoval přitom na jednoho z důstojně
oblečených mužů na staré, pečlivě zarámované fotografii. Úcta k
tradici je v poličském pivovaru patrná na každém kroku. Budova, v níž
se dnes pivo vaří, kvasí a dozrává, pochází z roku 1865. O necelých
třicet let později ji mírně naivisticky ztvárnil jeden z tehdejších
zaměstnanců na obraze, který visí dnes ve Witzově kanceláři. Pití
místního piva patřilo k typickému městskému patriotismu, což připomínají
i reprodukce pohlednic místního nakladatele Josefa Kaňky-Kaňkovského
z počátku minulého století. To, že se od té doby změnilo v pivovaru
jen velmi málo, připouští i Witz. "Pivovar v Poličce je postaven
na lidech z Poličky a dlouholeté tradici. V roce 1930 byla vybudována měděná
varna a od té doby se tu toho moc nového neudálo. Sklepy zůstaly v původní
podobě s dvojitými klenbami, mezi nimiž jsou vzduchové mezery,
které jsou velmi dobrou izolací. Je to pro pivo velmi dobré prostředí,"
pochvaloval si Witz.
Tradiční kvalita, dobrá marže pro hospodského a žádná velká překvapení
pro konzumenta jsou podle ředitele pivovaru Karla Witze základem úspěchu
malého pivovaru. Pivovar tyto zásady podle něj ctil a dařilo se mu. V roce
2002 zvýšil výrobu o 8,5 % na rekordních 73 700 hl a do května 2002
zatím vykázal nárůst o 11 %. "Vaříme tradiční české pivo z
tradičních surovin, tradiční technologií, tedy to, s čím jsou lidé
spokojeni. A žádné překvapení. Lidé musí mít jistotu," řekl
v červnu 2003 Witz. Malý pivovar si také podle něj nesmí
žít nad poměry. Polička například nepoužívala ani provozní úvěr.
Asi 90 % výroby pivovar prodal v regionu kolem Poličky. Prodej
podporoval čtyřiadvacetihodinovým prodejem a servisem pro své odběratele.
Nosným pivem byl dvanáctistupňový ležák, který se na produkci podílel
více než sedmdesáti procenty. Speciální piva Polička nevařila. Podle
Witze jsou okrajovou záležitostí, která k úspěchu nevede.
Pivovar zaznamenal v prvním pololetí 2003 tržby
přibližně 35,5 mil. Kč, což bylo o 13 % více než ve srovnatelném
období předchozího roku. Rovněž výstav se zvýšil na téměř 39 000
hl. „Veškerá produkce zásobovala tuzemský trh“, řekl 13.srpna
2003 Karel Witz. Pivovar ze 70 % plnil pivo do nerezových sudů,
zbytek stáčel do lahví. Nejvíce se prodávaly ležáky, jejichž
produkce činila téměř tři čtvrtiny.
Pivní stezky nemají pevně vyznačenou trasu. "Nabízejí místa,
kde kromě dobrého piva a jídla lidem ukážou, jak se dělá poctivé
pivo, nabídnou nocleh a k tomu například kus historie své i města,"
řekl v září 2003 Karel Witz. "Kdo by u nás potřeboval
chytit žízeň, může si před návštěvou našeho pivovaru vyběhnout
na městskou věž," dodal Witz.
Karel Witz má doma Zlatou bratislavskou lyru,
kterou získal s kapelou Modus, hrál v uskupeních Colegium Musicum a
doprovázel Petera Nagyho s vlastní kapelou Profesor Indigo. V roce 2003 byl v čele
prosperujícího malého pivovaru, viceprezidentem Českého svazu malých
nezávislých pivovarů a členem předsednictva Českého svazu pivovarů
a sladoven. Karel Witz řídil pivovar vlastním citem, s vírou ve vlastní
zdravý rozum, bez experimentů a především s pokorou k nápoji, který
nabízel spotřebitelům. V rozhovoru pro Hospodářské noviny:
hn: Jak se to přihodí, že se úspěšný rockový muzikant objeví v čele
regionálního pivovaru?
* Tohle skončilo v osmdesátých letech, protože mám svoje vize. Nechtěl
jsem být zajímavý i ve svých padesáti šesti letech jen hudbou.
Dostal jsem jinou práci a také platí Werichovo, že jednou jste dole a
jednou nahoře.
hn: A přinesla vám muzika něco do současné kariéry?
* Strašně moc. Ve svobodném povolání nemáte ani den placené dovolené,
nemůžete použít neschopenku, kapela na vás čekat nebude, musíte být
velice přísný a uvážlivý, ať se to týká čehokoliv. Žádné půjčky,
žádné investice, žádné velké plány. Navíc v té době byla potřebná
maximální důvěra mezi lidmi. To, vedle rodičů, mě naučilo hospodařit.
Měl jsem na starosti gáže muzikantů a tam se nepromíjel ani desetník.
Muzikant musí žít tak, aby na jeho výkonu nebylo poznat, že ho něco
trápí, bolí, že má problémy, lidi si zaplatili za jeho plný výkon.
hn: To ještě nevysvětluje cestu do křesla ředitele pivovaru.
* Ta byla poměrně jednoduchá s neuvěřitelnými začátky. Tento
podnik měl být už zlikvidován podle rozhodnutí z roku 1976. Čili se
do něho od té doby neinvestovala ani koruna, tedy celé čtvrtstoletí.
K likvidaci nakonec nedošlo a po revoluci přišly restituce, moji předci
byli mezi původními právovárečníky. A státní podnik se ho velmi rád
zbavil formou soudního rozhodnutí, podle kterého se majetek bez zásob
a provozních prostředků vracel potomkům původních právovárečníků.
Nikdo nepředpokládal, že podnik v tak zbídačeném stavu udrží výrobu,
a také bylo přece lepší jeho likvidaci svěřit někomu cizímu.
hn: Ale vy jste to ustáli. Jak?
* Vlastně jsme nevěděli, jaké kroky podnikat. Byl to bezprecedentní
stav. Nakonec jsme se dohodli, že od státního podniku převezmeme i zásoby,
pivo, všechno, co tu bylo. Neudržované budovy s pozemky byly
restituenty vloženy do základního kapitálu nově vzniklé akciové
společnosti, ale vedle toho žádný akcionář nedal do pivovaru ani
jednu korunu. Nezbylo než se pokusit pivovar udržet. Jednou z cest bylo
okamžité inkasování záloh za sudy a přepravky. Za tisíc sudů jsme
měli 600 tisíc korun, za tisíc přepravek 120 tisíc a to byl
disponibilní kapitál, který samozřejmě nejde do výnosů. Dále jsme
za pivo inkasovali pokud možno jen v hotovosti. Zavedli jsme prodej a výdej
piva non-stop 24 hodiny denně sedm dní v týdnu. Pro smluvní i drobné
odběratele. Nemohli jsme a ani nechtěli pro vaření tradičního piva
modernizovat technologii, naopak varna Novák & Jahn z roku 1930 nám
slouží dodnes. Výdaje jsme si rozdělili na kalendářní dny v měsíci
a žili jsme z cash flow, z ruky do huby. K tomu jsme najali nezávislého
účetního a daňového poradce, nevytvořili jsme žádné funkce ředitele,
náměstků, nic takového. Do toho riskantního podniku jsem šel i se svým
jménem. První léta jsme se nevyvarovali červených čísel. V té době
jsem strávil na podniku téměř každý den v roce. I když dnes je to
podobné, ale z jiného důvodu.
hn: Dnes pivovar prosperuje, rok od roku zvyšuje výstav piva a už několik
let vykazuje zisky. Stále máte jeho řízení jen ve svých rukou, nebo
jste ochoten delegovat některé pravomoci na spolupracovníky?
* To mě také naučila předešlá kariéra. Chtěl jsem vařit dobré
pivo, na nic si nehrát a být přísný k sobě i k lidem. Použil jsem
metodu cedníku s jednou dírkou. Dodnes všechny smlouvy a výdaje denně
kontroluji osobně. Pivo prodáváme většinou jen za hotové a jsme ve
stavu, kdy nám odběratelé za rok 2002 dluží méně než 0,25 %za
vyfakturované pivo. Tím jsme dosáhli rychlého obratu peněz, což nám
také umožnilo určitý rozvoj.
hn: Ale vraťme se k původní otázce na lidi, spolupracovníky.
* Ano, jsem ochoten přenechat některé starosti jiným, ale nesmím je přestat
kontrolovat. Mnozí lidé, když nemají informace, si totiž myslí, že
některé věci nejsou důležité, nebo je odloží. U piva sem může
patřit třeba spokojenost odběratelů, reklamace a jejich vyřízení.
Nikdo normální nemá náladu a čas, aby utrácel za telefon a stěžoval
si. Pak se může stát, že chybí informace. A jako všude existují lidé,
kteří jsou schopni šidit zákazníka i pivovar. To je také potřeba hlídat.
Na druhou stranu uznávám, že jsou okolo mě zaměstnanci, kteří přinášejí
nápady, jsou progresivní, pro firmu dávají i svůj osobní zápal a je
to vidět na jejich výkonu. Třeba při jednání s našimi odběrateli.
I mladíci udělají takové věci, které já sám musím obdivovat, a to
je dobře. Důležitá věc je také umět poradit. Když někdo nezvládá
svůj úkol a přijde o radu či s návrhem, nelze ho poslat za někým třetím.
On tu radu čeká ode mne. Takže je to také věc trpělivosti a naslouchání.
Někdy vystupuji i jako sociální kurátor, ale to se nedá nic dělat.
hn: Jaký je průměrný věk zaměstnanců pivovaru?
* To jste mě zaskočil, nevím. Odhaduji tak něco kolem čtyřicítky.
Ale o tom to není.
hn: Jaký je recept, aby se malý pivovar udržel ve vysoce konkurenčním
prostředí? Velké pivovary vybavují hospody reklamními předměty,
slunečníky, půjčují na opravy budov. Vy ani neprodáváte v
supermarketech, ani nevaříte levná akční piva.
* To nikam nevede. My nebudeme nikdy vařit homeopatické pivo. Naše desítka,
jedenáctka, dvanáctka musí mít vždy o chlup přes deklarované stupně.
Prodáváme dobré pivo z žateckého chmele, moravského sladu a vlastní
vody. Nechceme dělat trvanlivá piva, na jejichž lahvích usedá prach.
Chceme prodávat čerstvé české pivo. Je pitelné a ve své kategorii
konkurenceschopné. Prostě pivo musí lidem chutnat, žádnou reklamou je
nepřesvědčíte. A musí chutnat v Karlových Varech i ve Vsetíně, v
hospodách i v lahvích. Na becherovce také nejde nic nového vymyslet.
Proč bychom měli štamgastům nabízet nějaké experimenty. To nikam
nevede. Řeknu to s nadsázkou - naše pivo je k okamžité spotřebě a k
okamžitému zbohatnutí.
hn: Sedíte na několika židlích. Jste viceprezident malých nezávislých
pivovarů a zároveň jste v předsednictvu Českého svazu pivovarů a
sladoven. Tam jsou největší giganti. To pro vás musí být poněkud
antagonistický vztah.
* Tak to není. Hájit zájmy malých pivovarů je ušlechtilá věc, ale
také je potřeba mít šanci mluvit do legislativy, připomínkovat návrhy
zákonů například o spotřební dani. To je moje role v Českém svazu
pivovarů a sladoven, kam mě ti malí delegovali.
hn: Jak vidíte vlastní budoucnost v globalizovaném světě?
* Dobré pivo za dobrou cenu se nemůže ztratit ze světa. Měšťanský
pivovar v Poličce byl založen Sněmem zemským Království Českého L.
P. 1517. Myslím, že neuškodí trochu nadsázky a dobrá mysl. U nás se
říká: "Pijte Poličské pivo denně. V malých dávkách posílíte
svého ducha, při větších uchováte alespoň své zdraví." I v
tom je naše budoucnost.
Pivovar ohlásil za tři čtvrtletí roku 2003 zvýšení výstavu téměř o 14
% na 65 000 hl. Obdobným tempem vzrostly pivovaru též tržby, a to na
64 milionů korun. "Trvalý růst, který pokračoval i v říjnu, je
dán kvalitou poličského piva, které získává další zákazníky,"
tvrdil Karel Witz.
Pivovar
zvýšil v roce 2003 výstav o 13,5 % na 83 660 hl v porovnání s rokem
2002. Tržby kopírovaly tento vývoj, když se zvedly přibližně o
deset milionů na 80,5 milionu korun. Růst byl podle představitelů
pivovaru dosažen oblíbeností poličského piva, vařeného klasickým
způsobem. Vliv mělo i mimořádně horké léto.
Hasiči ze Svitav a Poličky museli v noci 25.4. vyjet k požáru v pivovaru. Oheň poničil
strojovnu chlazení. Podle vedení pivovaru se však příznivci poličského piva nemuseli obávat,
že jejich oblíbeného nápoje bude nedostatek. Příčinou vzniku požáru byla pravděpodobně
technická závada na motorovém spouštěči kompresoru. Požár zničil elektroinstalaci a řídicí
počítač. Poškozeny byly i kompresory a místnost strojovny. Škoda byla předběžně vyčíslena
na půl milionu korun.
Rozhovor ředitele pivovaru Witze s Mladou frontou Dnes v dubnu 2004:
"Je rozdíl mezi chutí piva vyráběného v malém pivovaru a ve velkovýrobě?
Rozdíl je velký. Ale lidi skutečně hlavně zajímá, kolik zaplatí. Z tradičních důvodů pijí naše, ovšem dají si i Gambrinus. To je moderní pivo, které se ale dělá silné a ředí se vodou. Jediné dělení pivovarů je na ty v růstu a ty ostatní.
* Je těžké prosadit pivo do vzdálených měst nebo do Prahy?
Je i není. V Praze máme několik hospůdek, které naše pivo točí, v Karlových Varech například berou naše kvasnicové pivo. Jenže právě v Praze se lidé, kteří provozují restaurace, velmi rychle mění a jsou zaměřeni hlavně na výdělek. Takže máme několik hospod, které točí naše pivo, není jich moc, ale jsme rádi, že je máme.
* Jak se díváte na působení nadnárodních společností, které vlastní v České republice pivovary?
Bylo by vše v pořádku, kdyby jim tak nerostl výstav. Jenže na druhou stranu jsou dobří, když se jejich piva tolik prodá. Zaniklo u nás téměř třicet pivovarů, ale úbytek se netýkal těch velkých. Naopak, některé malé podniky jsou nyní už také koupené firmami ze zahraničí. Myslím ale, že nehrozí, že by tyto firmy zrušily výrobu typicky českého piva a začaly vařit cizí značky.
* Malé pivovary tedy v budoucnu přežijí?
Buď uvaří konkurence schopné pivo, nebo zaniknou. Ovšem pokud například pivo Opat má výstav sedm tisíc hektolitrů ročně, tak je to špatně pochopené pivo. I zaniklý pivovar ve Svitavách je dobrý příklad špatného hospodaření. Ale bylo by opravdu tristní, kdyby skončily všechny malé pivovary."
"Lidé vypili zhruba o 3 % více než v loňském roce," domníval se v srpnu 2004 předseda
představenstva Karel Witz. Pivovar jel v létě na plnou kapacitu, a to i díky příjezdu turistů.
"V červenci a srpnu sem lidé jezdí na dovolenou," uvedl Witz. Výstav v červenci tak dosáhl
téměř 10 000 hl. Podnik na trh dodával desítku Hradební a silnější piva Otakar a Záviš.
"Lidé, kteří pijí naše pivo, nechtějí žádné novinky. Jim jde naopak o tradici. Chtějí pít
dobré pivo, na které jsou zvyklí,"
uvedl v září 2004 předseda představenstva pivovaru Karel Witz.
Během třech čtvrtletí roku 2004 zvýšil pivovar výstav o tři procenta oproti stejnému období
roku 2003. Za lepším výsledkem
stál větší zájem spotřebitelů o ležáky, a to jak točené, tak lahvové. Celková výroba piva v
Poličce se za prvních devět
měsíců roku 2004 vyšplhala na 66 300 hl. Pivovar v listopadu 2004 nechystal zdražení,
ke kterému nedávno přikročil Prazdroj a které už
ohlásily někteří další výrobci. Naposledy zvýšil ceny v květnu 2004 a od té doby poptávka po
jeho výrobcích dokonce
stoupla. Přitom se zvedly právě ceny ležáků, které byly hlavním tahounem růstu výstavu.
Pivovar, který v roce 2004
zaměstnával přes 50 lidí, vyráběl celkem šest druhů piva - světlou a tmavou desítku Hradební,
světlou jedenáctku Otakar,
světlou dvanáctku Záviš a kvasnicové speciály Otakar a Záviš. Kromě zlatavého moku tvořily
součást výrobního sortimentu
také limonády. Podnik v roce 2004 neexportoval a vzhledem ke kapacitě pivovaru ani expanzi
do zahraničí nechystal.
Sládkem roku se dle hodnocení Sdružení přátel piva stal zakladatel Měšťanského pivovaru
Polička Jiří Váša, kterého v září 2004
profesní Český svaz pivovarů a sladoven uvedl do síně slávy. "Spíše než Sládek roku by se
titul měl spíše jmenovat Cena za celoživotní dílo," připomněl
v listopadu 2004 zástupce Sdružení Tomáš Erlich.
"Už neexistuje, že by nějaký pivovar ustřelil v chuti nebo kvalitě. Takovou jistotu zákazník jakéhokoliv pivovaru dříve
neměl," řekl v lednu 2005 šéf pivovaru Karel Witz.
V Poličce nebyl v létě 2005 ani jeden výčep, kde by se místní pivo nečepovalo, a v okruhu třiceti kilometrů kolem města neměla žádná jiná značka šanci s Poličkou soupeřit. „Občas si zajdu na pivo a piju jedině Poličku - desítku, případně jedenáctku. Například Gambrinus je až o pětikorunu dražší a jak chutná, ani nevím, protože jsem ho už dlouho neměl,“ řekl Václav Čapek z Poličky. „Vaříme to, co lidé chtějí pít. Letos jsme zvýšili produkci ležáku ještě o čtyři procenta,“ řekl ředitel pivovaru Karel Witz.
Rozhovor s ředitelem poličského pivovaru Karlem Witzem v říjnu 2005:
Karel Witz se už dvanáct let staral o rozvoj pivovaru v Poličce. Bývalý muzikant, který v sedmdesátých letech hrál například s Mariánem Vargou, totiž patřil do jednoho z právovárečných rodů. Jejich potomci v roce 1993 dostali pivovar zpátky v restituci. Tehdy firmě mnoho lidí nedávalo skoro žádné šance na přežití.
„Soud tehdy rozhodoval o oprávněnosti restitučního nároku. Pivovar jsme získali zpět, ale hodně lidí tvrdilo, že brzy skončíme. Ovšem my jsme se rozhodli, že se o pivovar budeme starat sami a zkusíme uspět. Dopředu jsme si také uvědomili, že z našeho podnikání asi na dlouhá léta velké výdělky nekoukají. Věděli jsme, že deset nebo dvacet let není žádná velká doba. Výdělky zkrátka necháváme až našim dětem,“ říká Witz.
„* Poličský pivovar před druhou světovou válkou vlastnily právovárečné rodiny. Byly to skutečně rody, které byly po staletí spojené s Poličkou?
Soud v roce 1993 rozhodoval o vrácení majetku těm rodinám, které pivovar vlastnily k datu znárodnění v roce 1950. Tehdy skutečně pivovar vlastnili potomci rodů, které jsou pevně svázané s Poličkou. Ovšem nedá se říct, že by úplně všichni žili v Poličce několik staletí. Dnes jsme akciovou společností a je jasné, že se vlastnické podíly poněkud změnily. Někdo z původních vlastníků nechtěl čekat, až budeme ziskoví. Důvodem bylo třeba i stáří. A tak se postupem času struktura vlastníků proměnila.
* Jste typicky regionálním pivovarem. Změnila se nějak v poslední době situace v Pardubickém kraji, nebo tu stále vládne plzeňský pivovar?
Odstup značek Gambrinus a Prazdroj je značný. Myslím, že se už několik let na takzvané pivní mapě regionu nic nemění. Pokud náhodou někde zaznamenají tato piva pokles, tak to plzeňský pivovar nemusí ani příliš zajímat. Doženou to jinde. Na druhou stranu všechny malé pivovary, včetně našeho, se snaží okamžitě obsadit jakékoli příležitosti. Takže je to neustálý souboj a všechny ztráty se snažíme ihned nahrazovat. Čísla za září jsou navíc pro všechny pivovary hodně příznivá, takže se dá říct, že si každý přišel na své.
* Chystáte nějaké novinky? Speciální vánoční várku nebo něco podobného?
Nechystáme, protože momentálně máme hodně práce s dokončením čistírny. Také upravujeme dva sklepy, takže máme dost práce na dva příští roky. Samotné pivo a jeho prodej je jen část toho, čemu se musíme věnovat. Je třeba se starat o spoustu dalších věcí, aby pivovar fungoval. Z těchto důvodů jsme také nyní zcela rezignovali na export. Prakticky nevyvážíme a ani se nesnažíme nijak extrémně uspět mimo hranice kraje. Pro nás je teď nejdůležitější rozšíření výroby. Pak teprve budeme chtít expandovat i jinam. A pak zase přijdou další úpravy pivovaru. Zkrátka je to takový kolotoč.
* Některé výzkumy říkají, že lidé v Čechách mají stále více v oblibě víno. Myslíte, že víno může být v budoucnu pro pivo konkurentem?
To si rozhodně nemyslím. Odpovím příkladem. Situace na pivním trhu je už léta ustálená a nezaznamenala výrazný pokles. Mluvil jsem o tom, že září dopadlo pro pivovary příznivě, kdy firmy přidaly do kroku. Při srovnání produkce za stejné období dosáhly čísla 104,5%. Jenže ze všech dalších údajů vyplývá, že české pivovary obvykle okolo 5% své produkce směřují na export. Prostor pro zvyšování prodeje je tedy pouze ve vývozu. Lidé u nás pili a pijí hodně piva a nástup vína to neovlivní. Pro nás je spíš daleko zajímavější to, že se ročně obmění jedna třetina odběratelů. Přitom nevíme proč. Možná lidé chtějí ochutnávat stále nová piva, a tak se musí měnit i nabídka. Musíme se proto hlavně snažit hledat nové odběratele.“
Sdružení přátel piva, které usiluje o povznesení kultury pohostinství a pití zlatavého moku, dne 10.listopadu 2005 vyhlásilo desítkou roku pivo Hradební. "Desítka je nejrozšířenějším typem piva a Hradební si přes neúprosnou globalizaci a unifikaci ponechává svůj lokální charakter," řekl k oceněnému pivu předseda sdružení Tomáš Erlich.
„Každý rok byl zcela jiný v odbytu i v poptávce. Zatímco v roce 2004 jsme šli s výrobou piva nahoru, v roce 2005 jsme výrobu udrželi,“ řekl předseda představenstva pivovaru Karel Witz. Drahé televizní kampaně se malým pivovarům nemohou vyplatit. „Jsme nejraději, když zájem o naše pivo zvyšuje jeho dobrá pověst mezi lidmi,“ uvedl Witz. „Musíme ještě opravit a případně zvětšit dva ležácké sklepy. Do té doby nemůžeme na export ani pomyslet,“ upřesnil Witz.
Pivovar v roce 2005 zvýšil tržby přibližně na 88 milionů korun. Bylo to asi o dva miliony korun více než v roce 2004. „Mezi spotřebiteli byl vyšší zájem o dražší ležáky, jejichž prodej stoupl asi o dvě procenta,“ řekl předseda představenstva Karel Witz. Výstav pivovaru zůstal přibližně na stejných 85 000 hl. Čistý zisk činil zhruba 13 milionů korun po předchozí mírně ztrátě.
Pivovar s přeceňováním na počátku roku 2006 zatím vůbec nepospíchal. „Zatím pivo nezdražujeme. Loni jsme zdražili v květnu o 10 % dopravu v jednotlivých tarifních pásmech. Pro 95 % odběratelů to znamenalo zdražení piva od 2,5 haléře v nejbližším pásmu až po 10 haléřů, například pro pražské odběratele,“ řekl v únoru 2006 předseda představenstva Karel Witz.
Vlastní láhve, které na trh na podzim uvedl Budvar a které začaly používat i Staropramen nebo Starobrno, dělaly starosti malým pivovarům. „Nové láhve jsou tenčí, méně vydrží, i proto by měla být jejich výkupní cena vyšší,“ poznamenal v březnu 2006 viceprezident Českého svazu malých nezávislých pivovarů Karel Witz.
Na jaře 2006 začal pivovar dodávat nepasterované pivo v lahvích. „Nepasterované lahvové pivo má jednoznačně úspěch. Protože se nezahřívá, má lepší chuť, což jsme už poznali na jeho vyšší spotřebě,“ řekl v červnu 2006 Karel Witz.
Výletníci, kteří dorazí do Poličky, si k občerstvení můžou vybrat řadu místních podniků. Ve většině z nich se také setkají s místním pivem. Pivovar patří k těm menším, ale místní na něj nedali dopustit. Pivovar v Poličce má za sebou téměř pětisetletou tradici. A zatímco některé velké pivovary se po roce 1989 staly majetkem nadnárodních společností, poličský podnik se naopak po mnoha letech vrátil do rukou potomků původních rodin, které v roce 1517 získaly právo vařit pivo.
Právo várečné získalo na základě rozhodnutí zemského sněmu celkem sto třináct měšťanských domů uvnitř hradeb věnného města Poličky. Roku 1771 se ve městě začalo dělat pivo průmyslovým způsobem. Ovšem kvalita uvařeného piva zůstávala velmi rozdílná. Roku 1865 se poprvé v poličském pivovaru uvařilo pivo takzvaného plzeňského typu. „To znamená pomocí spodního kvašení a chlazené ledem,“ vysvětluje Karel Witz. Ještě stále se však dnešnímu pivu nepodobalo, nebylo totiž filtrované. I přes další rozvoj zůstal podnik jen malým pivovarem s výstavem pod deset tisíc hektolitrů. V roce 1930 se pivo začalo vařit v nové varně, která funguje dodnes. V roce 1938 byl pivovar znárodněn komunisty a roku 1950 bylo rodinám odňato právo várečné. Pivovar však zůstal nadále v provozu. V roce 1985 ale hrozilo, že podnik zanikne. Provoz potřeboval další investice, ale stát se rozhodl podporovat raději pivovar v nedalekých Svitavách. „Po roce 1990 se pivovar vrátil do rukou potomků právovárečníků a stát zřejmě ani nepočítal s tím, že provoz uspěje,“ řekl jeho ředitel Karel Witz. Z původních sto třinácti vlastnických rodin jich dnes už zůstala jen polovina, akcionářem pivovaru bylo i město Polička.
"Podařilo se nám v létě uzavřít smlouvu na nákup sladu za cenu stejnou jaká byla vloni. Naposledy jsme zdražovali pivo před dvěma lety kvůli růstu cen pohonných hmot. Ty nyní klesají, takže určitě nic nechystáme," dodal Karel Witz v říjnu 2006 jako reakci na zvýšení cen Prazdroje kvůli podražení ječmene.
Pivovar v roce 2006 vystavil 82 631 hl piva. Pivovar neexportoval své pivo. Už více než rok produkoval pouze nepasterované lahvové pivo. V roce 2006 vystavili 22 290 hl lahvového piva. Sudové pivo produkoval od roku 1994 pasterované. Ale zhruba od roku 1999 i nepasterované nefiltrované sudové pivo. Nepasterované nefiltrované sudové pivo se podílelo v roce 2006 1,16% na celkovém výstavu sudového piva, který činil celkem 60 341 hl. V roce 2006 se v pivovaru pustili do cca ročního zkušebního provozu vlastní pivovarské čistírny odpadních vod. Poté byla ČOV podrobena přísným zkouškám a byla zařazena do trvalého provozu. Tato ČOV byla postavena na holandské technologii od firmy Biothane, kterou si pivovar koupil přímo od Holanďanů. Projekt byl tuzemský a na základě tohoto projektu si pivovar nechal dodavatelsky zřídit dvoučinnou ČOV, založenou na anaerobním a aerobním principu. V roce 2006 také dokončili opravu ležáckého sklepa č. 5, při které vyměnili podlahy, kanalizaci, obložení stěn apod.
„Vloni jsme měli, a dosud máme, s neúrodou chmele potíže. Chmel se dožil nejslabšího období za posledních
60 let. To samé nám udělala příroda s ječmenem," řekl v březnu 2007 Karel Witz. Měšťanský pivovar dodal v roce 2006 na český trh méně piva. Vyrobil 82 631 hl, v roce 2005 jej uvařili 85 390 hl. „Výstav v minulém roce záporně ovlivnilo, že jsme pivovar bez exportu,“ řekl Witz. Aby mohl pivovar výrobky vyvážet, musel podle Witze nejdříve dostavět a obnovit původní ležácké sklepy a spilky. V budoucnu chtěl pivovar kapacitu sklepů téměř zdvojnásobit.
Informace o
pivovaru zde uvedené mají pouze neoficiální charakter.