Na pražském Smíchově máte šanci si pivovar osahat
zblízka. Pivní pěna patří ke Smíchovu asi stejně jako
Eiffelovka k Paříži. Stěží potkáte znalce piva, který by
o tom místě neměl ponětí. A nepotkáte také asi
Smíchováka, který by k tomu místu neměl opravdu blízký
vztah. Jdete po vltavském nábřeží a cítíte tu úžasnou
vůni sladu. Přejděte pár ulic a jste u cíle: slavný pivovar
vám otevírá své brány. Průčelí má vkusně upravené.
Jako by vystupovalo ze zažrané šedi nejstaršího pražského
předměstí. Má to i svůj háček: kvůli metru se v 80.letech
tato část Smíchova prosvětlila. A právě kvůli metru
přišel pivovar o možnost rozrůstat se.I tak vám připadá
dost obrovský.
Před sto lety o něm mnozí psali jako o jednom
z největších v Evropě. Projdete vstupní halou a vrátnicí.
Nádvoří nemá možná eleganci své branické sestřenice,
přesto stojí za to. Tak právě tady mě vždy po ránu popadne
spolehlivě skvělá nálada," říká vrchní sládek Milan
Jeřábek. Ukazuje kolem dokola na místa, kudy se kdysi válely
vysmolené sudy. Dnes tu nestíháte uskakovat před nákladními
auty. V proluce mezi pivovarskými domy vládne pořádek. A
přesto: máte nutkání podezřívat pivovar z určité
neformálnosti. Tady se jistě pije pivo k snídani místo kávy,
říkáte si. V tomto ohledu pivovar zklame. Potácející se
postavy mlhavého pohledu už patří zřejmě lidovému
vypravěčství. Oceníte architektonicky čistý prosvětlený
blok budov a zamíříte k prohlídce. Na tu chvilku se stanete
zajatci starých dobrých zlatých časů. Graficky zdařilé
akcie a plakáty ilustrují doby, kdy pivovar stál za městem.
Kdy pivo se prodávalo jen výjimečně u hokynáře. Kdy povozy
tažené pivovarskými valachy transportovaly ceněný nápoj na
dlouhé vzdálenosti. A kdy velkou část produkce stihla vypít
početná armáda zedníků a tesařů z okolních staveb stále
se rozrůstající průmyslové periferie. Některé hospody byly
prý tehdy tak zakouřené, že nebylo vidět z rohu do rohu.
Jedna věc se nezměnila. Odpověď na otázku, proč je každé
pivo jiné. Na to odpověděli kdysi už moji předchůdci: je to
voda, slad, chmel a zkušenosti," cituje Milan Jeřábek
podstatné komponenty, které vedou k nezaměnitelné značce
dobrého piva. Kronikáři k tomu psali, že na každém místě
je možné uvařit pivo dobré, nicméně pokaždé by mělo
jiný charakter. Vařiti pivo není jednoduchá věc. Sládek se
proto musí pivu věnovat cele," píše se v publikaci
Staropramen z roku 1939. Musí mít oči všude a často se
stává, že třeba ve tři hodiny v noci vstává a jde se
podívat do varen." S tím dnešní vrchní sládek
souhlasí, avšak tohle je pouze ta klasická část řemesla - i
sem dorazily moderní metody řízení. Ale zpět do starých
časů. Nejlépe je připomene výstavný Paspův sál. Jméno mu
dal zřejmě nejslavnější sládek celé historie, který
přesvědčil mimo jiné akcionáře o užitečnosti
instalování nových ocelových tanků. Všichni pivo
prohlíželi, čichali k němu, váleli po patře i po
jazyku," psali tehdy pamětníci. Jen málokdo však poznal, které pivo
pochází z vysmoleného dřevěného sudu a které z nových
ocelových tanků." To se psal rok 1930. Ten chytrý
člověk si určitě zasloužil takový krásný sál, říkáte
si a obdivujete historické interiéry.Neméně úžasné jsou
měděné kotle, kde pookřeje srdce každému. Je to víc
umělecké dílo než pouhý jeden technologický krok. Mnozí
mohli na ní oči nechati pro její vzhled," říkali o
varně pamětníci. Varna je z 30. let, stejně tak jako stará
laboratoř. Poslední várka v ní byla uvařena v roce
1997," říká dnešní sládek. Přejdete přes
modernější varnu, která je z roku 1960. A co to tu leží za
žoky, všimnete si. Sáhnete do jednoho z pytlů, v ruce máte
chmelové šištice. Nejlepší druh pro smíchovské pivo se
nazývá žatecký poloraný červeňák. Každý si může
vzorky osahat i očichat, voní příjemně. Nová varna z roku
1997 proti tomu všemu vypadá jako velín jaderné elektrárny.
Vše řídí počítače. Je v takovém světě ještě prostor
pro člověka a jeho intuici? Milan Jeřábek tvrdí, že
určitě. Základ zůstal zachován. Všechna elektronika i
čerpadla jsou jen pomocníci - byla aplikována na klasickou
výrobní recepturu." A nyní pojďme na galerii, přes sklo
uvidíme, jak pivo kvasí. Kvasírnám se říká spilky.
Vejde-li laik do spilek, cítí se tak omámen, že pouhým
pobytem se musí opíti," psal smíchovský kronikář.
Posléze vysvětluje, že důvodem je větší koncentrace oxidu
uhličitého. Dnes se nemusíte za skleněnou výplní nijak obávat.
Každá káď je jiná. Pivo o teplotě 8 až 13 stupňů Celsia
zde pobývá týden a stále se mění. Nespoléháme jen na
měření," říká Milan Jeřábek. Každá káď se také
sleduje, jakou má pěnu, a ochutnává se - sládek za vše
ručí krkem," říká s malou nadsázkou. Když pivo
prokvasí, čeká ho chladná lázeň: spustí se do ležáckého
sklepa, kde má už teplotu pouze 2 až 3 stupně. O moc větší
teplo nemáte ani v úzkých chodbách, kudy procházíte.
Obdivujete tanky z 30. let (je jich 750), ale ještě více
všechny fachmany, kteří tu v takové zimě pracují. Za ty
strázně se na konec prohlídky dočkáte odměny: výborného
nefiltrovaného piva přímo ze sklepa. A pokud vám to
nestačí, je tu pomoc: Stačí zajít do pivního baru u vchodu,
kde ochutnáte výborný kvasničák přímo. Může se hodit:
Výrobu piva si můžete prohlédnout denně po předběžné
rezervaci na telefonním čísle 02/571 91 397 nebo na adrese
Nádražní 84, Praha 5. Prohlídky začínají zpravidla v 10
hodin dopoledne. Cena jedné vstupenky je 100 korun na osobu.
Exkurze zahrnuje historickou část pivovaru, videoprojekci o
výrobě piva, návštěvu moderní varny a ležáckých sklepů,
ukázku tradičního kvašení a také ochutnávku piva. Výklad
se provádí i v šesti cizích jazycích. Nezapomeňte ani v
létě teplé oblečení, ve sklepě bývá zima.
(zdroj: pivovar Staropramen)
Před sto lety o něm mnozí psali jako o jednom
z největších v Evropě. Projdete vstupní halou a vrátnicí.
Nádvoří nemá možná eleganci své branické sestřenice,
přesto stojí za to. Tak právě tady mě vždy po ránu popadne
spolehlivě skvělá nálada," říká vrchní sládek Milan
Jeřábek. Ukazuje kolem dokola na místa, kudy se kdysi válely
vysmolené sudy. Dnes tu nestíháte uskakovat před nákladními
auty. V proluce mezi pivovarskými domy vládne pořádek. A
přesto: máte nutkání podezřívat pivovar z určité
neformálnosti. Tady se jistě pije pivo k snídani místo kávy,
říkáte si. V tomto ohledu pivovar zklame. Potácející se
postavy mlhavého pohledu už patří zřejmě lidovému
vypravěčství. Oceníte architektonicky čistý prosvětlený
blok budov a zamíříte k prohlídce. Na tu chvilku se stanete
zajatci starých dobrých zlatých časů. Graficky zdařilé
akcie a plakáty ilustrují doby, kdy pivovar stál za městem.
Kdy pivo se prodávalo jen výjimečně u hokynáře. Kdy povozy
tažené pivovarskými valachy transportovaly ceněný nápoj na
dlouhé vzdálenosti. A kdy velkou část produkce stihla vypít
početná armáda zedníků a tesařů z okolních staveb stále
se rozrůstající průmyslové periferie. Některé hospody byly
prý tehdy tak zakouřené, že nebylo vidět z rohu do rohu.
Jedna věc se nezměnila. Odpověď na otázku, proč je každé
pivo jiné. Na to odpověděli kdysi už moji předchůdci: je to
voda, slad, chmel a zkušenosti," cituje Milan Jeřábek
podstatné komponenty, které vedou k nezaměnitelné značce
dobrého piva. Kronikáři k tomu psali, že na každém místě
je možné uvařit pivo dobré, nicméně pokaždé by mělo
jiný charakter. Vařiti pivo není jednoduchá věc. Sládek se
proto musí pivu věnovat cele," píše se v publikaci
Staropramen z roku 1939. Musí mít oči všude a často se
stává, že třeba ve tři hodiny v noci vstává a jde se
podívat do varen." S tím dnešní vrchní sládek
souhlasí, avšak tohle je pouze ta klasická část řemesla - i
sem dorazily moderní metody řízení. Ale zpět do starých
časů. Nejlépe je připomene výstavný Paspův sál. Jméno mu
dal zřejmě nejslavnější sládek celé historie, který
přesvědčil mimo jiné akcionáře o užitečnosti
instalování nových ocelových tanků. Všichni pivo
prohlíželi, čichali k němu, váleli po patře i po
jazyku," psali tehdy pamětníci. Jen málokdo však poznal, které pivo
pochází z vysmoleného dřevěného sudu a které z nových
ocelových tanků." To se psal rok 1930. Ten chytrý
člověk si určitě zasloužil takový krásný sál, říkáte
si a obdivujete historické interiéry.Neméně úžasné jsou
měděné kotle, kde pookřeje srdce každému. Je to víc
umělecké dílo než pouhý jeden technologický krok. Mnozí
mohli na ní oči nechati pro její vzhled," říkali o
varně pamětníci. Varna je z 30. let, stejně tak jako stará
laboratoř. Poslední várka v ní byla uvařena v roce
1997," říká dnešní sládek. Přejdete přes
modernější varnu, která je z roku 1960. A co to tu leží za
žoky, všimnete si. Sáhnete do jednoho z pytlů, v ruce máte
chmelové šištice. Nejlepší druh pro smíchovské pivo se
nazývá žatecký poloraný červeňák. Každý si může
vzorky osahat i očichat, voní příjemně. Nová varna z roku
1997 proti tomu všemu vypadá jako velín jaderné elektrárny.
Vše řídí počítače. Je v takovém světě ještě prostor
pro člověka a jeho intuici? Milan Jeřábek tvrdí, že
určitě. Základ zůstal zachován. Všechna elektronika i
čerpadla jsou jen pomocníci - byla aplikována na klasickou
výrobní recepturu." A nyní pojďme na galerii, přes sklo
uvidíme, jak pivo kvasí. Kvasírnám se říká spilky.
Vejde-li laik do spilek, cítí se tak omámen, že pouhým
pobytem se musí opíti," psal smíchovský kronikář.
Posléze vysvětluje, že důvodem je větší koncentrace oxidu
uhličitého. Dnes se nemusíte za 
skleněnou výplní nijak obávat.
Každá káď je jiná. Pivo o teplotě 8 až 13 stupňů Celsia
zde pobývá týden a stále se mění. Nespoléháme jen na
měření," říká Milan Jeřábek. Každá káď se také
sleduje, jakou má pěnu, a ochutnává se - sládek za vše
ručí krkem," říká s malou nadsázkou. Když pivo
prokvasí, čeká ho chladná lázeň: spustí se do ležáckého
sklepa, kde má už teplotu pouze 2 až 3 stupně. O moc větší
teplo nemáte ani v úzkých chodbách, kudy procházíte.
Obdivujete tanky z 30. let (je jich 750), ale ještě více
všechny fachmany, kteří tu v takové zimě pracují. Za ty
strázně se na konec prohlídky dočkáte odměny: výborného
nefiltrovaného piva přímo ze sklepa. A pokud vám to
nestačí, je tu pomoc: Stačí zajít do pivního baru u vchodu,
kde ochutnáte výborný kvasničák přímo. Může se hodit:
Výrobu piva si můžete prohlédnout denně po předběžné
rezervaci na telefonním čísle 02/571 91 397 nebo na adrese
Nádražní 84, Praha 5. Prohlídky začínají zpravidla v 10
hodin dopoledne. Cena jedné vstupenky je 100 korun na osobu.
Exkurze zahrnuje historickou část pivovaru, videoprojekci o
výrobě piva, návštěvu moderní varny a ležáckých sklepů,
ukázku tradičního kvašení a také ochutnávku piva. Výklad
se provádí i v šesti cizích jazycích. Nezapomeňte ani v
létě teplé oblečení, ve sklepě bývá zima.
(zdroj: pivovar Staropramen)