Minipivovar U Fleků  

 [ HOME ]          [ pivovary ] 


adresa: Praha 1; Křemencova 11; 110 01 telefon: 224 934 019-20 e-mail: ufleku@ufleku.cz www.ufleku.cz
vlastník: Pivovar a restaurace U Fleků s.r.o.       sládek: Ivan Kramosil

 

Flekovský ležák
tmavý bavorský ležák
alk.: 4,6 %
plněno do sudů a speciálních dárkových 0,75 l a 2 l lahví

  
  
  
   

 



Minipivovar je unikátem zejména díky své historické tradici - nejstarší minipivovar nejen v metropoli, ale i v celé republice.
Rok 1499 je udáván jako rok založení, tehdy byl starobylý právovárečný dům U dvou strak zakoupen sladovníkem Vítem Skřemencem a ten v něm založil pivovar. Po něm se také jmenuje ulice, v níž pivovar stojí, dnes se však už neví, kdy a jak z jeho jména zmizelo "S". V průběhu staletí vystřídal dlouhou řadu majitelů. V roce 1762 zakoupil za peníze své manželky Doroty podnik Jakub Flekovský, po němž dostal pivovárek jméno. Minipivovar prošel obdobím rozkvětu například od roku 1576 za života paní Ludmily, řečené Skřemencové, která stačila vystřídat čtyři manžele-sládky. Nejtěžší časy si prožil po bitvě na Bílé hoře, kdy tehdejší majitelka, vdova Kateřina Ulrichová, utekla do emigrace a dům byl zkonfiskován. Z třicetileté války zbyly v omítce zazděné dvě dělostřelecké koule, které Švédové vystřelovali na nedalekou vodárenskou věž U Mánesa.Téměř celé devatenácté století pak patřil rodině Pštrossových, kteří skoupili ostatní pozemky a podnik rozšířili do dnešních rozměrů. Letopočet 1843 je významný tím, že se U Fleků začíná vařit Flekovský tmavý 13 % ležák po bavorském způsobu, jaký zde můžeme ochutnat i v současnosti. Na konci 19.století, v době vzniku velkých zcela strojových pivovarů, byl flekovský podnik zakládající člen tzv. Pražského společenství sládků (vzniklo 5.2.1907). Malé finančně slabé pivovary se tím snažily čelit náporu velkokapitálu. Z každého vystaveného hektolitru platily 4 haléře členského příspěvku. Na počátku 20.století získal pivovar Josef Karel Khop. Jeho vdova Marie později dům koupila společně s Václavem Brtníkem, tak od roku 1921 byl pivovar s restaurací ve vlastnictví rodiny Brtníků, a to až do roku 1949, kdy byl podnik znárodněn. Zestátnění proběhlo Vyhláškou ministryně výživy ze dne 3.7. 1948 o znárodnění některých průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském. Podle § 1, odst. 3 zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 115 Sb., o znárodnění dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském. Ten tak přešel pod národní podnik Pražské pivovary. Spravovaly jej postupně pivovary nuselské, branické a nakonec smíchovský Staropramen. Na začátku osmdesátých let zvažovalo vedení Pražských pivovarů, že zanedbaný a zpustošený nevýdělečný podnik zavře. Nakonec zvítězil zdravý rozum a společnost investovala několik miliónů korun do rekonstrukce. Podnik tedy jako jediný minipivovar v tehdejším Československu přežil léta socialistického hospodářství. Teprve na počátku devadesátých let byly restaurace i pivovar Brtníkům vráceny. Díky své malebnosti se za pomoci promyšleného marketingu stal žádanou turistickou atrakcí především pro zahraniční klientelu.
Areál restaurace je rozčleněn na několik sálů a sálků s originálními názvy: Staročeská, Velký sál, Kufr, Akademie, Rytířský sál zvaný Emauzy, Jitrnice, Václavka a Chmelnice - sídlo flekovského kabaretu. Každá z místností má svou bohatou historii a může se pochlubit unikátní výzdobou, o niž se postarali význační čeští umělci, patřící ke stálým hostům restaurace. V jedné z místností pivovaru je strop z jedlového dřeva, jehož stáří historici odhadují na téměř šest set padesát let.
Chloubou podniku je samotný pivovar, především historická varna z počátku století, chladící stoky a kvasné kádě ve spilce, zhotovené z dubového dřeva podle starých vzorů. Současná podoba pivovaru je výsledkem rekonstrukce v roce 1986, z níž pivovar vyšel jako moderní a přitom unikátní historický provoz.
Ve dvou sklepních místnostech bývalé sladovny otevřel dne 11.11.1998 pivovar první pražské pivovarské muzeum (otevřeno: Po-Pa 10-17; So-Ne 10-16). Zařízení malého muzea trvalo jeden rok. Největší práce na pivovarské čekala, když museli ze sklepa dostat vlhkost, protože tři čtvrtě metru za zdí byla studna, ze které se stále brala voda. Starým pivovarským strojům, nářadí a pístu, který tlačil pivo ze sudů do pípy, vévodí v horní místnosti zpola do země zapuštěný největší a nejpodivuhodnější exponát - pivovarský valach. Tvoří ho jakási pec zastřešená velkým plechovým roštem, na kterém se kdysi sušil ječmen, z něhož se vyráběl slad pro všechny čtyři druhy piva, které kdysi u Fleků vařili. Zde často propukal požár, protože se topilo dřevem pod obilím, které se občas vznítilo. Toto dokládá i klenutý kamenný strop a zdi černé od kouře a popela, které však už nešpiní, jelikož je dělníci zařizující sklepní prostory umyli proudem vody. Dolní místnost v sobě skrývá díla bednářů - řemeslníků, kteří byli neodmyslitelně spjati s pivovarnickým cechem. Ti vyráběli sudy, konve, díže nebo lopaty a vařečky k míchání piva v kádích. Vstupné do muzea přišlo návštěvníky na padesát korun a o víkendu mohli na exkurzi pouze ti, kteří svlažovali své hrdlo v restauraci. Kromě muzea nabízel pivovar a restaurace U Fleků také exkurze do místností, v nichž sládci vařili až dva tisíce piv za den. Ani tato služba nebyla zrovna nejlevnější - s ochutnávkou a sklenicí jako suvenýrem přišla prohlídka na 150 Kč.
Návod k přípravě tmavého flekovského ležáku:
Smíchej čtyři druhy sladu, rozroštuj, vystři v kádi, s vodou zahřívej na 38 stupňů, zapařuj na 50 stupňů a přepusť do rmutovací pánve. V ní zahřívej až do varu a přemísti zpět do kádě. Když mláto klesne ke dnu, přelij sladinku do druhé pánve. Přidej nůši chmelea dvě hodiny vař. Přečerpej přes cíz na chladicí stok, nech přetéci přes chladič, který mladinu ochladí na 70 stupňů. Poté ji nech natéci do kádí ve spilce, ať kvasí s kvasnicemi. Po třinácti dnech přečerpej, nechej třicet dnů uležet a můžeš čepovat tmavý ležák s rubínovou jiskrou.
V zimě jednou a v létě až třikrát denně se vařilo pivo v pivovaru U Fleků. Rekordní spotřebu v restauraci, která měla i se zahrádkou 1000 míst, si sládek Kramosil pamatoval z jednoho letního dne roku 1974, kdy se tu vypilo 58 hl piva, tedy celá jednodenní várka. Průměrná spotřeba bývala obvykle poloviční.
Pivo se zde plnilo i do 750 ml a 2 l speciálních lahví. Restaurace byla otevřena od 9.00 do 23.00 hod. Počet míst v restauraci byl 1 200 (800 v sálech, 400 v zahradě).
Cena piva v srpnu 1999, lednu 2003, únoru 2005 byla za 0,4 l - 49 Kč.

Výstav piva:
rok 1998: 2 420 hl
rok 1999: 2 450 hl
rok 2000: 2 400 hl
rok 2001: 2 398 hl
rok 2002: 2 014 hl
rok 2003: 2 120 hl
rok 2004: 2 380 hl
rok 2005: 2 200 hl
 

 

 

 


 

Informace o pivovaru zde uvedené mají pouze neoficiální charakter. Doporučuji navštívit oficiální stránky pivovaru.

  
Pivovary.Info