Historie pivovaru Vysoký Chlumec

 [ HOME ]          [ úvod ]   [ aktuality ]   [ produkce ]   [ hospodářské výsledky ]   [ foto ]   [ tácky pivovaru ] 



Přesné datum založení pivovaru není známo.(Rok 1466 je uváděn nesprávně.) Přesně o sto deset let později pivovar získal rod Lobkowiczů, s nímž se úzce pojí nejen historie pivovaru, ale celé obce. V roce 1576 rod získal panství Krásná Hora, jehož součástí pivovar byl. První dochovaný popis pivovaru pochází z roku 1611, který již v té době provozoval dvě varny. Rokem 1642 je datována písemná zmínka, jež je detailním popisem technologie vaření piva. Protože za třicetileté války byl pivovar zničen, v roce 1652 byl kompletně zrekonstruován. V držení rodu Lobkowiczů je pivovar přes čtyři staletí. Jedinou přestávkou bylo jednačtyřicet let v tomto století, kdy po znárodnění patřil pivovar státu. Vyhláškou ministryně výživy ze dne 3.července 1948 o znárodnění některých průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském podle § 1, odst. 3 zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 115 Sb., o znárodnění dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském byl dnem 1. ledna 1948 znárodněn "Pivovar Vysoký Chlumec Max Lobkowicz", Vysoký Chlumec (okr.Sedlčany) (majitel fy Dr. Max Lobkowicz).

názvy vysokochlumeckých piv před rokem 1990

Vysokochlumecký světlý ležák 12 %
Vysokochlumecký tmavý ležák 12 %
Krčín 11 % světlý ležák
Krčín 11 % tmavý ležák

Lobkowiczové získali pivovar zpět v restituci v roce 1992 a na každé etiketě byl od té doby pod nápisem Lobkowicz také podtitul knížecí pivovar.

názvy vysokochlumeckých piv po roce 1992

Lobkowicz 10 % (světlé výčepní)
bkowicz lehké pivo světlé
Lobkowicz 12 % (světlý ležák)
Lobkowicz 14 % Speciál (světlý ležák; alk.: 5,5 %)
Kaiser Premium (světlý ležák v licenci; alk.: 5,0 %)
Pro vývoz:
Fűrst Lobkowicz (světlý a tmavý ležák; alk.: 5,0 %)
Během roku 1993 byla uvedena do provozu nová filtrační linka a pasterizace lahvového piva. V roce 1995 měl pivovar výstav 75 000 hl, obrat 60 mil. Kč. V roce 1995 byla do Španělska a Anglie vyvážena exportní značka Lobkov. Od roku 1995 pivovar začal licenčně vyrábět a distribuovat rakouské pivo Kaiser, na základě uzavřené smlouvy s firmou Brau AG.
V roce 1997 provedl pivovar změnu etiket, namísto stupňovitosti piva dostal každý druh piva svůj název:

názvy vysokochlumeckých piv po roce 1997

Lobkowicz Klasik (světlé výčepní; alk.: 3,7 %
Lobkowicz Kníže (světlý ležák; alk.: 4,8 %)
Lobkowicz Baron (tmavý ležák; alk.: 4,7 %)
Lobkowicz Trend (8 %, světlé výčepní; alk.: 2,8 %)
Staročech (nízkonákladové světlé výčepní; alk.: 3,7 %; pro síť supermarketů Penny Market)
Pro vývoz:
Lobko Special Lager (světlý ležák; alk.: 5,5 %
Lobko Bohemian Lager (světlý ležák; alk.: 5,0 %)
Lobko Dark Lager (tmavý ležák; alk.: 4,8 %)
Bohemian Premium (světlý ležák; alk.: 4,4 %)

V souvislosti se zvýšením spotřební daně zvýšil pivovar ceny svých produktů od 1.1.1998. Cena nejprodávanější desítky byla vyšší asi o padesát haléřů na půllitr. Fámy o likvidaci pivovaru se objevily v září 1998, kdy propustil šest zaměstnanců. Několik odběratelů včetně hostinských dokonce chtělo vypovědět smlouvy na dodávky piva. Vedení pivovaru přiznalo, že objem prodaného piva v roce 1998 pokleslo na úroveň roku 1996, k masivnímu propouštění dalších pracovníků však nedošlo. Pivovar propustil vzhledem k poklesu objemu výroby za období let 1997 - 1998 třináct lidí. V roce 1999 při zachovaném objemu výroby piva se pivovaru zvýšily tržby za jeho prodej asi o 12 %. Pivovaru se osvědčila nová strategie, kdy se zaměřil na výrobu dražších, speciálních piv. Dosvědčil to úspěch piva Démon, které bylo na trhu od podzimu 1998. V celkové roční výrobě tvořil kolem 16 %, v tržbách však zaplnil pokladnu pivovaru z 22 %. Pivovaru se v roce 1999 dařilo expandovat i na nové trhy, v tuzemsku především do oblasti jižních Čech, v zahraničí do USA. V roce 1999 také došlo ke změně etiket - zmenšilo se slovo Lobkowicz, zvýrazněn byl název piva.

V lednu 2000 dal pivovar na trh v sudech nové lehké pivo Anděl, které se v lahvové podobě objevilo v březnu 2000. Pivovar uspořádal dne 23.4.2000 první ročník Pivovarské pomlázky. Kulturně-společenská akce začala na pivovarském dvoře a poté pokračovala v hostinci U Urbanů. Na dvůr byl vstup zdarma, do hostince za 25 korun. V programu vystoupili kapela Klasici a děti ze základní školy, návštěvníci však také mohli i soutěžit například v tanci s vajíčkem, střelbě míčem na zavěšenou láhev, v pití piva na čas nebo ve zpěvu. Pro nejlepší byly připraveny ceny. Tou nejzajímavější byl třicetilitrový sud ležáku Vévoda. "V meziročním srovnání byly na konci května 2000 při stejném výstavu tržby pivovaru o 8,5 % vyšší," řekl obchodní ředitel Petr Peniaštek. Nepříliš rádi budou vzpomínat v pivovaru na chladný červenec 2000. "Pokles výroby se pohyboval kolem 20 % ve srovnání se stejným obdobím například roku 1999," řekl pracovník pivovaru Jiří Kopřiva. Dodal, že stačí, když po několika slunných dnech přijdou třeba čtyři deštivé a už se to hned projeví v objemu výstavu piva. "Tomu se dá těžko bránit. Například nějaké propagační akce, které by podpořily prodej piva, se musí totiž plánovat a připravovat s časovým předstihem," uvedl. Nové jedenáctistupňové pivo s názvem Vévoda představil veřejnosti pivovar na svém tradičním festivalu, který se uskutečnil dne 5.8.2000. Chuťovou i vizuální podobu nového piva mohli návštěvníci posoudit společně s bohatou nabídkou různých pokrmů a při zajímavém kulturním a zábavném programu. Ten se uskutečnil jako obvykle v oboře pod místním hradem i na pivovarském dvoře. Zájemci si mohli prohlédnout i více než pět set let starý pivovar. První Lobkowiczký letní festival se konal ve Vysokém Chlumci v roce 1996 u příležitosti 530. výročí založení pivovaru. Od té doby je na přelomu července a srpna pro tisíce lidí tradiční společensko-kulturní akcí, pořádanou majitelem pivovaru Williamem Lobkowiczem ve spolupráci s obcí.
Tradiční pivovarský festival roku 2000 se tedy pořádal pod patronací nového piva -jedenáctistupňový ležák Vévoda. "Recept na něj je na internetu," poněkud překvapivě informoval obchodní ředitel Petr Peniaštek, ale hned dodal vysvětlení. "Je pravdou, že na internetu existuje mezinárodní soupis pivovarských receptů a my ho studujeme, ale toto nové pivo vzniklo jednak na základě přání zákazníků a jednak jsme ho trošku odvodili od piva, které jsme tu vařili asi před deseti lety. Jmenovalo se Krčín." Podle této knihy receptů však před několika lety začali vyrábět pivo Démon. Tento typ piva se na našem území pil ve středověku - tehdy ovšem vypadalo zcela jinak. "Dnes samozřejmě vzhledem k požadavkům na trvanlivost musíme piva pasterizovat a filtrovat. Kdybychom uvařili pivo přesně podle středověkého receptu, asi by ho málokdo chtěl pít - připadalo by mu totiž špinavé," vysvětlil Peniaštek. Tohoto muže však nezajímala jen pivovarská literatura. Studoval také knihy o lobkowiczkém šlechtickém rodu a tato literatura ho inspirovala k vymýšlení názvů nových druhů piv, které zde připravili. "Myslím si, že v příštích letech ještě začneme vařit pšeničné nebo kvasnicové pivo a možná i nějaké pivo anglického typu. "Už pro ně mám v hlavě rezervovaná tři jména - dvě mužského a jedno ženského rodu," prozradil v srpnu 2000 Peniaštek. Minimálně jedno z nich by se mělo svým názvem zařadit do sbírky šlechtických titulů, kterou pivovar vyčlenil pro jména svých piv.
K pochopení nutnosti změn v portfoliu výrobků pivovaru stačil pouhý pohled do statistických čísel. "Sedmdesát procent výstavu tvořilo desetistupňové pivo, které nepatří k těm nejvýdělečnějším. Navíc na jeho výrobu jsou tu právě velké pivovary, které ho chrlí ve velkém množství a za cenu, která je na šedesáti procentech té naší. Na druhou stranu speciální piva se vždy vyrábějí v menším množství pro určitý okruh spotřebitelů, což je právě parketa pro malé pivovary," řekl čtyřiatřicetiletý vysokochlumecký sládek Karel Češka. Pivovar proto v roce 1998 zvolil cestu co největšího zhodnocení vystaveného hektolitru piva, tedy nikoliv snahu o maximální objem výroby. Znamenalo to však mimo jiné i nastoupení cesty snižování fixních nákladů. Během dvou let se to pivovaru podařilo o úctyhodných 20 % na každém hektolitru. "Opustilo nás mimo jiné i deset pracovníků a jejich počet se tak ustálil na třiapadesáti. Ušetřili jsme také na platech zahraničního managementu pivovaru, který odsud definitivně odešel právě před dvěma lety," doplnil Karel Češka. A potom začalo samotné vymýšlení podoby nových výrobků. Stahovaly se recepty z internetu, pročítaly se encyklopedie piva, vyjíždělo se na zkušenou do dalšího pivního ráje v sousedním Bavorsku. A právě v této německé zemi objevili sládkové z Vysokého Chlumce základ pro svůj recept zcela nového piva. Po půlročním dolaďování a hledání těch nejlepších ingrediencí ho poprvé představili veřejnosti v srpnu 1998 na Lobkowiczkém letním festivalu piva. Podle pověsti mohou démonové za to, že hrad Vysoký Chlumec, který se tyčí nad malou obcí i pivovarem, stojí od 14. století právě na velkém kopci. Původně mělo být totiž jeho místo někde jinde. Hned po zahájení stavby však démoni přenesli základy hradu na vrch, a poté tak učinili pokaždé, když se je obyvatelé snažili přenést zpět. Lidé nakonec přestali démonům vzdorovat. Po hlavních hrdinech pověsti získalo jméno i první speciální pivo, které se stalo jakýmsi pilotním projektem nové strategie pivovaru. Základ pro mahagonový, hutný ležák Démon tvoří receptura získaná z pozůstalosti středověkých mnichů z bývalého kláštera, nacházejícího se nedaleko bavorského městečka Maxlrein. Démon se míchá, vaří, kvasí a chladí pětapadesát dnů. Pro jeho typickou nasládlou chuť se musí používat jen určité partie sladu oddělované od zbytku na základě každodenních laboratorních rozborů. K výrobě Démona používá pivovar neupravovanou podzemní vodu z místních zdrojů, na přípravu většiny sladu pak ječmen od zdejších zemědělců. Chmel dováží z Roudnice nad Labem. Nový výrobek na trhu velmi rychle prorazil. Na celkovém výstavu pivovaru se podílel v roce 2000 asi šestnácti procenty, na tržbách však celými dvaceti procenty. "Jsou to jednoduché počty. Zatímco z hektolitru desítky máme tisíc korun a u dvanáctky šestnáct set korun, u speciálu Démon je to už osmnáct set padesát korun," vysvětlil sládek Češka.
Démon nebyl jediným speciálním pivem, který pivovar dodával na trh. Například v rakouské licenci vyráběl známý Kaiser, v roce 1999 pak začal prodávat světlý Bitter-Anděl. "Společně se světlou čtrnáctkou Speciál tvoří řadu výrobků, kterými zkoumáme trh a zjišťujeme, zda jsou na jejich spotřebu již zákazníci připraveni. Například množství prodaného Bitter-Anděla, piva běžně konzumovaného v Austrálii nebo v USA, nám ukázalo, že tuzemský zákazník si od něj zatím udržuje odstup," tvrdil Karel Češka. Speciální druhy piv tvořily v roce 2000 asi 65 % produkce pivovaru. Zbytek patřil takzvané klasické řadě - světlá desítka Princ, světlá dvanáctka Kníže, tmavá dvanáctka Baron a novinka roku 2000, světlá jedenáctka Vévoda. Od roku 1999 tvořily jejich podobizny na pozadí vysokochlumeckého zámku graficky zdařilé etikety na pivních lahvích. "Klasická řada pokračuje ve výrobní tradici pivovaru s důrazem na místní historii a patriotismus," dodal sládek Karel Češka.
Výroba speciálních piv je bezesporu pracnější než v případě klasických. Používá se jiná kombinace surovin, velký důraz se klade na volbu správných partií sladu, jiný je výrobní proces ve varně, ke kvašení piva se používá odlišný druh kvasnic. Například součástí lahvové podoby Démona je ručně připevňovaný uzávěr s drátky i ručně nalepované etikety. "Když nám to má více přinést, musíme tomu také více dát," řekl Karel Češka a přiznal, že výroba speciálních piv je i náročnější na celkové náklady. "Stále je to výhodnější, než dělat desítku," dodal.
Hlavní odbytiště pivovaru, asi 50 % produkce, bylo i v roce 2000 v okruhu 35 km od jeho sídla. Prodával se však například i v Táboře, Milevsku, Písku, Praze, v menší míře pak na Teplicku, Chomutovsku, Děčínsku a v Karlových Varech. Do zahraničí pivovar vyvážel asi 10 % svého ročního výstavu. Pivo pili především v Německu, severní Itálii, v Kalifornii, New Yorku, Velké Británii, Finsku a ve Švédsku. "Vsadili jsme na speciální druhy piv, tradici a patriotismus. Po dvou letech to vypadá, že se nám snad podařilo najít pro pivovar novou perspektivu," věřil v létě 2000 sládek Karel Češka.
Pivovar se nechystal do konce roku 2000 své výrobky zdražovat. "Jak to bude od Nového roku, však zatím nedokážeme říci," uvedl v listopadu 2000 pracovník pivovaru Jiří Kopřiva. V roce 2000 se pivovar prosazoval na zahraničních trzích. Navázal spolupráci se třemi importéry v USA a podařilo se mu dostat do sítě supermarketů v Německu.

Ve Vysokém Chlumci se zdražení piva na jaře 2001 nepřipravovalo. Cena se zvýšila v průměru o 50 haléřů po 1. lednu 2001. "Budeme se naopak snažit po celý rok udržet tuto zvýšenou cenu," informoval nás Ing. Petr Peniaštek, ředitel. Pivovar prodával v dubnu 2001 svého Prince za 6,90 Kč v sudech a 6,40 Kč v lahvích za půllitr. Jarní hodokvas uspořádal pivovar na velikonoční neděli 16.dubna 2001 ve svém areálu. Odpoledne plné soutěží pro děti i dospělé a s doprovodnou muzikou dechové kapely Jihočeská Venkovanka a folkové skupiny Poutníci, začalo ve třináct hodin a skončilo kolem osmnácté hodiny večerní. Populární piva Démon a Vévoda se prodávaly po deseti korunách včetně kelímku. Děti do 15 let věku měly vstup zdarma, ostatní zaplatili 40 korun.

Ve dnech 11. a 12.srpna 2001 proběhl v pivovaru velký Lobkowiczký letní festival. Hlavní roli při něm hrálo jako obvykle pivo, dobrá krmě a pestrý zábavný program. Slavnost vypukla v sobotu v poledne. Mimo jiné na ní zahraly jihočeská dechovka Božejáci a kapely The Beatles Revival Band, České srdce, Krausberry a Zelenáči. Připravené bylo i historické tržiště, šermířské klání, let balonem a ukázka automobilových veteránů. Za jednotnou cenu 10 Kč včetně kelímku z třiceti výčepních kohoutků se točil dvanáctistupňový Kníže, jedenáctistupňový Vévoda, černý Baron a speciál Démon. Ten se stal i symbolem festivalu. Za vstupné na festival zaplatili dospělí 60 Kč, děti polovic. Pokud chtěli ušetřit za benzin, mohli využít bezplatné kyvadlové autobusové dopravy ze Sedlčan do Vysokého Chlumce. Zejména hudbou a dobrým jídlem a pitím oslavili svátek patrona české země vysokochlumečtí výrobci piva. Pivovar chystal na 29.září 2001 již třetí ročník Svatováclavského pivobraní. Do pivovarského dvora pozvali pořadatelé příznivce dobrého moku již ve dvanáct hodin Všichni Václavové měli vstup zdarma. Pivovar neměl po nepříliš vydařeném létě roku 2001 výraznější problémy se snížením poptávky po svých výrobcích. "Každý rok zaznamenáme jeden měsíc, kdy je objem výroby o něco nižší, například letos to bylo září. Jedná se však o krátkodobou záležitost," tvrdil v prosinci 2001 vedoucí marketingového oddělení Jiří Kopřiva.

Od roku 2002 se stal v pivovaru sládkem Pavel Kortus.
Příjemné poležení a povídání v trávě pod středověkým hradem se sklenkou vychlazeného piva slibovali organizátoři Lobkowiczkého letního festivalu, který se uskutečnil 27.července 2002. Vedle různých žánrů hudby na něm nechybělo ani historické tržiště nebo šermířská vystoupení. Festival v podobě tradiční pivní slavnosti pořádal pivovar už posedmé. Navázal na úspěšnou tradici z minulých let a program slavnosti s ohledem na různé zájmy příchozích rozdělil. Pivovar prodal za šest měsíců roku 2002 celkem 17 000 hl, což bylo meziročně o 10 % méně. Tržby však klesly pouze o 5 %, protože vzrostla cena piva. Pokles prodeje pivovar zaznamenal především u nejlevnějšího piva, o dražší výrobky zájem naopak vzrostl.

Jan Řápek, pracovník obchodního oddělení pivovaru v srpnu 2002 připustil, že má ze vstupu do Evropské unie obavy. "Domnívám se, že naše republika na takový krok stále není ekonomicky připravená," tvrdil. "Pokud sem vtrhnou cizí nadnárodní společnosti s pivem, potopí to menší české pivovary naší velikosti, které se stejně jako my snaží držet ceny u země. Těžko budeme konkurovat gigantu, který zhltne restaurace tím, že je dokonale vybaví, protože má za sebou velký kapitál. To je pro ně ten nejlepší způsob, jak nalomit loajálnost provozovatelů těchto zařízení k nám," vysvětil. Řápek předpokládal, že ceny maximálně do dvou let vyletí astronomicky nahoru. "Když bereme jeden a půl eura jako minimální cenu za pivo v rámci Evropské unie, tak se domnívám, že za 45 Kč u nás nikomu jeho oblíbený nápoj chutnat nebude. A všechna naše piva mají cenu potlačenu o 30 až 40 % pod ceny EU," provedl srovnání. "U nás je každá hospůdka jakýmsi kulturním zařízením, které má své zaběhnuté rituály. Je to místo, kde si člověk u piva rád poklábosí o všem možném," charakterizoval početnou skupinu spotřebitelů. "Platy se u nás zas tolik nezvýší, proto se tento trend v každém případě odrazí ve spotřebě piva," soudil. "Venkovské hospody se vylidní. Neumím si představit, že budeme vysedávat u minerálek," dodal. "Pivovary jsou zatím jedinou komoditou, která odolala nadnárodním společnostem a nebyla dobyta a všichni si na ni brousí zuby."
"Letos máme ve spotřebě velké výkyvy. Předpokládáme, že se nám určitý propad prvního pololetí podaří dohnat. Jak začala vedra, dočetl jsem se, že jdou pivovary až o 40 % s prodejem nahoru. My rozhodně nejdeme nad plán roku 2001," bilancoval J. Řápek. Přestože vysokochlumecké pivo Vévoda získalo v Českých Budějovicích pivní pečeť a zvítězilo v kategorii ležák roku 2002, převládala v regionu obliba desetistupňového Prince.

I když pivovar srpnové povodně přímo nezasáhly, ovlivnily výrazně spotřebu piva. Obec i pivovar na lidi, kterých se přírodní katastrofa dotkla nejcitelněji, myslely. Výtěžek z tomboly Svatováclavského pivobraní věnovaly na účet Nadace Člověk v tísni. To potvrdil i pracovník pivovaru Jan Řápek. "V celkové distribuci znamená pokles asi 15 %. Nejmarkantnější ztráty máme na Mělnicku, Písecku, Děčínsku a v Praze, kde byl odbyt v srpnu o 50 až 80 % nižší. A musíme počítat s tím, že to bude ještě asi dva měsíce trvat, než se situace stabilizuje," soudil Řápek. Pivovar bral vodu na výrobu piva z vlastních studní, jejíž dobrou kvalitu povodně neovlivnily. "Voda je v pořádku, vzorky vyhodnocujeme každý týden,"potvrdil Řápek. Uvedl, že ani s dalšími surovinami na výrobě chmelového moku nebudou mít Vysokochlumečtí žádné problémy.

Svatováclavské pivobraní dne 28.9.2002 bylo motivované snahou pomoci lidem postiženým povodněmi."Výtěžek z tomboly jde na účet nadace Člověk v tísni, z vybraného vstupného zaplatíme kapely a ostatní peníze jdou opět na povodně. Všechno ostatní je v režii pivovaru a stánkařů z regionu, kteří jsou našimi zákazníky," řekl vedoucí tuzemského prodeje Jan Řápek. Dobré pití, i nealko, tak bylo doplněno o steaky, drůbeží a rybí dobroty a grilované uzeniny. Pivobraní bylo jednou ze tří větších akcí, které pivovar organizoval. "Pořádali jsme Ples Lobkoviczkého pivovaru a Sdružení obcí Sedlčanska, v létě děláme Festival v zámecké oboře a tohle je loučení se sezonou," dodal. Na přípravě pivobraní se podílel obecní úřad, který zajistil plakáty a kyvadlovou dopravu ze Sedlčan. "Dneska, přiznám, to asi nebude moc o pivu," odhadoval Jan Řápek. "Medovina a svařák jdou daleko víc. Lidé si samozřejmě jedno pivo dají, točíme naši letošní dvojici, Vévodu a Démona, ale přece jen na větší pití venku je chladno." To byl asi také důvod, proč byl poměrně malý zájem o tradiční pivní soutěže, pití piva na čas a držení tupláku. Vypilo se "pouhých" osm sudů piva, ale došla medovina a svařené víno. Přišlo 146 platících dospělých, 22 dětí a 12 Václavů, kteří měli vstup zdarma. V tombole se vybralo přes 7000 korun, rozdíl do částky 10 500 korun, která odešla na konto Člověk v tísni, věnoval pivovar.

O patriotismu, tedy věrnosti regionální značce, mluvil v říjnu 2002 Petr Peniaštek z pivovaru. Podle něj šlo ale o otázku věku. "Věrnost značce funguje hlavně u generace kolem padesáti a více let. U mladších lidi pivní patriotismus stále více slábne, protože masírováni reklamou si kupují výrobky, které znají z televize," soudil. Po sezoně nadšení v pivovaru příliš nevládlo. "Letošní sezóna byla průměrná," uvedl Petr Peniaštěk. "Navíc se na prodeji piva podepsaly povodně. Když byly před lety na Moravě, prodej piva stoupl, lidé trpěli depresemi a hodně skladů s nápoji bylo zatopeno. Letos to ale s povodněmi bylo naopak, ten konec léta pro nás znamenal pokles." "Češi jsou extrémně konzervativní a prosadit na trhu nějakou pivní novinku je opravdu složité," tvrdil Peniaštěk. Nejprodávanější značkou pivovaru byl jednoznačné jedenáctka Vévoda, v exportu šel na odbyt značka Kníže. Asi 60 % produkce skončilo ve třech okresech - Příbram, Benešov a Tábor.

Ředitel pivovaru Petr Peniaštěk byl v říjnu 2002 přesvědčený, že Středočeský kraj je pro pivo značně specifický. "Ve Středočeském kraji je největší procento lidí, kteří jezdí trávit víkendy na chaty a chalupy, s čímž samozřejmě souvisí návštěva hospod a konzumace piva," vysvětloval ředitel. "Takže zaprvé je ve středních Čechách největší počet pivovarů na kraj, dále největší počet zastoupených značek z celé republiky a do třetice se tady určitě nejvíce prodávají speciální druhy piva, jednak podle stupňovitosti a také podle originality balení. Na druhou stranu je zde také větší procento konzumace světlých desetistupňových piv na rozdíl od západních nebo severních Čech, kde se preferují silnější piva," konstatoval.
*Jak silná je konkurence mezi středočeskými pivovary?
Malé pivovary si příliš nekonkurují, čas od času si akorát přeberou nějakou restauraci. Hodně zde funguje regionalita, lidé jsou věrní značce, kterou jsou zvyklí pít třeba několik let. Je poznat vesnici od vesnice, kde se ještě pije například benešovský Ferdinand, a kde už se pije lobkowiczké pivo. Stačí přejet skutečně třeba jen tři kilometry a lidé si již kupují jinou značku. Jednoznačně největší hrozbou jsou pro nás velké pivovary, protože Středočeský kraj je blízko pro pražské a plzeňské pivovary, narozdíl například od Moravy, kde tylo značky teprve začínají expandovat.
* Takže pivní patriotismus stále funguje?
V tomto směru skutečně ano, ale hlavně u starší generace. Mladší lidé se celkově od piva odklánějí.
* Z jakého důvodu?
Domnívám se, že jejich hned několik. Pivo si stále ještě mezi lidmi nevydobylo polici ušlechtilého nápoje. lidé ho nevnímají stejně jako například skleničku vina. Mladí lidé mají jiný životní styl a více peněz. Chtějí si dopřát určitý pocit výlučnosti, a ten se podle nich odráží více ve skleničce whisky nebo nějakém long drinku. Navíc musejí pivovary konkurovat reklamám různých likérek, které se zaměřují právě na mladou cílovou skupinu a také na ženy, zatímco pivovary to tlačí pořád přes chlapy, což je podle mě chyba. Měly by se svými kampaněmi a výrobky orientovat na ženy mnohem více, protože Jsou tou ušlechtilejší stránkou lidstva.
* Jak jsou na tom středočeské restaurace a hospody?
Jak už jsem řekl, ve středních Čechách je jedna z největších koncentrací chalup a chat, a to díky Praze a existenci vodních nádrží na Vltavě. To znamená, že vesnickým hospodám pomáhají právě tito víkendoví návštěvníci, protože jinak by ze svých pravidelných pěti týdenních hostů asi nepřežily. Středočeský kraj je na tom jednoznačně nejlíp, co se týká nabídky piv.
* Myslíte si, že středočeské pivovary tedy mají do budoucnosti nějakou šanci?
Určitě mají. ale zatím svou pozici ztrácejí. Z důvodu blízkosti pražských a plzeňských pivovarů a Prahy jako města, ve kterém se vlastně snaží prosadit úplně všichni, aby dodali své značce větší image. Vždy ale úspěch malých pivovarů začíná a končí na kvalitním vedení a na lokálním patriotismu.

V pivovaru se v listopadu vařily várky piva, které se dostaly spotřebitelům na stůl o Vánocích. "Pivo bude 12 dnů ve spilce, 35 dnů má zrát ve sklepích," řekl ředitel Petr Peniaštek o tom, co předcházelo vlastnímu stáčení chmelového moku a jeho rozvozu. "Teď zrovna na dvoře nakládáme jubilejní patnáctý kamion pro USA," přidal další zajímavost ředitel. Na pivu z Vysokého Chlumce si pochutnávali i protinožci. "Do Austrálie jsme začali expedovat letos a zdá se, že jsme se i tam uchytili. Přišla nám objednávka už na pátý kamion," uvědomil si další povzbuzující skutečnost. Pivo do Austrálie putovalo na odvrácenou část zeměkoule dost složitě. Z kamionu přeloží dodávku na vlak, potom na loď a odtud na automobily. To se samozřejmě promítne do konečné ceny piva. Konzumenti v Austrálii za něj zaplatí zhruba desetkrát víc, než za kolik jej Vysokochlumečtí vyrobili a prodali.

Na hospodářských výsledcích pivovaru se nižší produkce piva negativně nepromítla. Výsledek se podařilo managementu tohoto malého podniku naopak zlepšit o tři miliony korun. "V současné době vyrábíme 35 tisíc hl piva," poznamenal k ročnímu výstavu pivovaru jeho ředitel Petr Peniaštek. "V patnáctém století, v době Maxmiliána Lobkowicze, prodával pivovar kolem 30 000 hl. Stejně jako on, i dnešní majitelé chtěli být především regionální pivovar. Za přirozenou hranici proto považovali Lobkowiczovi výstav piva od třiceti do padesáti tisíc hektolitrů," upřesnil ředitel. "Náš dlouhodobý cíl je 50 tisíc hl - převážně prémiového piva," připustil. Vysvětlil, že se chtějí orientovat na zajímavější a silnější druhy piva jako je Démon a Vévoda, což pivovaru pomáhá udržovat objem tržeb. Ve druhém pololetí 2002 pivovar vyvezl 18 % veškeré výroby piva do zahraničí. Nejvíc se na exportu podílely čtyři země - na prvním místě Německo, kam směřovalo 50 %, na druhé místo se vyhouplo USA, kde bylo vysokochlumecké pivo nabízeno v patnácti státech USA - nejvíc se prodávalo v Kalifornii. Třetím největším odběratelem byla Itálie, čtvrtým Austrálie. Slibné kontakty navázali Vysokochlumečtí také se soukromým pivovarem ve Švédsku. V roce 2002 pivovar již nevyráběl pivo Anděl (světlý ležák; nové pivo představil pivovar poprvé veřejnosti na svém tradičním festivalu, který se uskutečnil v místní Krásné oboře pod hradem v sobotu 7. 8.1999. Jeho chuťovou i vizuální podobu vedení pivovaru dlouho tajilo a nechalo si ji jako překvapení pro návštěvníky festivalu. Ti poté také v anketě rozhodovali, zda nový výrobek rozšíří nabídku pivovaru. Stejným způsobem jsme postupoval pivovar i v roce 1998, když na festivalu poprvé představil pivo Démon. Lidem chutnalo a pivovarští ho zkusili dát na trh, výhradně exportní.)

S výsledky 13.pivních slavností v Táboře, konaných v lednu 2003, byl spokojen ředitel pivovaru Petr Peniaštek. "Pokaždé se nám podařilo přivézt z Tábora nějakou cenu. Například Baron byl v roce 2000 a vloni v kategorii tmavých ležáků druhý. Letos v kategorii světlých výčepních piv získal Princ bronzovou Českou pivní pečeť a v roce 1999 stříbrnou," uvedl. "Do semifinále letošní České pečetě se probojovalo i pivo Kníže a Baron, ale na nejvyšší ocenění už tato piva nedosáhla," doplnil informaci. Pivovar soutěžil v pěti hlavních kategoriích, které odpovídaly českému členění piva, tedy světlá a tmavá výčepní piva, světlé a tmavé ležáky a speciální piva. "Paradoxně naše nejoblíbenější piva v regionu, což je Démon s Vévodou, měla výsledky nejhorší," upozornil Peniaštek. "Myslím si, že Démon je jedno z nejzajímavějších piv na českém trhu co do chuti, pěnivosti a toho, jak stoupá alkohol v krvi z tohoto piva, jak se odbourává," podotkl ředitel, který doufal, že se Démon dostane alespoň do semifinále. Úspěchy zaznamenal pivovar i ve vedlejších soutěžích, když se umístil na druhé příčce v soutěži o nejhezčí pivní tácek a nejvyšší ocenění si odnesl za nejhezčí pivní etiketu, a to u speciálního piva Démon. Na této etiketě je zobrazen hrad ve Vysokém Chlumci, nad kterým se vznáší duch neboli démon.

Prostřednictvím Kentha Perssona měli od dubna 2002 možnost spotřebitelé i ve Švédsku ochutnat pivo z vysokochlumeckého pivovaru. Kenth Persson měl k pěnivému moku blízko. Ve Švédsku vlastnil dva pivovary, ve kterých vyráběl celkem 8 hl piva ročně. Ve srovnání s Lobkowiczkým pivovarem byla produkce jeho pivovarů přibližně desetkrát nižší. Dvě značky dovážel Persson z Německa, z ČR dodával na švédský trh pouze vysokochlumecké pivo.

Ředitel pivovaru Petr Peniaštek pracoval u rodiny Lobkowiczových již od dob svých studií na vysoké škole. Bydlel v Praze, ale lobkowiczké pivo znal již od svého dětství. Sám sebe nepovažoval za degustátora a dokonce se domníval, že mezi více druhy piv by to lobkowiczké nepoznal. To ale neznamenalo, že výrobek pivovaru, který úspěšně řídil, nepil rád. Zlatavý mok si vybíral podle nálady.
* Jak jste se dostal k rodině Lobkowiczových?
Normálně jsem šel po chodbě vysoké školy a říkal jsem si, že je třeba si vydělat nějaké peníze. Tak jsem se podíval na nástěnku a tam byla nějaká česko-americká nadace, která sháněla studenty na dva měsíce do různých firem. To se mi líbilo. Něco se naučit a dostat za to zaplaceno. Přiřadili mě v Praze do mateřské firmy Lobkowiczů. V ní se mi zalíbilo a od té doby tam jsem. Byla to náhoda.
* Takže jste lobkowiczké pivo předtím neznal?
Znal jsem ho dobře, protože jsem celý život bydlel nad vysokochlumeckou pivnicí v Táboře. Takže jsem se džbánkem jako dítě ťapkal tátovi pro pivo, nějaké chlumecké. Můj kontakt s vysokochlumeckým pivovarem tedy probíhal od doby, kdy jsem začal chodit. Táta měl to pivo rád.
* Jaké vy pijete pivo?
To záleží na náladě. Když si chci dát jedno dvě piva, tak si dám asi Démona. Když je delší večer, tak si dám spíš Vévodu. Když si chci dát jen jedno na chuť, tak Barona.
* Po jiné značce nesáhnete?
Ale ano. Kdybych nedegustoval ostatní, tak bych nevěděl, jak se pivo chuťově vyvíjí. Můj druhý nejoblíbenější je Velkopopovický kozel. On to asi bude sentiment ze Žižkova, z Vysoké školy ekonomické. Tam všude byl Kozel, takže jsem si na něj zvykl.
* Když přijde konkurence s novým druhem piva, běžíte hned do obchodu?
Ano, obchodní zástupci je hned přivezou a vyzkouší. Nebo se dá třeba do laboratoře. Není důvod se po něčem nebo po někom opičit. Například s Démonem, jedná se o mahagonový polotmavý ležák, jsme začínali a pak se rozšířil. Dělá ho více pivovarů v různých podobách. My jsme byli jedni z prvních. Ale Češi jsou dost konzervativní, takže tady ani s novinkou přijít nemůžete. Devadesát pět procent vypitého piva je takzvaný světlý pils.
* Ale na Démona si pivaři zvykli ...
Démon má dosud hodně před sebou. Já si myslím, že Démona ještě čeká úspěšná budoucnost. Chtělo by mu to dát více reklam a nějakou zajímavou pípu, sklenice. Ten se ještě bude více prodávat. Když jsme ho dělali, tak jsme trochu mysleli na ženy, protože ženy nepijí jednak tolik piv a hlavně mají radši tmavší pivo. Nejvíc se chytil u mladší generace.
* Kdybyste měl zavázané oči a dali by vám napít nějakého piva, poznal byste, o jaké jde?
Asi bych rozeznal různé druhy whisky, ale u piv na to nemám nadání. Kdybych měl vybírat mezi dobrými českými pivy malých tradičních pivovarů, tak je možné, že bych naše pivo nepoznal. Prostě na to nemám talent. Vyžaduje to dispozice a pokud možno nekouřit, a já jsem kuřák. Kouření totiž ničí chuťové buňky. Naše piva mezi sebou ale jednoznačně rozpoznám. Jeden z důvodů, proč někdy nelze od sebe rozpoznat různé druhy piv, je to, že kvalitu piva dělá hostinský. Rozhoduje čistota hospody, skladovací podmínky a podobně.
* Kde se Lobkowicz prodává tady v regionu?
Jsou vesnice kousek za Sedlcem-Prčicí, kde ještě berou naše lahvové pivo, a v další vesnici už ho prostě lidé nekoupí. Je to přesně dané jakoby historicky, ale to platí spíš pro starší generace. Mladší lidé se čím dál tím více orientují na značky.
* Kolik restaurací přímo v Sedlčanech točí lobkowiczké pivo?
V Sedlčanech máme zhruba pětinu restaurací. Celkem máme 150 restaurací tady v regionu a 150 mimo region.
* A mimo region znamená kde?
Necelé dvě stovky restaurací, což jsou zhruba dvě třetiny prodeje sudového piva, jsou v okresech Příbram, Benešov, Písek, Tábor. Dalších patnáct procent prodeje sudového piva představuje 25 restaurací v Praze a zbývajících asi šedesát restaurací je v šesti různých okresech po celé České republice. Například v Krkonoších máme velkoobchod, který zásobuje zhruba 15 hotelů.
* Jaký má Lobkowiczký pivovar podíl na českém trhu?
To není ani procento. Když vezmeme našich 35 000 hl, které pivovar vyprodukuje, tak je to paradoxně to samé množství, jako bylo za první republiky. Ten pivovar se stane a bude regionálním. Malé pivovary většinou, pokud chtějí být efektivní, musí být regionální. Těch pětatřicet tisíc hektolitrů představuje čtvrt procenta.
* A vyvážíte také do zahraničí?
Ano a myslím si, že na to, jak malý jsme pivovar, vyvážíme docela úspěšně. Za loňský rok to bylo 15 % objemu exportu. Nejvíce vyvezeme do Spolkové republiky Německo.
* Kam přesně? Do Bavorska?
Tam ne, je to do oblasti Berlína a Drážďan. Právě v Drážďánech jsme v řetězci, kde se prodává naše pivo, hodně úspěšní. Druhou zemí, kam nejvíce vyvážíme, jsou USA, na třetím místě je Itálie. Ale na čtvtou příčku se dostal nový zákazník ze západní Austrálie, kde jsme myslím jenom jeden ze dvou českých pivovarů, který tam vyváží. Tyhle čtyři země dohromady udělají 80 % exportu. Zbytek tvoří například Švédsko, Finsko.
* Jak se dostáváte k zahraničním klientům?
Většinou jde všechno přes e-mail a internet. Veletrhy spíš nefungují. Občas se třeba s pomocí agentury Czechtrade, která shromažďuje poptávky a nabídky, podaří někoho zkontaktovat. Ale nejběžnější postup u těch exportérů, kteří teprve začínají nebo jsou menší, je přes internet.
* Jak konkrétně se navazují kontakty?
Poptávka po českém pivu obecně stoupá, takže spousta lidí si řekne: ano, chtěl bych dovážet české pivo za co nejrozumnějších podmínek, zajímavé balení, zajímavý sortiment, s dobrým přístupem lidí. V osmi případech z deseti se setkávám s tím, že zahraniční zájemce obešle prostřednictvím e-mailu dvacet pivovarů. Pošlou orientační poptávku a v tu chvíli rozhoduje, jak rychle jim odpovíte. Jsou pivovary, které, jak vím z praxe, neodpovídají. Buď je to tam nezajímá, nebo to mají špatně rozdělené. Já jsem zvyklý, že odpovídám nejpozději druhý den. Z těch dvaceti si zájemce vybere pět pivovarů a zajede se do nich podívat.
* Podle jakých kritérií potom vybírá?
Pivo musí být hlavně kvalitativně v pořádku, což jsou všechna česká piva. Druhou věcí je balení. A tam už se pivovary hodně liší, co se týká flexibility. Na zahraničních trzích jsou běžná balení po šesti nebo po dvanácti. Další věcí jsou technologické možnosti trvanlivosti piva. Ne všechna piva jsou schopna dosáhnout roční trvanlivosti. Při vývozu do Ameriky nebo Austrálie je roční trvanlivost v podstatě podmínkou. Dalším kritériem pak je jazyková vybavenost a přístup ke klientovi. Chce to mít nějakou zkušenost. Samozřejmě nemluvím o ceně, protože ta je vždycky klíčová.
* Chystáte zavedení nové značky?
Nechystáme. Na letní festival bychom ale rádi přivezli výměnou od našeho zákazníka ze Švédska jeho nefiltrované, silné, speciální nepasterizované pivo. Aby lidé ochutnali něco odjinud. Jinak nic dalšího zavádět nebudeme. Je třeba rozvíjet to, co je. Vévoda a Démon jsou relativně nová piva, dva tři roky. Víc zásahů už bych nedělal, ledaže by nás zákazníci začali bombardovat, že chtějí něco nového. Spíš bychom chtěli inovovat balení. Myslím, že v tom se bude odehrávat další soutěž mezi pivovary.
* Máte marketingové oddělení?
Máme externí firmu jak na grafické práce, tak na strategii značky. Marketing také představuji já a každý obchodní zástupoce je do něj vtažený. V obchodním oddělení je osm lidí. Reklamu moc neděláme. Většinu volných peněz dáváme do restaurací. Na samotnou inzerci, billboardy, rozhlasovou reklamu nám nezbývá skoro nic.
* Jak často vy sám chodíte do terénu zjišťovat, co si lidé přejí, když zastřešujete marketing?
Kdybych seděl v téhle jeskyni, tak nebudu vědět nic. Já jsem vlastně osm let u rodiny Lobkowiczů a téměř čtyři roky jsem byl pořád v terénu. A to byl vyloženě marketing. Čtyři dny v týdnu jsem objížděl zákazníky. A to byl dostatek času na to, abych všechno poznal. I když sedím tady, v kanceláři, tak není nic snazšího než sejít na dvůr, kam přijedou zákazníci pro pivo, a poklábosit si s Frantou nebo Pepou. To je na tři minuty. Kdybych je objížděl autem, tak jich navštívím maximálně pět až osm, sem jich denně přijede víc. Všechno sleduju, jezdím často do zahraničí, ať už kvůli pivovaru, nebo soukromě jako koníček. Tak šestkrát až osmkrát ročně jsem delší dobu v zahraničí. Tam se člověk hodně naučí.
* A vozíte s sebou do zahraničí také vzorky vysokochlumeckého piva?
To potřebujete vždycky. Na karton piva vždy člověk slyší, když vám chce dát třeba pokutu. Nechci to brát jako úplatek, ale to pivo někdy pomůže. Je to takový druh pohostinnosti.

"Aby byl náš pivovar čitelný a zákazník věděl, co od nás může očekávat, tak čtvrtým rokem, vždy v lednu nepatrně zdražujeme a ceny potom garantujeme po celý rok," potvrdil, že cena piva od prvního ledna 2003 stoupla v průměru o 4 %. Upřesnil, že u sudového piva šly ceny nahoru o pět až šest procent a lahvového o dvě procenta. Ředitel nárůst odůvodnil vyššími investicemi do restaurací, kam pivo dodávali a které vybavili chladící technikou, sklenicemi, a kde prováděli servis. Protože se pivovar snažil držet krok s konkurencí, musel si provozovatele hýčkat a snažit se jeho rostoucím požadavkům vyhovět. To prodražilo náklady na každý hektolitr o 200 Kč.

Pivovar zdvojnásobil za první čtvrtletí 2003 export piva. Vyvezl zhruba 500 000 lahví, to bylo asi 2300 hl. Do tří let chtěl vybudovat distribuční síť importérů v 15 zemích a prodávat v nich čtvrtinu své produkce. „Pivovar vyváží své výrobky do 10 zemí, z toho nejvíc do USA, Austrálie, Německa, Itálie a Francie,“ řekl v květnu 2003 ředitel Petr Peniaštek. „Je paradoxem, že mezi důležité příčiny našeho úspěchu patří i zvýšený zájem o české pivo v důsledku celosvětové expanze značky Pilsner Urquell po jeho ovládnutí firmou SAB-Miller a nekončící soudní spory Budvaru,“ uvedl. Nevyužité výrobní kapacity v českém pivovarském průmyslu a stále trvající investiční boj o restaurace svázané dlouhodobými smlouvami podle něj přiměly většinu českých pivovarů vyvinout úsilí k expanzi na zahraniční trhy. „Nyní vyváží do zahraničí čtyřiačtyřicet z devětačtyřiceti průmyslových pivovarů,“ dodal.

"Využili jsme této speciální lahve jako propagace našeho piva, které jinak dodáváme do restaurací v sudech," řekl v dubnu 2003 Petr Peniaštek v souvislosti s lahvemi s patentním uzávěrem. Pivovar s tímto typem lahví přišel jako první a stáčel do něj pivo Démon svůj speciál. "Plníme pivem Démon čtyřikrát do roka v limitované sérii deset tisíc lahví, které putují k našim nejlepším zákazníkům a prodávají se na zámcích," dodal Peniaštek. S větší výrobou pivovar nepočítal.

Manažerský tým pivovaru, který dosud tvořil William Lobkowicz a ředitel Petr Peniaštek, doplnil v dubnu 2003 Libor Witassek. "Posledních šest let jsem pracoval v oblasti konzultingu v holandsko-české společnosti. Působil jsem i v Belgii a Holandsku," představil se stručně. Upozornil na svoje přátelské vazby k majiteli pivovaru v Humpolci Stanislavu Bernardovi, který doporučil W. Lobkowiczovi jeho služby. Novou strategii Witassek viděl ve zlepšení organizace práce, v novém pojetí marketingu a ve způsobu plánování. Prosazoval názor, že zvýšení kvality piva záleží na zajištění sanitačních služeb pro restaurace. Připustil však, že systém "uplácení hostinských" a vytváření exkluzivních kontraktů, které nastartovaly velké pivovary, je ubíjející. Obával se, že ani začlenění do EU nepřinese v tomto ohledu pozitivní změny. "Každou korunu musíme dvakrát obrátit, než ji investujeme, o to musíme být chytřejší," tvrdil.

V podhradí Vysokého Chlumce se uskutečnil 26. července 2003 Lobkowiczký letní festival. Hlavní program tentokrát nebyl v zámecké oboře, ale v pivovaru. Ředitel pivovaru Petr Peniaštek zdůvodnil, proč z míst, kde se program uskutečnil, vypustili oboru a nahradili ji nádvořím statku, který byl krásný, ale z pohledu organizátorů bezpečnější než obora, protože šlo o uzavřenější areál. Pětina návštěvníků se do obory dostala bez vstupenek. Při svých vpádech mimo vchod poničili porosty. Škody pro nás byly dost nákladné. Místa, kde se v létě 2003 festival konal, byly čtyři. Všechna měly větší předpoklady, aby se na nich akce odehrála podle pravidel. Hlavní program byl od 12 do 19 hodin v pivovarském dvoře a přilehlém parčíku. Vystoupily kapely Krajanka, Nezmaři a nakonec Karel Zich. Večerní program byl odkloněn na statek, kde hrál od 20 hodin Rock Wonder. Vstupenka platila i na obecní úřad, kde byla výstava o historii pivovarnictví a pohostinství v regionu a také do areálu skanzenu. Pro tři zahraniční odběratele piva tu naplánovali let balonem z prostoru skanzenu. Nabídku piv zpestřili švédským pivem. Švédské pivo z pivovaru, se kterým měli obchodní vztahy, na festivalu prodávali za cenu našeho piva. Dovezli na ochutnávku pět až deset sudů nepasterizovaného, nefiltrovaného silného ležáku. Ředitel pivovaru Petr Peniaštek v lednu 2004 potvrdil, že náklady na výrobu piva mírně vzrostly, přesto tento soukromý pivovar na Sedlčansku zvýšení cen nepřipravoval.
* Můžete se stručně ohlédnout za rokem 2003?
Považujeme jej za úspěšný a za zlomový. V průběhu druhého pololetí se nám podařilo zastavit poklesy v prodeji. V exportu jsme se dostali oproti roku 2002 na trojnásobek. Celkové naše prodeje stouply za rok 2003 o 25 %, to znamená na 40 000 hl, při obratu zhruba 55 milionů korun. Zjednodušeně řečeno, zaměstnáváme 55 lidí, což znamená, že na hlavu připadá jeden milion tržeb.
* V jakých státech zejména vzrostla poptávka?
Prakticky ve všech patnácti zemích. Nejvýrazněji v Německu, Švédsku, Itálii, Francii, USA, Austrálii a snad jako jedinému českému pivovaru se nám podařilo proniknout do Dominikánské republiky, kam šla před Vánoci první zásilka Démona, což ocenilo nejen domorodé obyvatelstvo, ale i naši turisté, kteří tu trávili konec roku.
* V jakém poměru je produkce lahvového piva?
Polovina piva je sudového, druhou tvoří pivo lahvové.
* Jak chce malý soukromý pivovar čelit konkurenčním tlakům?
Je pravda, že v posledních patnácti letech u nás postupně zaniklo více než třicet pivovarů. V lepším případě se změnily na nákupní střediska, u kterých však prakticky neexistuje možnost znovuzprovoznění. Posílili jsme oblast marketingu. Zhruba třetinu provozního zisku chceme investovat na to, abychom zvýšili počet restaurací, kde se bude naše pivo čepovat a do dovybavení jejich interiérů o nové doplňky. Jednou z našich hlavních priorit již v roce 2003 byla intenzivnější příprava na postupně přijímané a platné zákonné normy v souvislosti se vstupem naší republiky do EU, i když je pravda, že část těchto příprav jsme již realizovali v uplynulých pěti letech a docílili jsme toho, že můžeme prakticky exportovat do všech zemích Unie.
Masopustnímu veselí dne 28.2.2004 odpoledne patřil Vysoký Chlumec. Průvod masek vyrazil ve 14 hodin od Muzea vesnických staveb středního Povltaví a prošel celou obcí. Cíl byl stanoven v Lobkowiczkém pivovaru.

Na počátku roku 2004 pivovar ztrojnásobil výrobu. "Dvě třetiny produkce jdou na export. Největšími partnery jsou Německo, Švédsko a Itálie," uvedl v dubnu 2004 ředitel Petr Peniaštek. Ředitel dále potvrdil, že zvýšení produkce znamenalo vytvoření nových 15 pracovních míst. "Zajištění takového extrémního navýšení bylo i finančně náročné. Nedá se říci, že bychom se topili v penězích, ale pro pivovar je to jednoznačně pozitivní rozmach, který znamená i rozvoj na několik dalších let," konstatoval Peniaštek s tím, že pivovar počítal s investicí do strojního zařízení, které zaměstnancům ušetří fyzicky namáhavou práci. "Nyní konkrétně řešíme paletizaci a depaletizaci. Snažíme se minimalizovat ruční manipulování s bednami. Vyřešit by to měly dva stroje, které chceme realizovat," dodal. Peniašteka těšilo, že se pivovaru podařilo uzavřít smlouvu na licenční výrobu piva Lobkowicz do Ruska. "Vyrábět pivo podle přesné naší receptury bude malý ruský moderní pivovar. Náš sládek by měl během měsíce jet do této oblasti a tam na technologii naší receptury dohlédnout," potvrdil, že k ruským spotřebitelům se dostanou výrobky v totožných obalech, se stejnými víčky i vinětami. Jedinou změnou byl text psaný azbukou. "Pro nás je to možnost dalších příjmů a získání zkušeností z jiného podobného pivovaru. Půjde o oboustranně výhodnou spolupráci. České pivo tam má reputaci. Pokud by měl Rus jmenovat tři věci, které se mu vybaví při slovech Česká republika, bude jedním z pojmů pivo," tvrdil ředitel. "V červnu by mělo být první pivo na ruském trhu. Orientačně plánujeme realizovaný prodej ve výši 10 000 hl ročně," upřesnil. Pivo z pivovaru prorazilo také do Dominikánské republiky, kam pivovar exportoval 15 000 lahví Démona. "Odbavit další kontejner bychom měli v dubnu," doplnil ředitel Peniaštek informaci. "Řešíme problém kapacity pivovaru. Jedeme na sto procent, polovička zaměstnanců dělá ve dvou směnách, někde musí pivovar jet non-stop: na sladovně, varně, spilce, kotelně," vysvětlil, že problém spočívá v tom, že pivovar je stavěn na 100 000 hl na rok, ale stočit by stihl trojnásobné množství. Austrálie, Kanada byly dalšími zeměmi, ve kterých byla výraznější poptávka po vysokochlumeckém pivu. Rýsovaly se i další odbytiště. "Dnes nám přišla e-mailem poptávka z Chile," řekl Peniaštek. Pivovar na jaře 2004 zdražení piva nechystal, i když by k tomu měl logické důvody. "Nemohu garantovat, jak dlouho ceny udržíme. Aktuálně se cena ječmene zhoupla nahoru, tím se nám slad během posledních třiceti dnů prodražil o 15 %. Na celkové výrobní náklady to má dopad tři procenta. Také vstup do EU nám vyvolal nepřímé náklady a nároky na zabezpečení legislativy, hygienu provozu, bezpečnost práce, což nám zvýšilo náklady pivovaru o další dvě procenta," vysvětlil ředitel.
Jako první malý nezávislý pivovar začal lobkowiczký v Rusku s licenční výrobou pro tamní trh. Společnost se dohodla na spolupráci se Sibirským pivovarem s kapacitou kolem 200 000 hl ročně. "Lobkowiczký pivovar by měl podle licenční smlouvy v Rusku ročně prodávat až 20 000 hl piva. To byla čtvrtina aktuální roční produkce," řekl ředitel pivovaru Petr Peništek. Sibirský pivovar patřil k nejmodernějším pivovarům v Rusku. Větší část produkce prodával v Irkutském a Krasnojarském kraji. První láhve s lobkowiczkým pivem vyrobeným v Rusku by se na tamním trhu objevily v polovině června 2004. Šlo o tradiční světlý ležák vyráběný podle původní české receptury.
Sládek pivovaru Pavel Kortus v červnu 2004 tvrdil, že české pivo má reputaci i na Sibiři. Řekl to po návratu z Ruska, kam vůbec jako první malý český nezávislý pivovar s licenční výrobou pronikl. "V Rusku je obvyklé konzumovat pivo převážně z láhví, plastových obalů, minimální množství se prodává v sudech do restaurací. Cena piva se v Rusku pohybuje mezi deseti až pětadvaceti rubly, což odpovídá cenám i za kvalitní ležáky v ČR," sdělil několik poznatků.
Bezmála stoprocentního nárůstu výroby a prodeje piva dosáhl pivovar do srpna 2004. Díky tomu za poslední rok navýšil počet svých zaměstnanců o více než 30 %, a mohl i nebývale zvýšit mzdy. "Před rokem u nás pracovalo 55 zaměstnanců, nyní jich je o 17 více. Většina nových lidí se uplatnila v dělnických profesích, především jako obsluha strojů u stáčecí linky," uvedl ředitel pivovaru Petr Peniaštek. Polovina z nich byla přímo z Vysokého Chlumce, zbytek z bezprostředního okolí. Rychlý růst výroby nezvýšil pouze počet pracovníků, ale i mzdy zhruba o deset až patnáct procent a sociální výhody. K těm patřilo mimo jiné věrnostní příplatky, oproti zákoníku práce nadstandardní příplatky za práci ve ztíženém prostředí a v noci, doprava zaměstnanců do práce či dotované obědy. Vedení podniku se zatím nedostalo do křížku ani s odbory, které považovalo za své partnery s totožnými zájmy. "Odboráři jsou rozumní a chápou, že když bude zisk, bude i práce a přijatelné výplaty," vysvětlil Peniaštek, který nyní chtěl zlepšit hlavně kulturní vyžití svých zaměstnanců. Výrobní kapacita pivovaru byla v roce 2004 prakticky plně vytížena. Za 1. pololetí roku 2004 vyrobil 45 000 hl piva, což bylo více než za celý předchozí rok. Navíc ředitel předpokládal, že ve 2. pololetí 2004 se vyprodukuje ještě větší množství, takže celkově by se pivovar mohl přiblížit ke 100 000 hl piva. Jen pro zajímavost, v roce 2003 vyrobil 43 000 hl. Dobré hospodářské výsledky se odrážely také na životě celého regionu. Nejen proto, že pivovar již bezmála dva roky nezdražil, ale především pro celkovou propojenost s místními podniky. Všichni důležití dodavatelé byli z okruhu zhruba dvou desítek kilometrů, k největším patřily zemědělské společnosti v Kosově Hoře, Dublovicích a Milevsku. "Každý region je svým způsobem malý stát ve státě. Vše je provázáno, lidé a firmy by si měli pomáhat. Jeho bohatství totiž nespočívá pouze v množství kulturních památek, historii či chvilkových úspěších, ale nesmírně důležitá je také perspektiva celého regionu," zamyslel se Petr Peniaštek. Proto pivovar zásadně upřednostňoval dodavatele z nejbližšího okolí. Dlouhodobá spolupráce se podle vedení vyplácela, neboť za posledních pět let nemuseli ve Vysokém Chlumci ani jednou měnit své hlavní dodavatele.
Více než polovina produkce pivovaru směřovalo v roce 2004 do zahraničí. "Poptávka po našem pivu je velká a my museli vývozy do některých zemí dokonce omezit," uvedl v srpnu 2004 ředitel Petr Peniaštek.
* Proč?
Je sice hezké vyvážet do patnácti zemí, ale technicky a administrativně je to nesmírně náročné. Proto jsme omezili export hlavně do zámořských států. Souvisí to i s omezením našeho sortimentu, kdy už prakticky nevyrábíme časově i finančně náročné třetinkové lahve v různých atraktivních baleních. A právě o ně byl třeba v USA, Austrálii, ale i Francii velký zájem.
* Na jaké trhy se tedy soustředíte?
Prioritou jsou státy EU, především Německo a Švédsko. To jsou velice perspektivní trhy, kde lze dlouhodobě budovat pozici konkrétní značky. Jsou zde i minimální kursová rizika, což o dolaru říci nelze.
* Prodáváte do zahraničí pivo za vyšší ceny?
Ne, za stejné. I náklady na dopravu jsou srovnatelné. Když porovnáme avii, která veze pivo z Chlumce do Prahy, s plně naloženým kamionem do Německa, tak náklady na jedno pivo jsou prakticky totožné.
* Proč je pak pivo v Německu dražší?
Zisk tamních restaurací několikanásobně převyšuje zisk českých. Marže na jedno pivo je v Německu, ve srovnání s námi, až trojnásobná.
* Troufáte si odhadnout budoucnost malých pivovarů?
Náš trh je malý pro pětačtyřicet pivovarů, které u nás působí. Zvláště, když brzy bude devět z deseti piv na trhu vyrobeno pěti největšími pivovary. Pro zbytek je desetina trhu velice malý prostor. Předpokládám, že do pěti let zastaví či výrazně omezí svůj provoz tak desítka pivovarů. Navíc v budoucnu lehce poklesne spotřeba piva, neboť střední a starší generace jej pije více než dnešní dvacátníci, a na druhou stranu stoupnou dovozy do České republiky.
Nejlepších výsledků za více než pět století, kdy byl ve vlastnictví rodiny Lobkowiczů, dosáhl v roce 2004 pivovar. Uvedl to ředitel Petr Peniaštek. Úspěch se promítl i do mezd zaměstnanců. Diskuse naopak u nich vyvolal zákaz kouření v celém areálu. Ředitele Peniašteka k tomu řekl:
* Není tvrzení o historickém úspěchu trochu přehnané?
Není. Překonali jsme v roce 2004 hranici 90 000 hl vyexpedovaného piva a spolu s licenční výrobou ležáku Lobkowicz v Rusku jsme se dokonce dostali na hranici 100 000 hl uvařeného a prodaného piva. Pokud jde o výstav piva, byl nejvyšší za posledních deset let.
* Jaký dopad to mělo na vaše zaměstnance?
Přineslo to pro region nové pracovní příležitosti. Z šedesáti pracovníků jsme zvýšili stavy na 72 lidí. Také mzdy ve srovnání s rokem 2003 se razantněji zvýšily. Když odečteme pět členů managementu, pak se průměrný výdělek zvedl z 11 na 13,5 tisíce korun.
* Bude pivovar zdražovat pivo?
Naposledy jsme měnili ceny 1. ledna 2003. Předpokládám, že k druhému pololetí 2005 ceny upravíme o čtyři až pět procent, což nekopíruje ani míru inflace - která za tu dobu je, pokud vím 2,5 procenta.
* Jaké má pivovar v současné době problémy?
Nemáme opravdu důvod k nespokojenosti. Snad jen to, že nároky spojené s hygienou provozu a bezpečnosti práce stoupají, nejen v souvislosti se vstupem do Evropské unie. Ale na to jsme byli připraveni.
* Je pravda, že v celém pivovaru pod sankcemi platí od roku 2004 přísný zákaz kouření?
Ano. Sám jsem kuřák a od prvního ledna nezapálím. Se zaměstnanci jsme se dohodli na pravidlech hry, které musím i já jako ředitel respektovat. První porušení znamená snížení mzdy o tři tisíce korun, při opakovaném porušení se s takovým zaměstnancem rozloučíme. Povoluje to vyhláška, i podle selského rozumu však do potravinářského provozu cigareta nepatří.
Pivovar již dva roky nezvyšoval ceny piva pro tuzemské zákazníky, to platilo i na začátku roku 2005. Podražil až na přelomu jara a léta 2005 - zhruba o 5 %. Byl to nižší nárůst, než kolik činila inflace od posledních cenových úprav.
Na otázku, jak je to v pivovaru s pitím alkoholu, ředitel Peniaštek v červnu 2005 reagoval. "Jsou tu pochopitelně profese, které mohou pivo ochutnávat, nebo to mají dokonce v popisu práce. Samozřejmě se jedná o sládka, mistry či zaměstnance laboratoří. Přiměřená konzumace našeho výrobku je možná také ve sklepě, při stáčení nebo na filtraci. Tam, kde hrozí nebezpečí úrazu, je zákaz degustace. Když bude popíjet obsluha stroje, tak určitě zasáhnu," vysvětlil, jak se ve vysokochlumecké výrobně vypořádávají s fenoménem alkoholu.
Teplé počasí jde ruku v ruce s vyšší konzumací piva. Větší žízeň zaznamenal i vysokochlumecký pivovar. "Nárůst představuje asi dvacet procent," poznamenal v červnu 2005 k prudkému nárůstu poptávky Pavel Fedák, vedoucí tuzemského prodeje, s tím, že šlo o průběžnou statistiku. Pivovar v květnu 2005 vyrobil 10 500 hl, roční výstav by měl podle Fedákových slov v roce 2005 přesáhnout magickou hranici 100 000 hl. Pivovar měl 68 zaměstnanců."Zdražovat pivo, alespoň v nejbližších třech měsících, nebudeme," ubezpečnil Fedák, že žádný cenový šok nehrozil. Malý pivovar naposledy zvyšoval ceny v roce 2003. Šedesát procent produkce šlo na vývoz, čtyřicet zůstává na domácím trhu. Pivovar čerpal vodu na výrobu chmelového moku z vlastních studen. "Kvalita i vydatnost zdrojů jsou v pořádku, nezaznamenali jsme problém," tvrdil. Připouštěl, že vstupem do EU na náš trh proniklo více zahraničních značek piva. "Ať již tím, že je sem někdo dováží, nebo koupí českých pivovarů, nebo majoritním vstupem do nich,"řekl. Předpokládal, že některé normy EU ještě přitvrdí. "Proto děláme například opatření na snížení hladiny hluku na lahvárně,"sdělil. "Počítáme také s tím, že EU zakáže do budoucna používání vzduchových kompresorů, doporučujeme již nyní hostinským používat potravinářský plyn v lahvích," dodal Fedák.
Ředitel pivovaru Petr Peniaštek v červnu 2005 uvedl, že v v roce 2004 byl pouze na jedné služební zahraniční cestě. "A to bylo ještě padesát kilometrů od hranic v Drážďanech, kde jsem se setkal s naším německým importérem," tvrdil, že s celým světem komunikoval především ze své židle v kanceláři ve Vysokém Chlumci. "E-mail a jeden dva ovládané jazyky vám k tomu stačí. S někým jsem v kontaktu třeba tři roky, aniž bychom se osobně setkali," tvrdil, že pokud člověk dodrží všechno, co obchodnímu partnerovi slíbil, tento způsob perfektně funguje. "Baví mne, že sedím v malé obci v kanceláři staré 130 let a jednám. Nemusím najezdit hromadu kilometrů, měnit letiště, tísnit se v obleku a kravatě, a přesto to jde. Hotovo, prodáno! Ráno mám spíš Evropu - Německo, Švédsko, Francii, Velkou Británii a k večeru jednání kvůli časovému posunu směřuji na Kanadu a Spojené státy a pak si dám Asii, kde máme licenční výrobu piva," řekl, že podle této receptury se dá pracovat čtyřiadvacet hodin denně.
Pivovar měl od července 2005 dva majitele. Rovnocenným partnerem Williama Lobkowicze je Rainer Schrott z Německa (firma LBC Management GmbH). "Není to tak běžné na českém trhu, aby si společníci rozdělili majetkový podíl padesát na padesát," připustil ředitel a prokurista pivovaru Petr Peniaštek. "Je to podobný model, který před několika lety uplatnil pivovar Bernard, kam vstoupila belgická firma," dodal. Peniaštek se nedomníval, že by rovnost hlasů mohla v budoucnu zablokovat nějaké důležité rozhodnutí. "I při rovnocenném partnerství existují ve společenské smlouvě mechanizmy, které zaručují, že rozhodnout se musí," sdělil. Peniaštek považoval tento nový majetkový vztah za přirozené vyústění spolupráce s Rainerem Schrotem, který pro pivovar budoval od roku 1993 importní firmu pro distribuci výrobků na celém území SRN. "Zaměstnancům jsme změnu oznámili 4. července. Domnívám se, že ji přijali jako důkaz toho, že nárůst exportu do Německa bude trvalou záležitostí. Vidí v tomto kroku také zefektivnění výrobní kapacity a stability pro vývoz do zemí Evropské unie," sdělil ředitel s tím, že pokud jde o zaměstnanost, etikety, logo a obchodní vztahy, zůstane vše "při starém". Ředitel potvrdil, že ani ceny piva v letním období roku 2005 pivovar nehodlal zdražit. "Ale měli bychom k tomu důvod. Třetím rokem jsme ceny neměnili. Ukažte mi jiný takový pivovar, který jako my tak dlouho ceny podržel,"poznamenal Peniaštek.
Pivovar vyvážel v roce 2005 80 % své produkce a export znamenal 60 % tržeb. "Vstup do unie přinesl větší důvěru tamních importérů, rychlejší přepravu přes hranice, zvýšila se i poptávka," vypočítával v listopadu 2005 ředitel Petr Peniaštek. V tom, jak dlouho se bude takhle dařit exportu malých pivovarů, byl však opatrný. "Pochybuji, že by si třeba velké německé pivovary nechaly dlouho lézt do zelí českou konkurenci," řekl Peniaštek. V říjnu 2005 pivovar vystavil 8 500 hl piva, z toho byl export 6 800 hl.
Pivovar se v listopadu 2005 blížil ke 100 tisícům litrů vyrobeného piva. "Dosáhnout bychom měli tohoto množství přibližně za deset dnů. Je to nejvyšší roční produkce, které poprvé dosahuje náš pivovar od doby, kdy byl vrácen v restituci původním majitelům, rodině Lobkowiczů," uvedl ředitel pivovaru Petr Peniaštek. Poznamenal, že ve sklepích již zraje pivo nejen pro český vánoční trh, ale pivo určené pro vánoční stůl si již objednali v pivovaru také obchodní partneři pivovaru ze Švédska, Velké Británie, Francie a Kanady.
"Jsme jedním z mála českých pivovarů, které za poslední tři roky nešly s cenami nahoru," upozornil ředitel pivovaru Petr Peniaštek. "Na přímluvu našich odborů nebudeme s cenami hýbat alespoň do jara," dodal."Nemáme k tomu ani důvod. Pivovaru se poslední tři roky výjimečně daří, a tak se chceme o úspěch rozdělit tímto způsobem s našimi zákazníky," tvrdil v listopadu 2005 Peniaštek. "Takzvanou lahvovou desítku mají odběratelé za 6,50 korun, průměrná cena piva, které konzumenti obecně označují za dvanáctku, je 8,50 korun,"sdělil Peniaštek.
William Lobkowicz, který s Rainerem Schrotem vlastnil pivovar, poskytl v prosinci 2005 rozhovor:
"* Co pro vás znamenal rok 2005 ?
V letošním roce se nám podařilo prolomit magickou hranici a při roční výrobě piva se náš malý pivovar dostal nad 100 tisíc hektolitrů. Těší mne, že v posledních třech letech jsme navýšili stav zaměstnanců, tedy z původních 54 na 71. Za dva poslední roky jsme také zvýšili průměrné mzdy zaměstnancům o 20 %. Nebylo to pod tlakem odborů, ale z naší vůle. Už dvakrát po sobě se stalo, že jsme při vyjednávání o mzdách odboráře předběhli. Naposledy to bylo asi před třemi týdny."
V roce 2006 slavil pivovar 540 let od doby, kdy se v něm začalo vařit pivo. "Ve spolupráci s obcí a starostou Vysokého Chlumce Františkem Chlastákem jsme požádali kraj o dotaci na akci, která má pracovní název Kulturní léto. Do té bychom chtěli včlenit i oslavy pivovaru," uvedl v prosinci 2005 ředitel pivovaru Petr Peniaštek. "Znamená to, že nechceme v létě už dělat na statku Rockfest. Byla to přechodná akce v době, kdy pivovar navyšoval výrobu a nemohl se tak kultuře věnovat. Vrátit zábavu chceme do areálu a program budeme vybírat takový, aby byl příjemný pro všechny generace. Nepůjde o žádnou mega akci, ale tak pro 1000 až 1500 návštěvníků," plánoval ředitel.
Pivovar zaměstnával v roce 2005 sedmdesát lidí a dařilo se mu. „Loňský konečný výstav ve výši 110 tisíc hektolitrů piva s ochrannou známkou Lobkowicz a Démon byl vůbec nejvyšším za 540 let, kdy pivovar existuje,“ uvedl ředitel Petr Paniaštek.
“* Roste počet vašich zaměstnanců?
Celkový počet narostl v posledních třech letech o čtvrtinu a ustálil se na sedmdesáti lidech.
* Do jakých zemí pivo vyvážíte?
Dlouhodobě největším odbytištěm pro jakékoliv české pivo je Německo, kde končí skoro polovina celého vývozu českého piva. Dále vyvážíme do Švédska, Velké Británie, Francie a Kanady. Celkový podíl exportu na obratu naší firmy je aktuálně dvě třetiny.
* Je vůbec něco, co váš pivovar trápí?
Ačkoliv naše narůstající prodeje ve Švédsku a Kanadě svědčí o zájmu o naše výrobky, ani v jednom případě se nám nepodařilo přesvědčit státní úředníky, kteří v těchto zemích kontrolují velkou část distribuce alkoholu, aby nám dali větší prostor. Stále nás také trápí skutečnost, že pivovary mezi sebou nesoutěží jen kvalitou piva, cenou a službou, nýbrž že stále vynalézají nové a nové legální formy takzvaného kupování si exkluzivity prodeje jediného piva v jednotlivých restauracích.
* Jaké plány máte na letošní rok?
Byli bychom velice spokojeni, pokud bychom opět dokázali překonat hranici sto tisíc hektolitrů prodaného piva při zachování ziskovosti z roku 2005.“
Maximálně tříprocentní zdražení piva v roce 2006 chystali v pivovaru. Týkat se však mělo jen některých zemí Evropské unie, kam pivo vyváželi. "Pro Českou republiku zatím, do pololetí 2006, zdražení neplánujeme," řekl v únoru 2006 ředitel pivovaru Petr Peniaštek.
Na pivních slavnostech v dalešickém pivovaru v září 2006 byl v nabídce Chlumce pšeničný kvasnicový speciál Weizenbier 12°. Dne 20.listopadu 2006 překonal pivovar magickou hranici - stotisící hektolitr piva, který se dostal v roce 2006 k zákazníkům.
Sdružení přátel pivovaru hlasováním v listopadu 2006 již popatnácté hodnotilo nejlepší piva roku. "Hlasování se letos účastnilo 804 členů. Naše pivo Démon bylo první v kategorii Speciál roku, která je považována pro svoji rozmanitost za kategorii královsko. Protože jsou rozdíly v chuti i stupňovitosti piv dost veliké, bývá o to obtížnější v tomto směru vyhrát," tvrdil ředitel Petr Peniaštek. "Respondenti prý zvláště ocenili příjemný až démonizující říz, plnost pěny a také výjimečnou sytě jantarovou barvu Démona," sdělil Peniaštek. Zmínil se o tom, že v soutěži byly udíleny ceny podle stupňovitosti piva, vyhlašoval se pivovar a minipivovar roku, hodnotila se také nejlepší hospoda a sládek a každý druhý rok nealkoholické pivo. "Na rozdíl od jiných soutěží se do této pivovary samy nepřihlašují. Sdružení přátel pivovaru si nákupem samo zajišťuje v běžném prodeji vzorky," uvedl ředitel Peniaštek. Další odlišností tohoto pivního klání bylo, že výrobky neposuzovala úzká porota složená ze zástupců přihlášených pivovarů, jako tomu například bývá při každoroční soutěži Pivo roku v hotelu Palcát v Táboře. "Vzorky ochutnávají členové Sdružení přátel pivovaru. I když jde o laickou veřejnost, větší část z nich pracuje v pivovarenské branži," dodal. "Každý úspěch nás samozřejmě těší, ale já nejsem úplným zastáncem soutěží Můj ryze osobní názor je ten, že při podobných akcích rozhodují subjektivní pocity. A pokud pivovar uspěje, tvrdí, že soutěž byla dobrá, když se neumístí, tak tvrdí opak. Já si myslím, že ostruhy se získávají prací. A o tom, zda se pivovar udrží v tvrdé konkurenci, rozhodují víc ekonomické aspekty," sdělil Peniaštek. "Každé pivo lze před konzumací zkazit. Nesmí být ani podchlazené ani teplé. Optimální teplota ve sklepích je 2 až 3 stupně Celsia, ale před spotřebou by mělo mít 6 až 7 stupňů Celsia," tvrdil sládek Pavel Kortus. Tvrzení z filmu Vesničko má středisková, že pivo je nejlepší ze sedmého schodu, komentoval slovy: "Tak to tam měli majitelé sklípku vypozorované. Teplota ale záleží na tom, jestli sklep stojí na skále nebo na jiném podloží, i když sedmý schod je díky veselohře vžitý."
Pivovar o úpravách cen v dohledné době neuvažoval. "Zvedáme prodeje a snižujeme náklady, nemáme důvod zdražovat," řekl v červnu 2007 ředitel Petr Peniaštek.
Pivovar zdražení na konci roku 2007 nechystal. „Hlavním cílem Lobkowiczkého pivovaru je razantní navyšování tržního podílu, tedy objemu prodejů, a to zejména v nejbližším regionu, kam dodáváme převážně sudové pivo do restaurací. Z tohoto důvodu budeme i nadále držet stejné ceny, ačkoliv meziroční nárůsty cen vstupů byly v tomto desetiletí pravděpodobně největší – ječmen přes 50 %, chmelové produkty 15 až 30 %, energie 15 % a situace se opravdu pro většinu zejména menších pivovarů stává neudržitelnou a upravovat ceny musí,“ odpověděl v říjnu 2007 majitel Lobkowiczkého pivovaru Rainer Schroth. „Chceme, aby lidé žijící v regionu pivovaru pochopili, že umíme uvařit minimálně stejně dobré pivo, jako největší giganti na trhu, ať už je jejich cenová politika řízena z Nizozemska, Belgie či Afriky, a že image a značka ne vždy přinesou takovou radost, jako dobré pivo z domácího regionu za perfektní cenu,“ dodal.
„Chceme, aby lidé žijící v regionu pivovaru pochopili, že umíme uvařit minimálně stejně dobré pivo jako největší giganti na trhu, ať už je jejich cenová politika řízena z Nizozemska, Belgie či Afriky a že image a značka ne vždy přinese takovou radost jako dobré pivo z domácího regionu za perfektní cenu,“ řekl v březnu 2008 Rainer Schroth, jednatel a majitel pivovaru. Až 35 % produkce vyvážel pivovar do zahraničí. Vysokochlumecké pivo díky tomu mohli ochutnat například v Německu, Švédsku, Francii, Anglii, Kanadě nebo Rusku.
Česká společnost K Brewery Group získala na podzim 2008 Lobkowiczský pivovar. Předseda představenstva Zdeněk Radil potvrdil, že on sám a podnikatelka Eva Kropová drželi ve společnosti dohromady menšinový podíl. "Nejednáme v zájmu nikoho jiného, obor pivovarů považujeme za perspektivní a chceme ho rozvíjet," uvedl Radil. Dominantní vliv ve společnosti měl majitel Lázní Luhačovic a dalších firem Martin Burda společně s třineckým finančníkem Grzegorzem Hótou.
Skupina K Brewery Group, která vlastnila šest regionálních pivovarů v Česku, se rozhodla, že svůj nový ležák Lobkowicz Premium začne distribuovat po celém Česku a udělá z ní vlajkovou loď svých pivovarů. "Je to tradiční pivovar se známým jménem, proto jsme se rozhodli uvést na trh zcela nové pivo, v němž vidíme velký potenciál," vysvětlil v říjnu 2009 předseda představenstva firmy Zdeněk Radil. Ležák Lobkowicz se však neměl vařit ve stejnojmenném pivovaru, který sídlí ve Vysokém Chlumci, ale jeho výroba měla probíhat v jihočeském Protivíně, kde vaří K Brewery Group pivo Platan. "Pivovar ve Vysokém Chlumci by pro výrobu nové značky neměl dostatečnou kapacitu, v Protivíně máme navíc nejlepší vodu ze všech našich závodů," vyjmenoval důvody tohoto rozhodnutí Radil. Ve Vysokém Chlumci se nadále budou vařit piva Vévoda a Démon. Pivo Lobkowicz chce firma vyrábět za použití tradičních postupů, nechce pro kvašení používat CK tanky, ani upravovat stupňovitost piva jeho ředěním vodou (technologie HGB). "Ročně bychom chtěli prodat desítky tisíc hektolitrů po celé zemi. Významná část Lobkowicze bude určena na vývoz," plánoval Radil. V Česku chtěl Lobkowicz Premium konkurovat především tzv. prémiovým ležákům. Pro propagaci Lobkowicze zvolila firma slogan Šlechtic mezi pivy. "Celostátní distribuce Lobkowicze nemění nic na naší strategii, že chceme nadále rozvíjet v jednotlivých regionech silné lokální značky," uvedl Martin Burda, jeden z investorů, kteří za skupinou K Brewery Group stál. V roce 2010 pivova přestal vařit pivo Lobkowicz Princ (světlé výčepní; alk.: 4,0 %; láhev  Patronem tohoto piva je Josef F. Maxmilián z Lobkowicz 1772-1816, velký příznivec a podporovatel umění, blízký přítel L. van Beethovena) , pivo Lobkowicz Baron (tmavý ležák; alk.: 4,7 %; láhev ; Patronem tohoto piva je Ladislav III., baron z Lobkowicz, 1537-1609 významný představitel českých stavů a komoří Ferdinanda I..), pivo Lobkowicz Kníže (světlý ležák; alk.: 5,0 %; láhev
Patronem tohoto piva je Václav Eusebius z Lobkowicz 1609-1677 vynikající diplomat a důvěrník císaře Leopolda I. ) i pivo Kaiser Premium
světlý exportní ležák
alk.: 5,0 %
Vyráběl se na základě licenční smlouvy s rakouskou společností Brau AG.)
Vysokochlumečtí sládci navázali na tradici vaření výčepního piva v tomto pivovaru a přišli s novou desítkou nazvanou Princ Max X. V distribuci byla od dubna roku 2011 a již v červnu jej čepovalo na devět desítek hospod v Praze a ve Středočeském kraji. „Výčepní piva vyráběná ve Vysokém Chlumci se v posledních letech jmenovala Princ. Právě s tímto odkazem jsme vymýšleli název pro naše nové pivo, ačkoli ho vaříme podle odlišné receptury než před lety,“ vysvětlil sládek Pavel Kortus. Právě na vyšší stupňovitost odkazovala druhá část názvu – Max X, tedy maximální nebo nejsilnější desítka, protože právě tou na tuzemském pivním trhu pivo o stupňovitosti 10,7 % pravděpodobně bylo. „I přesto zůstal obsah alkoholu zachován na 4,0 % obj.,“ uvedl Kortus. Pivo se vyznačovalo plnou sladovou chutí, která později přecházela do příjemné chmelové hořkosti. Princ Max X rovněž zaujmul medovou barvou a sladovou vůní. (zdroj: tisková práva pivovaru)
Borůvkový ležák byl ochucený světlý ležák s obsahem alkoholu 4,8 %, který připravili v říjnu 2011 sládci pivovaru ve Vysokém Chlumci. V pivu šlo nalézt jemnou chmelovou hořkost podkreslenou osvěžující borůvkovou chutí a vůní, kterých bylo dosaženo přidáním čistě přírodního borůvkového výtažku.
V roce 2011 pivovar uvařil pivo Tři sestry sváteční ležák na zakázku hudební skupiny. Šlo o světlý kvasnicový nefiltrovaný ležák s obsahem extraktu původní mladiny 11,4 a vysokým stupněm hořkosti.

 

 

 

 


 

Informace o pivovaru zde uvedené mají pouze neoficiální charakter.

 
Pivovary.Info