adresa: Želivský klášterní pivovar, Želiv 1, 394 44	telefon: 565 581 074	e-mail: info@pivovar.zeliv.cz	www.pivovar.zeliv.cz
vlastník: Želivský klášterní pivovar, s.r.o. (v majetku řádu)		sládek: Jiří Novák

Mniši v premonstrátském klášteře začali během první prosincové týdne roku 2003 stáčet klášterní pivo, které v tancích zrálo sedm neděl. Prvním produktem, o který byl zájem až v Praze, se stalo patnáctistupňové pivo Gottschalk s černou etiketou. Zkušební várka činila 500 třetinkových lahví, jejichž cena se pohybovala kolem dvaadvaceti korun za láhev. Vyrobena byla i zkušební várka třináctistupňového medového piva Castulus. 

Přímo v Želivi šlo v únoru 2004 zdejší pivo koupit v obchodě u brány kláštera za 28,- Kč vč. nevratné láhve. Od března 2004 minipivovar začal distribuovat novinkové pivo s višňovou příchutí.
Dne 11.5.2004 ochutnal nové klášterní pivo prezident republiky Václav Klaus.
Pivovar se dostal do sporu s belgickým premonstrátským řádem o označení piva, které pivovar produkoval. "Naše pivo ale není trapistické," řekl v červenci 2005 představený kláštera páter Richard na adresu belgických mnichů, kteří se proti tomu veřejně ohradili. "Jde o mylnou interpretaci našich webových stránek ve francouzštině," vysvětlil páter. Právě ty belgické mnichy popudily. Podle nich tato verze uváděla, že se želivský klášter stává sedmým místem na světě, kde se trapistické pivo vaří. "Název trapistické neznamená druh piva, ale označení původu. Mohou ho tedy používat pouze piva pocházející z klášterů trapistických mnichů. Váš klášter přitom obývají premonstráti," napsal do Želiva mluvčí belgických klášterních pivovarů Francois de Harenne. Páter Richard však tvrdil, že není co měnit, protože Klášterní pivovar taková piva nevaří. "Jsme premonstráti. Při vysvětlování historie jsme pouze mluvili o historii trapistických klášterů a piv. Víc za tím není třeba hledat," podotkl a pokládal tím "mezinárodní spor" za uzavřený. Také česká verze webových stránek Klášterního pivovaru připomněla vývoj trapistických piv, včetně toho, že všechna vaří mniši v Belgii. "V ostatních zemích mohou vařit takovéto pivo i jiné církevní řády, ale toto pivo se pak nazývá Klášterní pivo - Kloster Bier," uvádělo se na webu. I v Želivě se však vařilo pivo podle starých osvědčených postupů. "Třináctku i patnáctku vrchním kvašením," podotkl páter Richard. Roční výstav minipivovaru se pohyboval kolem deseti tisíc hektolitrů.
„Nikdy jsme netvrdili, že vaříme trapistické pivo,“ řekl v červenci 2005 sládek Libor Pavelec. Podle něj je želivské pivo označováno pouze jako klášterní, proti čemuž nemohou Belgičané nic namítat. Jejich stížnost považuje za nedorozumění. Pivovar jako jediný v zemi zavedl způsob kvašení, který se používal u staročeských piv. Pivo obsahuje víc alkoholu a má výraznější chuť, podobně jako výrobky z Belgie nebo Irska. „Klášterní piva se vyznačují hutností, plností, jsou svrchně kvašená a jsou sladší,“ podotkl Pavelec. Pivovar ročně uvařil 1 200 hl piva. Převážně na domácí trh dodal asi 300 tisíc třetinkových lahví. Podle sládka je ve světě jen málo klášterů, které by vlastnily pivovar. „Hodně pivovárků prodalo licence,“ konstatoval.
V želivském klášteře mezi Humpolcem a Pelhřimovem se nikdy na milodary nespoléhali. Po staletí klášter představoval samostatnou hospodářskou jednotku a v dobách největší slávy se jeho pozemky táhly do nedohledna. Na tuto tradici se pokusil navázat premonstrátský řád i dnes. Nejdříve bílí bratři, jak se premonstrátům kvůli jejich bílému hábitu říká, zkusili pěstovat v rozsáhlých sklepeních kláštera žampiony, pak na zahradách vysadili jahody. Obojí s nevelkým obchodním úspěchem. Zdá se však, že ten správný nápad přišel před dvěma lety, když tu obnovili tradici vaření piva. „Pivo se tu vařilo od nepaměti. Pokusit se o to znovu bylo dobré rozhodnutí,“ řekl převor kláštera, bratr Richard. „Spousta lidí slyšela o našem pivu a přijíždí jej ochutnat. A když už tu jsou, prohlédnou si i klášter a třeba zůstanou i na mši. A i z komerčního hlediska je to zajímavé,“ dodal. On sám měl na starosti distribuci. A nespokojil se jenom s domácím rybníčkem. „Teď třeba chystáme týden želivského piva v Bruselu. Bude to v jednom klubu, který má jednu z největších sbírek piva na světě.“ Když je velká poptávka, hlavně v létě, tak se do výroby zapojují přímo řádoví bratři. „Není pro nás problém věnovat se manuální práci,“ řekl bratr Richard. I tak se stává, že nestačí požadavkům všech zájemců. „Naše technologie je co do objemu omezená, jsme opravdu malý pivovar,“ řekl v srpnu 2005 želivský sládek Libor Pavelec. Pivo tu vzniká zvláštním způsobem kvašení, který se používal u staročeských piv. Proto má výraznější chuť, než je obvyklé. Je také více do sládka. „To víte, mniši vždycky měli jemnější jazýček,“ řekl sládek Libor Pavelec. Zájemci mohli nahlédnout přímo do pivovaru. O prohlídky varny byl zvláště o prázdninách velký zájem. Bylo tedy nutné si návštěvu domluvit předem telefonicky. Kromě jiného mohli lidé pivo přímo ochutnat anebo si je zakoupit v obchodě, který byl přímo v areálu kláštera. Želivský pivovar byl v Česku jediný, který patří přímo církevnímu řádu. „A troufám si tvrdit, že je také jediný v postsocialistických zemích,“ dodal Pavelec.
Zdejší sládek Pavelec v září 2005 chystal zkušebně pivo s příchutí jablek a také s chilli papričkou.
"Za třetinkovou láhev zákazníci zaplatí průměrně jedenadvacet korun, což je hodně vysoká cena. Nevyrábíme však ležák, ale pivo klášterního typu, které vzniká specifickým způsobem. Používáme speciální druhy kvasinek. Pivovar lze nazvat manufakturou, protože pěnivý nápoj vyrábíme ručně,"vysvětlil v únoru 2006 jednatel pivovaru Libor Pavelec. Želivský sládek distribuoval do obchodů a pohostinství exkluzivní piva s různými příchutěmi. Ty nikdo jiný v celé republice nevyráběl, proto zájemci zaplatili při jejich koupi o něco více.
Spolumajitel Jan Lochmann v červnu 2006 řekl, že se roční výstav pohybuje v několika tisících hektolitrů a postupně stoupal. Hodně piva se prodalo přímo v Želivě. „Je to turistická atrakce, v pivovaru děláme prohlídky. Poměrně dost zákazníků máme i v Praze,“ uvedl. Asi desetina produkce se vozila za hranice.

V roce 2009 již pivovar nevařil piva Gottschalk (patnáctistupňové svrchně kvašené světlé klášterní pivo; alk.: 6,5 %; láhev), Castulus (třináctistupňové světlé svrchně kvašené medovinové klášterní pivo; alk.: 6,5 %; láhev) a pivo Siard Falco (třináctistupňové klášterní pivo svrchně kvašené s višňovou příchutí; alk.: 5,2 %; láhev).


 

Želivský pivovar nabídl po rekonstrukci na jaře 2010 nová speciální piva. Bylinné pivo premonstráti připravovali podle historických receptů, vařit se mělo například také pivo s příchutí borůvek. Roční produkce minipivovaru se zatím pohybovala do 300 hl. Nová varna, která měla začít fungovat koncem roku 2010, měla kapacitu 500 hl. Produkce se měla zaměřit hlavně na světlé čtrnáctistupňové pivo a na bylinnou specialitu. V klášterní knihovně našli ručně psaný recept z osmnáctého století na staré bylinné klášterní pivo. Staletá pivovarská tradice v želivském klášteře byla obnovena v roce 2003, po šestadevadesáti letech. Zatím se zde vařily tři druhy piva - kromě klasického klášterního i medové a višňové.
Želivské pivo se vařilo od dubna 2010 v Humpolci, nabízeno bylo pod značkami Haštal a Marsil.
Technologie byla odvezena. Do klášterních prostor se zatím vrátit neměla.
V roce 2010 měl být provoz rekonstruován, ale podle správce Františka Marka se přípravy zpozdily. "Měli jsme problémy se statikou objektu a řešili jsme povolení s památkáři," uvedl. Podle jeho odhadu bude přestavba provedena do poloviny roku 2011.
V klášteře na vánoce 2010 nabízeli premonstráti také speciální borůvkové pivo.
Společnost Klášterní pivovar Želiv, s.r.o., byla založena v roce 2003 kanonií premonstrátů a dalšími dvěma společníky. Neprosperovala a finanční potíže přivedly firmu v roce 2010 k likvidaci. Hned 1. března 2010 založili premonstráti novou společnost s názvem Želivský klášterní pivovar, s.r.o, kde už měli stoprocentní podíl. Původní firma měla však své závazky. Dle zákona musí společnost s ručením omezeným uhradit své pohledávky do výše základního jmění, které je stanoveno na 200 tisíc korun. Ty je podnik povinen zaplatit, pokud se dostane do likvidace, a to i v případě, že jsou jeho pohledávky vyšší. Společnosti Creative trade, která se snažila želivské pivo prosadit v Kanadě, pivovar dlužil 130 tisíc korun. „Pivovar dodal pivo, které se v záruční době začalo kazit, bylo nepoživatelné a muselo být kompletně staženo z obchodů. Pivovar reklamaci uznal a vystavil dobropis. V době, kdy vypršela platnost dobropisu, byla naše společnost ujištěna, že částku obdrží,“ uvedl majitel Creative trade Daniel Hill. Dlouho se nic nedělo a po naléhání na klášter se Hillovi dostalo vyjádření právního zástupce kanonie Václava Dvořáka, kde mimo jiné stálo: „V zastoupení Kanonie premonstrátů v Želivě jsem vám zmocněn sdělit, že můj klient vám v žádném případě nehodlá vaši uplatňovanou pohledávku na mém klientovi uhradit, neboť jako společník Klášterního pivovaru, s.r.o., v likvidaci nemá žádnou uhrazovací povinnost s odkazem na ust. § 56 odst. 6 a § 106 odst. 2 obchodního zákoníku.“ „Ano, světský zákon toto církevním organizacím umožňuje. Ale kde je vlastně v tu chvíli desatero? Stojí někde v koutě a krčí se mezi paragrafy a právnickými gesty,“ ohradil se Hill. Správce klášterního majetku a likvidátor firmy František Marek určitou morální povinnost přiznal, ale: „Peníze prostě nemáme. Proč se pan Hill neobrátí i na ostatní vlastníky a pana Pavelce, jehož vinou bylo špatné pivo dodáno? Kanonie je jen třetinovým vlastníkem a argumentovat morálními aspekty mi přijde účelové,“ opáčil Marek. Podle provisora firmy Creative trade Davida Hyšplera se společnost snažila jednat jak s panem Pavelcem, tak i s bratislavským spoluvlastníkem, firmou Fend. „Pavelec nám říkal každou chvíli něco jiného, a když se blížila likvidace, přestala úplně komunikovat i slovenská firma,“ zmínil Hyšpler. Podle něho by fakt, že pivovar nemá peníze, chápal v případě, že by ihned po vyhlášení likvidace nevznikla společnost nová pouze s mírně upraveným názvem. „Pokud ihned založí firmu novou, musí do ní dát základní vklad, který vysoce převyšuje hodnotu jejich závazku k nám,“ dodal Hyšpler.
Netradiční pivní osvěžení si mohou zájemci dopřát i v Želivě. Tamní klášterní minipivovar si sice dopřává pomyslné prázdniny, během kterých se pivovar renovuje, zlatavý mok je ale v klášterním obchůdku k dostání i během oprav. „Klášterní pivovar začne znovu fungovat na podzim letošního roku. Zásob piva ale máme dost, takže se návštěvníci kláštera nemusejí bát, že by přišli o možnost pivo ochutnat,“ usmála se v červnu 2011 manažerka premonstrátského kláštera v Želivě Lenka Vacková. Jak dodala, v zásobě jsou všechny tři druhy klášterního piva, tedy světlé pivo Haštal, bylinný zlatavý mok Marsil a borůvkové pivo Magni.

V neděli 11. prosince 2011 v 14.00 se otevřely brány nově rekonstruovaného želivského klášterního pivovaru. Slavnostní požehnání pivovaru provedl želivský opat Bronislav Ignác Kramár. Součástí nedělního zahájení byla exkurze s výkladem vedená sládkem Jiřím Novákem a také posezení s ochutnávkou piv. „Pivovar je postaven na výrobní kapacitu dvě stě až čtyři sta hektolitrů piva ročně. Nejedná se tedy žádný velký pivovar. Naším cílem bylo vybudovat malý zážitkový pivovar, který by navázal na tradici vaření klášterního piva v Želivě. Návštěvníkům budeme nabízet exkurze s výkladem o dějinách vaření piva a našich výrobních postupech. Specifickou nabídku budeme mít pro pivní fandy, kterým nabídneme možnost si uvařit „vlastní pivo“ pod vedením našeho sládka, během víkendového pobytu v pivovaru, “ přibližil záměry pivovaru jednatel společnosti a správce želivského kláštera František Marek. „Pivovar bude vařit světlá, tmavá i polotmavá piva, jako jsou ležáky Haštal a speciál Salesius. Tyto piva jsou vařená podle upravených původních historických receptur. Pro pivní fajnšmekry máme připraveny i u nás neobvyklá piva typu American Ale a Abby Ale. Jedná se o svrchně kvašená piva za použití speciálních svrchních kvasnic,“ doplnil sládek Jiří Novák. Varna pivovárku je dvounádobová, pouze dvouhektolitrová.
Cílem pro pivovar bylo dokončit rekonstrukci a rozjet znovu výrobu. To se podařilo v prosinci. "Chceme se etablovat na trhu, zatím máme šest druhů piv," sdělil jednatel František Marek. V Želivě se chtěli zaměřit na vytvoření filozofie zážitkového pivovaru (exkurze, možnost uvařit si vlastní pivo) a na rozšíření odbytišť. "Třeba v Praze, a jednáme i v Brně," uvedl Marek. Speciály by zase mohly vznikat třeba před Vánocemi. (zdroj: jihlava.idnes.cz)

Informace o pivovaru zde uvedené mají pouze neoficiální charakter.